Environmentální výchova • • směřuje jednoznačně k překonání primitivně egocentrických, sebestředných názorů a preferencí hodnot, • podílí se na nové duchovní integraci člověka, jehož vřazuje do celku přírody a kultury, • usiluje o zastavení a zvrácení dosavadního způsobu poškozování přírody. • Nové kulturní obsahové principy: hodnotová priorita přírody pro lidský život, závislost člověka na přírodě a požadavek ekologizace duchovní a materiální kultury. Jaká je situace ve školách? • •Jak učíme o světě přírody x a kultury? •Co naši práci limituje? •Co nám může pomoci ke zlepšení? • • Východiska aneb nač reagujeme • •Vzdělávací systém přispívá k prohlubování dnešní globální ekologické krize. •Kultura (civilizace) (vč. duchovní kultury, tj. i systému vzdělávání) není tak „pravdivá, vznešená a člověka ochraňující“(Šmajs 2008). •Kvalita (environmentální) výchovy nabývá značného významu pro budoucnost naší planety. • Vzdělávací systém přispívá k prohlubování dnešní globální ekologické krize • •Vzdělání jako formativní faktor lidské osobnosti i utváření kulturního systému. • Vzdělávání: •prezentuje kulturu nekriticky; •příroda není prioritou; přednost má člověk s jeho přáními, touhami a cíli; •příroda jako „objekt, materiál, zdroj “; •důsledky civilizace marginalizovány nebo přehlíženy; •nedostatečně tematizován protiklad (konflikt anebo vztah) kultury a přírody (Višňovský, 2009, s. 46). • • Překonávání manipulativního nahlížení na přírodu i lidskou společnost, tzn., že: § „ovládání přírody je člověku právoplatně předurčeno; § neomezená "vláda nad přírodou" je dobrá; § neomezený růst ekonomiky, bezohledná exploatace v zájmu krátkozrace pojatého prospěchu jsou přirozené; § materiální pokrok je naším právem...“ • •Jsme velice mocní a máme tendenci obejít bezpečnostní mechanismy přírody“; „hodně toho spotřebujeme“, jsme nároční a hledáme „životní naplnění v hmotném hromadění, v konzumerismu“ (Kohák 1993, s. 105) § ü • Proměna vzdělávacího kurikula v intencích EV nové kulturní obsahové principy •od orientace abiotické a protipřírodní přejít k orientaci biotické a propřírodní („od vlády nad přírodou k životu ve shodě s přírodou“); od lidské nadřazenosti nad přírodou k „lidské vřazenosti do přírody“ (ŠMAJS 1995, KELLER, 2000). •od převahy dílčích informací a pasivního přijímání poznatků k rozvoji evolučního a systémového myšlení prostřednictvím znalostí a porozumění ekosystémům, včetně vlivů lidské činnosti na životní prostředí; •od axiologicky arogantního antropocentrismu a mechanistické interpretace skutečnosti k výchově ekologicky odpovědného občana; odolávat hypertrofii civilizačních momentů v podobě diktátu módy, sugesce reklamy. • ü üvytváření pozitivní perspektivy světa a nekompromisní odmítání vulgarizovaných, jednostranných pohledů na realitu; emocionálně až sentimentálně laděných omezení a zákazů, spojených s katastrofickou vizí zániku lidské existence; üpoznávání vlastního regionu, upevňování vazeb na kulturní a duchovní tradice lokálního společenství (oblast zvyšování vnitřní motivovanosti); ümorální odpovědnost při odlišování koncepce a způsobu výkladu, které vedou k zaujímání postojů pasivních, únikových, hédonistických nebo odpovědných a aktivních; üobezřetnost, nepodceňování přírodních zákonitostí; ütrvalá snaha po odpovědném a přiměřeném rozhodování i jednání. • ü • Shrnutí aneb jak přispět k „síle učitelova přesvědčení, jeho živého příkladu a každodenního chování“. • • • Prezentace svět a jako celku (nic nežije izolovaně, život je vždy „vztahování k ostatním“ v procesu vzájemné závislosti). •Uvědomění si hodnoty přirozeného systému „o sobě“; konfliktu přírody a kultury, vč. nezamlčování destruktivní role kultury vůči Zemi a cest řešení. •Možnosti k přemýšlení o zásadních otázkách existence, o odcizení, odpovědnosti, o mezích využívání přírody. •Dostatek prostoru k reflexi, k pojmenování jevů či dějů, které prožívají, podpora jejich vnitřní aktivity, stálého hledání a proměny – aby se žádoucí hodnoty staly součástí vnitřního světa učitelů. •EV je „více o tom, jak se chovat a jak žít, než o faktografii“. • • VÝBĚR LITERATURY •BINKA, B. 2008. Environmentální etika. Brno : MU, 2008. ISBN 978-80-210-4594-1. •HORKÁ, H. Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno : Paido, 1996. •HORKÁ, H. 2005. Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. Brno: MSD, 2005. ISBN 80-210-3750-4. •HORKÁ, H. Výchova pro 21. století. Globální výchova v podmínkách české školy. 2. rozšířené a doplněné vydání. Brno : Paido, 2000. •KELLER, J.; GÁL, F.; FRIČ, J. Hodnoty pro budoucnost. Praha : G plus G, 1996. •KOHÁK, E. Zelená svatozář. Praha : SLON, 1998, 2000. •KUČEROVÁ, S. 1996. Člověk – hodnoty – výchova. Prešov : Manacon, 1996. ISBN 80-85668-34-3. •LIBROVÁ, H. Pestří a zelení. Brno : Veronica a Hnutí Duha, 1994. • • •KRAJHANZL, J. Ekopsychologie a environmentální chování. In Dlouhá, J. (ed.) Vědění a participace. Praha : Karolinum, 2009, s. 132-142. ISBN 978-80-246-1656-8. •ŠMAJS, J. Potřebujeme filosofii přežití? Úvahy o filosofii, kultuře, poznání, vzděláním řeči a popularizaci vědy. Brno : Doplněk, 2008. ISBN 978-80-7239-221-6. •WINTER, D. D. N.; KOGER, S. M. Psychologie environmentálních problémů. Praha : Portál, 2009, ISBN 978-80-7367-593-6 • • • • • • •Přeji vám krásné vánoce •a na shledanou v novém roce. HH Obsah obrázku rostlina, květina, interiér, kytice Popis byl vytvořen automaticky Tato fotka od autora Neznámý autor s licencí CC BY-SA