Ústav zdravotnických věd1
Učení
PhDr. Natália Beharková, Ph.D.
osnova
Učení:
̶ Definice
̶ Faktory
̶ Typy
̶ Způsoby
Učení
− univerzální jev
− schopnost učení – vrozená, souvisí se zvládnutím mechanizmu řeči a funkci
paměti
„Znamená získávání zkušeností, utváření a pozměňování
jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného.
…životní úloha lidského učení je v získávání předpokladů pro aktivní vyrovnávání se
s přírodním a společenským životním prostředím.“
(Čáp, J. a Mareš J. Psychologie pro učitele, s. 80)
v širším smyslu
Učení
v užším smyslu
̶ proces, v němž organizmus získává
individuální zkušenosti, učí se
přizpůsobovat novým životním
podmínkám a učí se novým formám
chování
̶ probíhá neustále, spontánně
̶ činnost edukanta záměrně
navozená soustavou požadavků
z vnějšku;
Výsledkem je osvojení vědomostí,
dovedností a návyků, ale také
utváření postojů a získávání určité
hierarchie hodnot.
(Hartl, 1999)
Faktory ovlivňující
učení
Faktory napomáhající učení
̶ Motivace (z lat. movere, hýbati, pohybovati) pohnutka, která podněcuje jednání člověka; usměrňuje
naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle; vnitřní (jedinec vnímá) a vnější (hrozba trestu, možnost odměny)
̶ Pohotovost (připravenost, ochota) učit se – projev motivace v určitém čase
̶ Zpětná vazba – pozitivní, negativní
̶ Sestavení poznatků – od jednoduchých k složitějším (individuální posouzení); začátek a konec poznatků (nejlépe
zapamatovatelné)
̶ Rozsah učiva/poznatků – čím více poznatků – tím delší čas na osvojení a horší zapamatování
̶ Opakování – klíčových pojmů/faktů – pomáhá zapamatování si novo naučených věcí (interval mezi naučením se
a využitím naučeného v praxi!) (▲aplikace inzulínu sám již v nemocnici/až doma)
̶ Smysl poznatků
̶ Optimální prostředí na učení (+ soukromí)
Faktory brzdící učení
̶ úzkost P/K, emoce
̶ fyziologické překážky – akutní nemoc, bolest
̶ věk – involuce tkání, prognóza, biorytmus,
̶ kulturní bariéry (jazyk, žebříček/protichůdnost hodnot…)
̶ iatrogenní překážky (ZP – rychlé tempo, ignorace P/K poznámek, přílišný
zájem aj.)
Druhy učení I.
̶ Podmiňování – využívá mechanizmus podmíněných reflexů (asociací), kdy podnět spojíme s jeho
posilňováním, čím se vytváří zpevněné dočasné spoje
➢klasické (▲ Ivan Petrovič Pavlov; strach z bolesti - syndrom bílého pláště)
➢operantní (instrumentální) - spojené s činností subjektu (odměna/trest; pokus/omyl) Watson – studie
"malého Alberta
➢zástupné - subjekt se učí prostřednictvím zkušeností někoho jiného, učí se tedy zástupně.
̶ Senzomotorické – osvojení si pohybových dovedností (různé druhy
sportovních, manipulačních a pracovních činností; únava, strach, delší pauza jsou negativa)
(seznámit s dovedností, rozfázovat pracovní úkol, upozornit na nejdůležitější aspekty dovednosti, upozornění
na chybu, důsledný nácvik; zpřesňování a zrychlování činnosti, motivace jedince▲ stomie
Zdroj: http://www.20min.ch/diashow/151840/56E8A86567E13212768C0BF8BEB6FF0E.jpg
Video https://www.youtube.com/watch?v=FMnhyGozLyE
Druhy učení II.
̶ Verbální – výsledkem je VĚDOMOST; info – vhodná metoda,
srozumitelný výklad obsahu, přizpůsobení věku a indiv. schopnostem
jedince
Postup při osvojování látky verbálního charakteru:
1. Seznámení s celým obsahem.
2. Rozdělení látky na celky.
3. Osvojování látky po částech.
4. Opakování látky vcelku, přičemž klást důraz na vztahy mezi prvky.
5. Vytváření návaznosti na dříve osvojené vědomosti.
̶ Pojmové – osvojení si pojmů a logických operací (rozvíjí myšlení jedince)
Druhy učení III.
̶ Řešení problému – poznáme výsledek (cíl řešení), neznáme postup,
jak se k němu dopracovat.
s fixním koncem – pouze 1 řešení – konvergentní myšlení
s volným koncem – více řešení - divergentní
1.Seznámit s problémem.
2.Rozbor problému (sbírání a třídění informací).
3.Vlastní řešení.
4.Nalezení řešení.
5.Kontrola – evaluace řešení, zdokonalení řešení.
Druhy učení IV.
̶ Sociální učení –
psychologický mechanismus socializace; sociální posilňování
(odměna/trest ▲ kočky klec jídlo); nápodoba=imitace chování (▲ BOBO panenka Bobo Doll
experiment (Bandura) - YouTube) identifikace (▲ být jako on“ a nebo naopak „jen nebýt jako on)
Oblasti učení (dle Blooma,1956)
̶ Kognitivní (mentální) – zahrnuje intelektové schopnosti (myšlení, poznání,
porozumění).
Uplatnění při vzdělávání
̶ Afektivní – zážitky, emoce, zájmy, postoje a hodnoty, sociálně-komunikační
dovednosti
Uplatnění při výchově
̶ Psychomotorické – (zručnosti a návykové dovednosti) motorická zručnost,
používání pomůcek a zařízení, obsluha přístrojů.
Uplatnění při praktickém cvičení
Doporučení při učení
̶ motivace
̶ poznat cíl
̶ kontinuálnost učení, opakování nabitých poznatků a zkušeností
̶ střídání činností
̶ vhodné prostředí (architektonické, ergonomické, akustické,
hygienické – osvětlení, vytápění, větrání; atmosféra, klima)
Učební styl
̶ postup při učení, kt. člověk v daném období preferuje
̶ závisí na aktuálním obsahu učení
̶ postup, kt. vnímáme jako optimální (vyhovuje nám)
̶ změna stylu je možná, ale nesnadná
̶ souvisí se strategií a taktikou učení
Učební styl – dělení podle motivace a záměru
Povrchový styl učení
kdo se učí tímto stylem:
̶ učení ho nebaví,
̶ učí se, protože musí a protože chce mít učení brzo za sebou,
̶ text se snaží naučit nazpaměť.
̶ Výsledek - malé/žádné porozumění učiva a to, co se naučí,
zanedlouho zapomene.
Zdroj Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, 1998
Učební styl – dělení podle motivace a záměru
Hloubkový styl učení
̶ motivací je zájem o něco nového, učení je baví a mají o něj zájem
z vlastního popudu,
̶ dané učivo se snaží pochopit a porozumět mu, probíranou látku si
dobře pamatují.
Zdroj Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, 1998
Učební styl – dělení podle motivace a záměru
Strategický styl učení
̶ jedinec se snaží získat co nejlepší známky, další motivací pro ně
je soutěž s ostatními, snaží se využívat své „vychytralosti,“ učení
je ale nezajímá,
̶ na učivo se připravují podle nároků učitele, u kt. ke zkoušení
dochází – pokud jde o benevolentního učitele, učí se povrchním
stylem učení, u náročného učitele se učí do hloubky.
Zdroj Mareš, J. „Styly učení žáků a studentů“, 1998
Resumé dle motivace a záměru
Úspěšní jedinci:
̶ kombinují hloubkový a na výkon zaměřený (strategický) přístup,
̶ jsou vysoce motivovaní a dokáží účelně využívat plánovací
strategie.
Neúspěšní:
̶ s nízkou motivací, kteří inklinují k povrchovému přístupu
Typ učení
̶ Vizuální
̶ Auditivní
̶ Kinestetický
Vizuální typ
̶ nejlépe se učí očima, vhodné jsou diagramy, grafy, sledování
videa.
̶ během hodiny sledují tváře ostatních (mimiku).
̶ Lépe si pamatují věci, které vidí, než ty které slyší. Nevadí mu
otravné zvuky typu (mlaskání, smrkání, kašlání, hlasité dýchání).
Raději si čte sám, než aby mu někdo předčítal.
Auditivní typ
̶ Nejlépe se učí při poslouchání. Má rád audionahrávky a rád
poslouchá příjemné hlasy druhých lidí. Libuje si v diskuzích.
Raději poslouchá výklad učitele než aby si sám četl knížku.
̶ Ruší ho zvuky (mlaskání, smrkání, kašlání, hlasité dýchání).
̶ Lépe si pamatuji věci, které slyší.
̶ Rád si pročítává poznámky nahlas. I když čtou potichu, vždy se
vnitřně slyší, jako by četli nahlas. Většinou jsou dobří řečníci.
Kinestetický typ
̶ nejlépe se učí, když něco dělá.
̶ Aby něco pochopil, musí si na to šáhnout a vyzkoušet si to. Rádi
s něčím manipulují, skládají.
̶ píšou a mluví pomaleji. Velmi často se lidí dotýkají během
konverzace, během konverzace hojně gestikulují
Zdroj: http://englishquickies.com/wp-
content/uploads/2014/10/sty-uceni-anglictiny.jpg
Vzdělávání
̶ Kojenec, batole - (rodič/učitel, bezpečí), pravidelný režim – pocit jistoty; důležité zapojení
všech smyslů; sebeprosazení (Ne)
̶ Předškolní věk – A proč? – odpovědi stručné, přiměřené
̶ Školní věk – učení v bloku, střídaní činností, vysvětlení (má splnit jejich očekávání – mají ho
pochopit), snaha dělat věci správně
̶ Adolescenti – nejlépe chápou tehdy, pokud z toho plynou výhody
̶ Mladí lidé a střední věk – zdraví samozřejmost; dospělí – již vnímají problémy, kt. mohou
plynout z nevhodného životního stylu
̶ Starší dospělí – touha udržet zdraví a soběstačnost(ti, kt. preferují péči o sebe od jiných,
stěží přijmou snahu osvojit si nové návyky posilující soběstačnost reakční čas delší, přesnost,
hluk, vidění, smyslová involuce (čuch, chuť, hmat a jemná motorika), výbavnost,
vštípivost