Dorothea Elisabeth Orem Konceptuální rámec (teorie sebepéče, teorie deficitu sebepéče, teorie ošetřovatelských systémů) Teorie deficitu sebepéče 1973 začlenění modelu do praxe, 1983 publikována kapitola Rodinné zdraví: Teoretický přístup ošetřovatelské péče Model sebepéče – Dorothea E. Orem „Dáte-li člověku rybu nasytí se jednou. Dáte-li mu udici a naučíte ho chytat ryby, postará se o stravu sám.“ ̶ Ošetřovatelství je poskytnutí péče lidem s deficitem sebepéče ̶ vývojový a humanistický model ̶ Oremové konceptuální model je tvořen 3 teoriemi (teorie sebepéče, teorie deficitu sebepéče a teorií ošetřovatelských modelů) ̶ vznik polovina 60 let Předpoklady (asumpce) ̶ lidé mají vrozenou schopnost starat se o sebe, mají schopnost sebekorekce a nezávislosti ̶ Schopnost sebepéče je odrazem potřeb jedince a jejím cílem je zachování rovnováhy organizmu ̶ Nároky na péči – mění se v průběhu života, jsou ovlivněny různými faktory: věk, pohlaví, zdr. stav, dostupnost zdravotní péče … ̶ v životě člověka vznikají situace, které sebou přinášejí nároky na péči (péči si zajistí sám V jen částečně V vůbec ne → vstup oše. péče) ̶ specifický zájem ošetřovatelství je uspokojování potřeb jedinců mobilizováním sebepéče na základě lidské přirozenosti ̶ ošetřovatelství poskytuje profesionální pomoc jedincům, kteří si nedokáží uspokojovat vlastní základní potřeby V v nich nejsou soběstační Hlavní jednotky Cíl ošetřovatelství taková úroveň sebepéče P/K , aby si udržel optimální zdravotní stav P/K jedinec s projevy deficitu sebepéče Role sestry Zhodnocení schopnosti sebepéče P/K (▲ADL) a poskytnutí pomoci pro dosažení optimální úrovně sebepéče Zdroj potíží překážky sebepéče (▲překážkou může být dg. Chronického onemocnění, zhoršení zdr. stavu, stáří, ztráta rodinného zázemí, změna životní situace …) Ohnisko zásahu oblast deficitu sebepéče (▲příjem potravy, vylučování …) Způsob zásahu prostřednictvím 5 způsobů zásahu: činnosti za V pro P/K, vedení, podpora, poskytnutí podnětného prostředí, učení Důsledky optimální úroveň sebepéče OSOBA (O) • funkčně integrovaný celek, motivovaný postarat se sám o sebe a udržet si homeostázu procesů v organizme Schopnost pečovat o sebe sám (nezávislá péče) – ovlivněno: výchovou, učením, prostředím, mentální úrovní, kulturou, sociálním prostředím • má potenciál osvojit si znalosti a dovednosti sebepéče (nezávislé péče) a péče o závislé členy rodiny, která je podobná sebepéči • chová se záměrně (naučené chování) ve vztahu k cíli učení ← věkem, mentálním schopnostem, kulturou, společností a vlastním citovým stavem. PROSTŘEDÍ • specificky nedefinovala • významný pro zvyšování soběstačnosti (fyzikální prostředí, psychické a sociální) ZDRAVÍ • dle WHO OŠETŘOVATELSTVÍ • specifická služba profesionální pomoci osobám s deficitem sebepéči (aktuálním/potenciálním) = nejsou schopni splnit si požadavky sebepéče potřebné pro zdravou existenci • Deficit může, ale nemusí být spojen s nemocí/handicapem Cíl: zajistit schopnost pečovat o sebe v co největší míře, zachovat optimální stav zdraví, předcházet nemocem a poraněním Metaparadigmatické koncepce dle D. E. Orem Sebepéče ̶ soubor činností, kt. si jedinec zabezpečuje sám za účelem zachování života, zdraví a pohody ̶ schopnosti sebepéče jsou ovlivněné – věkem, schopnostmi jedince, zdr. stavem, sociokulturním prostředím, systémem péče, dg., th., prostředky k dosažení sebepéče, zaměstnání… ̶ filozofie zdravého způsobu života, je konkrétním chováním jedince ve prospěch vlastní existence 1. Teorie sebepéče Základní pojmy a definice modelu ̶ aktivity nebo opatření využívané na zabezpečení vlastní sebepéče nebo péče o jiné závislé osoby. ̶ důležité v regulaci lidského bytí a vývoji, ̶ určují úroveň péče Tři kategorie: 1. Univerzální požadavky sebepéče 2. Vývojové požadavky sebepéče 3. Terapeutické požadavky sebepéče Požadavky sebepéče Základní pojmy a definice modelu ̶ požadavky souvisejí se základními životními procesy a funkcemi: ❖ dostatečný příjem vzduchu, potravy a tekutin, ❖ správná funkce vylučování ❖ rovnováha mezi aktivitami a odpočinkem ❖ rovnováha mezi sociálními interakcemi a samotou ❖ rovnováha mezi bezpečím a rizikovými činnostmi, kt. ohrožují život a zdraví ❖ podpora fyziologicky optimálního stavu 1. Univerzální požadavky sebepéče ̶ spojené s růstem, vývojem a životními etapami či obdobím jedince: ❖ nynější životní fáze (a její změny při přechodu do následující fáze) ❖ krizové a zátěžové situace a události (narušují růst a vývoj jedince) 2. Vývojové požadavky sebepéče ̶ vyhledávání a zabezpečení vhodné lékařské pomoci ̶ uvědomění si onemocnění, získání vědomostí o příčinách a důsledcích patologického procesu, efektivní dodržování a vykonávání naordinovaných doporučení, uvědomění si dyskomfortu , modifikace sebeobrazu, akceptace onemocnění a zdrav. péče, přijetí důsledků patogických stavů a naučení se s nimi žít požadavky při poruchách zdraví či odchylkách od normy, kt. souvisejí s: ❖ následky onemocnění, vědomostmi o patologickém stavu ❖ dg., th. a rhb. výkony ❖ dyskomfortem a negativními následky lékařské péče ❖ adaptací organizmu ❖ edukací při trvalých vlivech nemocí a při th. opatřeních 3. Terapeutické požadavky sebepéče v Řízení sebepéče (činnosti zaměřené na aktivizaci sebepečovatelského chování) Jedinec musí: vědět PROČ se má o sebe starat umět rozhodnout JAK se bude péče vykonávat vědět CO pro to musí udělat Řízení sebepéče Potřeba, aby byl jedinec schopný: Odhadnout přiměřené aktivity Rozhodnout o těchto aktivitách Realizovat vybrané činnosti péče Řízení sebepéče ̶ Výsledkem je selfmanagement (sebeřízení), ke kterému je potřeba Znát sebe a okolí Umět požádat o pomoc Umět reálně posoudit vlastní chování Péče o sebe sama ̶ projev – zaměření na vlastní optimální existenci, zdravý vývoj a zdraví ̶ chování je výsledkem vztahu mezi požadavky na péči, řízením péče a jednáním jedince ̶ vzniká tehdy, když se objeví požadavek, aby se jedinec začal chovat jinak (▲ nepřejídal se, změnil pohybový režim…) ̶ vysvětluje, v jakém případě je potřebná oše. péče. ̶ projevuje se v situaci, kdy jsou neadekvátní vztahy mezi působením sebepéče a požadavky sebepéče (tzn. mezi nimi vznikne nerovnováha a požadavky jsou neuspokojené) ̶ spojený s propuknutím nemoci V jiným narušením zdraví (tělesný handicap není vždy důvodem deficitu sebepéče) 2. Teorie deficitu sebepéče Základní pojmy a definice modelu Deficit sebepéče → důvod pro poskytnutí oše. péče Zdroj: Marriner-Tomey, A. Pflegetheoretikerinnen und ihr Werk, 192 s. ̶ používá k řešení deficitu sebepéče sérii činností produkovaných sestrou, kt. pomáhají jí nebo P/K regulovat potřeby sebepéče Tři ošetřovatelské systémy: ̶ Podpůrně - výchovný oše. systém - když P/K potřebuje podporu a učí se ošetřovat sám sebe (sebepéči) ̶ Částečně kompenzačný oše. systém ☺ a P/K spolu provádějí péči na určité úrovni (něco dělá sám, něco spolu se ☺) ̶ Plně kompenzační oše. systém P/K není schopný vykonávat sebepéči = závislí na druhých a potřebuje plnou péči ☺ 3. Teorie ošetřovatelských systémů Teorie deficitu sebepéče Pomáhat P/K je-li to nevyhnutelné Regulovat sebepéči Akceptovat péči a pomoc ošetřujících sester Dosáhnout maximální možnou sebepéči P/K Kompenzovat neschopnost provádět sebepéči P/K Podpora a výchova klienta Dosáhnout sebepéči Provádět sebepéči Kompenzovat omezení sebepéče P/K Regulovat sebepéči Podpůrně-výchovný systém: Částečně kompenzační systém: Plně kompenzační systém Činnosti P/K Činnosti P/K Činnosti sester Činnosti sester Činnosti sester Ošetřovatelské činnosti pět způsobů pomoci jedincům s deficitem sebepéče, kt. ☺ používá jednotlivě anebo v kombinaci: ̶ zastoupení V jednání za P/K ̶ usměrňování V vedení P/K ̶ fyzická V psychická pomoc a podpora P/K ̶ zajištění podpůrného prostředí pro rozvoj schopností P/K ̶ edukace P/K 1. Sebepéče Požadavky: ➢ univerzální ➢ vývojové ➢ terapeutické cíl, metody, činnosti Schopnost postarat se o sebe (řízená sebepéče) PROČ jednat. JAK rozhodnout. CO udělat. plánování - realizace - hodnocení 2. Deficit sebepéče 3. Ošetřovatelský systém • Podpůrně- výchovný • Částečně kompenzující • Celkově kompenzační Sebepéče + schopnost sebepéče Nevyrovnanost vztahů Vyrovnanost vztahů Sebepéče Cíl: Optimální bytí jedince Ošetřování Komplex schopností ošetřování, aktivovaný deficitem sebepéče aktivity řízení Model sebepéče – Dorothea E. Orem ̶ ošetřovatelství je poskytnutí péče lidem s deficitem sebepéče ̶ humanistický model ̶ hlavní předpoklad je to, že člověk má vrozenou schopnost sebepéče ̶ úkolem sestry je dosáhnout co největší úrovně sebepéče klienta ̶ tři dílčí teorie (sebepéče, deficit sebepéče, teorie oše. systému) Oše. proces v modelu D. Orem (Plevová a kol. 2011, s. 142-143) ̶ 1. fáze: oše. anamnéza: Sestra: zjišťuje požadavky, kt. jsou kladené na schopnosti jednotlivce postarat se sám o sebe, zhodnocení schopnosti jednotlivce plnit tyto požadavky dle info. → určuje potřebu oše. zásahu : zjišťuje deficit sebepéče – zda je důvodem – nedostatek vědomostí, zručností, motivace dosáhnou soběstačnost, zjišťuje zda zdr. a psychický stav P/K umožňuje, aby se o sebe sám postaral, určuje, zda se P/K v budoucnu bude schopen starat o sebe sám v plné míře Součástí je i stanovení oše.dg. 2. fáze: plánování oše. péče – stanovení cílů a plánování intervencí 3. fáze: hodnocení oše. péče – zhodnocení pokroků P/K v jednotlivých oblastech sebepéče. Důraz je kladem na oše. dokumentaci.