Koncepce zdraví a nemoci Ústav zdravotnických věd Charakteristika zdraví podle WHO – 1946 „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody a nejen nepřítomnost nemoci nebo vady“ Ústav zdravotnických věd Charakteristika zdraví podle WHO - 1984 „Zdraví je stav, který na jedné straně umožňuje jednotlivcům i skupinám lidí poznat vlastní cíle a uspokojovat potřeby a na druhé straně reagovat na změny a vyrovnávat se se svým prostředím. Zdraví je chápáno jako zdroj každodenního života a ne jako cíl života. Jde o pozitivní koncepci, která zahrnuje společenské a osobní zdroje, stejně jako fyzické možnosti“ Ústav zdravotnických věd Zdraví a společnost úroveň zdraví je dána: ‒ prosperitou společnosti ‒ ekonomickou ‒ politickou vyspělostí ‒ humanitní determinována 3 faktory: individuálními vlastnostmi společenskými činiteli životním prostředím Ústav zdravotnických věd Zdravotní stav – determinanty • Zdravotní péče • Životní a pracovní prostředí • Dědičné faktory • Životní styl 53 % 20 % 12 %15 % Ústav zdravotnických věd ‒ jsou činnosti zaměřené na porozumění: ▪ zdravotního stavu, ▪ udržení optimálního zdraví, ▪ prevence nemocí a úrazů, ▪ dosažení maximálního fyzického a psychického potencionálu ‒ chrání před chorobami a poskytuje možnost jejich včasného odhalení Zdravý způsob života/životní styl Ústav zdravotnických věd Faktory ovlivňující vnímání zdraví ‒ věk – vývojový stav, pohlaví ‒ vzdělání ‒ žebříček hodnot, očekávání od sebe samého ‒ výchova ‒ předcházející skutečnosti ‒ společenské a kulturní vlivy ‒ další … Ústav zdravotnických věd Modely zdraví ‒ klinický ‒ ekologický ‒ hraní rolí ‒ adaptační ‒ eudemonistický ‒ holistický Ústav zdravotnických věd Klinický model zdraví ‒ zdraví jako nepřítomnost znaků a symptomů choroby nebo úrazu ‒ používají ho lékaři: ▪ aktivity směřují na úlevu od symptomů nemoci, zbavení bolesti a následků nemoci ▪ pokud se symptomy již nevyskytují, lékař to chápe jako návrat jedince do stavu zdraví zdraví - nemoc/choroba/úraz Ústav zdravotnických věd ‒ založen na vztahu lidí a prostředí; ‒ má 3 interaktivní prvky: ▪ hostitel – osoba či skupina, která může být vystavěná riziku nemoci ▪ agens – faktory prostředí, které mohou svou přítomností vyvolat nemoc ▪ prostředí (vnější nebo vnitřní) – může predisponovat osobu k vývoji choroby Ekologický model zdraví Zdraví je neustále měnící se stav hostitel prostředíagens Ústav zdravotnických věd Model hraní rolí ‒ schopnost jedince plnit své společenské úlohy (tj. vykonávat svoji práci) ‒ „zdraví jsou ti, kteří mohou plnit své úlohy (i když jsou klinicky nemocní)“ ‒ model předpokládá, že choroba je neschopnost vykonávat svoji práci ‒ jedinec neplní pouze jednu roli (pracovní), ale několik matka, student … a ty může jedinec považovat za důležitější než je role pracovní Ústav zdravotnických věd Adaptační model zdraví ‒ založený na adaptaci „Zdraví = tvořivý proces“ ‒ jedinci se aktivně a soustavně adaptují na své prostředí (choroba = selhání adaptace) ‒ cílem léčby je navrátit jedinci schopnost adaptace Definice zdraví Marray, Zentner, 1985: „Stav blaha, ve kterém je osoba schopna využívat cílené, adaptivní odpovědi a procesy – fyzicky, duševně, emocionálně, duchovně a sociálně – jako odpověď na vnitřní a zevní stimuly (stresory) s cílem udržení relativní stability a pohody v úsilí dosáhnout osobní a kulturní cíle:“ Ústav zdravotnických věd ‒ Zdraví = stav uplatnění osobního potenciálu ‒ Choroba = stav, zabraňující seberealizaci Eudemonistický model zdraví Eudaimonismus - názor, postoj, životní strategie, který sleduje jako cíl dosáhnout vnitřního blaha Ústav zdravotnických věd ‒ zdraví jako celek a ne analýza/oddělování jednotlivých oblastí zdraví ‒ zahrnuje celou osobnost člověka, jako celistvou bytost a všechny stránky jejího životního stylu tj. zvládnutí stresu, tělesnou zdatnost… Holistický model zdraví Ústav zdravotnických věd Biologické – fyzické Psychické – duševní Sociální – společenské Spirituální – duchovní ZDRAVÍ NEMOC ‒ nemoc – stav, kdy se osoba necítí zdravá ‒ choroba – medicínsky termín, porucha tělesných a duševních funkcí, vyúsťující do snížené výkonnosti nebo zkrácení života (akutní, chronická, infekční, degenerativní, funkční, maligní, psychosomatická) Ústav zdravotnických věd Nemoc ‒ lze chápat jako protiklad vůči zdraví = alternativní model ‒ mezi oběma póly (ideální zdraví a těžký klinický průběh nemoci) je pak přechodné pásmo Ústav zdravotnických věd Kontinuum zdraví zdraví nepřítomnost zdraví absence choroby choroba Nemoc ‒ Subjektivně se nemoc ("illness") pociťuje jako "být nemocný", tj. jako individuální zážitek poruchy „cítění se“, jako „necítění se dobře“, jako pocit churavosti, utrpení, ohrožení, strachu, starosti a bolesti, vratkosti a nevýkonnosti, selhání a „jinakosti“. Všechno dohromady ústí do sociální a medicínské potřebnosti. ‒ Objektivně nemoc rozpoznává lékař („disease“) podle příznaků porušené struktury a funkce, nezávisle na tom, jsou-li subjektivně vnímány i pacientem. Představy a koncepty lékaře i nemocného jsou v úzké spojitosti s dobovými sociálními a ekonomickými podmínkami a světonázorovými proměnami. Ústav zdravotnických věd Představy o vzniku onemocnění ‒ nemoc = posedlost ďáblem ‒ nemoc = trest za hřích ‒ teorie bakterií ‒ biomedicínský model Ústav zdravotnických věd Holistické teorie vzniku nemoci ‒ Homeostatické teorie ‒ Psychosociální teorie ‒ Biobehaviorální teorie Ústav zdravotnických věd I. Homeostatické teorie Claude Bernard ‒ zdraví závisí na schopnosti lidského organismu udržet si rovnováhu vnitřního prostředí navzdory měnícím se požadavkům vnějšího prostředí ‒ nemoc je výsledkem poruchy vnitřního prostředí těla, vzniká z poruchy schopnosti organismu komunikovat s vnějším prostředím Ústav zdravotnických věd I. Homeostatické teorie Walter Cannon ‒ zdůraznil zpětnovazební mechanismy, kterými je organismus schopen regulovat vnitřní prostředí ‒ poznal, že tělem koordinované, samoregulační fyziologické procesy jsou nutné pro zachování stabilního stavu ‒ zkoumal poplachovou tělesnou reakci „boj – únik“ Ústav zdravotnických věd I. Homeostatické teorie Hans Selye ‒ moderní teorie stresu – nespecifická reakce těla na jakýkoliv požadavek ‒ sledoval vnitřní reakce na stres, který je měřitelný v termínech fyziologických reakcí ‒ základní osu představuje endokrinní adreno-kortiko-hypofyzární systém ‒ jedinec má omezené kapacity energie pro adaptaci Ústav zdravotnických věd I. Homeostatické teorie Hans Selye ‒ všeobecný adaptační syndrom alarmující reakce stav rezistence (odolnosti) stav vyčerpání ‒ místní adaptační syndrom Ústav zdravotnických věd II. Psychosociální teorie Harold Wolff ‒ sledoval, jak neefektivní adaptace může vést ke zhroucení homeostázy a následkem toho k onemocnění ‒ nemoc je často důsledkem neadekvátních adaptačních pokusů o obnovení homeostázy – obvykle reakce stejným orgánem Ústav zdravotnických věd II. Psychosociální teorie Stewart Wolf ‒ nemoc jako způsob života ‒ role mozku v regulaci procesů těla a v příčině vzniku onemocnění ‒ mozek je významným nástrojem pro interpretaci vnějšího prostředí užíváním symbolů Ústav zdravotnických věd II. Psychosociální teorie Schwartz ‒ mozek je mediátorem mezi zevním a vnitřním prostředím ‒ mozek je adaptivní systém, který je zapojen do autoregulace těla Ústav zdravotnických věd Organismus mozek/tělo pozornost/autoregulace spojení samoregulace správná funkce zdraví nepozornost/dysregulace porucha spojení porucha regulace porucha funkce nemoc Ústav zdravotnických věd II. Psychosociální teorie Thomas Holmes a spol. ̶ teorie o životních změnách a následném vzniku nemoci ▪ seznam nedávných zážitků ▪ pořadí hlavních životních změn ▪ jednotky životních změn Ústav zdravotnických věd Teorii životních událostí ̶ klinicky prokázala, že nadměrná stresová zátěž znamená reálné ohrožení zdravotního stavu. Pro praxi 2/2014: Honzák, Chvála - PSYCHOSOM | časopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medicínu Holmes a Rahe – Tabulka životních událostí (ŽU) ̶ každé významné životní události přiřadili bodovou hodnotu od 100 (úmrtí partnera) po 11 (přestupek, např. dopravní a jeho úřední řešení). ̶ pokud v průběhu posledních 12 měsíců „nasbírá“ více než 350 bodů, je u něj vysoká pravděpodobnost vzniku psychického nebo tělesného („psychosomatického“) onemocnění. Drobné denní potíže: II. Psychosociální teorie Drobné denní příjemnosti: ̶ problémy s váhou ̶ zdraví členů rodiny ̶ vzestup cen běžného zboží ̶ tělesný vzhled … ̶ dobrý vztah s přítelem ̶ cítit se zdráv ̶ dostatek spánku ̶ návštěva někoho, zatelefonování, napsání někomu Ústav zdravotnických věd Richard Lazaurus teorie drobných denních potíží jako příčiny onemocnění III. Biobehaviorální teorie Friedman a Rosenman ̶ snaží se specifikovat určitý způsob chování a jeho vztah k onemocnění jedinci typu A x jedinci typu B Ústav zdravotnických věd Typ A Charakteristiky dle Friedman a Rosenman Typ B ̶ soutěživost ̶ vysoká organizovanost ̶ pečlivost ̶ ambicióznost ̶ netrpělivost ̶ agresivita ̶ workoholismus ̶ méně neurotický, více relaxovaný a uvolněnější Ústav zdravotnických věd Studijní literatura: ➢MASTILIAKOVÁ, D. Holistické přístupy v péči o zdraví. Brno: IDV PZ, 1999. Ústav zdravotnických věd