Teoretická východiska ošetřovatelství: Koncepční modely a teorie Ošetřovatelství jako vědní obor Teorie Filozofie Metaparadigma Paradigma Praxe Ošetřovatelský proces Výzkum Metaparadigma ‒ nejširší, nejglobálnější pohled určité disciplíny na zkoumání určitého problému, jevu – charakterizuje disciplínu, čím se zabývá, co řeší (předmět disciplíny) ‒ jednotlivé obory se od sebe liší podle toho, na které problémy a pojmy se zaměřují ‒ většina oborů má 1 metaparadigma a více koncepčních modelů ‒ 20. století – rozvoj teoretické báze USA a Kanada ‒ předtím převážně intuitivní, založený na tradicích a praktických zkušenostech, než na teoretických základech Metaparadigma ošetřovatelství ‒ nejobecnější rámec pohledu ‒ charakterizuje ošetřovatelství a to, čím se zabývá (odliší ošetřovatelství např. od filozofie…) ‒ základy zformovala F. Nightingale (1856 Notes on Nursing: souvislosti – činnost sester s vlivem prostředí má vliv na zdraví člověka) ‒ má 4 specifické jevy zdraví ošetřovatelstvíosoba prostředí Osoba Prostředí Zdraví Ošetřovatelství ➢ příjemce ošetřování • jednotlivec, • rodina, • skupina, • komunita, • společnost ➢ jedinečný, neopakovatelný celek fyzických a psychických vlastností, které vzájemně souvisí, podmiňují se a vytváří celek. ➢ vnímána jako: adaptační systém, behaviorální, Sebepečující … ➢ okolí příjemce ➢ vnitřní struktury a vnější vlivy ➢ někdy zdroj stresu, nebo zdroj jiných zdrojů ➢ okolnosti vyžadující ošetřování ➢ stav blaha a pohody, nejen absence nemoci příjemce aktivity sestry v zájmu příjemce a ve spolupráci s nim daný stav u příjemce může být v rozmezí od až po přítomnost nejvyššího stupně terminální onemocnění ‒ vyjadřují názory na specifické jevy ošetřovatelství ‒ využívají indukci (zobecnění pozorovaných jevů) dedukci (vyvozování z existujících poznatků) anebo přebírání z jiných oborů ‒ v každém modelu může být jev jinak vyložen ‒ je tvořen pojmy (duševní představy a pojmenování jevů) a výpověďmi (tvrzení vysvětlující vztahy mezi pojmy) ‒ vyjádření jsou obecná a abstraktní (nepozorovatelné, neměřitelné) Paradigma ošetřovatelství – Koncepční model – Koncepční rámec – Koncepční systém – Matrice disciplíny Součásti ošetřovatelských modelů Koncepční modely mají tři součásti: ‒ asumpce – premisy – předpoklady – východiska ‒ hodnotový systém ‒ hlavní jednotky Asumpce (premisy, východiska) ‒ teoretické východisko ‒ fakta/předpoklady, která jsou teoretickým podkladem koncepce ošetřovatelství ‒ odvozují se od vědecké teorie a praxe ‒ většina modelů bere asumpce z praxe ‒ již byly ověřené nebo se dají ověřit ‒ liší se v jednotlivých modelech: ▪ Hendersonová chápe osobnost jako 14 základních potřeb ▪ Royová chápe osobnost jako bytost se 4 způsoby adaptace ▪ Johnsonová chápe osobnost jako bytost s 8 behaviorálními podsystémy Hodnotový systém ‒ vyjadřuje základní myšlenky oboru ‒ různé modely mají podobné základní myšlenky: ▪ úloha sester je jedinečná (i když při některých činnostech spolupracují s jinými odborníky) ▪ ošetřovatelské činnosti: soustřeďují se na saturaci potřeb, jsou realizovány prostřednictvím OP, představují řadu interpersonálních vztahů, nejdůležitější je vztah sestra – pacient ▪ respektování lidské bytosti, holismus Hlavní jednotky 1. Cíl ošetřovatelství 2. Pacient/nemocný/klient 3. Role sestry 4. Zdroje pacientových/klientových těžkostí 5. Ohnisko zásahu 6. Způsob intervence 7. Důsledky 1. Cíl ošetřovatelství ‒ konečný produkt – to, co se snaží ošetřovatelství dosáhnout (liší se od sebe v závislosti na asumpcích, v závislosti od chápání osobnosti) ‒ cíl se má shodovat s cíli, které jsou společné pro zdravotníky 2. Pacient ‒ většina modelů chápe pacienta jako bio-psycho-sociální bytost ‒ příjemce péče ‒ modely se liší v detailech chápání pacienta 3. Role sestry ‒ určuje, co je úkolem sestry, co vykonává ‒ musí být potřebná a akceptovaná společností (stejně jako léčitelská role lékaře nebo role obhájce – právníka) ▪ v modelu Oremové – úlohou sestry je pomáhat při ovlivňování dosažení optimální úrovně soběstačnosti pacienta ▪ v modelu Royové – úlohou sestry je zlepšit adaptační chování pacienta přes ovlivňování stimulů 4. Zdroje pacientových těžkostí ‒ zdroj potíží pacienta, ne sestry ‒ příčina problémů pacienta je vyjádřena v ošetřovatelském plánu v rámci ošetřovatelské diagnózy ‒ je to pravděpodobně začátek nebo příčina problémů pacienta, které lze pozitivně ovlivnit ošetřovatelským zásahem ▪ pacienti ve zdravotnických zařízeních mají své problémy, které můžeme subkategorizovat jako medicínské, psychologické, ošetřovatelské ▪ lékař se stará o medicínské problémy, psycholog nebo psychiatr o psychologické problémy a sestra o ošetřovatelské problémy) 5. Ohnisko zásahu ‒ určuje zaměření ošetřovatelských intervencí ‒ ohniskem zásahu sestry v každém modelu je ošetřovatelský problém pacienta: ▪ v modelu Oremové ohniskem zásahu sestry je nedostatek schopnosti sebepéče ▪ v modelu Royové je jeho neschopnost adaptovat se na podněty 6. Způsob intervence ‒ specifické způsoby, kterými sestra poskytuje ošetřovatelskou péči ‒ odvíjí se od ohniska zásahu a vyjadřuje specifické způsoby, kterými sestra pomáhá pacientovi: ▪ v modelu Nightingaleové je způsobem intervence manipulace s prostředím pacienta spočívající v poskytování tepla, čerstvého vzduchu, světla, potravy… 7. Důsledky ‒ výsledky aktivity sestry ‒ očekávané výsledky ošetřovatelských intervencí – zlepšení zdravotního stavu příjemce Ošetřovatelské teorie ‒ vyjadřují názory na specifické jevy ošetřovatelství, jsou konkrétnější než modely (váží se na určitý jev, skupinu) ‒ založeny na předpokladech (asumpcích, premisích), jsou tvořeny definicemi, pojmy a výpověďmi (konkrétnější a specifičtější než pojmy a výpovědi koncepčních modelů) Předpoklady teorií ‒ Nerelační předpoklady – výroky, které nevyjadřují vztah ‒ Relační (vztahové) předpoklady – propojují 2/více koncepcí, mohou vyjadřovat souvislost mezi koncepcemi, nebo vypovídat o vlivu jedné koncepce na druhou ‒ Hypotéza – předpoklad vztahu, který lze testovat (jsou již měřitelné, pozorovatelné) Typy teorií ➢podle obsahu ❖popisné – popisují konkrétní jev ❖vysvětlující – vysvětlují vztahy mezi jevy ❖prediktivní – předvídají účinek jednoho jevu na druhý ➢podle rozsahu ❖ velké teorie (Leininger, Rogers, Neuman..) ▪ mají široký rozsah, chybí v nich operačně definované pojmy – pojmy jsou abstraktní, nejsou přístupné přímému empirickému pozorování ❖ střední teorie (Orlando…) ▪ zahrnují omezený počet pojmů, lze je empiricky přímo testovat ❖ částeční/dílčí teorie = mikroteorie (kazuistiky, diplom. práce) ▪ jsou nejomezenější /rozsah, užitečnost/, zabývají se úzkým rozsahem jevů, z některých mohou vzniknout dalším výzkumem teorie středního významu. Rozlišení mezi koncepčními modely a teoriemi ̶ míra abstrakce ➢ koncepční modely jsou všeobecné návody ➢ teorie jsou specifičtější, konkrétnější ̶ počet kroků, které jsou nutné, aby se mohla práce použít na pragmatické účely (praxe, výzkum) u koncepčních modelů jsou nutné tři kroky: 1) koncepční model musí být formulován 2) z koncepčního modelu musí být odvozena teorie 3) pojmy teorie musí dostat operativní definice a musí být odvozena hypotéza u teorií jsou nutné pouze dva kroky: 1. musí být uvedena teorie 2. mají mít operativně definované pojmy a z výpovědí musí být formulována hypotéza Klasifikace ošetřovatelských koncepčních modelů a teorií ▪ Systémové ▪ Vývojové ▪ Interakční ▪ Humanistické ▪ Potřeb ▪ Výsledků ▪ Zákroků ▪ Podpory ▪ Posilnění ▪ Konzervační Systémové modely Johnsonová, Kingová, Neumanová, Royová – původ ve všeobecně-vědní teorii systémů ̶ zdůrazňují identifikaci skutečných i potenciálních problémů ve funkci systémů a navržení strategií zákroku, které co nejvíce zefektivní operaci systému ̶ podstatou je prozkoumat systém, jeho části a jejich vztahy v dané době ̶ změna v systémových modelech má druhotný význam ▪ systémem může být osoba, částí jsou orgány lidského těla, prostředím je rodina ▪ systémem může být i rodina, částí jsou její členové, prostředím je stát ̶ systémy mohou být obecně otevřené a uzavřené ̶ vzhledem k tomu, že ošetřovatelství je zaměřené na člověka, jako živý organismus, jsou v ošetřovatelství systémy vždy otevřené Systémové modely Charakteristické znaky: ➢ hranice – demarkační (oddělující) čáry mezi osobami a prostředím, čím je hranice prostupnější, tím je vzájemná výměna energie mezi systémem a jeho prostředím větší ➢ napětí, stres, konflikt – síly, které mění strukturu systému, stav rovnováhy ➢ zpětnou vazbu – tok energie mezi systémem a prostředím, vzájemná informovanost o stavu systému a prostředí. Vývojové modely Oremová, Roperová… centrální kategorie z psychologie ̶ zdůrazňují procesy růstu, vývoje, zrání s přihlédnutím k problémům, které při tom vznikají ̶ kladou důraz na identifikaci skutečných i potenciálních problémů ̶ vytyčují takové strategie a postupy, které nejoptimálněji řeší situaci ̶ předpokládají existenci sil – jsou definovány jako kauzální faktory, které vytvářejí vývoj a růst ̶ vycházejí také z toho, že lidé mají vrozenou schopnost ke změně – potencialita může být zjevná nebo latentní, a je uvedena do chodu vnitřními stavy nebo jistými okolními podmínkami. Interakční modely Orlandová, Peplauová vycházejí ze sociologii ̶ zdůrazňují sociální úkony a vztahy mezi lidmi ̶ zaměřují se na identifikaci skutečných a potenciálních problémů v mezilidských vztazích ̶ zaměřují se též na určení postupů, které podporují optimální socializaci ̶ charakteristickými znaky těchto modelů: ▪ percepce – ovlivňování osob navzájem a vnímání jiných osob ▪ komunikace – přenos informací mezi osobami ▪ role – nevyhnutelná pro danou situaci ▪ koncepce sebe samého – sebehodnocení, sebevýchova. Modely a teorie potřeb a výsledků ̶ kategorie potřeb – zaměření na funkce sester a hodnocení pacienta z hlediska hierarchie potřeb – jakmile si není pacient schopen sám zajistit základní potřeby, přebírá tuto funkci sestra (Hendersonová, Abdellahová) ̶ kategorie výsledků kladou důraz na výsledky ošetřovatelské péče a její hodnocení – sestra rozhoduje o uspokojování potřeb a hodnotí výsledek jejich uspokojování v rámci OP (Kingová, Neumanová) Humanistické modely a teorie Nightingaleová, Oremová, Rogersová… vycházejí hlavně z filozofie ̶ zdůrazňují, že ošetřovatelství je věda a umění – dívají se na ošetřovatelství jako na humanitní obor ̶ důraz je kladen na svobodu, existenci, autonomii, úctu k životu, důstojnost, práva pacienta Modely a teorie energetických polí Rogersová, Levienová …… ̶ hovoří o jedinci jako o zdroji energie Modely intervence (zásahu) Gordonová, Kingová…… Zdůrazňují: ➢ instrumentálně pojaté ošetřovatelství ➢ odborné činnosti sestry a její rozhodnutí ➢ pacient je považován za objekt ošetřovatelské péče (pacient je pasivní), sestra rozhoduje o péči Substituční modely a teorie (modely náhrady) Hendersonová…. ➢ zaměřují se na poskytování náhrady za schopnosti pacienta, které mu chybějí – ztratil je a nemůže je aktivizovat ➢ podle tohoto modelu pacient musí být aktivní v ošetřovatelské péči Modely a teorie podpory Widenbachová….. ➢ zdůrazňuje pomoc pacientovi akceptovat poškozené zdraví ➢ zaměřuje se na podporu pacienta a vytváření psychologických, fyziologických a adaptačních mechanismů vyrovnávání se se situací Modely a teorie posílení Johnosonová ……. ̶ hledání možnosti, jak zlepšit kvalitu pacientova bytí, jestliže je poškozené jeho zdraví ̶ považuje ošetřovatelství za cestu zlepšení kvality života pacienta Modely a teorie konzervace Roperová, Levienová …… ̶ zdůrazňují zachování příznivých aspektů situace pacienta, které jsou ohrožené nemocí nebo skutečnými či potenciálními problémy ̶ v tomto modelu aktivita spočívá na rozhodnutích sestry, které směřují na zachování (konzervaci) existujících schopností pacienta Strukturální hierarchie METAPARADIGMA KONCEPČNÍ MODEL I - koncepce - tvrzení KONCEPČNÍ MODEL II - koncepce - tvrzení Teorie I. - koncepce - předpoklady: nerelační relační hypotézy Teorie II. - koncepce - předpoklady: nerelační relační hypotézy Teorie n - koncepce - předpoklady: nerelační relační hypotézy KONCEPČNÍ MODEL III - koncepce - tvrzení Význam koncepčních modelů vzdělávání ošetřovatelská praxe management výzkum Koncepční modely