SOCIÁLNÍ INTERAKCE PhDr. Natália Beharková, Ph.D. INFORMACE K UKONČENÍ PŘEDMĚTU IS katalog předmětů  zápočet 1 kr. aktivní přístup - diskuse - účast ve výuce Vložení videa do IS MU (proč jsem se rozhodl/a studovat oborVšeobecná sestra, proč v Brně na LF MU, co očekávám od praxe v nemocnici, jak si představuji první den na praxi, průběh praxe v semestru, na co se těším a čeho se obávám). 2minuty termín (před nástupem na praxi) SYLABUS  Komunikace - definice, složky komunikačního procesu, verbální a neverbální komunikace, typy komunikace  Obecní zásady komunikace  Faktory ovlivňující komunikaci  Bariéry v komunikačním procesu  Ne/Efektivní komunikace  Komunikace v práci všeobecné sestry  Specifika komunikace u různých věkových skupin  Specifika komunikace s ohledem na disabilitu (smyslová, mentální, tělesná)  Prožívání nemoci (z pohledu pacienta, jeho rodiny, zdravotníka), komunikace s nemocným v jednotlivých fázích nemoci  Umírání a smrt  Komunikační styly  Asertivita  Konflikt a zvládaní konfliktních situací  Agresivita ve zdravotnictví  Syndrom vyhoření  Sebehodnocení DOPORUČENÁ LITERATURA  POKORNÁ,Andrea. Komunikace se seniory. první. Praha: Grada Publishing a.s., 2010. 160 s. Sestra (4048). ISBN 978-80-247-3271-8.  PLEVOVÁ, Ilona a Regina SLOWIK. Komunikace s dětským pacientem. 1. vydání. 247 s. ISBN 9788024729688.  POKORNÁ,Andrea. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. 3. doplněné vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. 104 s. ošetřovatelství. ISBN 978-80-7013-524-2. SOCIÁLNÍ INTERAKCE definování různé od různých autorů  proces, v němž se individua vzájemně stimulují a reagují na sebe a rozvíjejí tak řetěz akcí a reakcí (jakýsi psychologický ping-pong).  interakce slouží k vzájemné výměně materiálních a nemateriálních hodnot, k vzájemnému uspokojován (G.C. Homans, 1960, 1961) KOMUNIKACE Celkový dojem K. tvoří  55 % výraz tváře a pohyby těla  38 % vokální a hlasové charakteristiky řeči 7 % obsah toho, co se říká  Naslouchání 45 %  Mluvení 30 %  Čtení 16 %  Psaní 9 % CÍL KOMUNIKACE  Informovat  Instruovat (info + vysvětlení významu, popisu, postupu,organizace, návodu jak něco dělat/dosáhnout)  Poznávat  Přesvědčit (cíl – změnit názor, postoj… racionální přesvědčování pomocí logiky; emocionální – působením na city – často manipulativní charakter) Získat  Aktivizovat k určité činnosti nebo naopak k jejímu utlumení/zastavení, Posilovat nebo motivovat  Socializovat a společensky integrovat – vytvářet vztahy mezi lidmi, navazovat kontakty, posilovat pocit sounáležitosti a vzájemné závislosti (vliv socio-ekonom. status, vzdělání, věk - pubescenti jiná komunikace než vzdělaný dospělý člověk  Svěřit se – zbavování se vnitřní tenze, překonání těžkostí, sdělování důvěrných informací většinou s očekáváním podpory/pomoci/pochopení  Zabavit – rozesmát, vyplnit čas komunikováním, kt. vytváří pocit pohody a spokojenosti  Uniknout – když je člověk sklíčený, znechucený…může mít chuť nezávazně si s někým povídat o neutrálních věcech, odreagovat se od starostí, od shonu  Osobní identita – pro JÁ je komunikace důležitá aktivita, napomáhá ujasnit si věci o sobě samém, uspořádat si své postoje, názory, sebevědomí, osobní ambice Nositel myšlenky, záměru informace, důvodu pro K. Převedení myšlenek komunikátora/odesílat ele do systematického souboru symbolů Prostředek (nositel zprávy) Reakce příjemce/ců na sdělení Šum – různé faktory měnící záměr zprávy a její pochopení nebo přijetí Ve všech úrovních může dojít k poruše, poškození, nedokonalosti – nesprávné interpretaci, nepochopení, komunikačním bariérám (objektivních/subjektivních, ne/odstranitelných) SITUAČNÍ KONTEXT - SITUACE A PROSTŘEDÍ, VE KTERÉ KOMUNIKACE PROBÍHÁ A KTERÁ MŮŽE ZÁSADNĚ ZMĚNIT VÝZNAM SDĚLENÉHO (H. D. LASSWELL) Kdo říká co jakým kanálem Komu s jakým efektem Rozdělení na polovinu – vyprávění příběhu KOMUNIKÁTOR  Vysílá nějakou zprávu Ovlivňující prvky  Zkresluje informace, není 100 % informovaný, může si je i domýšlet  Sdělování chaotické  Zaměřen jen určitým způsobem  Používá nevhodné k. prostředky  Podléhá funkčnímu postavení  Zanedbává zásadu dvousměrné silnice = nechce naslouchat, ale jen mluvit  Do sdělení promítá svou osobnost, osobní zaujetí, chce být vyslechnut, pochopen, přijat, změnit ve svůj prospěch  Zkušenosti, náladovost, postoje  Dvojjazyčnost  V komuniké jsou používané fráze, klišé, emoce, obavy, tzn. slyšíme i to, co komunikátor NEŘÍKÁ, MUSÍME ČÍSTV PODTEXTU, JINAK NEPOCHOPÍME, CO NÁM CHTĚL SDĚLIT KOMUNIKAČNÍ JAZYK  Kódování jazyka závisí - na znalosti jazyka, - slovní zásobě, - znalosti signálů, - schopnost přizpůsobit se partnerovi v K. Např. lékařská terminologie – pro laiky neznámá  prevence nevhodné interpretace;  Dr. musí být schopen vhodnou a srozumitelnou formou P/K informovat  Dekódování – problematické mezi odlišnými kulturami  Diferencovanost jazyka – vinaři vůně a chutě popíší lépe než laici, arabské jazyky 6000 slov, kt. souvisí s velbloudy zvirata-mazliciangelinka.blog.cz (Camelus bactrianus) DRABAŘ Camelus dromedarius KOMUNIKAČNÍ KANÁL  cesta, kt. informace probíhá  Bezprostřední - přímí kontakt mezi komunikujícími (verbální, neverbální, prostřednictvím skutků, činů) Face to face – hlavním kanálem jsou zvuky, pohledy a pohyby těla, dotyk (stisk ruky), vůně/pach, vkusnost oblečení, příjemný hlas  Zprostředkovaná K. - nepřímí kontakt mezi komunikátorem a komunikantem Telefonický - s pomocí signaliz. zařízení, telefonu Písemný - prostřednictvím písemných odkazů Vizuální - prostřednictvím oznámení, letáků, brožur, nástěnek, informačních panelů a bulletinů Audiovizuální - audiokazety, videokazety, DVD záznamy… Elektronický - prostřednictvím PC techniky (elektronická pošta, internet, intranet) k. prostředky jsou ochuzenější ZPĚTNÁVAZBA - FEEDBACK  reakce na přijatou zprávu v podobě potvrzení a způsobu interpretace  udržuje účastníky v k. situaci, dává info o tom, jak je zpráva přijata a zpracována  Každý člověk - různě vnímavý při přijímání - různě citlivý  v masové K. – je omezenější (po ukončení prezentace – diskuse, potlesk, neklid, úmyslné rušení…) KOMUNIKAČNÍ PROSTŘEDÍ  dotváří význam K.  formální, reprezentační → člověka může zavazovat a stresovat, nevhodné pro neformální K.  prostor, kde se K. odehrává  osvětlení, uspořádání místnosti, počet lidí, komunikační šum (hluk, sluneční osvit, mravenci na pikniku, horko)  psychický kontext šumu – nesympatický jedinec  interní šum – vtíravé myšlenky, únava, nesoustředěnost FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍVÝBĚR SDĚLOVACÍHO PROSTŘEDKU  Rychlost – ústní sdělení, je rychlejší než písemné  Počet účastníků a jejich vzdálenost od sdělovatele  Okamžitá zpětná vazba – přímá K. (face to face), výhody a volba v případě dosažení konsenzu, vyřešení nedorozumění  Osobní vliv – v rámci přímé K. (vyjádření díku, žádost o pomoc, závažná sdělení…)  Rétorický účel - řeč – umožní větší osobní zainteresování - psaný projev – umožní kontrolu obsahu sdělení a dokáže lépe využívat argumentaci  Délka – důležité informace většího rozsahu vyžadují využití písemného projevu (sumarizace podstatného např. podklady při jednáních i předem k dispozici)  Dostupnost techniky  Potřeba záznamu - zápis (nevýhoda – nesprávná interpretace sděleného) - videodokumentace (nevýhoda – příliš dlouhý záznam i s nepodstatnými části projevu/sdělení) - audiodokumentace  Organizační omezení – vyplývá z nutnosti zhodnotit náklady na K., velikost souboru … VERBÁLNÍ K.  sdělování informací pomocí slov  mladší než neverbální K.  různorodost v závislosti od kultury, socio-ekonomického postavení, věku, vzdělání  ideální K. – jasná, srozumitelná, přesná  důležitou součástí je naslouchání  člověk, kt. něco sdělujeme, nemusí vždy porozumět tomu, co sdělujeme  vyřknuté slovo lze jen stěží vzít zpět → psychoterapeutické působení – slovo působí léčebně, uklidňuje, povzbuzuje → psychotraumaticky – může druhému ublížit = iatropatogenizovat  zdravotnické prostředí – v K. jsou přítomny emoce, pocity (obava, strach, lítost, zoufalství, radost, naděje…) = vstupují do k. procesu KOMUNIKACE  Záměrná – komunikátor má vše pod kontrolou, způsob K. odpovídá záměru Vědomá – uvědomuji si, co říká a jak to říká  Nezáměrná – projev prezentuji jinak, než bylo zamýšleno (tréma, emoce) Nevědomá – nemá projev pod kontrolou  Kognitivní – logická, racionální, smysluplná, preferovány jsou logické argumenty a racionalita  Afektivní – působení na city, prostřednictvím emočních projevů  Pozitivní k. – obdiv, souhlas, pochvala, povzbuzení  Negativní k. – vyjadřuje odmítnutí, odpor, útočení, pokárání, kritiku, ale také předstírání, zatajování  Shodná k. – sdělované informace se mezi k. shodují, obsahově/ formálně si neodporují  Neshodná – sdělované informace jsou v rozporu  Agresivní k. – útočná, bezohledná, sobecká vůči jiným  Manipulativní – používající úskoky, neférové formy jednání  Pasivní k. – ústupní, uhýbající, úniková TYPYVERBÁLNÍ K.  přímá - tváří v tvář  nepřímá - zprostředkovaná (telefon, SMS, Skype, email...)  jednosměrná, obousměrná  cyklická  skupinová  ohnisková (v centre 1 osoba, prostřednictvím které probíhá výměna informacíV kt. zprostředkuje stejnou informaci) více osobám  vertikální – probíhá se shora dolů (od nadřízeného k podřízenému)V opačně  Horizontální/řetězová – přenos zpráv mezi jednotlivci se stejnou pozicí i společenským postavením 21 nadřízený podřízený podřízený 1 2 3  Jednoduchost (používat běžné a pochopitelné slova ve stručnosti a ucelenosti)  Stručnost (používat krátké věty, vynechat nepodstatné), zejména v písemném projevu (zdravotnický záznam, ošetřovatelská dokumentace). ! Nadměrná a nedostatečná K. (používání zkratek může vést k nejasné/nekompletní K.)  Zřetelnost - přesné pojmenování, cílem je, aby se lidé dověděli CO, PROČ, KDY, KDO, KDE se zřetelem na určitou specifickou situaci  Načasovanost (timing) a závažnost – aby byly zprávy vyslechnuty, musí být správně načasovány a musejí souviset s danou osobou  Přizpůsobivost – zprávy je potřeba měnit dle toho, jak na ně příjemce reaguje (ADAPTABILITA), vyhnout se rutinnímu/automatickému projevu, zvážit CO a JAK ŘEKNEME dle toho, KE KOMU HOVOŘÍME  Důvěryhodnost – nejdůležitější artikl účinné K., podmínka docílení efektivnosti v K. – obeznámení se s problémem, z projevu má vyzařovat jistota a spolehlivost, ne však dominance a autoritativnost KRITÉRIA ÚČINNÉ K. FAKTORYTLUMÍCÍ K.  Nejistota a strach projevit se  Nedostatečná slovní zásoba a schopnost vyjádřit své názory, postoje, myšlenky, pocity  Odbíhání od podstaty  Devalvující způsoby,manipulace, urážky  Aktivní negativizmus, mlčení  Urážlivost  Dvojsmysly  Chytání za slovo  Mluvení za druhé  Převedení řeči na druhého  Rušivé elementy –TV, mobily… NEVERBÁLNÍ K. Haptika (doteky) Proxemika (přiblížení/oddálení) Úprava zevnějšku Mimika Kinezika (pohyby) Gestika (pohyb končetinami) Posturika (postoj) Paralinguistika (tón řeči) Pohledy = K. beze slov  Tajemství řeči těla https://www.youtube.com/watch?v=p568c9l63yc začátek + 3:19 – 11:30 NEVERBÁLNÍ K. V OŠETŘOVATELSTVÍ  Zájem o P/K – nakloněním k 2. člověku, oční kontakt  Úprava zevnějšku, sesterská uniforma – symbol pozice, role, kompetence v určité situaci  Pacient bude více důvěřovat dobře vypadající sestře v upravené uniformě a důvěra nemocného by měla být na 1. místě v zájmu sestry, nebo alespoň jedna z nich. (Šebestová, 2009)  Sestra dbá na to, aby byla včas převlečena a aby její uniforma odpovídala předpisům.  Oděv sestry by měl být praktický tak, aby nic nebránilo ve výkonu povolání.  Uniforma chrání sestru před ušpiněním. (Haškovcová, 1998) Funkce:  Identifikace s profesní rolí – Dr., ošetřovatelka, sestra, záměna barev, identifikace jmenovkou  Estetika, čistota uniformy - Sestra čistotou uniformy prezentuje kvalitní vztah k ošetřovatelské práci (Haškovcová, 1998) „Oblečení zdravotníka a úprava zevnějšku je symbolem profesionality a určité sociální role, kterou sestra v daném okamžiku zastává.“ (Zacharová, Šimíčková-Čížková, 2011, str. 211) sukirgenk.dvrlists.com