Adobe Systems Podávání léků do dýchacích cest – inhalace, periferní žilní vstupy, infuzní terapie Inhalace Úmyslné a účelné vdechování léčivé látky do dýchacích cest. Přirozená (klimatická) inhalace - vdechování iontů na břehu moře či balzamické silice po dešti v lese. Umělá – pomocí stlačeného vzduchu, páry, plynu nebo ultrazvuku. Nástup účinku léků cca 2 – 3 min. Indikace • infekční onemocnění dýchacích cest, • alergie, • chemická a fyzikální poškození sliznice dýchacích cest, • traumatická poškození a pooperační stavy, • chronická onemocnění dýchacích cest, • usnadnění odkašlávání. Inhalační systémy Dávkovací aerosoly (pMDI – pressure metered dose inhaler) - kapesní inhalátory, 1 stlačení = 1 dávka, koordinace dechu a práce s inhalátorem, - sedí nebo stojí, odstranit kryt, důkladně protřepat, - dnem vzhůru, vydechnout a vložit do úst, - pomalu vdechovat, v 1/3 nádechu stisknout dno nádobky, pokračovat v hlubokém nádechu – 5 vteřin, - zadržet v plicích 5 – 10 vteřin, - volně vydechnout, popř. hygiena dutiny ústní. Inhalační systémy Dávkovací aerosoly s inhalačními nástavci (spacery) - v nástavci se aerosol homogenizuje – vyšší podíl vdechovaných částic, - Volumatic, AeroChamber, Optimiser, - pevně spojit s inhalátorem, aby těsnil, - stisknout dno nádoby a pomalu dýchat přes nástavec asi 10x. Inhalační systémy Práškové inhalátory (DPI – dry powder inhaler) - spouštěné a poháněné dechem, - kapslové, např. HandiHaler, Aerolizer, … - diskové, např. Rotadisk, - předplněné (60 dávek) – Diskus - rezervoár pro více dávek – Turbuhaler,… - plnění dle pokynů výrobce, liší se, - vydechnout, sevřít rty kolem náústku, rychlý a hluboký nádech, vyndat z úst, zadržet dech na 10 vteřin, vydechnout. Inhalační systémy Nebulizátory – vytváří jemné páry, léky v tekuté formě se mění na jemný aerosol, cca 2 – 3 hod po jídle. - ultrazvukové - ohřev roztoku až na 45 ⁰C, - tryskové- pomocí stlačeného vzduchu nebo vysokým průtokem kyslíku 6 – 8 l/min, účinnější. Příprava pacienta. Příprava pomůcek: Vhodný zdroj plynu, spojovací hadice, nebulizátor, léky, destilovaná voda, buničitá vata, sáček na odpad. Postup při využití nebulizátoru - příprava pomůcek, příprava pacienta, - zajistit spolupráci, sedí zpříma, napojit na zdroj kyslíku, počkat, až se začne tvořit mlhovina, zajistit správnou inhalaci, sledovat stav pacienta. Péče o pacienta: - otřít okolí úst, soběstačný pac. si řádně vypláchne dutinu ústní, u nesoběstačného asistovat. Péče o pomůcky. Možné komplikace - vysušování sliznic při používání kyslíku, - mykózy v dutině ústní, - nebulizace pomocí kyslíku není vhodná u pac. s chron. resp. onem. – může způsobit hyperkapnii, - dyspnoe, - alergická reakce, - zažívací potíže, sucho v ústech, - tachykardie, zvýšený systolický tlak, - nespolupracující pacient. Adobe Systems Využití tepla a chladu v léčbě Termoterapie - fyzikální terapie, kdy působíme termickými podněty a procedurami na organismus. Pozor u pac. po CMP a poškození míchy – tyto vjemy nevnímá, možnost poškození tkání!!! Termopozitivní léčba – pomocí tepla. Termonegativní léčba – pomocí chladu. Termopozitivní léčba - zrychlení krevního oběhu, vazodilatace, snížení svalového napětí, relaxace, zvýšení permeability kapilár, podněcování vzniku edému, mírné teplo – spasmolytický a analgetický účinek. Termopozitivní suché procedury. Termopozitivní vlhké procedury. Termopozitivní suché procedury - edukace pacienta, vysvětlení a zajištění spolupráce. Pomůcky – vždy vkládáme do ochranného obalu!!! Termogelové sáčky. Termofor. Polštářky se semínky, jádry, lávovými kamínky. Elektrická poduška. Fén. Termopozitivní vlhké procedury - očistné a léčebné sprchy a koupele, - mají celkové účinky, - v péči o jizvy, u popálenin, … Koupele - částečně nebo celkově, možno využít aromaterapii. Nejčastěji použití v balneologii. Světloléčba Solux: - přístroj od pacienta 50 – 60 cm, zajistit proti převrácení, - chránit pac. oči brýlemi (UV záření), - aplikace 5 – 20 min Horské slunce: - využívá léčebných účinků UV záření, - aplikace v samostatné místnosti, všichni si chrání zrak, zakrýt neosvětlované části těla. Biolampa: - úzké světelné paprsky, polarizované světlo na principu elektromagnetického vlnění, - 2 – 3 min po dobu 3 – 5 dnů KI podávání tepla • u akutních zánětů, • při snížené citlivosti na bolest a teplo, • pokud při aplikaci dochází k rozšíření otoku, např. lymfatického, • u krvácivých projevů, • u nádorů, • u srdeční nedostatečnosti, … Termonegativní léčba Účinek chladu: - vazokonstrikce, zmírnění otoků, zmírnění zánětu, snížení teploty těla, analgetické účinky. Chlad aplikujeme místně nebo celkově. Celková aplikace chladu – v podobě mlhoviny, chladná sprcha, chladná koupel, celková hypotermie, tj. snížení teploty intenzivním chladem. Místní aplikace – kryosáčky, vaky s ledem, chladný obklad, Priessnitzův chladný zapařovací obklad. Chladné vlhké procedury - látka namočená ve vodě, popř. aplikace infuze přes ledovou vrstvu. Zábal: - látka k obkladu, rouška, plena, apod., neprosakující vrstva, obinadla, nádoba na tekutiny. Postup: - připravit několik kusů tkaniny, namočit ve studené vodě, přiložit asi na 20 min, minimálně 30 min pauza, pak můžeme opakovat. Priessnitzův obklad. Kontraindikace • chladová alergie, • porucha citlivosti, • poruchy prokrvení, • u srdečních poruch. Inhalace Hypotermická inhalace (25 – 36 ⁰C) – protizánětlivě. Při akutních zánětech DC může být ještě chladnější. Izotermická inhalace (36 – 37 ⁰C) – zklidňuje sliznici DC. Hypertermická inhalace (38 – 45 ⁰C) – prokrvuje sliznici DC, vhodná pro léčby chronických chorob DC. Adobe Systems Kanylace periferních žil Historie venepunkce •v 17. století zveřejněna první písemná zpráva o aplikaci nitrožilní injekce člověku • •první dlouhodobá periferní žilní uvedena na trh v Evropě r. 1968 švédskou firmou Viggo • •nejprve oblast intenzívní péče, poté i na standardní lůžková oddělení Výsledek obrázku pro historie venepunkce KANYLACE •podávání léků i.v., infúzí, transfúzí, .... •periferní žilní kanyly, periferní žilní katétry •nelze podávat vysokoprocentní koncentrované roztoky, mohly by poškodit cévní stěnu Místa vpichu •postupujeme od hřbetu ruky směrem k tělu Volba kanyly •předpokládaný terapeutický postup •poměry periferního žilního systému http://t2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQpUgTMW-XVHBQJzg_LyaedruFqshZNxGwVREIzUuMxqLhxa0Cy Standard pro výměnu kanyly •standardně zavedená kanyla 48 – 72 hodin •24 – 48 při zavedení v nestandardních podmínkách •klasifikace dle Maddona • Ex: •neprůchodnost •24 hod nepoužívaná •nebude se používat •žilní komplikace • Výběr místa zavedení Postup směrem od hřbetu ruky k loketní jamce Vhodné žíly - velké, měkké, rovné (na délku katétru), nedominantní končetina Nevhodné žíly - paretická končetina, místa zlomenin a jiných poranění, místa předešlé katerizace, tuhé sklerotické žíly, žíly na dolních končetinách, malé, viditelné, ale nehmatatelné žíly, místo v ohybu (loketní jamka) Periferní žilní kanyla Sleduj na: http://www.youtube.com/watch?v=O3F4FeOCQEA&feature=related Soubor:Venflon intravenous cannula 3.jpeg Pomůcky http://ose.zshk.cz/media/F8340.jpg POSTUP •provedeme hygienickou dezinfekci rukou •identifikujeme pacienta •zajistíme vhodnou polohu končetiny a vypodložíme podložkou •přiložíme turniket na vybranou končetinu přibližně 5 cm nad předpokládaným místem vpichu •upřesníme místo vpichu •navlékneme si gumové rukavice •místo vpichu dezinfikujeme, necháme zaschnout •upozorníme pacienta na vpich •zavedeme kanylu, zkontrolujeme, zda je krev v komůrce kanyly, povytáhneme zaváděcí jehlu a dál zasunujeme pouze samostatný plastový katetr •uvolníme turniket POSTUP •stiskneme žílu nad místem vstupu kanyly a odstraníme zaváděcí jehlu •na kanylu napojíme spojovací hadičku naplněnou F 1/1, propláchneme a vyzkoušíme návrat krve do kanyly •sledujeme místo nad zavedením kanyly a zjišťujeme reakci pacienta •spojovací hadičku uzavřeme heparinovou zátkou nebo napojíme infúzi •fixujeme speciálním lepením, fixujeme spojovací hadičku •provedeme označení i.v. vstupu dle zvyklostí pracoviště (datum zavedení, datum převazu, jméno sestry provádějící zavedení nebo převaz vstupu) •zaznamenáme výkon do dokumentace VPICH Zavedení samotné kanyly Připichovací port Bezpečnostní intravenózní kanyla s injekčním portem s automaticky se aktivujícím ochranným prvkem. Péče po výkonu pravidelně kontrolujeme místo vpichu (dle zvyklostí pracoviště nebo standardu oš. péče) a hodnotíme dle Maddon klasifikace http://ose.zshk.cz/media/F8732.jpg http://ose.zshk.cz Uzávěr PŽK •mandrén - na jedno použití •Heparinová zátka ü1,8 ml F1/1 + 0,2 ml Heparinu ve spojovací hadičce + Combi zátka (sterilní uzávěr na jedno použití), alternativa, pokud není k dispozici mandrén üpřed aplikací do PŽK roztok Heparinu odsajte! •proplach FR + Combi zátka - na krátkodobé uzavření (do 6 hodin) Provedení záznamu do dokumentace •Hodina •Způsob uzavření •Podpis C:\Users\User\AppData\Local\Microsoft\Windows\Temporary Internet Files\Content.IE5\M7SC1DQI\MM900041146[1].gif PROPLACH http://ose.zshk.cz Možné komplikace •alergická reakce na des., krytí •propíchnutí žíly; hematom •napíchnutí arterie •paravenózní aplikace léku; otok •vzduchová embolie; •flebitida v místě vpichu; •u dlouhodobě zavedených katetrů: trombóza, infekce až katétrová sepse. Aplikace léků i.v. přes PŽK Pomůcky: podnos, ordinovaný lék – stříkačka, jehla, čtverečky, dezinfekce, injekční stříkačka s FR (proplach), mandrén či FR s heparinem, emitní miska Postup: Desinfekce spojení, zalomení spojovací hadičky, rozpojení, napojení stříkačky s lékem, pomalá aplikace za stálého sledování reakce pacienta, aplikace heparinové zátky, uzavření spojovací hadičky, záznam do dokumentace. Péče o PŽK •sledovat místo vpichu ( zánětlivé reakce, podání paravenózní), průchodnost, dobu zavedení •aseptické převazy dle standardu oddělení (po 24, 48 hod) Převaz - podnos, dezinfekce, tampóny sterilní, lepení, emitní miska, dokumentace - přepich dle standardu (po 72 hod, výjimky) - Přerušení kanylace – podnos, emitní miska, rukavice, sterilní tampóny, náplast, dokumentace Jednorázové uzávěry kanyly http://www.steriwund.cz/produkty/injekcni-technika/velke_2985-cimg3914.jpg Pro uzavření systému pro podávání léčivých přípravků. Mandrény Odběr krve z PŽK Před výkonem •podnos s pomůckami, zastavte případné infuze •poučení pacienta o výkonu •uložení pacienta do pohodlné polohy Při výkonu: •hygienická dezinfekce rukou •rukavice (nesterilní) •odsát u dospělých 5-10 ml krve, u dětí 0,3-1 ml, pokud nekapala kontinuální infúze, jinak odsajte 3 ml •vyměňte stříkačku a odebrat požadované množství krve •po odběru katétr propláchněte FR •katétr uzavřít nebo pokračovat v infuzní terapii Zvláštní upozornění Výměna infúzního setu a ostatních komponent infúzního systému (spojovací hadičky, trojcestné kohoutky a pod.): 1x za 24 hod 1x za 48 (max. 72 hodin) při uzavřeném infúzním systému s bakteriálními filtry Adobe Systems Infuzní léčba Infuzní léčba •cílem je zajistit normální přívod tekutin a iontů nebo doplnit jejich závažný deficit či trvající ztráty • •infuze je podání většího množství tekutiny do organismu jinou cestou než trávicím ústrojím a to intravenózně, intraoseálně, výjimečně subkutánně nebo rektálně • •o podání infuze vždy rozhoduje lékař • Indikace léčebná – infuzní roztok slouží jako nosič účinné látky (vitamínů, cytostatik, ATB, …) výživná – parenterální způsob výživy (umožňují plné nutriční zajištění nemocného, musí obsahovat vodu, energetický zdroj = sacharidy a tuky, aminokyseliny, minerály, stopové prvky, vitamíny) úprava vodního a minerálového hospodářství – podání minerálů a vody úprava acidobazické rovnováhy – aplikace kyselých nebo zásaditých látek náhrada ztrát tekutin – aplikace krystaloidních nebo koloidních roztoků vyvolání osmotické diurézy – osmoterapeutika diagnostické – např. aplikace kontrastních látek Způsoby podání periferním žilním katétrem centrálním žilním katétrem PICC intraoseálním vstupem – v případech, kdy není možné zajistit i.v. vstup, v urgentních situacích, zrušit do 24 hod. Periferní žilní vstupy •výběr místa záleží na stavu periferního řečiště, věku pacienta, délce trvání infúze, typy podaného roztoku •žíly předloktí – v. basilica, v. cephalica, v. radialis, v. mediana antebrachii, event. v. mediana cubiti v loketní jamce •žíly na hřbetu ruky – v. basilica, v. cephalica, metakarpální žíly •žíly na noze – v. saphena magna, dorzální plexus •žíly na noze se používají minimálně z důvodů velkého nebezpečí tromboflebitidy na DK, zvláště u dospělých pacientů !!!! Pomůcky •k aplikaci periferní kanyly pokud není zavedena • •proplach • •infuzní set, ordinovaná infuze, popisovač nesmývatelný nebo štítek, infuzní stojan • •infuzní pumpu, u malých dětí se infuze aplikuje přes lineární dávkovač • •kanyly se po podání infuze zajišťují Důvody ke zrušení kanyly vymizení indikace k zavedení objevení se komplikací (bolestivost, zarudnutí, otok, známky zánětu) povytažení kanyly (nedostatečné zavedení) známky septického stavu, dlouhodobé zavedení na jednom místě, ucpání kanyly po vynětí kanyly vždy kontrola délky a konce, zda je kanyla úplná a neporušená Komplikace periferního vstupu paravenózní aplikace – nebezpečí vzniku nekróz (hlavně na HK) tromboflebitida – vyšší riziko u kanyl zavedených na DK zalomení, ucpání kanyly poranění nervu v kubitální jamce perforace žíly – podkožní hematom Komplikace při podávání infuze místní – jsou stejné jako komplikace periferního vstupu + ruptura žíly při dlouhodobé aplikaci a flebitida (otok, zarudnutí, bolest) - můžeme vytáhnout kanylu, ošetříme místo vpichu celkové – kopřivka, dušnost, zvýšená teplota, alergická reakce na některou součást podávaného přípravku nebo zátěž organismu - přerušit přívod infuze, informovat lékaře, zaznamenat vše do dokumentace - celkových komplikací NIKDY NERUŠIT ŽILNÍ VSTUP !!!!!!! Druhy roztoků základ tvoří sterilní apyrogenní destilovaná voda a přidávají se různé složky (soli, ….) krystaloidy koloidy Krystaloidy •volně difundují stěnou kapiláry (zůstávají v cévním systému nejvýše z 1/3), •jsou vhodné k běžnému přívodu tekutin, •využívají se ke krátkodobé náhradě středně velké ztráty, zásobují organismus elektrolyty •FR 1/1 a 1/2, G 5%, 10% – 40%, H 1/1, R 1/1, Darrow, Ringer laktát •nemají alergické reakce, mezi nežádoucí účinky patří hyperhydratace a plicní edém •KI: plicní edém, srdeční insuficience a hyperhydratace • Dělení krystaloidů izotonické – složení a poměr elektrolytů je podobný jako v krevní plasmě (FR 1/1, Ringer, Hartman, Darrow = obsahuje zvýšené množství draslíku) hypotonické – elektrolyty jsou různou měrou naředěny, mají sníženou osmolalitu (FR 1/2 a FR 1/3) hypertonické – výrazně zvýšená koncentrace (osmolalita) některého z elektrolytů v roztoku (10 % NaCl, 7,45 % KCl) Fyziologický roztok •je izotonickým roztokem chloridu sodného 0,9 %, je s plazmou izotonický ale není „fyziologický“ •podává se při deficitu extracelulárního objemu, jenž je spojen s hyponatrémií, hypochlorémií a metabolickou alkalózou •předávkováním vzniká hyperchloremická metabolická acidóza, nosný roztok pro koncentráty elektrolytů a kompatibilní léčiva • Ringer laktát •je fyziologičtější než 0,9 % roztok NaCl •indikuje se u předoperační přípravy a náhrady tekutin z GIT, doplnění deficitu kolujícího objemu, nosný roztok pro koncentráty elektrolytů a kompatibilní léčiva Hartmannův roztok •náhrada tekutin v případech nenarušené acidobazické rovnováhy či při mírné acidóze, izotonická a hypotonická dehydratace •krátkodobá náhrada intravaskulárního objemu, nosný roztok pro koncentráty elektrolytů a kompatibilní léčiva • Roztok glukózy 5 % •je hypotonický (253 mOsm/l), 1 litr vody + 50 g glukózy •není vhodný k náhradě ztrát izotonických tekutin z extracelulárního prostoru •přívod většího množství vede k hemodiluci, přibývá intracelulární a extracelulární tekutiny, klesá Na v séru •nosný roztok pro koncentráty elektrolytů a kompatibilní léčiva • K úpravě ABR používají se roztoky acidifikující nebo alkalizující, k úpravě metabolické acidózy a metabolické alkalózy a k úpravě cirkulující krve alkalizující – posouvají pH na stranu zásaditou (zvyšují pH), Na hydrogencarbonici 4,2 % a 8,4 % acidifikující – posouvají pH na stranu kyselou (snižují pH), NaCl 5,85 %, KCl 7,46 % a Arginin chlorid 21 % Koloidy •vysokomolekulární látky, •působí onkotický tlak a mají odpovídající vazebnou kapacitu pro vodu, nemohou volně procházet přes stěnu kapiláry, •setrvávají déle v krevním řečišti, •doba a objemový efekt závisí na: üvelikost molekul ükoncentraci roztoku ükoloidně osmotickém tlaku üvlastní viskozitě üodbourávání nebo vylučování •umělé koloidy jsou prostředkem první volby pro náhradu objemu (dextrany, deriváty želatiny a deriváty škrobu) •přirozené koloidy jsou drahé a vyhrazené pro specifické indikace (lidský albumin, plazma) Koloidy •setrvají v oběhu 6 – 8 hodin •zajistí dokonalou mikrocirkulaci na periferii cévního řečiště •indikace je u hypovolemického šoku, poruch mikrocirkulace (trombózy, arteriální uzávěry), toxicko-septického šoku a popálenin •doplní cévní řečiště a setrvají v něm několik hodin, některé jsou schopny přesouvat extracelulární tekutinu do cévního řečiště Náhrada krevní plazmy plazmaexpandéry – onkotický tlak je vyšší než tlak plazmy (2-4 kPa, 15-30 mm Hg), nasávají tekutinu z intersticia, objemový efekt je větší než podané množství HAES – hydroxyethylškrob, derivát amylopektinu z obilí a kukuřice, enzymaticky se štěpí a vylučuje se močí a žlučí, eliminační proces je kolem 13 hodin, objemový efekt závisí na velikosti molekul a koncentraci (3, 6, 10 %), snižuje adhezivitu trombocytů, významné poruchy se nevyskytují při dávce nižší než 20 ml/kg a 1500 ml/den, významné poruchy ledvin se běžně nevyskytují, frekvence anafylaktoidních reakcí je nepatrná Tensiton D70 – hyperosmotický mix želatina – klinický efekt 4-5 hodin, úplně se odbourává a vylučuje močí za 8 hod., ke kumulaci nedochází, nemají vliv na krevní srážlivost a funkci ledvin, neovlivňují výsledky AB0 a Rh systému (Haemaccel, Gelifundol, ..) Náhrada krevní plazmy dextrany – vysokomolekulární polysacharidy, •z 90 % se vyloučí během 10 hod., •jsou hyperonkotické, •vysoká vlastní viskozita příznivě ovlivňuje reologické vlastnosti krve, povlékají erytrocyty a trombocyty, snižují tendence k agregaci a adhezi v závislosti na dávce, •mohou vyvolat těžké až smrtelné anafylaktické reakce (protilátky IgG zkřížené reagující s dextranem má téměř 70 % dospělé populace) → velmi výjimečné použití K vyvolání osmotické diurézy, osmoterapeutika •jde o látky, které se vylučují glomeruly, ale prakticky se neresorbují v tubulech •na principu osmózy na sebe váží vodu, používají se k vyvolání osmotické diurézy •indikují se k terapii oligurie, anurie, forsírované diurézy, antiedematózní léčbě při otoku mozku, glaukomu Manitol 20 % Osmofundin 15 % Sorbitol 40 % – nesmí přijít do periferie, podává se rychlou infuzí