Mgr. Jan Krása, Ph.D. Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, MU ¡bez něj by dětská psychologie nebyla ničím. ¡Přes své „chybějící“ dětství se věnoval dětem (v 10 začal publikovat články v zoologických časopisech, v 22 získal doktorát) : neustále se dětí vyptával a nechával je řešit různé hlavolamy. ¡Po Freudovi nejcitovanější psycholog všech dob – aniž by kdy získal titul v psychologii! ¡Vývojový psycholog. Švýcar ¡z frankofonního kantonu. ¡„Genetická epistemologie“ ¡Myšlení je zvnitřněná činnost. ¡Kognice je forma adaptace – snaží se reagovat na události. ¡Kognitivní vývoj postupuje u všech stejně – pořadí stádií je neměnné (délka trvání je však individuální). ¡Učit dítě něčemu, na co není zralé, nebo je naopak přezrálé, vede k tomu, že si d. osvojuje určité procedury, ale neprohlubuje své poznání. http://www.nwlink.com/~donclark/leader/ahold/piaget.jpg ¡Funkcí inteligence je pomoc při adaptaci na prostředí (od reflexů ke komplexním výkonům, které vyžadují vhled, reprezentaci poznatků a schopnost manipulace s různými symboly). = evoluční přístup ¡Učením se inteligence a její projevy stávají více specifikované. ¡Čtyři hlavní stadia v Piagetově teorii: 1.Senzomotorické (narození až 18-24 měsíců) 2.Předoperační (18-24 měs. – 7 let) 3.Konkrétních operací (7 let – 12 let) 4.Formálních operací (12 let a dál) ¡Věky jsou pouze orientační – vývoj je individuální. Posloupnost je neměnná: každé stádium je nezbytným předpokladem stádia následujícího. – Leccos z výzkumů této představě odpovídá: např. sch. konzervace. ¡ ¡Nejdříve se rozvíjí oblast vnímání a manipulace s předměty. Senzomotorická inteligence je preverbální. ¡Dítě si nejdříve nespojují obrazy svých rukou s počitky pohybu – postupně se naučí obojí koordinovat, aby si přitáhlo hračku. ¡Neví, co mohou od okolních předmětů očekávat – jak budou předměty reagovat. Experimentují: cucají, třesou jimi, mlátí s nimi, hází je. Takto získávají zkušenosti, které vedou k dalším činnostem. ¡V poslední čtvrti 1. roku se rozvíjí „trvalost objektu“, tj. stálá reprezentace. Do té doby, když přikryjete předmět, dítě na něj skoro ihned zapomene. Pak spoluúčinkuje i paměť – reprezentace předmětu + zlom. ¡ ¡1. Stadium primární kruhové reakce (1-4 měsíce): ¡Typickým znakem je koncentrace na vlastní tělo a jeho projevy. Dítě s potěšením opakuje celkem dlouho určité pohyby (rukou, nohou). Uspokojení přitom plyne z pouhé činnosti (aktivita ještě není prostředkem k dosažení nějakého cíle). ¡Takto vlastně zdokonaluje svoji činnost. ¡Ke konci 1. trimestru odlišuje živé bytosti od neživých předmětů. Dokáže odlišit dotek sebe sama, někoho jiného a nějakého objektu (Papoušek, Papoušková, 2000) ¡ ¡2. Stadium sekundární kruhové reakce (4.-8. měsíc) ¡Kojenec dovede sledovat objekt bez většího omezení. Vlastní aktivita přestává být cílem a stává se prostředkem (poznávání). Náhodně objevený efekt pohybu se stává cílem (zavěšené hračky, zvuky). Spoluúčinkuje zde paměť (opakuje žádoucí aktivity s pamatovanými objekty) a vzniká pojetí příčinné souvislosti. ¡Rozvíjí se vědomí trvalosti objektu – svět a objekty existují stále nezávisle na dítěti (schování hračky – hledání v 8. měsících) – posilováno hrou. ¡S různými předměty dítě zachází různě. ¡V této fázi se rozvíjí i základní percepční konstanty: ¡Tvarová konstanta – dítě pozná věc (hračku), i když ji vidí z jiných úhlů. ¡Konstanta velikosti – poznává předmět, i když na sítnici vrhá menší obraz, když je dále. ¡Konstanta barvy – rozpozná tentýž předmět i v rozdílném nasvětlení. Výsledek obrázku pro aeroplane ¡ Související obrázek Související obrázek Výsledek obrázku pro illusion color Výsledek obrázku pro illusion color Výsledek obrázku pro illusion color ¡3. Stadium terciální kruhové reakce (8.-12. měsíc) ¡Dítě je více zaměřeno na cíl a dokáže určité dění anticipovat (předvídat). Nyní je schopno postupovat i opačně: stanoví si cíl a hledá vhodné prostředky. Nejdříve užívá osvědčené prostředky, poté experimentuje a kombinuje různé činnosti (aby si přitáhlo hračku, stáhne celý ubrus … využívá dospělého). Ke konci období dokáže překonat naučený stereotyp a hledá jiné řešení. ¡V 9. měsících dokáže dodržet správné pořadí dvou činností, ve 12 tří činností. ¡16měsíční Piagetova dcera přichází k rébusu: otec schoval do krabičky od sirek pásek od hodinek. Ona dosud nezná schéma otevírání/zavírání krabičky (zná jen otočit a vytřepat a vsunout prsty do štěrbiny). To nepomáhá. Následuje pauza… Lucienne se pozorně dívá na štěrbinu, pak několikrát za sebou otvírá a zavírá ústa, nejprve mírně, pak stále víc… pak bez váhání vkládá prst do štěrbiny a štěrbinu zvětšuje. Získává pásek. (Hunt, 2000, s. 343) ¡Novorozence je možné napodmiňovat (zvukem na krmení; trvání minimálně 1 den) ¡2.-4. měs.: lze je napodmiňovat (kopání nohou v očekávání pohybu hračky; po dvou týdnech vyhasíná). ¡4. měs.: jejich srdeční tep se zvýší, když předmět mizí a když se objevuje. V protikladu k Piagetově teorii to ukazuje, že dítě naopak očekává trvání předmětu. (Cohen, 1983) ¡8.-9. měs.: aktivnější paměť – dítě začíná hledat zakrytou či schovanou hračku, ale nechá se napálit, za pár měsíců nikoli. (Hunt, 2000) ¡Explorativní chování dítěte (za zády rodiče otvírají šuplíky a vyhazují věci…) není výsledkem naučeného chování, které je odměňováno (navzdory teoriím behaviorismu), ale je spontánní a vychází z iniciativy dítěte. ¡= kojenec má potřebu zkoumat svoje schopnosti ¡= nalezení kompetence ¡V kojeneckém věku je kategorizace předmětů založena především na percepční analýze – některé objekty se vzájemně podobají, jiné méně. ¡Mandlerová (2001): vývoj preverbálních konceptů. ¡Ke konci období se rozvíjí i symbolické uvažování např. v pasivním porozumění slovním výrazům. ¡V tomto období převažuje implicitní, nedeklarativní (tj. neuvědomovaná) paměť – resp. dítě zkušenost uchovává, horší je to s vybavením, resp. se schopností vyjádřit vzpomínku. ¡Kolem 6.-8. měsíce se začíná rozvíjet i deklarativní, explicitní paměť – velkou roli v tom hraje osvojování si řeči. ¡Pro zapamatování nového objektu potřebuje dítě v 6 měsících 6 opakování, v 9 měsících 3 a po jednom roce již jen jednu prezentaci objektu (role myelinizace mozkové kůry). ¡Episodickou deklarativní paměť nemají kojenci rozvinutu – dětská amnézie. K autobiografické paměti potřebují děti: jazykové prostředky, uvědomění sebe jako aktéra, časoprostorovou orientaci (srov. dopad spánku). ¡