FYZIOLOGIE KRVE
FUNKCE KRVE
1. HOMEOSTATICKÁ FUNKCE (pufrování, termoregulace)
2. TRANSPORT LÁTEK (plyny, živiny, metabolity, vitamíny, elektrolyty…)
3. HUMORÁLNÍ ŘÍZENÍ ORGANISMU (hormony)
4. TERMOREGULACE (transport tepla)
5. OBRANA ORGANISMU (imunitní funkce)
6. SRÁŽENÍ KRVE (hemostáza)
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY KRVE
Sérum
• vzniká z plazmy při srážení
krve po zkonzumování
fibrinogenu
Suspenzní charakter
6 - 8% celkové tělesné hmotnosti
55% - tekutá fáze (plazma)
45% - formovaná složka (krvinky
a destičky)
KOSTNÍ DŘEŇ
Velikost (1600-3000 gramů), aktivita.
Červená kostní dřeň, žlutá kostní dřeň.
Pluripotentní kmenové buňky
Multipotentní kmenové buňky
Unipotentní (determinované) kmenové buňky – diferencované buňky
Extramedulární hematopoeza (mimodřeňová krvetvorba) – játra,
slezina - DĚTI
Medulární hematopoeza (dřeňová) – DOSPĚLÍ
Červená kostní dřeňŽlutá kostní dřeň
Kostní dřeň je komplexní orgán složený z hematopoetických a
nehematopoetických buněk.
Endosteum, sinusoidy a lokalizace HSCs v kontaktu s vaskulárními a perivaskulárními
buňkami, ale také megakaryocyty a dalšími hematopoetickými buňkami.
Hematopoetické buňky jsou zapojeny nejen v krvetvorbě, ale také regulaci kostního
metabolismu, tj. aktivity osteoblastů a osteoklastů.
Fetální a adultní hematopoeza
Žloutkový váček (18)
- Velké erytroblasty
- Embryonální
hemoglobin
- Zdroj prvních
definitivních
hematopoetických
progenitorových
buněk
Oblast aorta-gonádní-mezonefros (27)
- mikroprostředí vhodné pro
generování LTR-HSC (long-term
repopulating hematopoietic stem
cells)
Fetální játra (42)
- Erytroblasty
- Myeloidní CFU-Cs
- Makrofágy, B buňky
- HSC
Kostní dřeň
(77)
Brzlík (40)
Slezina (48)
GM-CSF
- Granulocytární a makrofágy
stimulující faktor
- Po transplantacích kostní
dřeně
- Některé akutní leukémie
- (sargramostim)
G-CSF, M-SCF
- Granulocytární kolonie
stimulující faktor
- Makrofágové kolonie
stimulující faktor
- Vývoj osteoklastů (M-CSF)
- Prevence/léčba neutropenie
(filgrastim)
IL-3, IL-5
- Játra a ledviny (IL-3)
- Aktivované T buňky (IL-3) –
imunitní odpověď
Přibližně 75 % buněk kostní dřeně patří k myeloidní řadě, pouze 25 % odpovídá
maturujícím erytrocytům.
Trombopoetin
- Vazba TPO na R (c-Mpl) destiček a
megakaryocytů
- Internalizace receptorů
- „clearance“ TPO a snížení hladiny
cirkulujícího TPO
- Konstitutivní produkce TPO
- Snížení počtu trombocytů = zvýšení
hladiny cirkulujícího TPO
- Stárnutí trombocytů = desialylace
- Desialylace v důsledku infekce?
- „odhalení“ Gal oligosacharidových
zbytků
- AMR receptor
Charakteristika
- Glykoprotein
- Játra, ledviny (PCT), kostní dřeň,
kosterní svalstvo
Klinické aspekty
- Rekombinantní TPO
- Neimunogenní TPO mimetika –
romiplostim, eltrombopag
Kostní dřeň – klinické aspekty
- Vyšetření kostní dřeně –
punkce (kosti osového
skeletu)
- Onemocnění kostní dřeně
- Myelodysplastický
syndrom
- Akutní leukémie
- Chronické leukémie
- Polycytemia vera
- Esenciální
trombocytémie
- Primární myelofibróza
- Dárcovství kostní dřeně
- HLAs!
- HLA-A, HLA-B, HLAC,
HLA-DR, HLA-DQ
Transplantace kostní dřeně
- Autologní versus alogenní, případně
syngenní
- „odsátí“ versus separace (aferéza)
- Význam imunosuprese
- Registry dárců kostní dřeně
Buňka Buňky/µl
(průměr)
Normální
rozmezí
Procento z celkového počtu
leukocytů
Leukocyty
(celkem)
9000 3600 - 9600
Granulocyty
Neutrofily
5400 3000 - 6000 42 – 75
Eozinofily 275 150 - 300 1 - 4
Bazofily 35 0 - 100 0,4
Agranulocyty
Lymfocyty
2750 1200 - 3400 20 - 50
Monocyty 540 110 - 590 1,7 – 9,3
Erytrocyty
ženy
4,2 – 5,4 . 106
muži 4,5 - 6,3 . 106
Trombocyty 300 000 140000 – 440000
FORMOVANÉ ELEMENTY KREVNÍ
Diferenciální bílý obraz krevní
FORMOVANÉ ELEMENTY KREVNÍ
Buňka Životnost Funkce
Leukocyty
(celkem)
Granulocyty
Neutrofily
6 – 7 hod.
1 – 4 dní (tkáně)
Pohlcování bakterií
Eozinofily 8 – 12 hod.
8 – 12 dní (tkáně)
Fagocytóza (imunokomplexy), parazité,
alergické reakce
Bazofily Hodiny až dny Zánětlivé reakce, alergické reakce, parazité
Agranulocyty
Lymfocyty
Týdny až roky Specifická imunita, přirozená imunita
Monocyty Hodiny až dny, makrofágy
až měsíce až roky
Makrofágy, dendritické buňky; přirozená
imunita, specifická imunita
Erytrocyty 100 – 120 dní Přenos dýchacích plynů
Trombocyty 8 – 12 dní Srážení krve
Mezi základní funkce Ery patří přenos kyslíku ke tkáním, přenos oxidu
uhličitého od tkání do plic a podíl na udržování stabilního pH.
ČERVENÉ KRVINKY (ERYTROCYTY)
Muži Ženy
Hematokrit (Hct)
(%)
47 42
Erytrocyty (RBC)
(106/ml)
4,5 - 6,3 x106 4,2–5,4x106
Hemoglobin (Hb)
(g/l)
140 - 180 120 - 160
Průměrný objem
ery (MCV) (fl)
= Hct x 10 / RBC (106/ml) 82 - 97 82 - 97
Průměrný obsah Hb
v ery (MCH) (pg)
= Hb x 10 / RBC (106/ml) 27 - 33 27 - 33
Průměrná
koncentrace Hb
v ery (g/100ml)
= Hb x 100 / Hct 32 - 36 32 - 36
Střední průměr ery
(MCD) (mm)
7,5 7,5
ČERVENÝ OBRAZ KREVNÍ
1.Počet erytrocytů
normocytémie
erytrocytopenie (oligocytémie)
polyglobulie (polycytémie)
2. Koncentrace hemoglobinu
anémie
3. Hematokrit
Klinické aspekty
- Primární polycytémie – abnormality kostní dřeně
- Sekundární polycytémie
- Fyziologické – adaptační mechanismy, perfuze tkání
- Patofyziologické – některá nádorová onemocnění, anabolické steroidy
- Relativní polycytémie
- Dehydratace, hypovolémie
HEMATOKRIT
TVAR A VELIKOST ČERVENÝCH KRVINEK
Tvar: bikonkávní disk
OPTIMÁLNÍ POMĚR POVRCHU K OBJEMU!!!
O 30% větší povrch než stejně velká buňka kulovitého tvaru!!!
Anizocytoza – fyziologická, patologická. Křivka Price-Jones.
Velikost: 7,5 µm v průměru, 2 µm tloušťka – normocyty.
Mikrocyty (-oza): průměr pod 6 µm, objem pod 80 fl
Makrocyty (-oza), megalocyty: průměr nad 8.2 µm, objem nad 95 fl
Barevnost: hypochromie (pod 27 pg Hb/ery), normochromie,
hyperchromie
Deformovatelnost. Fahraeus-Lindqvistův efekt.
megaloblastické anémie
- deficience vitamínu B12
- deficience folátů
- poruchy syntézy DNA
nedostatek železa
- ztráty krve
- zvýšené nároky na železo
- nedostatečný příjem železa
- nedostatečná resorpce železa
PočetEry(n)
Velikost Ery (µm)
TVAR A VELIKOST ČERVENÝCH KRVINEK
– křivka Price-Jones
VISKOZITA KRVE
Plasma a sérum se chovají téměř jako newtonovské kapaliny, plná krev jako
kapalina nenewtonovská.
Vztah smykové napětí – smykový stres (biofyzika).
VISKOZITA KRVE
Plná krev vykazuje anomální viskozitu.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VISKOZITU KRVE
Fibrinogen
- Interakce s Ery
(nenewtonowská kapalina)
- Spolu s LDL
- Hyperfibrinogenémie –
shlukování Ery
- Pozn. - věk, kouření
Hematokrit
- Vliv na přímé a nepřímé
interakce mezi Ery a mezi Ery
a fibrinogenem
- Zvýšený hematokrit – těsnější
interakce mezi Ery = zvýšení
viskozity
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VISKOZITU KRVE
Průměr cévy
- Fahraeus-Lindqvistův efekt
- Axiální akumulace Ery –
lokální změny viskozity
- Chování plazmy ve vztahu ke
stěně cévy
Rychlost proudění krve
- Chování krve jako
nenewtonowské kapaliny
- „prahová síla“ nutná k uvedení
plné krve do pohybu
- Laminární proudění a
transport Ery středem cévy
Teplota
- Za fyziologických podmínek
zanedbatelný parametr
- Pozn. kryoglobuliny (HBC)
MEMBRÁNA ERYTROCYTŮ
Zajišťuje
- Deformabilitu Ery
- Potřebnou stabilitu
(cirkulace)
Stres Ery
- Arteriální systém
- Mikrocirkulace (změna tvaru,
deformace, kapiláry pod 7.5 µm)
- Změny tonicity, pH a pO2MP cca -9.0 mV
MEMBRÁNA ERYTROCYTŮ
Membránové lipidy
- Fosfolipidová dvojvrstva
+ glykolipidy +
cholesterol
- Asymetrická distribuce
- Vnější –
fosfatidylcholin,
sfingomyelin
- Vnitřní –
fosfatidylethanolami
n, fosfatidylserin
- Cukerné složky
směřující ven – antigenní
struktury
Klinický přesah
- Ztráta asymetrie membrány Ery
- Aktivace konverze protrombinu na trombin
- Signál pro makrofágy – eliminace Ery
- Thalasémie, diabetes mellitus
MEMBRÁNA ERYTROCYTŮ
Membránové proteiny
- Cca 12 majoritních a 100 minoritních; integrální a periferní
MEMBRÁNA ERYTROCYTŮ
Integrální
- Band 3
- Transport iontů (chloridový šift)
- Strukturální funkce (vazba
glykolytických enzymů,
hemoglobinu a proteinů
cytoskeletu)
- Glykoforiny
- Negativní náboj (interakce EryEry,
Ery-cévní stěna)
- GLUT1, AQP1, Na+/K+-ATPáza,
Ca2+-ATPáza, Mg2+-ATPáza
- Kinázy, fosfatázy,
acetylcholinesteráza
- Proteiny komplementu
- Receptory pro transferrin, inzulin,
IGF-1, hormony štítné žlázy,
parathormon, α-AR, ceruloplasmin a
další
Periferní
- Spektrin
- Hlavní komponenta cytoskeletu
- heterodimer
− α a β podjednotky
- Vysoká flexibilita – řada
konformací
- Protein 4.1 – stabilita membrány Ery
- Protein 4.2 – spojení cytoskelet –
lipidová dvojvrstva
- Ankyrin – vazba spektrinu k vnitřní
membráně Ery
Funkce a stabilita membrány Ery je
dána jak kvantitativním, tak i
kvalitativním zastoupením jednotlivých
proteinů a jejich vertikálními i
horizontálními interakcemi.
MEMBRÁNA ERYTROCYTŮ A TVAROVÉ ZMĚNY
ERYTROCYTŮ
Poikilocyty – hruškovité nebo
kapénkovité erytrocyty
Schizocyty – fragmentované erytrocyty
Sférocyty – objem normální, průměr
menší, tloušťka větší
Eliptocyty – elipsoidní tvar
Leptocyty – tenké, uprostřed nakupení
hemoglobinu
(u thalasémie, po splenektomii)
Akantocyty – ostnaté výběžky
METABOLISMUS ERYTROCYTŮ A JEJICH ZVLÁŠTNOSTI
Glykolýza jako zdroj
ATP a 2,3-BPG
(90 % spotřeby Glu)
Postrádají organely
(prakticky nulová schopnost
obnovy, žádná proteosyntéza)
Vystavení ROS
(autooxidace hemoglobinu, deformace Ery jako
zdroj ROS, lipidová peroxidace)
Pentózová dráha
jako zdroj NADPH
(10% spotřeby Glu)
Syntéza GSH
(až 2mM konc., GSH/GSSG,
GR – antioxidační systém)
Karboanhydráza I
a II (CA I a II interkonverze
CO2
a HCO3
-)
ATP jako
vazodilatační
působek
FRAGILITA ČERVENÝCH KRVINEK
Hemolýza – rozpad membrány
červených krvinek.
Druhy hemolýzy:
a) fyzikální
b) chemická
c) osmotická
d) biologická (toxická)
e) imunologická
Délka života erytrocytů: 120
dní, úloha sleziny (dvojí krevní
oběh), splenektomie.
Retikulocyty.
Sférocytóza
(poruchy cytoskeletu
odpovědné za tvar a
pružnost erytr. membrány –
aktin, ankyrin,
spektrin).
Poruchy glukózo-6-fosfát-
dehydrogenázy
Sedimentační rychlost je nepřímo
úměrná suspenzní stabilitě krve.
Metoda Fahreus-Westergren (FW).
Fyziologické hodnoty:
- muž 2 – 5 mm/h
- žena 3 – 8 mm/h
Vyjádření: mm/10 min, 1 hod, 2 hod, 24
hod
Příčiny fyziologicky zvýšené
sedimentace.
Příčiny patologicky zvýšené
sedimentace.
SEDIMENTACE ERYTROCYTŮ
Vliv:
- Viskozity krve
- Fibrinogenu a γ-globulinů
- Paraproteinů a dalších proteinů
- Počtu krevních elementů (Ery) a
jejich velikosti
Rychlost sedimentace erytrocytů je
nespecifický marker.
SEDIMENTACE ERYTROCYTŮ
Fyziologické podmínky Zánět
Penízkovatění Ery – agregace a sedimentace Ery –
tvorba velkých shluků Ery
SEDIMENTACE ERYTROCYTŮ
Věk Průměr muži Průměr ženy Limit muži Limit ženy
18-30 3.1 5.1 7.1 10.7
31-40 3.4 5.6 7.8 11.0
41-50 4.6 6.2 10.6 13.2
51-60 5.6 9.4 12.2 18.6
61-70 5.6 9.4 12.7 20.2
Nad 70 5.6 10.1 30 35
Rychlost sedimentace je vyšší u žen v porovnání s muži a s věkem se
zvyšuje.
ZVÝŠENÁ A SNÍŽENÁ SEDIMENTACE ERYTROCYTŮ
Zvýšená sedimentace Snížená sedimentace
Menstruace, těhotenství Hyperglykémie
Některá léčiva Hyperalbuminémie
Otrava těžkými kovy Leukocytóza
Nádorová onemocnění Mikrocytární anémie
Poranění orgánů a tkání Některá léčiva
Infekce Srdeční selhání
Zánětlivá onemocnění Polycytémie
Leukémie Srpkovitá anémie
Infarkt myokardu
Makrocytární anémie
Zvýšená hladina cholesterolu
HEMOGLOBIN
Červený pigment přenášející kyslík.
Protein, 64 450, 4 podjednotky.
Hem – derivát porfyrinu obsahující
železo, konjugovaný s polypeptidem
(globinem).
Formy hemoglobinu:
oxyhemoglobin - kyslík
karbaminohemoglobin – oxid uhličitý
methemoglobin – trojmocné železo v
hemu
karboxyhemoglobin – oxid uhelnatý
Embryonální hemoglobin: Gower I a Gower II (τ2ε2, α2ε2),
Portland
Fetální hemoglobin: Hb F, β2γ2, nižší vazba 2,3 DPG
Adultní hemoglobin: Hb A, α2β2 (141/146)/Hb A2 (5 %, α2δ2)
HEMOGLOBIN A JEHO TYPY
HEMOGLOBIN A TRANSPORT KYSLÍKU
Syntéza a odbourávání hemoglobinu
Hem: glycin a succinyl-CoA
Globin: AMK
Hem - globin: biliverdin, bilirubin (lumirubin – fototerapie), žluč.
HEMOGLOBIN – NĚKOLIK POZNÁMEK
Abnormality tvorby hemoglobinu
hemoglobinopatie (abnormální struktura řetězců)
thalasemie (menší produkce normálních řetězců)
srpkovitá anémie (Hb J)
- Odráží glykémii po dobu života Ery, tj. 120 dní
- Posouzení kompenzace diabetu 4 – 8 týdnů před vyšetřením
- Nejčastěji jako HBA1c
- u zdravých dospělých do hodnoty 39 mmol/mol, (2,8–4,0 %)
- koncentrace HbA1c do 45 mmol/mol (4,5 %) - vynikající
kompenzace diabetu
- do 60 mmol/mol (6,0 %) - přijatelná kompenzace
- vyšší hodnoty - neuspokojivá kompenzace diabetu
Klinické aspekty - glykovaný hemoglobin (HbA1)
METABOLISMUS ŽELEZA
Celkem: 45 – 60 mmol (3,5-5 gramů)
Železo funkční (hemové ) a železo transportní a zásobní.
60 – 70% v Hb
10 – 12% funkční železo
16 – 29% zásobní železo (feritin, hemosiderin).
Resorpce železa z potravy:
• difúzí - železo v hemu aj. lipofilních látkách
• aktivně - sliznicí tenkého střeva (volné Fe2+)
Transport železa v plazmě: apotransferin – transferin
(=apotransferin + Fe), max. 0,2 mmol. Nebezpečí předávkování
Fe!!!
Receptory pro transferin: erytroidní buňky dřeně,
syncitiotrofoblast
Předpoklady pro resorpci:
- Kyselina chlorovodíková žaludeční šťávy (uvolňuje Fe
z komplexů, podporuje resorpci Fe3+ na začátku duodena)
- nabídka Fe2+ (při neutrálním pH lépe rozpustné než Fe3+)
- gastroferin (glykoprotein žaludeční šťávy, váže Fe3+)
- Přebytek se skladuje ve vazbě na feritin enterocytů.
Skladování železa v organismu
Feritin (střevo, slezina, játra, myokard, kosterní svalstvo, kostní
dřeň…). Laufberger, 1936. Stanovení sérového feritinu.
Hemosiderin – pomalu využitelná rezerva
Ztráty železa: denní vnitřní výměna asi 35 – 38 mg, ztráty 0,5-1,5
mg
Reutilizace. Deskvamace enterocytů, menstruace, těhotenství,
porod, traumatická a jiná krvácení.
Potřeba železa:
Odpovídá ztrátám – 18 mmol/den. Menstruace, těhotenství, porod.
RESORPCE ŽELEZA
Hepcidin je klíčový regulátor vstupu železa z enterocytů do cirkulace.
Hypoxie koordinuje transport a osud železa v organismu a syntézu EPO.
ERYTROPOETIN
Charakteristika
Glykoprotein, 39 000, α2-globulin.
Terapie - Rekombinantní erytropoetin.
Malé množství v plazmě, moči, lymfě, fetální krvi.
Inaktivace: játra
Syntéza
- Ledviny (85-90%) – endotelové buňky peritubulárních kapilár
ledvinné kůry, játra (10-15%)
- Další tkáně – CNS, osteoblasty, kosterní svaly?
Účinky
Kmenová buňka citlivá na
erytropoetin (erythropoetin
responsive cell) –
diferenciace do erytroidní
řady
Stimulace vyplavení
- tkáňová hypoxie libovolného
původu (ledviny)
- alkaloza, soli kobaltu,
androgeny, katecholaminy (β-
receptory)
ERYTROPOETIN A CNS
Syntéza astrocyty a
neurony
Funkce EPO v CNS:
- Neuroprotekce
- Neurotrofický faktor
- Protizánětlivý účinek
- Angiogenní účinek
- Regulace cévní
permeability
EPO je v těle syntetizován různými buňkami v různých tkáních, působí zde
autokrinně a/nebo parakrinně a reguluje lokální fyziologické procesy.
LÁTKY OVLIVŇUJÍCÍ ERYTROPOÉZU
Potřeba mědi
Ceruloplazmin – vazebný protein (α2-globulin) s ferroxidázovou aktivitou.
Oxidace Fe2+ na Fe3+ je nutná pro vazbu železa na transferin.
Vitamín B12 (kyanokobalamin)
- Produkován bakteriemi GIT.
- Zdroj: játra, ledviny, maso, mléčné výrobky…
- Resorpce: nutný tzv. vnitřní faktor (intrinsic factor) secernovaný parietálními
buňkami fundu a těla žaludku.
- V krvi vázán na transkobalaminy.
- Uložen v játrech, pankreatu, ledvinách, mozku, myokardu.
- Funkce: syntéza nukleových kyselin, kofaktor při konverzi ribonukleotidů na
deoxyribonukleotidy, tvorba metabolicky aktivní formy kyseliny listové
- POTŘEBA PRO NORMÁLNÍ DĚLENÍ A ZRÁNÍ ELEMENTŮ ČERVENÉ
KREVNÍ ŘADY.
- Projevy anémie až po letech!!!
- Perniciozní anemie.
Potřeba kobaltu
Součást molekuly vitamínu B12.
Kyselina listová (pteroylglutamová)
Produkována vyššími rostlinami a mikroorganismy.
Zdroj: listová zelenina, droždí, játra, ledviny…
Funkce: součást koenzymů při syntéze DNA, účast při buněčném dělení a
diferenciaci
Karence: nevhodná strava, léčba cytostatiky (metotrexát)
Projevy anémie již po několika měsících!!!
Makrocytární hyperchromní anémie.
Ostatní vitamíny
Vitamín B6 (pyridoxin) – metabolismus aminokyselin, syntéza hemu
Vitamín B2 (riboflavin) – součást flavoproteinových enzymů – erytrocytární
reduktázy (normální funkce a přežití erytrocytů).
Normocytární anémie se sníženým počtem retikulocytů.
Vitamín C (kyselina askorbová) – nespecifická funkce v erytropoéze.
Hormonální vlivy
Androgeny, estrogeny, hormony štítné žlázy, glukokortikoidy, růstový hormon.
ANÉMIE
chorobný stav, pro který je základním a charakteristickým
rysem snížené množství hemoglobinu a zpravidla i hematokritu
a počtu červených krvinek v 1 litru krve pod dolní
fyziologickou hodnotu
MORFOLOGICKÉ TŘÍDĚNÍ ANÉMIÍ
Hodnocení objemu erytrocytů a koncentrace Hb v erytrocytech.
1.Anémie normocytové
2.Mikrocytové
3.Makrocytové
1.Anémie normochromní
2.Hypochromní
PATOFYZIOLOGICKÁ KLASIFIKACE ANÉMIÍ
Anémie z nedostatečné krvetvorby
•anémie sideropenické – z nedostatku železa
•anémie megaloblastové – z nedostatku vitamínu B12 nebo
kyseliny listové
•anémie z útlumu krvetvorby
•anémie u chronických onemocnění a symptomatické anémie
•talasémie
Anémie ze zvýšených ztrát
•anémie hemolytické – ze zvýšené destrukce erytrocytů
•chronická posthemoragická anémie
•akutní posthemoragická anémie
ANTIGENNÍ VÝBAVA KREVNÍCH ELEMENTŮ
1) Historie krevních transfůzí.
2) Potransfuzní reakce: aglutinace, hemolýza (okamžitá nebo opožděná), život ohrožující
komplikace (žloutenka, poškození ledvin, anurie, smrt – při podání plné krve nebo erytrocytární
masy, u podání plazmy – naředění aglutininů!!!)
Autoimunitní onemocnění. Testy paternity, příp. dárcovství orgánů.
3) Antigenní výbava krevních elementů:
a) 30 hojně rozšířených antigenních systémů (ABO, Rh, MNSs, Lutheran, Kell, Kidd, Lewis,
Diego, P, Duffy…)
b) stovky dalších – „slabých“ – antigenů (význam: určování otcovství, transplantace orgánů)
4) Aglutinogen: antigen povrchové membrány buněk
- komplexní oligosacharid
- erytrocyty, slinné žlázy, pankreas, játra, ledviny, plíce, varlata
- sliny, sperma, amniová tekutina, mléko, moč
5) Aglutinin: protilátka proti aglutinogenu, γ-globulin (IgM – systém AB0, IgG – systém Rh),
produkován stejným způsobem jako ostatní protilátky
- po narození téměř nulový titr
- začátek produkce aglutininů (2-8 měsíců po narození): antigenní stimulace - antigeny
podobné aglutinogenům - v potravě, u střevních bakterií
- maximální titr protilátek dosažen v 8-10 letech, s věkem postupně klesá
SYSTÉM A-B-O
Genotyp Krevní skupina Aglutinogen Aglutinin
00 0 (H) anti-A a
anti-B
0A nebo
AA
A A anti-B
0B nebo
BB
B B anti-A
AB AB A a B Objeven
počátkem 20. století Landsteinerem (1901, 1930 – Nobelova cena).
Janský (1906).
Četnost výskytu jednotlivých skupin v systému ABO:
O 47% (38%)
A 41% (42%)
B 9% (14%)
AB 3% (6,5%)
Podskupiny v krevní skupině A a B.
A1 (1 milion kopií antigenu na 1 ery), A2 (250 tisíc kopií).
Dědičnost: A i B se dědí dominantně, mendelovsky (heterozygot, homozygot)
Rh SYSTÉM
Opice Maccacus rhesus.
40. léta 20. století, Wiener a Landsteiner.
Četnost výskytu: 85% - Rh+, 15% - Rh-.
Antigeny D, C, E, d, c, e. Přítomny pouze na erytrocytech.
D – nejsilnější antigen: Rh – pozitivní, Rh – negativní jedinec (tvoří
anti-D aglutinin při kontaktu s D-erytrocyty).
Tvorba aglutininů: pouze po kontaktu s D-erytrocyty (transfůze,
fetální erytroblastóza).
Vysoký titr anti-D protilátek přetrvává i po létech!!!
FETÁLNÍ ERYTROBLASTÓZA
Rh-negativní matka x Rh-pozitivní plod.
První těhotenství – imunizace matky během porodu (nebo interrupce či
potratu!!!).
Další těhotenství – přechod anti-D aglutininů (IgG) do plodu přes placentární
oběh.
Poškození plodu: asi u 17% druhých a dalších těhotenství
- Hemolýza krvinek plodu – hemolytická nemoc novorozence
(erythroblastosis fetalis):
- Anémie, žloutenka, otoky – až hydrops fetalis
- poškození CNS (jádrový ikterus) – přechod žlučových barviv do
mozku (není hematoencefalická bariéra!)
- odumření plodu in utero
Prevence poškození plodu:
1) podávání malých množství anti-D protilátek matce během těhotenství
2) podání jedné dávky anti-D protilátek v poporodním období
Úspěch terapie: až 90%.
TRANSFÚZNÍ PŘÍPRAVKY
1. Celá krev: plná krev smíšená s antikoagulačním přípravkem
2) „Silikonovaná“ krev: odebraná do nádob s vnitřním povrchem upraveným do nesmáčivé
podoby pomocí vrstvy silikonu. Doba expirace: max. 2 dny
3) Erytrocytová masa („erymasa“): hematokrit 0,7-0,75. Nejvhodnější pro aplikaci u většiny
diagnóz.
4) Proprané erytrocyty: zbavené proteinů (3 x promyté fyziologickým roztokem). Doba
expirace: do 24 hodin.
5) Heparinizovaná krev: pro použití v mimotělním oběhu. Doba expirace: do 24 hodin.
6) Konvertovaná krev: odebraná do ACD roztoku, do heparinu a do calcium chloratum 10%
7) Trombocytová suspenze a koncentrát: získává se pomalou a postupnou centrifugací
čerstvě odebrané plné krve, nejméně 4-5 konzerv. Doba expirace: 24-48 hodin
8) Leukocytová suspenze: příprava pomocí separátoru, aplikuje se alespoň 4 dny po sobě
9) Tekutá plazma: získává se separací krve nebo plazmaferesou. Slouží k náhradě ztraceného
objemu krve. Doba expirace: 1 rok.
10) Čerstvě zmrazená plazma: do 4 hodin po odběru se zmrazí, užití pro substituci faktorů
srážení krve (f. VIII u hemofilie A). Doba expirace: 6 měsíců
11) Sušená plazma: doba expirace je 5 let
12) Albumin
13) Imunoglobuliny
14) Fibrinogen
Výpočet množství erytrocytární masy k úpravě hodnoty
hemoglobinu:
požadovaná hodnota Hb (g/l) – skutečná hodnota Hb (g/l) x tělesná hmotnost
(kg) x 0,3
Výpočet množství erytrocytární masy k úpravě hodnoty
hematokritu:
požadovaný hematokrit (%) – skutečná hodnota hematokritu (%) x tělesná
hmotnost (kg) x 10
Při použití celé krve musíme konečný výsledek násobit dvěma.
TRANSFÚZNÍ PŘÍPRAVKY – KLINICKÉ ASPEKTY
BEZPEČNOST TRANSFÚZE
1) Správná diagnóza
2) Správný výběr přípravku
3) Správné určení krevních skupin
4) Zkouška slučitelnosti (křížový pokus)
5) Biologická zkouška (rychlý převod asi 20 ml, 3 x opakovat)
Kontrola pacienta před transfúzí, během ní i po skončení.
Vzorky po transfúzi se uchovávají po dobu 7 dní.
Urgentní případy: buď stejnoskupinová transfúze nebo transfúze konzervy od
tzv. univerzálního dárce (0 Rh-) – jen ve vitálních indikacích.
Autotransfúze: transfúze autologní krve, odběr 1-1,5 litru během 2-3 týdnů, doba
uskladnění max. 3 týdny (nelze mrazit erytrocyty!).
Výhody: žádná imunizace příjemce, nulové riziko potransfúzních komplikací,
nulové riziko přenosu infekcí
Nevýhody: nelze použít u akutních stavů, u pacientů s hypotenzí a nízkými
hodnotami hemoglobinu nelze krev odebírat (muž: pod 130g/l, žena: pod 110 g/l)
KOMPLIKACE A REAKCE PŘI LÉČBĚ KRVÍ
1) Hemolytická reakce: při inkompatibilním převodu
2) Reakce vyvolané protilátkami proti leukocytům a trombocytům: při
opakovaných transfúzích, opakovaných těhotenstvích
3) Alergické reakce: protilátky anti-IgA, vzácné
4) Aloimunizace: protilátky proti antigenům jiných skupin
5) Reakce z přetížení oběhu
6) Vzduchová embolie
7) Přenos infekčních onemocnění transfúzí: nejčastěji hepatitidy (A, B, non-A,
non-B), cytomegalovirosa, toxoplasmosa, infekční mononukleosa, herpes, pohlavní
choroby, HIV)
KOMPLIKACE A REAKCE PŘI LÉČBĚ KRVÍ