1
Lékařská mikrobiologie pro ZDRL
Týden 10:
Základy imunologie v mikrobiologii, imunoterapie, aktivní a pasivní imunizace

2
Úvodem
•Dnes se nebudeme zabývat mikrobiologickou diagnostikou jako takovou
• Povíme si něco o mechanismech obranyschopnosti organismu. Ovšem, s.diagnostikou to stejně
souvisí: mnoho mikrobiologických metod (zejména tzv. serologické metody) využívá existence těchto
metod obranyschopnosti
•Budeme hovořit také o metodách posilování a modulace imunity, včetně očkování

3
Interakce mikrob – makroorganismus: obecně
•Mezi mikrobem (mikroorganismem) a hostitelským organismem (člověk, ale i zvíře, rostlina, jiný
mikrob…) může nastat celá škála vztahů – interakcí. Může to být kooperace (člověk poskytuje
útočiště střevním escherichiím a ty se mu za to odvděčí tvorbou vitamínů), indiferentní vztah nebo
přímo antagonistický vztah.
•Často se používají i termíny z potravních řetězců (komenzalismus, saprofytismus, parazitismus).
Virulentní mikroby jsou zpravidla – ale ne vždy – parazitické

4
Interakce mikrob – makroorganismus: mikroby napadající člověka
•Mikroorganismy, které napadají člověka, jsou vybaveny různými faktory virulence – jsou to faktory,
které zajišťují schopnost mikroba proniknout do organismu. Nejčastěji to bývají různé enzymy,
toxiny, bakteriální pouzdro aj.
•Makroorganismus se mikrobům brání řadou různých způsobů. Jde vždy o to, zda se více prosadí faktor
virulence mikroba, nebo mechanismus obranyschopnosti makroorganismu

Základní rozdělení mechanismů obranyschopnosti organismu
Imunita
Antigenně nespecifická
Antigenně specifická
Původ
Vrozená, neadaptivní
získaná, adaptivní
efekt
Rychlejší, bez imunologické paměti
Pomalejší imunologická paměť
Buněčná složka
Neutrofily, makrofágy, dendritické buňky, APC, NK-buňky, žírné buňky, eozinofily, bazofily
T-lymfocyty
B-lymfocty
Humorální složka
Komplement, interferony a další plazmatické bílkoviny
Protilátky
5
Anatomické bariéry a funkční mechanismy

6
•1 – vnější hradba (kůže)
•2 – vnitřní opevnění (hematoencefalická bariéra)
•3 – dubová brána (sliznice – slabší než hradby, ale pevná)
•4 – stoka (teoreticky možnost vniknout dovnitř, ale proud odpadní vody brání vniknutí)
•5 – obránci hradu (buněčná imunita)
•6 – vylévání horké vody přes hradby (vylévání produktů toxických pro útočníka, humorální imunita)
Imunitní hrad
Hrad Imunštejn

7
Anatomické bariéry a funkční mechanismy
•Kůže: neporušenou kůží proniká jen málo mikrobů
•Sliznice: zranitelnější, ale zase má spoustu mechanismů, jak čelit infekci
•Funkční mechanismy: pohyb řasinek, kýchání, kašlání, smrkání, zvracení, průjem, močení (vypuzení
proudem moče)
•Prostředí nevyhovující mikrobům: nízké poševní pH, zvýšená teplota u viróz apod.
4326804

8
Nespecifická buněčná imunita
•Evolučně starší než vznik protilátek a T-lymfocytů
•Nejvýznamější jsou fagocytující buňky
•Makrofágy a polymorfonukleární leukocyty
–Odstraňují antigeny včetně bakterií,
•Dendritické buňky
•Rozeznávají patogeny a zajišťují rychlou cytokinovou odpověď
–neutrofily – je jich nejvíc, krátká životnost, nedělí se, musí "uzrát" nové, účastní se zánětu
–eozinofily – zmnoženy u některých typů alergie a u infestací červy, vylučují fosfatázy,
peroxidázy, bazické proteiny
–Žírné buňky
–bazofily –příbuzné žírným buňkám
–mastocyty
–NK-buňky

Profesionální fagocyty
•Makrofágy deriváty monocytů
–Intracelulární bakterie
–V plicích, játrech, slezina, lymfatické uzliny
•Neutrofily
–V krevním řečišti při zánětu migrují do tkání boj s extracelulárními bakteriemi
–Po fagocytóze respirační vzplanutí a likvidace
–Granula obsahují různé enzymy
–Lysozym, elastázu, alkalickou fosfatázu
9

Fagocytóza a zabíjení
•Fagocyt rozpozná pomocí receptorů molekulární vzory patogena (mikrobiální struktury asociaované s
patogeny, PAMP), např. LPS G- bakterií, peptidoglykan G+, glukany, manany u hub
•Pohlcovací fáze – fagozom
•Fúze s granulemi – fagolysozom
–(H2O2, O2-,OH-, NO, defenziny, lysozym)
•Usmrcení a rozštěpení
10
https://www.wikiskripta.eu/w/Fagocyt%C3%B3za

Antigen prezentující buňky
•Spojka specifická a nespecifická imunita
•na povrchu MHC-glykoproteiny
•Prezentují naštěpené antigeny T-lymfocytům
•
•Dendritické buňky
–deriváty monocytů: kůže, sliznice, lymfatické orgány
•NK-buňky (z anglického natural killer)
–přímo, bez imunizace zabíjejí cizorodé nebo i vlastní, ale "zvrhlé" buňky (nádorové, nakažené),
cytotoxické buňky, napadené buňky ničí vylitím cytotoxických granul obsahující perforiny
•
•Žírné buňky/mastocyty
–granulocyty, po aktivaci (kontaktu s cizorodým materiálem), sekrece fyziologicky aktivních látek
uvolňují histamin, serotonin a jiné látky, obsahují protisrážlivý heparin, podílí se na rozvoji
anafylaktického šoku
–Schopnost fagocytózy, prezentace antigenu jako APC
•
11

Různé typy bílých krvinek
12
http://www.tankonyvtar.hu/en/tartalom/tamop425/2011_0001_524_Immunologia/ch03s02.html

13
Nespecifická humorální imunita 1
•Komplement
–7–10 % sérových globulinů
–ústřední bod enzym C3/C5 konvertáza
–aktivuje složky C3 a C5, aktivuje se kaskádovitě
–může být aktivován nespecificky (alternativní cesta, pomalu) nebo pomocí protilátek (klasická
cesta, rychle), lektinová cesta (lektin se váže na manózu)
–výsledek membránový útočný komplex: tvorba pórů (osmolýza)
–funkce:
•chemotaxe – "přilákání" baktérií
•opsonizace – "ochucení" baktérií, aby "chutnaly" leukocytům
•aktivace specifické imunity
•podíl na ničení baktérií a jiných cizorodých faktorů

14
Aktivace komplementu


Aktivace komplementu
•Klasická cesta
–při zvýšené hladině spouštěcího signálu (protilátky) v krevním séru dochází k vytvoření komplexu
Ag-Ab na povrchu bakterie a k aktivaci prvního proteinu klasické cesty
• Alternativní cesta
–probíhá v organismu díky spontánní aktivaci proteinů C3 neustále (na nízké úrovni) a zajišťuje tak
rychlou imunitní odpověď
•Lektinová cesta
–aktivace se velmi podobá klasické cestě aktivace
–manózu vázající lektin (MBL; mannose binding lectin) váže se na oligosacharidy v buněčné stěně
mikroorganismů
15

Nespecifická humorální imunita 1
•Proteiny akutní fáze
–C- reaktivní protein (CRP)
•tvořen jaterními buňkami
–působí antibakteriálně,
•známka zánětu
–další proteiny akutní fáze
•působí jako opsoniny, inhibitory proteáz atd.
•např. složky komplementového systému
16

17
Nespecifická humorální imunita 2
•Interferon
–INF-α, INF-β: účinný proti virům a některým nádorům; indukují syntézu enzymů potlačujících
replikaci viru
•
–INF-γ: produkují aktivované Th lymfocyt a pak aktivuje makrofágy
Vlastně složka látkové specifické imunity

Specifická buněčná imunita: zaměřená hlavně na nitrobuněčné parazity (viry, TBC)
•Lymfocyty – vznik v kostní dřeni, vyskytují se hlavně v mízních uzlinách a slezině, při kontaktu s
cizorodým materiálem se začnou mohutně množit
•T-lymfocyty – zrají částečně v brzlíku – jsou zodpovědné za buněčnou imunitu
•B-lymfocyty (v krvi) / plasmatické buňky (v.lymfoidních tkáních) – produkují protilátky specificky
proti "svým" antigenům (viz dále)
18

19
Specifická látková imunita – nejdříve co je to antigen a protilátka
Co je to antigen?
•je to struktura vnímaná jako tělu cizí (může být i původně vlastní, ale v tom případě je změněná),
která vyvolává tvorbu protilátek (viz dále)
•je to vždy makromolekula (bílkoviny, polysacharidy, nukleové kyseliny); malé molekuly jsou
antigenní jen po navázání na makromolekulu

20
https://courses.lumenlearning.com/microbiology/chapter/overview-of-specific-adaptive-immunity
Vazba protilátek na bakterie
https://www.eduhk.hk/biotech/eng/classrm/class_health3.html

21
Příklady antigenů
•mikrobiální antigeny (různé povrchové struktury mikrobů – bílkoviny, polysacharidy apod.)
•alergeny – antigeny ze zevního prostředí, které vyvolávají přecitlivělost
•autoantigeny – vlastní antigeny, které se změnily a imunitní systém je přestal tolerovat
•nádorové markery – změněné znaky na nádorových buňkách
•histokompatibilní (HLA) znaky – jsou antigenem jen pro jiné: antigenní znaky na vlastních buňkách,
význam při transplantacích, určení otcovství. Organismus jimi poznává "svoje„, aby dokázal odlišit
"cizí"

Protilátky (specifická humorální imunita)
•protilátky – imunoglobuliny
–v séru i tkáních
–produkovány B-lymfocyty
–Protilátka se vždy vytváří jako odezva makroogranismu na podráždění určitým mikrobem.
•účinky:
–přímé zneškodnění
•možné jen u virů a bakteriálních jedů, ne však (zpravidla) u celých baktérií
–opsonizace ("ochucení" bakterií)
–posílení funkce komplementu
22
01 antibodystructure
www.genscript.com/antibody.html.

Imunoglobuliny
•Imunoglobulinové molekuly se nacházejí na povrchu B-lymfocytů (tzv. antigenně specifické receptory
B-lymfocytů=B-receptory nebo BCR). •Na povrchu každého B-lymfocytu je kolem 50 tisíc kopií
takovýchto receptorů. •B-receptory každého ze stovek milionů klonů B-lymfocytů přítomných
v organismu se od B-receptorů jiných klonů liší detaily vazebných míst •v podstatě jakákoli
cizorodá molekula, bude některými klony B-lymfocytů rozpoznána a budou proti ní moci vznikat
protilátky.
•
23

24
07 antibody-puzzle
www.dep.anl.gov/S3A/antibody-puzzle.JPG

25
Třídy protilátek
• IgG – největší část protilátek, začnou se tvořit později, ale po prodělané infekci zůstává
celoživotně určitá hladina IgG proti danému mikrobu; zvýšená hladina ukazuje na prodělanou infekci;
procházejí placentou
• IgM – velká molekula - pentamer, placentou neprocházejí; tvoří se jako první při infekci i
očkování; zvýšená hladina ukazuje na čerstvou infekci, nepřetrvává dlouho
• IgA – hlavně na sliznicích (slizniční imunita)
• IgD – stopová množství, funkce málo známá
• IgE – souvisí s přecitlivělosti (alergií)

Třídy protilátek
26
Monoklonální protilátky v kardiologii – téma stále aktuálnější | Remedia
•
Types of Antibodies. Immunoglobulin Structure Stock Vector - Illustration of defense, cell:
 153012137 (dreamstime.com)

27
03 Antibody%20function
http://www.uccs.edu/~rmelamed/MicroFall2002/Chapter%2017/Antibody%20function.jpg

28
Protilátky a mateřství
•při narození má novorozenec nejprve IgG od matky
•pak si sám začne tvořit své vlastní IgG a pak i IgM
Protilátky a průběh infekce
npři infekci se jako první tvoří IgM, jejich hladina ale brzo zase klesá
naž později se začínají tvořit i IgG, přetrvávají však dlouhodobě až celoživotně

Imunitní odpověď
29


30
Lymfoidní tkáně – kde se soustřeďují buňky imunitního systému
•lymfatické uzliny, slezina – obsahují hlavně T-lymfocyty a plasmatické buňky
•roztroušené lymfoidní tkáně všude ve sliznicích, někde méně, někde (červovitý výběžek slepého
střeva) více
•pro imunitu nepostradatelná játra

31
Imunodeficity (některé složky imunitního systému chybějí nebo jsou defektní) – 1
•Deficity nespecifické buněčné imunity (tj. hlavně různých bílých krvinek kromě lymfocytů)
–sklon ke kožním infekcím a abscesům
–léčba: transfúze leukocytárních koncentrátů
•Deficity nespecifické humorální imunity (hlavně komplementu)
–sklon k bakteriálním infekcím
–léčba: mražená plasma (obsahuje komplement)

32
Imunodeficity (některé složky imunitního systému chybějí nebo jsou defektní) – 2
•Deficity specifické buněčné imunity (T-lymfocytů)
–sklon k infekcím virovým, parazitárním, plísňovým, tuberkulóze
–do této skupiny patří i AIDS
•Deficity specifické humorální (= protilátkové) imunity
–chybí některé imunoglobuliny, sklon ke všem infekcím, hlavně bakteriálním
–léčba: pacientovi se dodají čištěné imunoglobuliny, nejlépe lidské

33
Imunologická přecitlivělost
•je chorobný stav nadměrné imunity
•Alergie časného typu – atopická onemocnění
–po kontaktu s alergenem (pyl, prach, roztoči, chlad, plísně, potraviny) se uvolní IgE, histamin a
látky rozšiřující cévy
•projevy mohou být různé, i podle typu kontaktu
–alergická rýma
–atopické astma ("záducha" v průduškách)
–atopická dermatitida (kopřivka)
–průjmy, zvracení, bolesti břicha
–anafylaktický šok – nejzávažnější, při proniknutí alergenu do krevního oběhu

34
Další typy přecitlivělosti
•Přecitlivělost pozdního typu
–souvisí s buněčnou imunitou
–po setkání se známým antigenem se projeví se zpožděním (24–48 h)
–neinfekční záněty kůže – např. po chemikáliích; odvrhnutí štěpu (někdy až po letech); využití:
tuberkulínová zkouška
•Přecitlivělost cytotoxická a imunokomplexová
–buňky poškozeny specifickými protilátkami a jejich komplexy s antigenem (imunokomplexy) – např.:
transfúzní reakce, sérová nemoc, hemolytické anémie
•Přecitlivělost stimulační
–přecitlivělost vyvolává nadprodukci některých hormonů (např. štítné žlázy)

35
Nemoci z autoimunity
•porušena tolerance vlastních antigenů
•např.: různé krvácivé, zánětlivé a revmatické nemoci
•příčina: zpravidla jistá antigenní „podobnost“ některých vlastních struktur s některými mikroby

36
Imunoterapie (léčení imunopreparáty) posílení imunity v užším slova smyslu
•Použití: prevence, profylaxe i léčení chorob
•Imunizace – viz dále
•Imunosuprese – potlačení imunitních reakcí – u nadměrné nebo špatné imunity
•Imunostimulace – nespecifické povzbuzení nedostatečné imunity
•Desenzibilizace – podávají se mikrodávky antigenu, aby si na ně organismus "zvykl" a nereagoval
přehnaně; dávky se postupně zvyšují

Imunizace: princip
•Imunizace je založena na posílení specifické látkové, méně často i buněčné imunity
37

38
Pasivní imunizace
•Do organismu jsou vneseny už hotové protilátky nebo sérum, které je obsahuje.
•Nevýhoda: protilátky od cizího člověka nikdy nejsou stejné, fungují méně účinně a postupně se jich
tělo zbavuje (krátkodobý účinek)
•Výhoda: organismus je chráněn okamžitě. Nevýhodu krátkodobého účinku lze odstranit, pokud pasivní
imunizaci zkombinujeme s pasivní (například u tetanu)

39
Možnosti pasivní imunizace
•Nespecifická séra
–z krve mnoha dárců
–obsahují protilátky proti mnoha běžným chorobám
–obsahují i také řadu nežádoucích složek
–proto se s jejich používáním čím dál více váhá.
•Specifické protilátky: příklady
–TEGA – proti tetanu
–HEPAGA – proti hepatitidě B
–BOSEA – globuliny proti botulismu

40
Aktivní imunizace
•Aktivní imunizace = očkování: do organismu je vnesena očkovací látka, obsahující antigen. Tělo je
antigenem "vyprovokováno" a vytváří protilátky.
•Očkování proti TBC – výjimka: cílem zde není vyvolat tvorbu protilátek, ale tvorbu buněčné
imunity, což souvisí se zvláštními mechanismy u TBC infekce

41
Očkovací látky proti bakteriálním nákazám I
•Očkování živými bakteriemi se používá u tuberkulózy. Očkovalo se hned po narození, nepřeočkovává
se, jen se kontroluje stav imunity (tzv. tuberkulínovým testem).
•Bakteriny – celé usmrcené bakterie. V minulosti se používalo při očkování proti černému kašli,
způsobenému Bordetella pertussis.

42
Očkovací látky proti bakteriálním nákazám II
•Anatoxiny neboli toxoidy – tam, kde bakterie škodí hlavně prostřednictvím toxinů (jedů). Anatoxin
= jed zbavený jedovatosti (toxicity), který si zachovává antigenní působení. Např. očkování proti
tetanu a záškrtu.
•Čištěné povrchové antigeny (např. polysacharidové), např. Haemophilus influenzae b, Neisseria
meningitidis aj.

43
Očkovací látky proti virovým nákazám
•Živé vakcíny – pěstují se oslabené kmeny virů na buněčných kulturách. U oslabených osob mohou
vyvolat různé reakce. Spalničky, zarděnky, příušnice; na lžičce podávaná (IgA!!) – dětská obrna
(Sabin).
•Usmrcený virus. Virus je vypěstován a poté usmrcen, nejčastěji formaldehydem. Klíšťová
encefalitida, žloutenka A, injekční dětská obrna (Salk) – nyní podáváno
•Chemovakcíny. Antigen byl získán „chemickou“ cestou (rekombinací DNA). Např. látka Engerix proti
hepatitidě B.

Typy vakcín
•mRNA se mRNA musí dostat do buněk např. prostřednictvím lipidových nanočástic. dojde k tvorbě
požadovaného proteinu •cizorodý protein se dostavá na povrch buněk . rozštěpený na menší části,
které se navážou na molekuly MHC a „vystaví“ na povrchu buňky. Výsledkem imunitní odpovědi na
cizorodý protein je mimo jiné tvorba protilátek a paměťových lymfocytů •RNA je poměrně nestabilní
molekula, která podléhá rychlému rozpadu. RNA vakcíny obsahují pomocné látky, které zvyšují
stabilitu mRNA
•90. léta 20. století maďarská biochemička Katalin Karikóová
44

45
Druhy očkování
•Základní očkování – dnes již devět očkování tzv. očkovacího kalendáře
•Nová skupina: očkování, která jsou bezplatná a pro všechny dostupná, ale nikoli pro všechny
povinná. Očkování proti pneumokokům
•Očkování mimo tento základ, např.
–Očkování u profesionálního rizika (hepatitida B u zdravotníků, klíšťová encefalitida u lesníků)
–Očkování před cestou (žlutá zimnice…)
–Očkování pro oslabené (chřipka)
–Očkování profylaktické (vzteklina)
–Očkování na přání (chřipka, klíšťová encefalitida)

46
Očkovací kalendář
Termín
věk dítěte
Nemoc
Očkovací látka
od 4. dne – 6. týdne
Tuberkulóza (pouze u rizikových dětí s indikací)
BCG vaccine SSI
od 9. týdne (2. měsíc)
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus
influenzae typu B
Infanrix hexa (1. dávka)
3. měsíc
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus
influenzae typu B
Infanrix hexa (2. dávka-za měsíc po 1. dávce)
4. měsíc
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus
influenzae typu B
Infanrix hexa (3. dávka-za měsíc po 2. dávce)

47
Očkovací kalendář pokračování
15. měsíc
Spalničky, zarděnky, příušnice
Priorix (1. dávka)
do 18. měsíce
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus
influenzae typu B
Infanrix hexa (4. dávka)
21. až 25. měsíc
Spalničky, zarděnky, příušnice
Priorix (2. dávka-za 6-10 měsíců po 1. dávce)
5. - 6. rok
Záškrt, tetanus, černý kašel
Infanrix (přeočkování)
10. - 11. rok
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna
Boostrix polio (přeočkování)
14. rok (u neočkovaných v 10-11 letech)
Tetanus
pozn. další přeočkování po 10 – 15 letech
Tetavax, Tetanol Pur (přeočkování)

48
Očkování proti TBC
•Očkovalo se samostatně, první týden po narození (nyní se místo něj v porodnici vyplní dotazník a
zjišťuje se rizikovost)
•Během dalších let se provádí tzv. tuberkulinová zkouška – kožní test buněčné imunity. Pokud je
negativní, očkuje se znovu. Pozor, očkovat ty, kteří imunitu mají, by bylo nebezpečné
•V devadesátých letech ve dvou krajích experimentálně pozastaveno. Pro velký nárůst počtu případů
TBC rychle obnoveno a děti doočkovány. Nyní snad lepší situace?

49
Očkování proti TBC
05 BCG
Calmette-Guérinův bacil (odtud pojem „kalmetizace“)
www.indoindians.com/health/vaccine.htm

50
Očkování proti tetanu
•Očkuje se v kombinaci spolu s dalšími pěti chorobami
•Kromě přeočkování hexavakcínou v prvním roce života se v 11–12 letech přeočkovává i trivakcínou
(klasické „di-te-pe“)
•Látka je anatoxin (toxin zbavený toxicity, ale se zachovanou antigenní účinností)
•Tetanus dnes není běžný, ale je natolik závažný, že očkování je stále namístě. Tetanická
klostridia se i dnes vyskytují ve střevě zvířat, a tedy i v zemi, pokud by se neočkovalo, bylo by
riziko velké

51
Očkování proti záškrtu
•Očkuje se v kombinaci
•Kromě přeočkování hexavakcínou v prvním roce života se v 11–12 letech přeočkovává i trivakcínou
(klasické „di-te-pe“)
•Látka proti záškrtu je anatoxin, proti černému kašli jde o směs anatoxinu a dalších antigenů
•Záškrt je stále aktuální, zejména vzhledem k migraci z postsovětských republik, kde se difterie i
pertuse stále občas vyskytují
•U náš se oboje vyskytuje občasně
Očkování proti černému kašli

52
Očkování proti „Hib“
•Jde o očkování proti Haemophilus influenzae, a to proti opouzdřeným kmenům s pouzderným typem b
•Látka je čištěný polysacharid
•Očkuje se v kombinaci
•Bylo zavedeno před několika lety a po jeho zavedení významně poklesl počet invazivních
hemofilových infekcí předškoláků (záněty mozkových blan, plic, příklopky hltanové)

53
Očkování proti hepatitidě B
•Očkuje se v kombinaci (u těch, kteří nebyli očkováni jako malé děti, i samostatně nebo dohromady
s hepatitidou A). Očkovací látka je vakcína vyrobená rekombinantně na kvasince Saccharomyces
cerevisiae
•Další z poměrně nedávno zavedených očkování – i dříve ovšem používáno, ale jen u rizikových skupin
(např. děti HBsAg pozitivních matek) či profesního rizika (zdravotníci)

54
Očkování proti dětské obrně
•injekční Salkova vakcína (usmrcený virus) která umožňuje kombinaci s několika jinými vakcínami
(hexavakcína)
•Přeočkování v 10–11 letech se očkuje samostatně
•Dříve se používala se perorální Sabinova vakcína – živý virus. Je velmi účinná, ale má riziko
komplikací, i když jen nepatrné
–V ČR se dětská obrna nevyskytuje
–vyskytuje se v Asii a nedávno i v JV Evropě, takže cíl, kterým je celosvětová eradikace tohoto
závažného onemocnění, je ještě daleko

55
Salk a Sabin
07 2006052500751501 01 Stamp-ctc-polio-vaccine
http://www.hindu.com/seta
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Stamp-ctc-polio-vaccine.jpg

56
Očkování proti spalničkám
•Očkuje se v trojici se zarděnkami a příušnicemi, ve všech třech případech jde o živé viry
•U těchto očkování se nejčastěji objevují pochyby, jestli je nutné a vhodné
•Ovšem spalničky jsou poměrně nepříjemné, pro dítě bolestivé onemocnění, a způsobují ekonomické
ztráty (absence rodiče v práci)
•Existuje i riziko sklerotizující spalničkové panencefalitidy (zánětu mozku), hlavně u dospělých.
Je velmi vzácné, ale závažné.

57
Očkování proti zarděnkám
•Také zarděnky v době před očkováním znamenaly velké ekonomické ztráty, komplikace pro školy a
školky apod.
•Zarděnky jsou také nebezpečné u těhotných, kde existuje riziko potratu u infikovaných žen.
•Proto byly v 80. letech očkovány nejprve dívky ve 12 letech a pak i všechny dvouleté děti

58
Očkování proti příušnicím
•Pro příušnice platí totéž co pro předchozí dvě choroby
•Zatímco zarděnky byly nebezpečné těhotným dámám, příušnice hrozí spíše pánům (dospělým) – riziko
zánětu varlat (orchitidy), vedoucí až k neplodnosti

59
08 MMR-vaccine
Očkování „MMR“ (measles, mumps, rubella = spalničky, zarděnky, příušnice
04 MeaslesInjection
http://www.brown.edu/Courses/Bio_160/Projects2000/MMR/mmrmeaslesvaccine.htm
www.sciencemuseum.org.uk

Očkování na vlastní žádost
60


61
Očkování proti pneumokokům
•Zejména u malých dětí před nástupem do školních (kolektivních) zařízení
•U seniorů s oslabeným imunitním systémem
•Původcem pneumokokových onemocnění je Streptococcus pneumoniae
•Rizikem jsou tzv. invazivní pneumokoková onemocnění, vedoucí ke vzniku pneumokokové pneumonie,
meningitidy, sepse
•Mohou zanechávat trvalé následky

62
Očkování proti Neisseria meningitidis
•Dosud očkování proti meningokoku typu A, C, A + C, ACWY135
•Vakcína Bexsero proti meningokokům typu B
•
bexsero-pack
http://bexsero.co.uk/healthcare-professional/images/how-was-bexsero-developed/bexsero-pack.png

63
Očkování proti chřipce
•V poslední době populárnější než dříve, vzhledem k riziku pandemické chřipky (H1N1) při současně
trvajícím riziku běžné chřipky sezónní
•U chřipky je ovšem třeba počítat s.rizikem antigenního driftu (drobné změny antigenní struktury) a
shiftu (větší antigenní posuny). Proto očkování nezanechává trvalou imunitu a musí se každý rok
obnovovat

64
Očkování proti chřipce
02 vaccine
whyfiles.org/195bird_flu/4.html

65
Očkování proti klíšťové encefalitidě
•Často žádané očkování – ovšem lidé většinou nechávají očkovat děti, ačkoli onemocnění probíhá
závažněji u dospělých. Do 6 let se nedoporučuje.
•Očkuje se dvěma dávkami, třetí („boosterová“) dávka následuje další zimu. Doporučuje se po třech
letech přeočkovat
•Nechrání samozřejmě proti borelióze

66
Další očkování
•proti Covid-19
•proti planým neštovicím
•proti různým tropickým chorobám
•proti rakovině cervixu (HPV 16 a 18), Gardasil®9 (6, 11; 16, 18, 31, 33, 45, 52, 58).
•proti HAV
•žluté zimnici
•břišnímu tyfu
•proti HIV (výzkum)
03 smallpox%20vaccine
1
http://www.kimtran.net

67
Nežádoucí účinky očkování
•Bylo by nezodpovědné tajit, že očkování může mít i nežádoucí následky.
•Pravda je i to, že mohou být i příčinou smrti.
•Příčinou nepříznivé reakce může být
–alergie na některou složku očkovací látky (nejen na antigen, ale i na látky pomocné)
–podráždění imunitního systému, zejména u osob s narušenou imunitou
–u oslabených virů a bakterií může i proběhnout vlastní onemocnění, ovšem velmi slabě

Očkování v těhotenství: Obecná pravidla
•K očkování těhotné ženy je třeba přistupovat individuálně.
•Vždy je třeba zvážit možná rizika imunizace vzhledem k riziku případného infekčního onemocnění.
•V době očkování nesmí existovat pro těhotnou ženu žádná kontraindikace pro podání příslušné
vakcíny.
•
•

Obecná pravidla
•Důvodem pro očkování v těhotenství může být zhoršená epidemiologická situace v dané lokalitě nebo
její předpokládané zhoršení (sezónní epidemie chřipky).
–Poměrně častým důvodem očkování v těhotenství je cesta do exotické země.
•Obecně cestování do exotických zemí těhotným nedoporučujeme. K rozhodnutí, zda očkovat nebo
neočkovat těhotnou ženu před cestou do exotické krajiny, napomáhají informace o epidemiologické
situaci v cílové oblasti (konsultace v centrech cestovní medicíny, očkovací centra, ministerstvo
zahraničí).
•

Obecná pravidla
•Obavy těhotné ženy z možného ohrožení plodu postvakcinační reakcí staršího dítěte nejsou
opodstatněné.
•Rozhodujícím faktorem pro očkování je charakter vakcíny.
–a) Živé oslabené vakcíny nejsou většinou pro těhotné ženy doporučovány.
–b) Inaktivované subjednotkové vakcíny virové, bakteriální a anatoxiny se mohou těhotným podávat po
zvážení individuálních hledisek odborným lékařem.
–
•

71
Jsou důvodem proč neočkovat?
•Díky očkování již lidé často zapomínají na dobu, kdy po ulicích chodili lidé s aktivní
tuberkulózou, kteří byli hrozbou pro ostatní. Zapomínají na tělesně postižené děti po prodělané
dětské obrně.
•I zdánlivě „neškodné“ nemoci, jako jsou třeba příušnice či zarděnky, hrozí komplikacemi,
poškozením plodu u těhotných a podobně.

72
Rizika a přínosy
•Každý zdravotnický postup přináší riziko selhání či nežádoucích účinků.
•Proto také existuje velmi přísná kontrola ze strany státu (MZd, SÚKL, hygienik…) i stavovských
organizací (ČLK) a odborných společností (ČLS JEP), aby nebyly používány postupy „non lege artis“,
čili v nesouladu se současnými poznatky vědeckého poznání.
•Postupy, na kterých se všechny zmíněné instituce shodnou, mají jednoznačně prokázaný větší přínos
než riziko

73
Opačný extrém
•Je ale i opačný extrém: někteří lidé pod tlakem reklamy vyžadují očkování, která pro ně či jejich
děti nejsou vhodná
•Například u dětí do šesti let je zbytečné zatěžovat jejich organismus očkováním proti klíšťové
encefalitidě. Takové děti jsou neustále prohlíženy rodiči, takže riziko, že by klíště bylo dost
dlouho přisáté,je zanedbatelné. U malých dětí má onemocnění zpravidla navíc lehký průběh.
•Věřme autoritám, pokud něco doporučují nebo nedoporučují, většinou k tomu mají dobré důvody.

74
Antigen a protilátka
•Příště úvod do sérologie
Děkuji za pozornost