Zápatí prezentace1 Ošetřovatelský model Callisty Roy Adaptační model Vývoj modelu ▪ vychází z praxe Royové na dětské klinice pozorovala schopnosti dětí přizpůsobovat se změnám ▪ základ modelu je vytvořen v průběhu magisterského studia ▪ publikace výsledků 1974 v kapitole „The Roy Adaptaion Model“ v knize Riehl (Koncepční modely ošetřovatelské praxe) ▪ 1976 publikace monografie Úvod do ošetřovatelství: adaptační model ▪ 1976 – 1977 výzkumné pozorování ▪ 1982 publikace teoretické báze a výsledků Adaptace = proces a výsledek, kterým si myslící a vnímající osoba úmyslně sama sebe uvědomuje a utváří a integruje se s prostředím (Roy, 1997) Teoretická východiska ▪ Humanistická filozofie a holizmus ▪ Maslowovy práce ▪ Sociální interakční teorie ▪ Helsonova adaptační teorie Asumpce (Předpoklady) ▪ orientace na příjemce ▪ orientace na prostředí ▪ prostředí a lidé jsou v neustále interakci (vyměňují si energii, hmotu, informace) ▪ v neustále měnícím se prostředí si musí jedinec udržovat svou integritu → přizpůsobovat se podnětům z VVp ▪ schopnost jedince zvládat změny VVp se mění v čase * VVp - vnějšího a vnitřního prostředí Hlavní jednotky Cíl ošetřovatelství Adaptace v situacích zdraví a nemoci v každé ze 4 oblastí (adaptační mody) P/K Bio-psych-sociální bytost v trvalé interakci s měnícím se prostředím Role sestry Podpora adaptačních mechanizmů a adaptivního chování Zdroj potíží Neefektivita aktivity pro udržení integrity P/K Ohnisko zásahu Fokální, kontextuální a reziduální stimuly Způsob zásahu Manipulace se stimuly, jejich ↑, ↓, udržování Důsledky Adaptivní odpověď na stimuly Metaparadigmatické koncepce Osoba • B-P-S bytost v konstantní interakci se stále měnícím se prostředím • holistický adaptivní systém s vnitřními procesy (kognátor a regulátor), kt. hrají důležitou roli při adaptaci ve 4 oblastech: fyziologická, sebekoncepce, rolová funkce, vzájemná nezávislost Prostředí vytváří podmínky, okolnosti, situace a vlivy, které působí na vývoj a chování jedinců Faktory prostředí jsou charakter. jako: fokální, kontextuální a reziduální Zdraví stav a proces bytí jednotné a celistvé osoby je výsledkem interakce medzi O a P Ošetřovatelství věda o nemocničním ošetřování i praktická disciplína Oše. péče: realizována oše. procesem, Potřebná, když nadměrný stres/zvládnutí situace oslabuje člověka natolik, že není schopen zvládat situaci efektivním způsobem. Koncepce modelu Adaptace ̶ proces přizpůsobování se změnám prostředí (přizpůsobit se faktorům z prostředí (fokální, kontextuální, reziduální) Stimuly ̶ podněty z vnějšího a vnitřního prostředí, které vyvolávají adaptační odpověď, reakci ̶ druhy stimulů (fokální, kontextuální, reziduální) Adaptační niveau (úroveň) ̶ je individuální rozsah efektivních (tzn. adaptivních) reakcí jedince na stimuly. ̶ Když stimul překročí hranice individuální adaptační zóny, reakce na něj jsou neefektivní a dochází k porušení integrity jedince. ̶ reakce se dělí na: adaptivní a neefektivní stimuly Fokální - ohniskový, centrální podnět, kt. aktuálně působí působí na jedince nejsilněji a urychluje adaptivní chování. (stimul, kt. musí P/K co nejrychleji čelit a nějako reagovat, tzn. zahájení adaptační reakce) Nejčastější objekt zájmu ZP Kontextuální – náhodně působící podnět v době vlivu fokálního stimulu, ke kt. má vztah - může snižovat, zvyšovat účinek fokálního stimulu Reziduální – bývají stálé, vycházejí z osobnosti jedince (postoje, názory, vlastnosti, víra, předchozí zkušenosti) Chlad Otevřené poranění Nedostatečné oblečení Infikování rány, snížená imunita Podceňování informací o počasí Podceňování zdr. stavu Adaptivní Reakce na stimuly – dělení: Neefektivní (maladaptivní) ̶ nepřesahují adaptační niveau (úroveň) jedince ̶ podporují jedincovu integritu, růst, vývoj, moc, cíle, zlepšují jeho kontrolu na prostředí, podporují jeho celistvost. ̶ přesahují adaptační niveau (úroveň) jedince a vede k porušení integrity ̶ nepřispívají k dosažení adaptivních cílů, vedou k dezintegraci jedince Adaptační úroveň – rozsah adaptivních reakcí jedince, kt. má každý jedinec odlišný, tzn. každý reagujeme na podněty odlišným chováním, kt. je pro něj typické Primární (kontrolní, regulační) subsystém Adaptační systém jedince Sekundární (efektorový) subsystém ̶ naučené/získané mechanizmy regulace procesů nebo zvládání situace ̶ Regulátor reaguje na stimuly z VVp prostřednictvím nervových (autonomních), chemických a endokrinologických reakcí ̶ Kognátor reaguje na stimuly z VVp prostřednictvím vyšší nervové činnosti (paměť, učení, emoce, rozhodování…), reakce jsou emočního typu ̶ navazuje na primární subsystém ̶ převádí reakce jedinců (po zpracování primárním subsystémem) do 4 adaptačních oblastí = adaptační módy ➢ Fyziologická oblast ➢ Sebepojetí ➢ Rolová funkce ➢ Vzájemná závislost 4 adaptačních oblastí = adaptační módy ➢ Fyziologická oblast – dýchání, cirkulace, výživa, tekutiny, vyprazdňování, aktivita, odpočinek, spánek, celková regulace (TT, smysly, FF, endokrinní a nervový systém) - obsahuje reakce spojené se strukturou těla a způsobem jeho funkce ➢ Sebepojetí – zahrnuje fyzikální, osobnostní a interpersonální složku ➢ Rolová funkce – obsahuje identifikaci a zvládání rolí, sociální interakce vzhledem k primární, sekundární a terciární roli ➢ Vzájemná závislost – zahrnuje vzájemnou ne/závislost během interpersonálních vztahů 2 a více osob při zabezpečování potřeb jedince Modus vzájemné závislosti zahrnuje individuální a kolektivní vztahy mezi lidmi, jejich cíle, strukturu a rozvoj Nezávislé vztahy vyžadují ochotu a schopnost akceptovat aspekty, jako láska, respekt, hodnota, výchova, vědomosti, dovednosti, povinnosti, materiální zázemí, čas a talent. Rolový strom Listy – terciální role – dočasná (▲P/K, člen komise…) Větve – sekundární role – relativně trvalá, vybrané role (▲ lékař, sestra) Kmen – primární role – relativně trvalá, daná role (souvisí s věkem a pohlavím) ▲ starý muž Obsah modelu vstup kontrolní procesy účinek - efektory výstupy primární subsystém sekundární subsystém •stimuly •adaptační niveau překonávací mechanizmy •regulátor •kognátor • fyziologická oblast • sebepojetí • rolová funkce • vzájemná závislost efektivní = adaptivní a/nebo nefektivní = maladaptivní reakce na chování zpětná vazba Znázornění ošetřovatelských činností v modelu všechny oš. činnosti jsou zaměřené na podporování v období zdraví adaptaci jedince během choroby fyziologická oblast sebekoncepce sebepojetí rolová funkce vzájemná závislost Objekt oš. péče ▪ jedinec s adaptivním systémem, přijímající stimuly z prostředí ▪ intervence se týkají stimulů nebo problémů, které se vyskytují v oblastech: ➢ základní fyziologické potřeby ➢ sebeuvědomění ➢ zvládnutí role ➢ vzájemná závislost Úkol sestry ̶ Identifikovat maladaptivní chování a stimuly, kt. k němu vedly a následně pomoci P/K k adekvátní adaptaci. Op 1. fáze – sestra hodnotí ne/pozorovatelné chování ve 4 způsobech adaptace