Role pacienta Natália Beharková Ústav zdravotnických věd Terminologie ̶ Pacient = fyzická osoba, které jsou poskytovány zdravotní služby. ̶ Hospitalizace = doba zpravidla delší než 24 hodin, po kterou je pacientovi přijatému na lůžko ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče poskytována lůžková péče. ̶ Zdravotnické zařízení = prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. Teorie role nemocného ̶ postavení nemocného člověka se vyvíjelo ̶ z počátku byla medicína v péči o pacienta orientována spíše přírodovědně (biologicky), postupně se měnila k sociologickým tendencím ̶ od počátku 20. stol. vystupuje více otázka role subjektu nemocného, psychických a sociálních podmínek ve vztahu k nemoci ̶ vznikají různé teorie ̶ značného rozšíření dosáhl směr strukturálně-funkcionalistický (např. T. Parsons) Charakteristické rysy role nemocného (Parsons, 1951) ̶ nemocný není zodpovědný za vznik svého stavu a není schopen odstranit ho svou vůlí ̶ nemocný je zproštěn svých dosavadních povinností ̶ nemocný by měl dávat najevo obtíže stavu ̶ nemocný by měl vyhledat odborníky a spolupracovat s nimi, nedojde-li ke spontánní úpravě Osobnost nemocného ̶ důležitý faktor, kt. léčbě a ošetřování napomáhá anebo brzdí Faktory ovlivňující osobnost nemocného: Situačně psychologické faktory (do jaké míry P/K prožívá svou nemoc) Samotný chorobný proces (některé nemoci mají ne/přímí dopad na osobnostní změny ▲ změna psychiky po úrazu hlavy, onkologická onemocnění, psychická …) Sekundární vlastnosti onemocnění (délka nemoci, bolestivost, následky OP zásahů, amputace, ohrožení života…) Emocionální prožitky P/K Hodnotovou hierarchii P/K Životní perspektivy P/K Premorbidní osobnost a její vlastnosti před začátkem nemoci ‒ Citové reakce (jaké jsou reakce na nepříjemné podněty ▲bolest, hluk) ‒ Temperament (způsob, jak se vypořádává s novými životními událostmi ▲jak zvládá stres, úzkost, omezení) ‒ Vztah ke společenskému okolí – introvert/extrovert ‒ Zdravotní gramotnost (znalosti a informovanost o nemoci) ‒ Inteligenční úroveň ‒ Vzdělání, kulturní rozhled ‒ Interpersonální vlastnosti (dominance/submise, egocentrizmus, závist, tzn. jak se v jistých sociálních situacích chová k jiným lidem?) ‒ Věk, pohlaví, sociální/kulturní prostředí Pacient Vlivy: • Sugestibilita – míra ovlivnitelnosti cizími názory, postoji, vztahy a posudky • Vztahovačnost – P/K prožívá svou nemoc jako prioritní problém, předpokládá že i ZP se jím budou intenzivně zabývat • Egocentrizmus – soustředění se na sebe a své problémy • Přecitlivělost – např. v důsledku dlouhotrvající bolesti, strach z dg. a th. výkonů, nespavost… • Adaptační potíže – zejména mladší a starší nemocní v cizím prostředí • Regrese – pokles V návrat úrovně osobnosti na nižší stupeň (hospitalizmus dětí, u dospělých nezájem o vyšší potřeby – kulturní a sociální hodnoty, pozornost zaměřují zejména na vlastní tělesné funkce a potíže, symptomy nemocí…) Nemocní, se kterými přijdou zdravotníci do styku 1. nemocní hospitalizovaní, nemocní v domácím ošetření 2. nemocní práce schopní 3. relativně zdraví jedinci – občas potřebují konzultaci s lékařem 4. lidé podílející se na prevenci – jednorázové nebo ne/pravidelné preventivní prohlídky 5. problematické osoby Zvláštní skupinu tvoří těhotné, rodičky a novorozenci. Být pacientem znamená ‒ fyzické i psychické změny ‒ sociální důsledky – „úředně“ nemocný → záležitost rodiny, zaměstnavatele, kolegů, okolí (s kým přicházím do kontaktu) → ROLE PACIENTA Role pacienta Zdůrazňovány jsou tři aspekty: 1. Otázky zavinění svého stavu – P/K zpravidla není obviňován, že je nemocen 2. Otázky odpovědnosti – vlivem nemoci některé činnosti nevykonává (zproštění výkonu), jiné přebírá 3. Očekávání – od P/K se očekává, že bude něco dělat pro zlepšení stavu Rozdíl ambulantní a nemocniční pacient Ambulantní Pacient Nemocniční • většinou z vlastní vůle za lékařem • očekává partnerskou kooperaci • očekává uzdravení a méně závažný stav • minimum P/K je hospitalizováno z vlastní vůle – 98 % odesláno lékařem, přivezeno • v rukou ZP (ZP = autorita) • předpoklad, že zdr. stav je závažnější → stres, obava Složení pacientů v dnešní době stále přibývá: ̶ věkově starší populace ̶ vzdělanější pacienti odmítající pasivní roli ve vztahu pacient-lékař Postavení hospitalizovaného pacienta ̶ je vyřazen ze společnosti zdravých ̶ ocitá se v postavení člověka psychicky a společensky podřízeného ̶ se vstupem do nemocnice si musí nemocný osvojit novou roli ̶ pacient stále více přemýšlí a je informovanější ̶ nestojí o to být pasivním objektem zdravotní péče ̶ v posledních letech je stále více posilována role nemocného (léčba a její kvalita) Negativa ovlivňující roli pacienta v nemocnici ̶ Depersonalizace – ztráta sociální identity ̶ Neosobní jednání – označení „případ, diagnóza“ ̶ Rozhovory – běžně s lidmi komunikujeme, teď je v roli, komu se moc nenaslouchá, je dotazován a je mu přikazováno ̶ Potřeby – saturace základních potřeb, zejména zdravotních (osobní jsou v pozadí) ̶ Aktivita – ZP mají rádi bezproblémového = pasivního P/K ̶ Bolest – individuální prožívání, posuzování od různých ZP odlišně ̶ Informovanost – tč. podmínka komplexního informování P/K, přesto mohou mít někteří pocit nedostatečného předání informací → znepokojení, obava, úzkost, nejistota, strach ̶ Sebekontrola – pocit odkázání na ZP, nemožnost řídit běh událostí → pocit frustrace → zlost, agrese Vliv hospitalizace na pacientův život Pasivita Pacient je předmětem péče mnohých lidí - lékařů, všeobecných sester, dalšího odborného personálu, pomocného personálu atp. Ti jsou hlavními aktéry v jeho životě - ne on. Závislost na druhých lidech Pacient nemůže dělat, co by sám chtěl, ale musí dělat, co mu druzí určí - a musí to dělat tak, jak u to určují. Životní rytmus Pacient je postaven do odlišné situace, než na kterou je zvyklý. Není zvyklý na životní rytmus v nemocnici, nemá ho zažitý. Zdá se mu nepřirozený. Sebedůvěra Pacient musí dělat činnosti, jež neumí a neovládá. To snižuje jeho sebevědomí a jeho sebehodnocení. Sociální interakce Pacient je v relativní sociální interakci v nemocničním prostředí. Stýká se zde s poměrně neznámými lidmi, zatímco kontakt se známými lidmi je mu značně omezen. Životní prostředí Pacient je v nemocnici uzavřen do poměrně neznámého prostředí, kde je vše cizí, nové, ne tak běžné jako bylo doma. Zájmy Okruh zájmů člověka v nemocnici se podstatně zužuje – především s ohledem na zdravotní stav a jeho změny. Vliv hospitalizace na pacientův život Zvládání problémů Pacient svému psychickému a fyzickému stavu moc nerozumí, ztrácí nad ním vládu a neví si s ním často rady (neví, co se s ním děje). Emoce Emocionální stav pacienta charakterizuje v první řadě řada negativních emocí - strach, obavy, bolest, nejistota … Časový prostor Pacient žije převážně jen v přítomnosti. Kontakt s minulostí je omezen a budoucnost je nejistá - problematická. Očekávání pacienta Potřeba pacienta ̶ Pochopení svých problémů i své situace ̶ Zajištění pocitu jistoty ̶ Pozornost a emocionální podporu ̶ Fyzickou a psychickou stimulaci ̶ Profesionální přístup, který se promítá do jednání a chování sestry ̶ Předvídavost komplikací a včasný zásah ̶ Předvídání možných budoucích problémů (potencionální dg.) ̶ Poskytování aktivní vstřícné péče Potřeby P/K z hlediska ošetřovatelství, specifikum (Bártlová, 2003): Potřeby, které se nemocí: ̶ nemění ̶ modifikovaly ̶ vznikly Potřeby, které se nemocí nemění. ̶ základní/nižší ̶ v průběhu hospitalizace může být jejich potřeba pociťována intenzivněji a nebo možný posun z hlediska priority/důležitosti ̶ saturace ZP Potřeby, které se nemocí modifikovaly: ̶ nejsložitější skupina, jsou individuální a variabilní ̶ vliv má závažnost a druh nemoci, fáze prožívání nemoci např.: ̶ sociální potřeby – na začátku nemoci se redukují, postupně se navrací, žádoucí efekt = odvedení pozornosti od potíží, podpora soběstačnosti ̶ potřeba aktivita – v době nemoci se soustřeďuje na boj s nemocí, nechce být pasivním objektem ̶ pozitivní výsledky v období nemoci – P/K stimulují, pomáhají mu čelit překážkám (bolest, strach, úzkost…) ̶ úloha ZP – cíleně směřovat aktivity P/K, dostatek info (o nemoci, režimu…), protože neinformovanost = obavy, narušení th. režimu nedostatečná V žádná spolupráce P/K ̶ kulturní a estetické potřeby Potřeby, které s nemocí vznikly: Ovlivněny různými faktory: ̶ osobnost P/K ̶ charakter, stupeň závažnosti a průběh nemoci ̶ informovanost o nemoci ̶ předchozí zkušenosti ̶ vztah a chování ZP, rodiny, přátel, spolupacientů ̶ potřeby – navracení zdraví, tlumení V zbavení se bolesti, potřeba udržení a obnovení funkcí V příprava na nové sociální funkce Akutní nemoc Chronická nemoc ̶ změny dosavadního způsobu života, návyky, stravování, omezení seberealizace ̶ emoce, nevyrovnanost sám se sebou, náladovost, zhoršená komunikace s okolím, deprese, rezignace, poddání se nemoci – podobné pocity zažívá i rodina P/K u chron. nemocí – oi info o možnosti pomoci/rady v specializovaných poradnách, vhodná motivace P/K, svépomocné kluby a sdružení