IMUNITNÍ SYSTÉM
Patologické imunitní reakce
Nadměrná nebo neúčinná imunitní reakce

vede k poškození tkání a orgánů
Příčiny:
- povaha škodliviny (příliš agresívní, působí dlouhou
dobu)
- porucha imunitního systému (vrozená či získaná)
 poškozující reakce (dle Gella a Coombse)
časté jsou kombinace několika mechanizmů
současně
Krejsek et al., 2004
Srovnání nespecifických a specifických složek imunity
Srovnání humorální a buněčné imunity
Klasifikace hypersenzitivních reakcí (Gell,
Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Imunopatologická reakce I. typu
 buď je lokalizovaná na jednotlivé orgány
(alergické astma, alerg. rýma, atopická dermatitida, kopřivka apod.)
 nebo systémová (anafylaktický šok)
Reakce má 2 fáze:
a) Časnou – uvolnění mediátorů vzniká několik minut po expozici alergenu (histamin,
PGD2, LTC4…)
b) Pozdní – 4-6 hod. po expozici alergenu, závisí na eozinofilech, makrofázích i bazofilech
+ cytokiny
Hypersenzitivní reakce typu I
senzibilizace
- B buňky - IgE
opsonizace
- žírné buňky a bazofily
degranulace
- primární a sekundární
mediátory
Folsch et al., 2003
Hypersenzitivní reakce typu I
̶ systémová (anafylaktická reakce)
- generalizovaná, život ohrožující, šok
- anafylaktoidní reakce
̶ lokalizovaná
▪astma bronchiale
▪alergická rýma
▪atopická dermatitida
▪potravní alergie
Anafylaktický šok
- je život ohrožující prudká alergická reakce, která se projevuje následujícími symptomy:
▪ arteriální hypotenzí
▪ bronchokonstrikcí
▪ laryngospazmem
▪ edémem
▪ kolikovitými břišními bolestmi
▪ svěděním a kožní vyrážkou
▪ ztrátou vědomí
▪ tachykardie, mydriáza, pocení, „studený pot“
Klasifikace hypersenzitivních
reakcí (Gell, Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Reakce II. typu - cytotoxická
Zprostředkovaná protilátkami IgG, vzácně IgM
namířenými proti antigenům na
membráně
(často krevních buněk – Ery, Leu, Tromb)
3 mechanizmy cytotoxicity:
1) Pt zprostředkují cytotoxické působení
buněk mechanizmem ADCC (buněčná
cytotoxicita závislá na Pt)
2) Pt cytolytické indukují lýzu buňky aktivací
komplementu klasickou cestou
3) Opsonizační Pt usnadňují fagocytózu
cílových buněk
Integrated Pathology, 2007
Klinické manifestace imunopatologická reakce II. typu
➢ choroby periferních krevních buněk
(hemolytická anémie, leukopenie,
trombocytopenie)
➢ Rh izoimunizace v těhotenství
➢ některé autoimunitní nemoci
(thyreoiditis)
➢ hyperakutní rejekce transplantovaného
orgánu
➢ Goodpastureův syndrom (pulmorenální)
Autoimunitní hemolytická anémie
Klasifikace hypersenzitivních
reakcí (Gell, Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Reakce III. typu – zprostředkovaná imunokomplexy
- způsobena protilátkami IgG nebo IgM, které se
vážou na zevní nebo vnitřní antigen za tvorby
imunokomplexů
jsou fyziologicky odstraňovány fagocytózou,
ukládají-li se v cévní stěně či extravaskulárně

zánětlivá reakce vede až ke tkáňové nekróze
Antigeny mohou být:
a) Endogenní – např. DNA u SLE
b) Exogenní – alergeny rostlinné, plísně, bakter.
infekce..
Folsch et al., 2003
Lokální:
▪ glomerulonefritida, alergická alveolitida (farmářská plíce), Raynaudův fenomén
Generalizovaná:
▪ Sérová nemoc: - vzniká po podání cizorodého séra
- imunokomplexy se ukládají v cévách a
tkáních (myokard, játra, ledviny, plíce, klouby)
Projevy:- teplota, bolesti kloubů, myalgie, kopřivka
▪ Systémový lupus erythematodes – chronická forma
reakce III. typu
Reakce III. typu – zprostředkovaná imunokomplexy
Revmatoidní artritida
̶ Revmatoidní artritida je autoimunitní
onemocnění postihující klouby, šlachy a
kosti.
̶ vede ke vzniku zánětu a
poškození/zničení těchto tkání.
̶ Termín "artritida" se používá k označení klinicky
patrného otoku měkké tkáně nebo tekutiny.
Revmatoidní artritida
Charakterizovaná symetrickou
polyartritidou, která obvykle zahrnuje malé
klouby rukou a nohou.
Extra-artikulární postižení orgánů, jako je
kůže, srdce, plíce a oči, může být
významné.
Revmatoidní artritida
̶ Popis
̶ Raní ztuhlost
̶ Artritida 3 nebo více kloubů
̶ Artritida kloubů
ruky
̶ Symetrická artritida
̶ Revmatické uzlíky
̶ Pozitivní revmatoidní faktor
̶ Radiografické změny
̶ RA - pozitivní 4 ze 7 kritérií, s kritérii
1-4 přítomnými po dobu nejméně 6
týdnů
Funkční prezentace a postižení u RA
̶ V počátečních stádiích postižení kloubů je přítomna bolest a
zarudnutí, s odpovídajícím poklesem rozsahu pohybu postiženého
kloubu
̶ Progrese choroby vede až k fixovaným deformacím
̶ Svalová slabost a atrofie se objevují brzy v průběhu onemocnění
Klinická prezentace RA
Časná RA Intermediární RA
Závažná RA
Latinis KM, et al. The Washington ManualTM
Rheumatology Subspecialty Consult. Philadelphia, Pa:
Lippincott Williams & Wilkins; 2004.
Patogeneze RA
̶ Patogeneze RA je přičítána komplexní interakci mezi genetickými a
environmentálními faktory a opakované aktivaci vrozeného a získaného
imunitního systému s poruchou auto-tolerance, aberantní prezentací autoantigenů
a aktivací antigen-specifických T a B buněk.
̶ Genetické faktory - důležitá role v náchylnosti k revmatoidní artritidě
̶ HLA-DRB
McInnes and Schett, NEJM 2011
RA progrese
Časný Panus
Granulace, zánět na
synoviální membráně,
napadá kloub, změkčuje
a ničí chrupavku
Pokročilý panus
Kloubní chrupavka mizí, kost
pod chrupavkou je zničená
Fibrózní ankylóza
Fibrózní pojivo nahrazuje
panus
Kostní ankylóza
Možná kalcifikace tkání a
kloubů
Seronegativní Spondyloartropatie
Skládá se ze skupiny příbuzných onemocnění, které
zahrnují Reiterův syndrom, ankylozující spondylitidu,
psoriatickou artritidu a artritidu ve spojení s
idiopatickými střevními záněty
Obvykle se vyskytuje u mladých mužů s průměrným
výskytem od 25 do 34 let
Prevalence je kolem 1%
Poměr mužů k ženám je asi 4 k 1 u dospělých
Kavkazanů
Genetické faktory hrají důležitou roli v náchylnosti ke
každé chorobě
Klasifikace hypersenzitivních
reakcí (Gell, Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Přecitlivělost pozdního typu (IV)
- buňkami zprostředkovaná reakce,
oddálená přecitlivělost
Základem je aktivace pomocných
T-lymfocytů
cizorodými antigeny (na APC)

uvolněné cytokiny způsobí
nahromadění makrofágů

ty produkují další mediátory
Může vést k vytvoření granulomů – jako
výraz chronické stimulace T-lymfocytů a
makrofágů
28
Dermatology, 2011
Příklady chorob způsobené tímto typem reakce:
➢ kožní tuberkulinová reakce
➢ kontaktní ekzém
➢ rejekce transplantovaných orgánů
➢ chronické infekce nitrobuněčnými parazity (TBC,
lepra)
➢ některé virové infekce (herpes)
➢ systémové choroby neznámé etiologie (Wegenerova
granulomatóza apod.)
Klasifikace hypersenzitivních
reakcí (Gell, Coombs)
Typ I IgE-zprostředkovaná vazba Ag na IgE na povrchu žírných
buněk a bazofilů – jejich degranulace
anafylaktická a alergická
reakce (astma, senná
rýma, potravinové alergie)
Typ II IgG–zprostředkovaná Ab proti buněčným Ag – aktivace
komplementu nebo fagocytů
post-transfuzní reakce,
fetální erytroblastóza a
autoimunitní hemolytická
anemie
Typ III imunokomplexy komplexy Ag-Ab se ukládají v tkáních,
aktivují komplement a vyvolávají
zánětlivou odpověď, infiltrace
neutrofily – uvolňují látky poškozující
okolní tkáň
Arthusova reakce, sérová
nemoc, vaskulitidy,
glomerulonefritida,
revmatoidní artritida
Typ IV buněčná cytotoxicita přímé buněčné poškození způsobené
makrofágy a TC buňkami aktivovanými
cytokiny uvolněnými ze
senzibilizovaných TDTH
kontaktní dermatitida,
transplantační reakce
Typ V protilátky proti
receptorům
stimulační příp. blokující Ab, které se
vážou na povrchové buněčné
receptory
Graves-Basedovova
choroba, myasthenia
gravis
Poškození způsobené antireceptorovými protilátkami
Jiným příkladem je vytvoření protilátky proti buněčnému receptoru:
➢ Protilátka může blokovat jeho funkci
(např. u myastenia gravis)
➢ Protilátka může naopak receptor stimulovat
(např. u Gravesovy-Basedowovy choroby)
Folsch et al., 2003
33
N Engl J Med 2016; 375:2570-2581
Autoimunita a autoimunitní nemoci
Autoimunita
▪ získaná imunitní reaktivita proti vlastním antigenům („self“ antigeny)
Autoimunitní choroby
▪ autoimunitní odpověď, která vede k poškození tkání (funkční a morfologické
změny)
Původní představa - autoimunita = nežádoucí fenomén „horror autotoxicus“
▪ běžný proces - odstraňování vlastních antigenů (poškozených či nevhodných)
Porucha vlastního (self tolerance)
▪ je specifická ztráta imunitní odpovědi na vlastní
antigeny
▪ autoreaktivní klony T-ly autoprotilátky
3 hlavní mechanizmy:
a) Klonální delece - eliminace autoreaktivních
buněk
b) Klonální anergie - neodpovídavost
autoreaktivních buněk
c) Suprese - funkční inhibice autoreaktivních
buněk
centrální tolerance x periferní tolerance
Nečas et al., 2000
Nedostatečnost imunitního systému - imunodeficience
Jde o imunopatologické stavy, u nichž je snížena celková reaktivita organizmu na antigenní a
jiné podněty vyvolávající specifickou či nespecifickou reakci.
Může být:
a) Vrozená (primární imunodeficience)
b) Získaná (sekundární imunodeficience)
Podle postižené složky:
Postižení T-ly, B-ly, poruchu fagocytózy, defekt komplementu a kombinace
Primární imunodeficience
 obecně se projevují opakujícími se infekcemi v časném dětství (některé jsou neslučitelné se
životem v normálním prostředí)
⚫ Poruchy B-buněk a tvorby protilátek:
- časté infekce extracelulárně se množícími bakteriemi
⚫ Poruchy T-buněk:
- snížená odolnost proti intracelulárním parazitům (baktérie, viry) a proti parazitům v užším
slova smyslu
Izolovaný nedostatek IgA
- hlavní protilátky slizničních povrchů (respirační systém, GIT)
- Většinou vrozený defekt (x získaný po toxoplazmóze…)
- Příznaky: infekční onemocnění respiračního, GIT (průjmy) a urogenitálního traktu
- nemusí být klinicky manifestní
Těžká kombinovaná imunodeficience (SCID)
- vzniká při nedostatečném vývojem jak B-ly tak i T-ly
- asi 40% případů - defekt enzymu adenosinové deaminázy (ADA)
- heterogenní etiologie (dědičnost AR, X)
- smrtelné bez transplantace kostní dřeně
(pokusy o genovou terapii)
Sekundární poruchy imunity
Nečas et al., 2000
Děkuji za pozornost!
Definujte zápatí – název prezentace nebo pracoviště41