PSYCHOTERAPIE Sylvie Fedorová Co je to psychoterapie? Léčebné působení na druhého člověka (skupinu osob) převáženě psychologickými prostředky za účelem zmírnění nebo odstranění prožívaných psychických obtíží. Kdo může provádět psychoterapii? • Kvalifikovaná osoba – psychoterapeut • psycholog nebo lékař s příslušným vzděláním = specializované akreditované vzdělání (psychoterapeutický výcvik), minimálně 5-letý s předepsaným počtem hodin sebezkušenosti, teorie a supervize • Další profese (nejčastěji při týmové práci): • zdravotní sestry, pedagogové, soc. pracovníci aj. • některé výcviky nevyžadují VŠ vzdělání Kde se psychoterapie provádí? • Zdravotnické zařízení: • psychologické/psychiatrické ambulance • nemocnice, léčebny • Terapeutické pracoviště: • komunity • terapeutická centra • Soukromá praxe Formy psychoterapie • Individuální psychoterapie • Skupinová psychoterapie - svépomocné skupiny - párová terapie - rodinná psychoterapie - terapeutická komunita Formy psychoterapie • Krizová intervence • Podpůrná psychoterapie • Systematická dlouhodobá individuální psychoterapie Cíle psychoterapie: Obecný cíl: obnova zdraví - základní hlediska „funkční normy“: a) správné poznávání a hodnocení skutečnosti b) citová vyrovnanost c) výkonnost odpovídající skutečným možnostem d) společenská přizpůsobivost Cíle psychoterapie: a) odstranění chorobných příznaků (=symptomatická terapie) b) reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovy osobnosti (=restrukturující terapie) Terapeutické prostředky Léčebné působení na druhého člověka (skupinu osob) převáženě psychologickými (terapeutickými) prostředky za účelem zmírnění nebo odstranění prožívaných psychických obtíží. Terapeutické prostředky • Komunikační • Vztahové Komunikační: • rozhovor, mlčení, neverbální chování, podněcování afektivních reakcí, interpretace, konfrontace, zrcadlení, edukace, učení, vztahy a interakce ve skupině a jiné Terapeutické prostředky Vztahové: • terapeutický vztah - nejdůležitější faktor ovlivňující úspěch terapie Zaměření terapeutické práce • Psychoterapeutický proces může být zaměřen na: a) mimovědomé duševní děje b) vědomé pochody c) vnější projevy jedince d) společenské vztahy a procesy e) tělesné funkce Historie psychoterapie • od počátku 20. století (rozvoj psychologie a psychologických léčebných postupu) postupně i rozvoj psychoterapie • zpočátku silně svázána s lékařskou praxí • později samostatným nezávislým oborem • rozvoj především v Evropě a USA Historie psychoterapie • psychologové začali klást důraz na různé aspekty lidského myšlení a jednání, k nimž vytvářeli nové teorie a vypracovávali postupy, jak s klientem nejlépe pracovat • za necelých 100 let existence tak vznikla řada různých psychoterapeutických přístupů, které se často velmi liší a často se liší i jejich účinnost při řešení rozličných druhů problémů Směry psychoterapie • Hlubinná psychoterapie (Psychoanalýza, Adlerovská psychoterapie, Jungovská psychoterapie) • Dynamická a interpersonální psychoterapie • Rogerovská psychoterapie • Kognitivně-behaviorální terapie • Komunikační terapie • Gestalt terapie • Existenciální a humanistická psychoterapie (Logoterapie; Daseinanalýza; Humanistická psychoterapie) • Eklektická a integrativní pojetí psychoterapie • Ostatní směry psychoterapie (Transpersonální atd.) Vlivné směry • Psychoanalýza • Dynamická psychoterapie • Kognitivně-behaviorální terapie • Gestalt terapie • Humanistická psychoterapie Psychoanalýza • založená Sigmundem Freudem, označována jako 1. vídeňská škola psychoterapie • význam nevědomých duševních procesů, důležitost snů, jakožto „královské cesty do nevědomí“ • obranné mechanismy, intrapsychické konflikty • běžné jevy v každodenním lidském chování jako jsou přeřeknutí či zapomínání jmen • nový náhled na osobnost, mnoho problémů a témat, které do té doby nebyly řešeny či se jim nedostávalo uceleného systému • pozornost na téma dětské sexuality a sexuality vůbec • terapeut je neosobní a málo otevřený, je „čistým projekčním plátnem“ Dynamická psychoterapie • nevědomá psychická činnost a intrapsychické konflikty • porozumění subjektivně významným momentům z klientova života a jejich případné souvislosti s jeho aktuálními obtížemi • důraz na bezpečnou, nenásilnou podporu sebepoznávání klienta, což samo o sobě přispívá k posilování jeho schopností řešit svou situaci vlastními silami • ve skupinové, párové a rodinné terapii se navíc k podpoření kvalitativního růstu osobnosti zúčastněných využívá léčebného potenciálu tzv. skupinové dynamiky (=veškeré dění a interakce, které mezi klienty během sezení probíhají, možnost identifikovat se s druhými, učit se z jich zkušenosti, v bezpečné situaci s nimi vstupovat do konfliktu či vyjadřovat nesouhlas apod.) Kognitivně – behaviorální terapie • krátkodobá, strukturovaná psychoterapie • zaměřuje se na řešení konkrétních problémů a potíží, na dosahování specifických, předem stanovených cílů pomocí řady psychologických metod • klient se těmto metodám za podpory terapeuta aktivně učí, aby byl po skončení terapie schopen tyto metody používat samostatně • KBT se zaměřuje primárně na pozorovatelné chování a na vědomé psychické procesy • cílem KBT je soběstačnost klienta Gestalt psychoterapie • zaměřuje se na zvyšování uvědomění klienta o jeho prožívání a chování a tím vede klienta k tomu, aby sám sobě lépe porozuměl • věnuje pozornost právě probíhajícímu prožívání a sebevyjádření klienta v terapeutické situaci, • podporuje klienta v přijetí vlastní zodpovědnosti za své myšlenky, emoce a činy • terapeut pracuje nedirektivně (s klientem nejedná z pozice autority, která by určovala, co je třeba udělat, nabízí klientovi prostor pro bezpečné a autentické lidské setkání, které podpoří hlubší kontakt klienta s vlastním prožíváním a nabídne mu tak příležitost k osobnímu růstu) Humanistická psychoterapie: Rogersovská psychoterapie • jedinci disponují potencemi sebeporozumění a proměny vlastního sebepojetí a postojů, tyto možnosti mohou být využity v atmosféře podporujících psychologických vztahů • vytvořit takovou atmosféru je v kompetenci terapeuta, splnit základní podmínky terapeutického vztahu: 1) kongruenci 2) bezpodmínečné pozitivní přijetí 3) empatické porozumění • základní vztahová nabídka vede ke změnám v osobnosti klienta a v jeho chování a k ústupu zdravotních obtíží Účinnost psychoterapie • na začátku terapie klient za pomoci terapeuta definuje aktuální problém – tzv. zakázku či kontrakt • formuje si tak reálná očekávání, která mohou redukovat klientovy problémy, a tak se také psychoterapie sama stává účinnější • klient v průběhu procesu terapie může být i dočasně zhoršen • bývá to známkou nastupujících změn, které motivují klienta k práci na sobě • pro posouzení efektu terapie důležitý konečný výsledek, ke kterému je potřeba se trpělivě dopracovat Proměnné ovlivňující účinnost • psychoterapeutická metoda, použité techniky • osobnost terapeuta • osobnost klienta • terapeutický vztah, který se mezi nimi vyvíjí • mimoterapeutické faktory • prokazatelně účinnou složkou je tzv. terapeutické spojenectví a empatie (= vcítění se do pocitů klienta, aniž by terapeut ztrácel potřebný odstup a kontakt sám se sebou) Terapeutické spojenectví • spolupráce na vymezených cílech a potřebách • může být v průběhu léčby pozměňován tak, aby klient i terapeut vždy aktuálně věděli, na čem realisticky spolupracují (obvyklé, že se klientem označované potíže mohou postupem léčby proměňovat) • psychoterapeut je vázán mlčenlivostí a klientova sdělení jsou považována za důvěrná (výjimkou povinné mlčenlivosti terapeuta je oznamovací povinnost trestného činu) Časový průběh terapie V závislosti na potřebách klienta a doporučení terapeuta je psychoterapie léčbou: • krátkodobou (do 3 měsíců) • střednědobou (od 3 do 6 měsíců) • nebo dlouhodobou (déle než 6 měsíců) – viditelný efekt • doporučovaná frekvence sezení je jednou týdně Děkuji za pozornost