praktikum č. 5 VROZENÝ IMUNITNÍ SYSTÉM KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM FAGOCYTÓZA POSOUZENÍ A MONITOROVÁNÍ ZÁNĚTU PROTEINY AKUTNÍ FÁZE V KLINICKÉ PRAXI VROZENÁ IMUNITA VROZENÁ IMUNITA přirozená, nespecifická … innate immunity vyskytuje se u všech mnohobuněčných organismů ADAPTIVNÍ IMUNITA získaná, specifická … adaptive immunity vyskytuje se až od obratlovců Dělení imunitního systému iniciální odpověď proti mikrobům (vedoucí k prevenci, kontrole a eliminaci infekce hostitele) • inhibice nebo eliminace několika mechanismů vrozené imunity vede k významně zvýšené náchylnosti k infekcím (i když získaná imunita je zcela funkční) • patogenní mikroorganismy vyvinuly strategie, jak přelstít mechanismy vrozené imunity, což je zásadní pro jejich virulenci • adaptivní imunita, která je více specializovaná, se podílí na eliminaci mikrobů, které unikly obranným mechanismům vrozené imunity vrozený imunitní systém má 2 hlavní funkce … vrozený imunitní systém má 2 hlavní funkce … stimulace a ovlivnění povahy adaptivní imunitní odpovědi (zaručení optimálního efektu adaptivní imunitní odpovědi proti konkrétnímu hostiteli) • vrozená imunita slouží také jako varování pro adaptivní imunitní systém, že se má připravit na boj s mikroby • určité komponenty vrozené imunity reagují s různými mikroby dle jejich druhu, což nasměruje aktivaci právě určité části adaptivní imunity proti konkrétním mikrobům epiteliální bariéry epiteliální povrch, defensiny/katelicidiny, intraepiteliální lymfocyty buňky cirkulující a uložené ve tkáních neutrofily, makrofágy, NK buňky plasmatické proteiny komplement, MBL, CRP, cytokiny (TNF, IL-1, IFNalfa, beta, gama, IL-12, IL-15, IL-10, TGF-beta) základní složky vrozené imunity • složky vrozené imunity rozpoznávají struktury, které jsou charakteristické pro mikrobiální patogeny, ale nejsou přítomny na savčích buňkách (PAMPs) • za určitých okolností mohou i vlastní antigenní signály vyvolat zánětlivou reakci (DAMPs) vrozený imunitní systém • rozpoznává omezený počet mikrobiálních produktů adaptivní imunitní systém • dokáže rozpoznat mnohem větší množství cizích částic základní rysy vrozené imunitní odpovědi … základní rysy vrozené imunitní odpovědi … • molekulární substance, které stimulují vrozený imunitní systém se označují jako PATHOGEN ASSOCIATED MOLECULAR PATTERNS (PAMPs) DANGER ASSOCIATED MOLECULAR PATTERNS (DAMPs) • receptory, které se na tyto molekuly váží, se označují jako PATTERN RECOGNITION RECEPTORS (PPRs) složky vrozené imunity rozpoznávají struktury, které jsou charakteristické pro mikrobiální patogeny, ale nejsou přítomny na savčích buňkách vrozený imunitní systém je schopen rozlišit vlastní od cizího, ale naprosto jiným způsobem než adaptivní imunita vrozená imunita rozpoznává mikroby (cizí) a ne savčí (vlastní) antigeny adaptivní imunita není založena na vrozeném rozpoznávání mikrobiálních molekul, ale na eliminaci nebo inaktivaci lymfocytů specifických pro vlastní antigeny Vrozená imunita Adaptivní imunita může dojít ke vzniku imunitní odpovědi pro vlastním autoantigenům vznik autoimunitních onemocnění na vzniku autoimunitních procesů se pravděpodobně nepodílí PATHOGEN ASSOCIATED MOLECULAR PATTERNS (PAMPs) nukleové kyseliny dsRNA (viry), nemetylovaná GpC DNA (bakterie) složky lipidů a karbohydrátů, které produkují bakteriální, ale ne savčí buňky lipopolysacharid gramnegativních bakterií teichoová kyselina grampozitivních bakterií na manósu bohaté oligosacharidy, které se vyskytují v mikrobiálních, ale ne savčích buňkách DANGER ASSOCIATED MOLECULAR PATTERNS (DAMPs) molekuly produkované vlastním organismem, které iniciují a udržují zánětlivou odpověď často jsou to proteiny pocházející z jader či cytosolu buněk, uvolňují se ze stresovaných buněk podstupujících nekrózu Mezi nejznámnější DAMPs patří: high mobility group box-1 (HMGB1) calgranulin A (S100A8) calgranulin B (S100A9) sérový amyloid A (SSA) metabolity purinu (ATP, adenosin, kyselina močová) PATTERN RECOGNITION RECEPTORS (PPRs) TLRs byly prvními PRRs, které byly objeveny a jsou i dnes nejlépe prozkoumány • u lidí dodnes identifikováno 10 TLRs, u myší 12 TLRs • každý TLR rozlišuje několik PAMPS pocházejících z baktérií, virů, mykobaktérií, hub a parazitů mezi jedny ze základních PPRs patří tzv. TLRs (Toll-like receptory) Toll je gen a protein nalezený u octomilky. Tento gen kontroluje vytvoření dorzoventrální osy v embryu octomilky a kóduje receptor, který reaguje na přítomnost cizorodých molekul. Tento protein dal název skupině Tolllike receptorů, které se vyskytují u savců včetně člověka Drosophila lipoproteiny (TLR1, TLR2, TLR6) dsRNA (TLR3) lipopolysacharidy (TLR4) flagelin (TLR5) ssRNA (TLR7 a TLR8) DNA (TLR 9) Intaktní mikroorganismus se většinou skládá z řady PAMPs, které aktivují mnoho PRRs. Navíc různé PRRs mohou rozpoznávat stejné PAMPs. TLR 1, 2, 4, 5, 6 BUNĚČNÝ POVRCH rozpoznávají mikrobiální komponenty buněčné stěny TLR 3, 7, 8, 9 INTRACELULÁRNĚ exprimovány na intracelulárních vezikulách endoplazmatického retikula, endozomů, lysozomů a endolysozomů dendritických bunk a dalších buněk imunitního systému a rozpoznávají nukleové kyseliny 1 2 4 5 6 9 8 7 3 ROZPOZNÁVANÉ STRUKTURY Rozpoznávají PAMPs a DAMPs struktury přítomné na mikrobiálních patogenech a nepřítomné na savčích buňkách (NK, dvouvláknová RNA, lipopolysacharid, teichoová k., na manósu bohaté oligosacharidy); alarminy uvolňující se ze stresovaných buněk podstupujících nekrózu (high mobility group box-1, calgranulin A, calgranulin B, sérový amyloid A) VROZENÁ IMUNITA ZÍSKANÁ IMUNITA Rozpoznávají EPITOPY rozdíly mezi vrozenou a získanou imunitou RECEPTORY Rozpoznává PRR poznávají omezený počet molekul, jsou zakodované v zárodečné linii, i když mohou být na určitých buňkách, nejsou vázány na jejich klony (PRR) VROZENÁ IMUNITA ZÍSKANÁ IMUNITA Rozpoznává BCR a TCR receptory B-lymfocytů (BCR) a T-lymfocytů (TCR), klonální exprese rozdíly mezi vrozenou a získanou imunitou ODLIŠOVÁNÍ VLASTNÍHO A CIZÍHO v evoluci vyselektována nevšímavost k vlastním molekulám (s výjimkou přirozených autoprotilátek a autoreaktivních T-lymfocytů) VROZENÁ IMUNITA ZÍSKANÁ IMUNITA k tvorbě autoprotilátek a autoreaktivních Tlymfocytů dochází, ale za fyziologických podmínek je tento proces brzděn rozdíly mezi vrozenou a získanou imunitou IMUNOLOGICKÁ PAMĚŤ Paměť nevznikáVROZENÁ IMUNITA ZÍSKANÁ IMUNITA Paměť vzniká rozdíly mezi vrozenou a získanou imunitou 3 fáze imunitní reakce • neindukovaná, nespecifická reakce – Odvíjí se během 0-4 hodin, je bezprostřední – preformované faktory (kožní a slizniční bariéry, pH, lysozym a jiné enzymy) • indukovaná, omezeně specifická reakce – Odvíjí se během 4- 96 hodin – aktivace komplementového systému, fagocytóza, cytotoxicita, zánětlivá reakce • indukovaná adaptivní reakce-specifická – Nastupuje po 96 hodinách – tvorba protilátek, efektorové lymfocyty T (Tc, Th) FAGOCYTÓZA je endocytotický proces pohlcování pevných částic z okolního prostředí buňkami fylogeneticky velmi starý děj (podobné je u améb pohlcování potravy) součást nespecifické imunity (fagocytující buňky: NEUTROFILY, MONOCYTY/MAKROFÁGY, DENDRITICKÉ BUŇKY, EOZINOFILY) FAGOCYTÓZA fagocytující buňky buňky primárně určené k fagocytóze nazýváme profesionální fagocyty NEUTROFILY obrana proti extracelulárním patogenům MAKROFÁGY obrana proti intracelulárním patogenům BUŇKY PRIMÁRNĚ SLOUŽÍCÍ O ODKLIZENÍ ZFAGOCYTOVANÝCH ČÁSTIC neutrofilní granulocyty (60 – 70 %) eozinofilní granulocyty (1 - 3 %) monocyty (5 - 10 %) a makrofágy FAGOCYTÓZA JE NUTNÁ K PREZENTACI ČÁSTIC NA POVRCHU BUŇKY dendritické buňky fagocytující buňky adheze, extravazace (diapedéza), chemotaxe opsonizace, ingesce, tvorba fagosómu tvorba fagolyzosomu, cidie a nitrobuněčný rozklad průběh fagocytózy adheze • adherence fagocytujících buněk na povrch cév – zanícené tkáně exprimují pod vlivem zánětlivých cytokinů některé adhezivní molekuly (selektiny), které jsou fagocyty rozeznávány diapedéza (extravazace) • přestup buněk přes endotel do tkání průběh fagocytózy NEUTROFILY 1. fáze SELEKTINY (endotel) SIALYL-LEWIS ANTIGEN (sacharidové struktury na povrchu neutrofilů) rolling neutrofilů (zpomalení jejich průchodu cévami) 2. fáze (díky přítomnosti cytokinů a chemokinů) ICAM I (endotel) LEUKOCYTÁRNÍ INTEGRINY (neutrofily) vazba je již ireverzibilní a vede k extravazaci leukocytu do místa zánětu pod vlivem zánětlivých cytokinů ve tkáni dochází k expresi adhezivních molekul na endotelu MONOCYTY A EOSINOFILY VCAM-I (endotel) β1-INTEGRIN (monocyt, eozinofil) • fagocyty se do místa zánětu pohybují tak, že sekretují hydrolytické enzymy, které štěpí složky mezibuněčné hmoty • neutrofily, které splnily svůj úkol v místě zánětu, rychle hynou a jsou odklízeny makrofágy (neutrofily tvoří hlavní složku hnisu) • makrofágy žijí déle a mohou proces fagocytózy několikrát opakovat pod vlivem zánětlivých cytokinů ve tkáni dochází k expresi adhezivních molekul na endotelu průběh fagocytózy adheze, diapedéza, chemotaxe chemotaxe • pohybu buněk do místa poškození na základě chemotaktického gradientu – IL-8 (neutrofily) – MIP-1α a β, MCP-1 a RANTES (makrofágy, eosinofily) – Další společné chemotaktické látky (C3a, C5a, LTB4, PAF, fMLP) průběh fagocytózy opsonizace, ingesce, tvorba fagosomu opsonizace • „ochucení“ mikroorganismu opsonizačním činidlem – složky komplementu, protilátky (IgG a IgM), MBL, fibronektin, fibrinogen, CRP, sérový amyloid P – vazba na Fc receptory fagocytů – opsonizující látky umožňují přilnutí pohlcované látky na povrch fagocytů a tím zvyšují účinnost ingesce průběh fagocytózy opsonizace, ingesce, tvorba fagosomu ingesce a tvorba fagosomu • pozření cizorodé částice do nitra fagocytující buňky – fagocyt cizorodou částici obklopí pseudopodiemi, která poté na svých distálních koncích splynou a dochází tak k tvorbě endocytárního vezikulu (fagosom) tvorba fagolysozomu • splynutí fagosomu a lysozomu (u fagocytů zvané azurofilní granula) cidie a buněčný rozklad • probíhá nitrobuněčná degranulace, která spočívá v uvolnění obsahu granula do nově vytvořeného fagolyzosomu – baktericidní látky a hydrolytické enzymy obsažené v granulech usmrcují a rozkládají pohlcené mikroorganismy (dochází ke vzniku silně kyselého prostředí) průběh fagocytózy tvorba fagolysozomu, cidie, nitrobuněčný rozklad pro fagocyty je typické, že se u nich uplatňují dva mikrobicidní systémy mechanismy na kyslíku nezávislé mechanismy na kyslíku závislé baktericidní mechanismy • souvisí s působením biologicky aktivních látek obsažených v cytoplazmatických granulech baktericidní permeabilitu zvyšující protein (BPI), bazické peptidy defenziny, hydrolytické enzymy jako proteázy kathepsiny či glykosylhydroláza lysozym mechanismy na kyslíku nezávislé baktericidní mechanismy mechanismy na kyslíku závislé • interakce Fc receptorů a komplementových receptorů s opsonizovanými částicemi vede k rychlé aktivaci membránového enzymu NADPHoxidázy a dochází k tvorbě biologicky velmi aktivních kyslíkových mediátorů • tyto reakce jsou spjaty s prudkým vzestupem spotřeby kyslíku v buňce, což se označuje jako respirační vzplanutí baktericidní mechanismy baktericidní mechanismy shrnutí mechanismy na kyslíku závislé respirační vzplanutí → singletový kyslík, peroxid vodíku, hydroxylový radikál přeměna peroxidu vodíku po reakci s chlornanovým aniontem za vzniku baktericidních chlornanových aniontů (katalyzované myeloperoxidázou) mechanismy na kyslíku nezávislé baktericidní permeabilitu zvyšující protein (BPI), bazické peptidy defenziny, hydrolytické enzymy jako proteázy kathepsiny či glykosylhydroláza lysozym další mikrobicidní prostředky fagocytů tvorba oxidu dusnatého (katalyzována NO-syntázou) po aktivaci magocytů prostřednictvím IFN-γ a TNF enzym ze skupiny peroxidáz • azurofilní granula neutrofilů (3 x více než v lysozymech monocytech) • MPO je hemoprotein, obsah hemu způsobuje zelenavé zabarvení sekretů s vysokou koncentrací neutrofilů (hnis) • kyselina chlorná je až 50 x účinnější v zabíjení mikrobů než peroxid vodíku, v čemž tkví význam MPO myeloperoxidáza respirační vzplanutí oxid dusnatý zejména účinný v ničení pohlcených extracelulárních patogenů zejména účinný v ničení intracelulárních parazitů makrofágů profesionální fagocyty patří k základním strukturálním a funkčním složkám imunitního systému vyšetření fagocytózy je součástí spektra metod klinické laboratorní imunologie vyšetření fagocytárních buněk stanovení buněk schopných fagocytózy • počet neutrofilních granulocytů diferenciální krevní obraz • průkaz specifických membránových znaků granulocytů a monocytů CD15 pro neutrofilní granulocyty CD14 pro monocyty jejich výrazné opakované snížení často spojené s jiným onemocněním opravňuje k diagnostice poruchy fagocytózy hodnocení počtu fagocytujících buněk možnosti vyšetření fagocytózy vyšetření jednotlivých fází procesu fagocytózy • porucha adheze • porucha chemotaxe • porucha ingesce • respirační vzplanutí zdroj buněk k vyšetření plná krev vyšetření funkce fagocytujících buněk možnosti vyšetření fagocytózy vyšetření exprese CD11/CD18 průtokovou cytometrií (defekt u LAD1 syndromu) vyšetření ADHEZE možnosti vyšetření fagocytózy NBT test, chemiluminiscence, burst test (defektní u chronické granulomatózní choroby transientní porucha u infekcí, traumatu, malnutrice) vyšetření RESPIRAČNÍHO VZPLANUTÍ • tyto testy jsou založeny na schopnosti redukovat bezbarvé tetrazoliové soli na barevný formazan, který se ukládá ve formě krystalů v cytoplazmě granulocytů • test lze hodnotit jednak mikroskopicky, kdy je výsledek vyjádřen jako procento pozitivních buněk, nebo přesněji fotometricky po provedené extrakci formazanu • v případě poruch v oxidačních mechanizmech je test nulový či negativní NBT test (nitrobluetetrazoliový test) možnosti vyšetření fagocytózy • patří k testům založeným na měření pomocí průtokového cytometru • využívá se oxidační redukce dihydrorhodaminu 123 (DHR) na rhodamin 123 po stimulaci buněk PMA a při fagocytóze E. coli • stanovuje se jak procento buněk produkujících oxidativní radikály, tak jejich střední fluorescenční aktivita burst test možnosti vyšetření fagocytózy • především opakované hluboké abscesy, hnisavé lymfadenitidy, případně i první epizoda abscesu v neobvyklé lokalizaci (jaterní absces) • obtíže jsou vrozené, tj. objevují se obvykle od časného věku • výskyt solitárních, granulomů v časném věku • poruchy odhojování pupečníku spojené s poruchou hojení ran a výraznou leukocytózou (LAD syndrom) indikace k vyšetření fagocytárních funkcí KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM soubor kaskádovitě se aktivujících sérových proteinů reprezentuje lytickou aktivitu čerstvého séra INAKTIVACE KOMPLEMENTU při zahřátí séra na 56°C po dobu 30 min dochází k inaktivaci komplementu KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM klasická cesta C1, C4, C2 (C1-INH) lektinová cesta MBL, MASP 1, 2, C4, C2 alternativní cesta B, D, P C3bBb (C3 konvertáza) C3 C3b (opsonizace) + C3a (chemotaxe) C5 C5b (opsonizace) + C5a (chemotaxe) C5b, C6, C7, C8, C9 (membranolytický komplex) Aktivace komplementu C3bBbC3b (C5 konvertáza) Alternativní cesta aktivace komplementu chemotaktické činidlo chemotaktické činidlo chemotaktické činidlo samovolný rozpad C3 složky na C3a a C3b složku C3b složka se stává součástí tzv. C3 konvertázy připojením další C3b složky k C3-konvertáze se z ní stává C5-konvertáza C5b společně s C6, C7, C8 a C9 tvoří MAC Klasická cesta aktivace komplementu aktivace C1 složky vazbou na protilátku navázanou na antigen chemotaxe chemotaxe C1 štěpí složky C2 a C4 C5b společně s C6, C7, C8 a C9 tvoří MAC membranolytický komplex (MAC) C1 INH váže se na C1r a C1s oddělujíce je od C1q Faktor I štěpí C3b a C4b využívaje faktoru H, C4BP, MCP a CR1 jako kofaktorů Faktor H váže C3b a vyřazuje Bb C4BP C4-binding protein, váže C4b C-3 konvertázu AP a vyřazuje C2 Properdin stabilizuje Vitronectin brání vazbě C5b-9 na membrány a polymerizaci C9 Clusterin brání vazbě C5b-9 na membrány a polymerizaci C9 Karboxypeptidáza N inaktivuje C3a a C5a, štěpí C-term. arginin regulační proteiny komplementu (solubilní) CR1-CD35 urychluje rozklad CP i AP C3-konvertáz MCP-CD46 membrane cofactor protein – kofaktor pro I DAF-CD55 decay accelerating factor, urychluje rozklad CP i AP C3- a C5- konvertáz Protectin-CD59 blokuje vazbu C9 a brání tvorbě MAC CRIg váže se na C3b a inhibuje AP C3 a C5 konvertázy regulační proteiny komplementu (membránově vázané) • lýza buněk (mikroorganismů) (C9) • opsonizace (C3b) • chemotaxe (C3a, C5a) • prozánětlivá aktivita (C3a, C5a) • přenos imunokomplexů (C3b, C4b) • regulace paměťové odpovědi (C3b, C3d) funkce složek komplementu receptory pro komplement (CR) C1qRp (CD93) fagocytóza cC1qR (calreticulin) fagocytóza, respirační vzplanutí, odstraňování apoptotických buněk gC1qR chemotaxe C3aR prozánětlivá aktivace C5aR (CD88) prozánětlivá aktivace CR1 (CD35) vazba C3b a C4b, transport a odstraňování imunokomplexů, fagocytóza CR2 (CD21) vazba C3d, C3dg, iC3b, CD23, IFNg, EBV, aktivace B-buněk CR3 (CD11b/CD18) vazba iC3b, ICAM-1, LPS, fibrinogenu, koagulačního faktoru X, mikrobních proteinů; proces fagocytózy CR4 (CD11c/CD18) vazba iC3b, fibrinogenu; fagocytóza CRIg vazba C3b, iC3b, C3c; fagocytóza, inhibice aktivace T-buněk • Podezření na deficit některé složky aktivačních drah – funkční vyšetření klasické kaskády (CH50) nebo alternativní dráhy (AH50) – v případě patologického nálezu vyšetření hladiny jednotlivých složek komplementu • Monitorování zánětlivého procesu: – složky komplementu se chovají jako proteiny akutní fáze – při silné aktivaci komplementu při imunokomplexových chorobách ale dochází k výrazné konsumpci • Podezření na poruchu regulačních složek komplementové kaskády (HAE): – vyšetření C1 inhibitoru a hladiny složek C3 a C4 vyšetření komplementového systému Hemolytický test CH50 odběr sražené krve do skleněné zkumavky, nutno zpracovat do 1 hodiny! • erytrocyty po inkubaci s protilátkami (amboceptorem) vytvoří imunokomplexy • přidání vyšetřovaného séra (obsahuje komplement) • lýza erytrocytů se projeví uvolněním hemoglobinu • detekce možná spektrofotometricky funkční vyšetření klasické dráhy komplementu deficience komplementového systému • C1–C4: častý vývoj systémových imunokomplexových chorob (SLE-like), náchylnost k pyogenním infekcím • C3–C9: zejména náchylnost k pyogenním infekcím, u deficitu C9 jsou typické opakované meningokokové meningitidy • C1 INH: hereditární angioedém MBL (manózu vážící lektin) • po vazbě na manózové zbytky na povrchu baktérií aktivuje C2 a C4 • asi u 25% populace lze prokázat heterozygótní deficit • deficit MBL je asociován s vyšší frekvencí banálních infekcí a komplikací při cytostatické léčbě hereditární angioedém (HAE) způsoben deficitem C1 inhibitoru (C1-INH) dominantně dědičný (způsobený mutací v genu SERPING 1, který je zodpovědný za tvorbu C1 inhibitoru) • při deficitu (HAE I. typu) nebo snížené funkci (HAE II. typu) C1 inhibitoru dochází při určitých podnětech k nekontrolované aktivaci komplementového systému (např. trauma, chirurgické nebo stomatologické výkony, infekce, stres, menstruace a podobně) • diagnóza:  C4 (konsumpce),  koncentrace nebo funkce C1-INH hereditární angioedém (HAE) • klinické příznaky - nesvědivé kožní otoky, dechové obtíže, průjmy, křeče v břiše – za klinické příznaky je zodpovědná zvýšená tvorba bradykininu, která je normálních okolností regulována pomocí C1 inhibitoru (reguluje přeměnu prekalikreinu na kalikrein, který je následně zodpovědný za přeměnu vysokomolekulárního kininogenu na bradykinin) – bradykinin způsobuje zvýšenou vaskulární permeabilitu se vznikem edému • léčba: – ataky: antagonisté bradykininového receptoru, substituce C1-INH – profylaxe rozvoje atak: antifibrinolytika (k. tranexamová), danazol ZÁNĚT geneticky determinovaná odpověď organismu na poškození tkání • lokálně charakterizován – aktivací komplementového, koagulačního, kininového a fibrinolytického systému – vazodilatací a zvýšenou permeabilitou kapilár – zvýšením adhezivity endotelu – ovlivněním nervových zakončení ZÁNĚT mediátory zánětlivé odpovědi • IL-1, IL-6, TNF-a – celkové zánětlivé příznaky • IL-1, TNF-a, IL-18 – lokální aktivace buněk imunitního systému • IL-8, leukotrieny, prostagladiny, C5a – chemotaxe • histamin, serotonin, metabolity kyseliny arachidonové – vazodilace, ovlivnění permeability celkové příznaky zánětu • uplatňuje se zejména vliv IL-1, IL-6 a TNF-a • ovlivěním hypotalamického centra se zvyšuje tělesná teplota • zvyšuje se hladina plazmatických proteinů akutní fáze • klesá sérová hladina železa a zinku • objevuje se únavnost a nechutenství monitorování akutního zánětlivého procesu • tělesná teplota • sedimentace erytrocytů (FW) • počet leukocytů v krvi • změny spektra sérových bílkovin v elektroforéze (pokles albuminu, vzestup a1 a a2 globulinů) • sledování hladin tzv. proteinů akutní fáze (PAF) produkovány játry po stimulaci prozánětlivými cytokiny Je možné rozdělit je na: • pozitivní proteiny akutní fáze, jejichž koncentrace během akutní fáze stoupá (sérový amyloid A, CRP, sérový amyloid P, …) • negativní proteiny akutní fáze, jejichž koncentrace klesá (albumin, prealbumin, transferin, apoAI) proteiny akutní fáze nejvýznamnější a nejčastěji vyšetřované proteiny akutní fáze alfa-1-antitrypsin (blokuje proteázy uvolňované při fagocytóze) alfa-2-makroglobulin ceruloplasmin C-reaktivní protein (aktivuje komplementový systém) složky komplementového systému fibrinogen prokalcitonin orosomukoid prealbumin transferin sérový amyloid A proteiny akutní fáze protein normální koncentrace (g/l) reakční čas (h) vzestup normálních hladin CRP < 0,001 6−10 hodin peak 48 hodin 10−1000 krát SSA < 0,030 6−10 hodin 10−1000 krát Α1-antitrypsin 1,9−3,5 haptoglobin 0,7−3,8 24−48 hodin 2−3 krát fibrinogen 2,0−4,5 2−5 krát C3 0,5−1,2 < 2 krát C4 0,2−1,5 48−72 hodin < 2 krát ceruloplasmin 0,15−0,60 Odpověď akutní fáze Poškození tkáně (poranění, infekce, autoimunitní proces) Lokální reakce (chemoatraktanty, aktivace monocytů a makrofágů, trombocyty) uvolňování TNF-α, IL-1, IL-6, TGF-β, IL-8, GM-CSF, fosfolipáza A2 SYSTÉMOVÁ REAKCE HYPOTHALAMUS HYPOFÝZA JÁTRA IMUNITNÍ SYSTÉM KREV zvýšení tělesné teploty ACTH Kortizol zvýšení tvorby proteinů akutní fáze proliferace lymfocytů leukocytóza • nesteroidní antiflogistika (blokáda tvorby metabolitů kyseliny arachidonové) • glukokortikoidy (blokáda tvorby cytokinů, odpovídavosti na cytokiny, exprese adhezivních molekul) • antimalarika (ovlivnění chemotaxe a dalších stádií fagocytózy) • biologická léčba (např. blokáda TNF-α monoklonálními protilátkami anti-TNF-α) farmakologické ovlivnění zánětu