Etika výzkumné práce Andrea Pokorná, proděkanka pro nelékařské studijní programy a IT Masarykova univerzita, Lékařská Fakulta, Brno Etika jako teorie mravnosti a morálky, vývoj etiky, základní etické pojmy ̶ název z řeckého ethos = mrav => teorie morálky ̶ věda o morálce ̶ předmět = mravní jevy ̶ řeší především problém mravního dobra a hledá podstatu mravních norem a snaží se odpovědět na základní problémy morálky Etika – teorie morálky ̶ vychází z filosofie, odráží filozofické názory na mravnost, na původ a podstatu morálního vědomí a jednání. ̶ filozofická disciplína pocházející z dob Aristotela. ̶ zabývá problematikou morálních jevů, je definována jako věda o morálce – mravnosti, o původu a podstatě morálního vědomí a jednání ̶ hovoří o tom jaké by chování a jednání lidí mělo být Etika a její dělení ̶ individuální = morálka jednotlivce ̶ sociální = mravní život a normy různých sociálních skupin a sociálních činností (rodina, ekonomika, politika, mezinárodní vztahy apod.) ̶ teoretická – věnuje pozornost filosofickým otázkám etiky ̶ praktická – zabývá se konkrétní situací, konkrétním mravním jednání ̶ profesní – etika jednotlivých oborů: ̶ etika podnikání ̶ novinářská etika ̶ lékařská etika ̶ etika výzkumu Morálka ̶ schopnost člověka reflektovat a řídit se svým svědomím ̶ v širším pojetí ji lze definovat jako souhrn pravidel chování, konvencí jako závazných pro individuální svědomí ̶ představuje hodnotovou a významovou dimenzi lidského života, tím se odlišuje od života zvířat a ostatní přírody. Morálka….historicky určená, vystihující představy dané společnosti, kultury a uvnitř ní sociální vrstvy, subkultury a často i jednotek nižších (rodina). Morální chování ̶ vlastnost, schopnost jednat podle určitých morálních standardů dané společnosti. ̶ vznik mravních norem odpovídá společenským “požadavkům” . Etiketa = pravidla společenského chování, souhrn společenských zvyklostí a norem chování. Právo ̶ souhrn norem upravujících chování lidí, jejich zachování lze vynutit státní mocí. ̶ je závazné pro každého a za všech situací, proto jsou základní povinnosti lékaře a zdravotníků upraveny právně a jsou zakotveny v zákonech. Rozhodující úlohu v chování v souladu s etikou mají tyto faktory ̶ 1. znalost morálních norem – kodexů, přestupky způsobené neznalostí pravidel chování dané společnosti nebo skupiny. ̶ 2. stereotypy morálního chování – formované výchovou a zácvikem vzorového chování, napodobováním vzorů. ̶ 3. podmiňované a posilovací reakce – včas a adekvátně odměnit správné chování (pochvalou) a potrestat nesprávné chování (sankcí) ať už v procesu výchovy nebo ve společnosti. ̶ 4. emoce – prožívání spokojenosti z morálního chování, a naopak pocit provinění nebo hanby, špatného svědomí nebo strachu v důsledku porušení morálních norem. ̶ 5. veřejné mínění – je kolektivním svědomím, velmi silně ovlivňuje chování lidí (strach z odsouzení, zavržení, ztráty přátel, rodiny na základě porušení morálních norem). Kodex ̶ znamená právo, zákoník. ̶ Kodifikace (lat.) je uzákonění, ̶ souborné systematické shrnutí právních norem určitého právního odvětví nebo jeho části do výlučného zákoníku (kodexu). ̶ Morální kodex = soubor morálních pravidel, principů a norem chování, kterými se řídí jednání lidí v určité společnosti ✓ Etika vědy a výzkumu je speciální aplikovaná disciplína, zabývající se morálkou a mravností vědy. ✓ Její základní úlohou je odhalovat etické problémy související s vědeckou činností a jejími důsledky. ✓ Kriticky zkoumá a zdůvodňuje normy, které regulují chování vědců. Etický kodex je dokument, který upravuje obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. Etika ve vědě a výzkumu ̶ Veřejná morálka vědecká ̶ Veřejné povědomí o vědeckém chování, které není způsobilé veřejně pohoršit s nímž vědecký nebo právní úřad spojuje následky. ̶ Morálka vědeckých povolání Např. povolání vědeckých a výzkumných pracovníků Deontologický řád – nepsané zásady, zvláštní nauka o povinnostech. Všeobecné etické zásady vědecké práce Etické principy ve výzkumu dle kategorií Specifické aspekty vědecké práce konkrétního vědeckého oboru ̶ Lidská bytost je vždy cílem, nikoliv prostředkem. ̶ Zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti. ̶ Člověka je vždy nutno respektovat v jeho celosti, ve všech vzájemně provázaných dimenzích. ̶ Riziko výzkumu pro jednotlivce či společnost nesmí převyšovat jeho přínos. • Nekonat zlo, tzv. nonmaleficence, neboli neškodění. ̶ (všeobecné etické zásady: beneficence, nonmaleficence, spravedlnost, autonomie) ̶ liší se dle typu a charakteru výzkumné práce, ale VŽDY s respektem k obecným zásadám Současné principy biomedicínské etiky ̶ Tradiční – vycházející z historických kořenů náboženských, antických, hippokratovských: ̶ Beneficence ̶ Nonmaleficence ̶ Nové – vycházející z filosofie, sekularizovaného pojetí dobra: ̶ Autonomie ̶ Spravedlnost ̶ Principy musí vycházet z obecné mravnosti i lékařské tradice a spojit je v koherentní celek – jinak pouze tzv. principalismus Základní lidská práva ̶ jsou přiznána všem, bez ohledu na věk, zdravotní stav nebo sociální situaci a jsou upravena v Listině základních práv a svobod ̶ základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. ̶ V Ústavním zákoně č. 23/1991, kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jsou uvedeny všechny oblasti, spojené s lidskými právy ve vztahu k výzkumu je možno zdůraznit: ✓ právo nebýt poškozován ✓ právo nemuset konat nic proti své vůli ✓ právo nebýt obelháván a podváděn ✓ právo na ochranu soukromí ✓ právo na svobodu projevu a svobodu rozhodování Neetický přístup k účastníkům výzkumu Manifestace ve 4 oblastech: ̶ možné poškození subjektu ̶ absence jeho poučeného souhlasu ̶ klamání účastníka ̶ narušení soukromí subjektu Důležité zásady etického jednání při výzkumu ̶ Informovaný souhlas – osoba, účastnící se výzkumu, musí být plně informována o průběhu a okolnostech výzkumu. ̶ Přístup k nezletilým – pokud je schopen, poskytuje informovaný souhlas také. ̶ Svoboda odmítnutí – účastnící mohou kdykoliv ukončit svoji účast v projektu, respektuje se i požadavek nezletilého. ̶ Anonymita – v ideálním případě není identita účastníků známa, pokud nelze zajistit, nesmí být odhalena nikomu dalšímu. Dle všeobecných etických zásad výzkumník nesmí ̶ vydávat myšlenky jiných za své – úplné i částečné osvojení práce druhých je hrubým porušením vědecké etiky. ̶ falzifikovat údaje – úmyslně měnit fakta nebo zamlčet získané informace. ̶ fragmentovat bádání – z jednotlivých fragmentů veřejně dostupných zkonstruovat novou práci. ̶ nepřiznat prioritu jinému výzkumníkovi – vždy je třeba respektovat výzkumníka, který před námi dospěl stejnému výsledku. ̶ manipulovat s výsledky – neuvádět skutečné údaje získané v průběhu výzkumu. ̶ zamlčet negativní výsledky – i negativní výsledky mají svůj význam a důležitost. Povinnosti výzkumníka ̶ zpracovat všechny údaje a výsledky a v případě potřeby poskytnout detaily potřebné k ověření výsledků jinému výzkumníkovi. ̶ citovat relevantní údaje a příspěvky jiných výzkumníků. Dělení výzkumu dle Helsinské deklarace ̶ Neléčebný biomedicínský výzkum – zahrnující lidské účastníky – pravidla na ochranu osob a jejich zdraví, účastní se dobrovolníci – pokud by pokračování výzkumu mohlo vést k poškození zdraví, je nutné jej přerušit. ̶ Lékařský výzkum – spojen s odbornou péčí (klinický výzkum), umožňuje záchranu života. Etické normy platné pro biomedicínský výzkum (důsledek událostí 2. světové války): ̶ v letech 1946 – 1947 probíhal v Norimberku soudní tribunál. ̶ byly odhaleny zločiny proti lidskosti (prováděné i lékaři). ̶ pokusy byly často provázeny mučením a končívaly smrtí subjektů. ̶ Bylo stanoveno závazných deset podmínek, za nichž je možno vůbec experimenty na lidských subjektech provádět – Norimberský kodex Etické normy platné pro biomedicínský výzkum vytvořené organizací WMA (World Medical Association): Posláním této organizace je řídit vědeckou, etickou a profesní činnost v medicíně ve shodě s lidskými právy. WMA vypracovala tyto etické kodexy a prohlášení ̶ Ženevská deklarace (1948) = principy pro ty, kteří se podílejí na výzkumu a experimentování ̶ Lisabonská deklarace o právech pacientů (1981) ̶ Deklarace o nezávislosti a o profesionální svobodě lékaře (1986) ̶ Deklarace týkající se etických problémů v psychiatrii (1995) Helsinská deklarace ̶ Konečná podoba - Rada pro mezinárodní organizaci lékařských věd (CIOMS) ve spolupráci s WHO v Ženevě, dále Rada Evropy a Evropská komise. ̶ Je určena všem osobám podílejícím se na medicínském i biomedicínském výzkumu. ̶ Je podstatným etickým dokumentem i při klinickém hodnocení léčiv pro všechny zúčastněné. Základní zásady Helsinské deklarace ̶ ohled na zúčastněné osoby ̶ ohled na prospěšnost ̶ ohled na spravedlnost. ̶ Plné znění aktualizované Helsinské deklarace naleznete zde Etické normy platné pro biomedicínský výzkum připravené Radou Evropy ̶ „Úmluva o lidských právech a biomedicíně“ ̶ koncipována jako otevřený dokument ̶ obsahuje morální minimum, které musí být neustále revidováno a aktualizováno ̶ Zabývá se: ✓ Informováním osob ✓ Ochranou nezpůsobilých osob ✓ Ochranou osob, na nichž se provádí výzkum ✓ Ochranou osob nezpůsobilých dát souhlas k výzkumu ✓ Výzkumem embryí in vitro ✓ Sankcemi za porušení ustanovení Úmluvy Etické normy platné pro biomedicínský výzkum připravené UNESCO ̶ Mezi významné aktivity UNESCO patří sledování mezinárodního rozměru všech bioetických diskuzí. ̶ Výsledkem jsou tyto deklarace: ̶ Všeobecné deklarace o lidském genomu a lidských právech (1997) ̶ Mezinárodní deklarace o lidských genetických datech (2003) CIOMS (Rada pro mezinárodní organizaci lékařských věd) ve spolupráci s WHO připravila v Ženevě roku 1993 Mezinárodní etické směrnice pro biomedicínský výzkum zahrnující lidské účastníky, ve kterých shrnuje všechny dosavadní kodexy, úmluvy a pokyny a obsahuje: ✓ Zásady respektování autonomie. ✓ Ochranu osob se sníženou nebo narušenou autonomií. ✓ Prospěšnost - maximalizovat užitek, minimalizovat zisk. Etické kodexy ve výzkumu – zásady a východiska ̶ Non maleficence – zákaz úmyslného poškozování zkoumaných osob. ̶ Distribuční spravedlnost – spravedlivé rozdělení zátěže i užitku. ̶ Podrobný popis zásad Informovaného souhlasu. ̶ Výběr účastníků výzkumu, důvěrnost, odškodnění, sponzoring, popis fází klinických zkoušek. Zvláštní zásady vědecké morálky ̶ Vědecká poctivost – úsilí o poznání pravdy. ̶ Vědecká odvaha – nevyhýbat se problémům, nepřizpůsobovat řešení přání jedince. ̶ Původnost – vlastní poznatek. ̶ Účelnost. Děkuji za pozornost