Komunikační dovednosti ZP
o smrti a umírání
Téma smrti
̶ V umění, literatuře, náboženství
̶ 60.-90. léta 20. století - diskuse na téma „ popírání smrti“, „tabu smrti“
- rozvoj hospicového hnutí
Oblasti témat „vytěsňující smrt“:
▪ Konverzační tabu
▪ Medializace smrti
▪ Oddělení umírání od společnosti
▪ Klesající význam rituálu truchlení a pohřební praktiky
▪ Více debata o smrti → dělení na dobrou a zlou smrt
▪ Tč. není již absolutní tabuizace témata → vedou se odborné, laické a popularizační diskuse ve společnosti, konferencích, vzdělávání
zdravotníků. Rok 2014 Umírání v Česku zblízka
▪ Zohledňuje se prostor pro etické dilemata, eutanázii, hospicová péče, léčba bolesti, paliativní péče, doprovázení, péče o pozůstalé…
Autor: From en:wikipedia: http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Mort.jpg, Volné dílo,
https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2272021
Typická personifikace smrti – kostlivec s kosou
Dobrá
Smrt
Zlá
̶ v domácím prostředí
̶ člověk odchází proto, že je starý, nemocný
a svou životní roly/cestu naplnil
̶ spojena s pocity utrpení, bolesti,
psychologické nouze, stresu, sociální
izolace, nezájmu o potřeby
umírajícího/příbuzných
Téma smrti v ČR – faktory:
− pro lékaře – prohra (neschopnost, nemohoucnost v kontextu technického pokroku a znalostí)
− 1948 – ze života se selektují staří, postižení, nemocní – iluze „zdravé společnosti“
− Orientace na zdravého, produktivního jedince plného sil
Smrt
Děti do 3 let
̶ nerozlišují mezi živým a mrtvým, dítě vyžaduje osobu, na kterou je zvyklé, často se projevuje separační úzkost.
Děti ve věku 3 - 6 let
̶ začínají rozlišovat mezi živým a mrtvým; mrtvé bývá spojováno s nehybností a spánkem, nedokáží smrt pojmout jako něco konečného.
Se smrtí se setkávají v pohádkách, ale berou ji neosobně.
Děti ve věku 6-10 let
̶ začínají postupně vnímat smrt jako něco konečného, nevratného a nevyhnutelného. I u dětí smrtelně nemocných se nedostavuje strach
ze smrti v pravém slova smyslu
Od počátku dospívání do dospělosti
̶ dostavuje se strach ze smrti, na rozdíl od mladších dětí jsou na smrt subjektivně samy, s nástupem abstraktního myšlení si mladý člověk
postupně vytváří představu o smrti, jakou má dospělý.
Dospělý
̶ smrt bývá spojována s neznámem, nebytím, nicotou a úzkostí, strachem ze smrti anebo klidem a pokojem.
Modely umírání
̶ Domácí model umírání (v okruhu svých blízkých, výhodou – emocionální podpora umírajících, péče spíše laická
(zkušenosti v oblasti základní ošetřovatelské péče; nevýhody – nedostupnost odborné péče ▲ bolest, dušnost …)
̶ Institucionální model umírání (20. století - rozvoji nemocnic → lepší profesionální péče = záchrana lidí jinak bez
naděje + ↑ výskyt chronických nemocí; ve 30. letech – názor: umírající potřebuje být osamocen)
Aktuálně:
̶ příbuzní neví, jak se k umírajícímu chovat a jak s ním mluvit, bohužel to mnohdy nevědí ani ZP;
̶ přirozené vzorce chování se z domácího modelu umírání vytratily; někteří lidé stále věří, že je umírajícímu lépe
v rukou profesionálů
̶ rodina musí CHTÍT, UMĚT a MOCI PEČOVAT o umírajícího (nesoudit, neznáme rodinnou situaci, možnosti,
vztahy…)
Terminální fáze
̶ období několika posledních dní života (obvykle méně než 72 hod.)
̶ správní rozpoznání fáze
Nejčastějšími symptomy posledních 48 hodin života jsou
̶ kognitivní dysfunkce
̶ dechové obtíže
̶ bolest
Období před umíráním (pre finem)
sdělením dg neslučitelné se životem (smrt může nastat v řádu dnů, měsíců i let),
Poskytnout odbornou i emocionální pomoc – lékařská péče, psychologická a lidská pomoc, respektovat
zákonitě probíhající psychické odezvy.
Období vlastního umírání (in finem)
= terminální stav, umírající většinou nechce být sám a touží po přítomnosti druhého člověka;
Žádoucí je: umírání jako charakter sociálního aktu = rozvoj paliativní péče v nemocnicích za účasti rodinných
příslušníků nebo péče o P/K v domácím prostředí za pomoci profesionálů
Období po smrti (post finem)
Smrt – péče o mrtvé tělo, sdělení informace o úmrtí příbuzným pacienta a jejich truchlení,
ZP – být připraven na komunikaci s pozůstalými, kt. většinou potřebují ujištění, že jejich blízký v posledních
chvílích netrpěl.
Jednoduchý návod pro ZP
ZP by měl mít jasno v oblasti smrti:
̶ jak ji vnímá a co pro něho znamená,
̶ jak jej ovlivnila případná osobní zkušenost v blízkém okruhu,
̶ zda je připraven mluvit o smrti, duchovnu s nemocným
̶ U jistých Dg. je vhodné již při anamnéze zjišťovat, zda jsou
duchovní otázky pro P/K důležité
Ptala jsem se lékařky, proč TO tetě nesdělila, a ona mi odpověděla, že to prostě nešlo.
̶ Lékař má diagnózu sdělit vždy, má ji sdělit srozumitelně a citlivě v první řadě svému
pacientovi, protože jen lékař bude umět odpovědět na jeho otázky, které mohou po takovém
sdělení pochopitelně následovat.
̶ Mnoho lékařů tento svůj úkol chápe jako přirozenou součást péče o pacienta a umí se jej
zhostit pravdivě a citlivě. Někdy ale lékař ke sdělení závažné diagnózy pacientovi
nepřistoupí: většinou mu brání nedostatek času na klidný rozhovor, někdy však i nezkušenost
a obyčejný lidský strach z konečnosti lidského života.
https://www.umirani.cz/rady-a-informace/kdo-kdy-a-jak-ma-rici-nemocnemu-cloveku-pravdu-o-jeho-zdravotnim-stavu
Práva a povinnosti onkologických pacientů
Pacient má právo:
̶ Na rovnocennou, důstojnou a optimální zdravotní péči a léčení
̶ Na úctu a důstojnost v zázemí
̶ Na citlivou a úplnou informaci o chorobě
̶ Na mlčenlivost ošetřujícího personálu o pacientově zdravotním stavu
̶ Na souhlasu ke způsobům diagnostiky a léčby
̶ Na souhlas při zařazení do klinické studie nebo k výukové demonstraci
̶ Na odmítnutí léčby a možnost konzultace jiného lékaře nebo zdravotního zařízení
̶ Na zvláštní sociální péči a podporu danou zákonem
̶ Na možnost návratu do původního zaměstnání
Pacient má povinnost:
̶ Udělí-li souhlas k léčbě, tuto dodržovat
̶ Dbát o doporučenou životosprávu
̶ Seznámit se s provozním řádem zdravotního zařízení a dodržovat ho
Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (fnkv.cz)
Atributy dovedností ZP při poskytování
péče o umírající
̶ Kognitivní dovednosti – kompetence, manažment bolesti, má v problematice smrti jasno …
̶ Komunikační dovednosti – k. s P/K, edukace P/K, zahrnutí rodiny do léčby, nebojí se o smrti mluvit…
̶ Emoční dovednosti – emoční podpora
̶ Hodnoty důležité pro P/K – poznat a uvědomit si hodnoty P/K, prokazovat respekt a úctu, podpora P/K
při rozhodování
̶ Zdravotní péče orientovaná na P/K – dostupnost, kvalita, kontinuita, týmová k. a koordinace
̶ Lékař by se měl P/K ptát, zda s ním chce otevřeně mluvit o obavách ze smrti a umírání, zároveň
respektuje přání P/K nehovořit o čemkoliv
Video kontakt ZP a P/K https://www.youtube.com/watch?v=2fIV0qwStdA
P/K nepřijímající dg. https://www.youtube.com/watch?v=bc7GIzyZfBg
Psychologický přístup k umírajícím ZP:
̶ přistupovat k osobnosti nemocného profesionálně (LIDSKY)
̶ přistupovat individuálně
̶ volit vhodné formy komunikace, nedirektivní přístup, empatie
̶ poskytovat pravdivé informace v rámci kompetencí
̶ umožnit pacientovi hovořit, o čem chce, přijímáme i případné negativní emoce
̶ respektovat prožívání a přání umírajících
̶ respektovat změny v psychice nemocného
̶ usilovat o psychickou pohodu umírajícího, kterou docílíme upřímným a empatickým rozhovorem
̶ poskytovat nemocnému oporu svojí přítomností, rozhovorem
̶ zprostředkovat návštěvu duchovního, pokud pacient chce
̶ ohleduplnost a taktní přístup k nemocnému i jeho rodině
̶ umožnit rodinným příslušníkům kontakt s nemocným
̶ poskytnout rodině dostatek informací a odbornou pomoc při zvládání situace v době umírání i truchlení
Podmínky umírání v ZZ
̶ citlivá komunikace ze strany zdravotníků
̶ haptika
̶ šetrná manipulace
̶ efektivní léčba tělesných symptomů – příslib i nadějí, že důstojné umírání je možné, a že poslední hodiny života nemusí být
naplněny nesnesitelnou bolestí a utrpením
̶ K. a vztahy: mnohdy ovlivněno délkou hospitalizace
̶ Lékař informuje o úmrtí, měl by říct, že sestra vám předá věci.
̶ Kondolujte běžným, společensky vhodným způsobem
̶ Podání ruky a slova „Upřímnou soustrast“ „Dovolte mi vyjádřit soustrast/účast.“ – smutného člověka vyjádření neurazí ani nepohorší,
dáváme mu tak najevo, že jsme jeho ztrátu zaznamenali, že jej vnímáme jako pozůstalého a že s ním soucítíme.
nabídnout kapesník, vodu, místnost, kde mohou chvíli setrvat…
Předávání věcí pozůstalým – důstojnost, ohleduplnost, prostor pro dotaz: Budete něco potřebovat… Na letáčku máte sepsané
informace… Pokud potřebujete mluvit s lékařem ... Kdo jim může pomoci v těžké životní situaci …
Literatura:
http://www.umirani.cz/faze-vyrovnavani-se-s-nemoci.html
Sláma, O. Symptomy terminální fáze a jejich léčba
Rady pro nemocné
̶ Je důležité, abyste se svým trápením a se svými obavami nebyli sami.
Rady pro pečující
̶ Jako příbuzní pomozte trpícímu blízkému člověku pozitivně interpretovat jeho život (život měl smysl
a stál za to, aby byl žit). Buďte upřímní. Nenalhávejte ani jako příbuzní pacientovi, ani jako pacient
příbuzným, že „se nic neděje“. Pouze tím prohlubujete nejistotu, úzkost a osamělost, neboť druhá
strana ví, že „se něco děje“. Vzájemné zamlčování důležitých skutečností i pocitů znemožňuje sdílení
a vzájemnou podporu.
̶ Pokud si nejste jako příbuzní jisti kdy, o čem a jak hovořit, dejte nemocnému jasně a opakovaně
najevo, že jste připraveni hovořit o všem, co jej trápí, a čekejte na jeho otázky a na jeho volbu
tématu. Buďte ochotni a připraveni naslouchat. Řešte konkrétní záležitosti a témata věcně,
neobávejte se však projevit své emoce.
REAKCE NA ZTRÁTU
̶ Normální reakce na ztrátu je zármutek → změny v oblasti
emoční – smutek, hněv, pocity viny;
tělesné – změna chuti k jídlu, nespavost;
sociální – neschopnost pracovat, neschopnost sociálního kontaktu
̶ Truchlení = proces, kt. se jedinec přizpůsobuje ztrátě, délka a závažnost zármutku závisí na míře citové vazby
k zesnulé osobě, na okolnostech úmrtí. Většina lidí se zpravidla přizpůsobí do 2 let od ztráty; lidé si JIM musí projít,
podpora nebo intervence jim sice přináší jistou úlevu, ale jejich zármutek nevyřeší.
̶ Reakce na úmrtí se pojí s rizikem morbidity a mortality, někteří lidé se více orientují na ztrátu (vyhledávají společná
místa, myslí na zesnulého), jiní na obnovu (odreagování, přizpůsobují se změně, přejímají úkoly, které dříve dělal
zesnulý).
̶ Chronický/patologický zármutkem, bývá častější při náhlém úmrtí, úmrtí dítěte nebo při výrazné míře závislosti
ve vztahu k zesnulému
Zdroje k doplnění
̶ Základní informace pro pozůstalé https://www.mmr.cz/getmedia/84e7b4c0-1ebb-487c-9773-058d1b429b6f/MMR-brozura-pozustali-design-MMR-DL-final3nahled.pdf
̶ Modrá pomněnka Centrum pomoci pro nevyléčitelně nemocné, umírající a pro pozůstalé České Budějovice https://modrapomnenka.cz/
̶ Prázdná kolébka http://www.prazdnakolebka.cz/ např. http://www.prazdnakolebka.cz/files/files/articlecategory/letak-nejste-sami.pdf desatero, rady a doporučení
̶ Rodina po ztrátě dítěte (PhDr. Špaňhelová) http://www.prazdnakolebka.cz/files/files/articlecategory/rodina-po-ztrate-ditete.pdf
̶ Anjeliky sk http://www.anjeliky.sk/
̶ Cesta domů https://www.cestadomu.cz/
̶ Umírání cz https://www.umirani.cz/ https://www.umirani.cz/rady-a-informace/kdo-kdy-a-jak-ma-rici-nemocnemu-cloveku-pravdu-o-jeho-zdravotnim-stavu
̶ Moje smrt https://mojesmrt.cz/ Neumíráme tak, jak bychom si přáli. A je to hlavně proto, že o tom s nikým nemluvíme.
̶ http://www.dlouhacesta.cz/barevny-andel/
Poradce v poradenství pro pozůstalé (2010) http://www.mmr.cz/cs/Ministerstvo/Pohrebnictvi/Aktuality/MMR-zavadi-novou-kvalifikaci-Poradce-v-poradenstv
Průvodce sociálním pohřbem přináší odpovědi na nejčastější otázky https://www.mmr.cz/getattachment/ba087e06-a08c-45c6-b4b3-572c272d9301/attachment.aspx
http://www.dlouhacesta.cz/barevny-andel/