právo na (plnohodnotnou) práci, a dále vyjadřovala přesvědčeni, podle něhož sociální práva nejsou naplněna, pokud mají podobu státem organizovane" charity pro chudé, kteří jsou přitom chápáni jako společensky méněcenní a druhořadí.
Za přirozenou součást sociálních práv považoval T. H. Marshall právo na práci, jímž rozuměl nárok každého občana vykonávat ziskovou činnost či zaměstnání podle své vlastní volby, podmíněné pouze požadavkem na odpovídající kvalifikaci. Rovněž sociální práva obecně mají být určena všem, tedy zdaleka nejen těm, kdo jsou v důsledku stáří ä nemoci neschopni „pokračovat v boji. kdo tento boj n obživil vzdávají a volají po milosti". Taková reziduálni sociální ochrana nemá, podle Marshalla, nic společného s postavením skutečných občanů.
Marshall tedy přichází již koncem čtyřicátých let 20. století s ideálem poměrně velkoryse rozvinutého (a neustále rozšiřovaného) sociálního státu. Nejde mu přitom zdaleka jen o zboží a služby, které tento stát mezi obyvatelstvo přerozděluje. Mnohem důležitější je pro něj nový duch jednoty celé pospolitosti, který je s tímto přerozdělováním spojen. Vyrovnávání podmínek mezi úspěšnými a neúspěšnými, mezi zdravými a nemocnými, mezi zaměstnanými a lidmi bez práce, mezi starými a ekonomicky aktivními, mezi ženatými a svobodnými, to vše přispívá ke všeobecné redukci rizik a nejistoty a k pocitu vzájemnosti, který je podstatným obohacením civilizovaného života.
Podle T. H. Marshalla vytváří přiznání této třetí vrstvy práv všem občanům zcela novou situaci v oblasti sociálního rozvrstvení národa. 1 když nevede ke stírání existujících třídních rozdílů daných růzností příjmů z ekonomické aktivity, zatlačuje do pozadí jejich význam. Z hlediska nové formy vlastnictví v podobě sociálních práv jsou si všichni občané zcela rovni, tvoří jedinou třídu a rovnost tohoto statusu je významnější než přetrvávající příjmové nerovnosti, které dříve vytvářely a reprodukovaly třídní polaritu.
Moderní sociální práva tak přinášejí podřízení tržních mechanismů a tržních cen sociální spravedlnosti. Význam tržné vyjednávaných kontraktů, které společnost rozděluji je podřízen této nové formě vlastnictví, jež společnost naopak sjednocuje.
n
Kapitola 2               étův. &%## ; 2rW"
Problémy sociálního státu
Sociální stát byl do své dnešní podoby ustaven počátkem druhé poloviny 20. století tedy v době, kdy svého vrcholu dosahovala moderní industriálni společnost. Qvah o jeho krizi naopak výrazně přibývá zhruba od poloviny sedmdesátých let tedy právě v době, kdy se objevují první teorie o doznívání promyslové společnosti a o nástupu společnosti postindustriální.^
Souběh přechodu k postindustriální společnosti a krize sociálního státu není náhodný. Hlavním podnětem k úvahám o nástupu postindustriálního řádu byl prudký nárůst procenta populace zaměstnané v sektoru služeb a neméně razantní úbytek pracujících v průmyslu. Poválečný sociální stát byl naopak budován na předpokladu, že v ekonomice bude i nadále převládat průmysl se silnou poptávkou po ne příliš kvalifikované mužské pracovní síle, schopné uživit rodinu včetně manželky, jež zůstává po sňatku a narození dítěte zpravidla již trvale v domácnosti.
Přechod k postindustriální společnosti byl doprovázen podobně výraznou vlnou odchodu pracovní síly z průmyslu, jako byl vznik společnosti průmyslové doprovázen masovým odchodem ze zemědělství, jenž v řadě zemí vrcholil v období mezi dvěma světovými válkami a v padesátých letech 20. století. Povrchní analogie mezi deindustrializac! a deruralizací živily iluze o tom. Že ústup od industriálni společnosti bude přinejmenším takovým úspěchem, jako byl svého času její nástup. Sociální stát měl, podle těchto iluzí zůstat novou vlnou transformace ekonomiky v zásadě nedotčen. Sektor služeb měl vstřebat pracovní sílu odcházející z továren podobně bezproblémově, jako byly předtím masy rolníků, jež odcházely z venkova, integrovány do moderní průmyslové ekonomiky.
Přechod k tereietu však s sebou přinesl problémy, s nimiž se nepočítalo. Vstřebávání pracovní síly do ekonomiky služeb neproběhlo zdaleka tak hladce, jako přesun velkého počtu lidí ze zemědělství do průmyslu, jenž se odehrál jen o několik desetiletí dříve.1*
Krátce po druhé světové válce existovaly naprosto ideální podmínky pro integraci velkého počtu bývalých rolníků do průmyslové výroby Země poničené válčením potřebovaly obnovu sídel, továren a dopravní infrastruktury.
" Výmamnou roli v tí» dtekttd sehráli kniha sirtericVho sociologa Daniela Bella Tie Coming of fttW-Mu-ítríal Soáety < rok» 1973. iTiMtíľ.e vc stejně dobí hovorí te Francii o nístupu postindustriální společnosti Abŕn Tburame, " ľbdľobnŕji k této problematice viz EspingAndersen (1999).
n