ÚVOD DO PEDAGOGIKY A ZÁKLADY PEDAGOGICKÉHO MYŠLENÍ 5. Činitelé výchovy -- pedagog Vývoj, historie Prvními učiteli byli rodiče (počátky lidské společnosti), každodenní zkušenost, příklad nápodoba, odměna a trest, přirozené následky, ústní předávání pořekadel, písní eposů. 1. epos o Gilgamešovi 3000let př.n.l. z Babylonu Prvobytně pospolná společnost -- (náznaky rodinné výchovy), ustálení zkušeností, které se měnily v tradice Mezopotámie (3000 let př.n.l.) klínové písmo, tabulky, chrámy Egypt (3000 -- 400 př.n.l.) hieroglyfy, papyrus, Čína, Indie, Persie Starověk: Řecko (kolem 500 let př.n.l.) -- Sparta (vojenská výchova)a Athény (kalokagatheia), Řím -- rodový (zemědělec a voják), republika (občan, výchova řečníka, politika, právo literatura) Středověk: šlechtická výchova na hradech, církevní školy, sedmero svobodných umění (gramatika, rétorika, dialektika, múzika, astronomie, aritmetika, geometrie) 12. -- 13. století: vznik univerzit (1158 Bologna, 1168 Oxford, 1206 Sorbonna, 1209 Cambridge, 1348 KU, 1364 Krakov, 1365 Vídeň, Heidelberg) 15. a 16. století: renesance a humanismus, jezuité, základy bud. střed. škol a lyceí, Komenský, da Feltre, Rabelais, More L. Locke (1632-1704) soukromá výchova šlechtice Později - děti posílány k jednomu učiteli do společných škol 18. století (1740 -- 1780 Marie Terezie, Josef II. 1780-1790) učitelé byli často vysloužilí vojáci, zběhlí studenti, řemeslníci, písaři nebo sluhové. Při školách hlavních vznikaly učitelské přípravky -- několikaměsíční kurzy pro budoucí učitele. Při školách normálních měly vyšší úroveň. 19. století -- obtížně se vytváří samostatný učitelský stav, vedlejší zaměstnání se zakazuje, učitelky se nesmějí vdávat. 1869 povinná školní docházka a zakládání učitelských ústavů a cvičných škol. Na středních školách učili zpočátku kněží, postupně od doby osvícenství a nástupu sekularizace světští učitelé. Konec 19. a začátek 20. století -- reformní hnutí, učitelé reformátoři, 1945 dekret prezidenta republiky o vzdělání učitelstva, 1946 zřízení pedagogických fakult. 20. století -- změna postavení učitele s rozvojem masových komunikačních prostředků a růstem vzdělanosti, objevů a technického pokroku, nutná změna vztahu učitel-žák, transformace školy, pluralita vzdělávacích možností a diferenciace škol, výběr vzdělávacích programů (3), rámcový vzdělávací program pro MŠ, ZŠ a připraven pro SŠ. Povinnosti učitele ve škole: 1. Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení (2001) 2. zákon 29/1984 Sb. -- povinnosti ped. pracovníků Předepsané činnosti: Odborné vedení hodiny Pedagogická a psychologické zvládnutí situace i obsahu Autorita Vytváření edukačního klimatu třídy a školy Vedení předepsané dokumentace Třídní učitel Spolupráce s ostatními ped. pracovníky, výchovným poradcem Služby, dozory ve škole a při akcích organizovaných školou Přípravy na vyučování (na hodiny, příprava učebních pomůcek) Opravování písemných a grafických prací žáků Odborná péče o kabinety, sbírky, knihovny Třídní schůzky, konzultační hodiny -- jednání s rodiči Porady svolané ředitelem školy Studium, sledování novinek, literatury, školení, kurzy Současný stav Hodnocení, společenské zařazení Namáhavost učitelské práce -- nemocnost (nervy, dýchací a zažívací orgány, hlasivky) V žádné jiné profesi se nestává tak často, aby jí všichni "rozuměli" Pomáhající profese - lékař potřebuje sestry, právník asistenta Práce často v extrémních podmínkách nebo situacích (hluk, stres) Škála složitosti práce Literatura: Grecmanová, H., Holoušová, D., Urbanovská, E. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, nedatováno. Holoušová, D. a kol. Základy pedagogiky I. Olomouc: UP, 1993. Jůva, V., sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1995, 1999. Jůva, V. et. al. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2001. Nováčková, J. Mýty ve vzdělávání. Kroměříž: Spirála, 2001. Pařízek, V. Obecná pedagogika. Praha: SPN, 1991. Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997, 2005. Průcha, J. Učitel. Praha: Portál, 2002 Vorlíček, Ch. Úvod do pedagogiky. HaH, 2000.