VÝUKOVÉ CÍLE 1. Podstata problému "Cíle si všímej bedlivěji nežli prostředků..." (Komenský) Skalková: Výukový cíl lze definovat jako ujasněný zamýšlený výsledek učební činnosti, ke kterému učitel společně se žáky směřuje. Jestliže má být výukový cíl funkční, musí být formulován tak, aby bylo možno ověřit, zda byl splněn. Smyslem tohoto cvičení je, - abyste porozuměli mechanismům, které cílová orientace vyučování navozuje v práci učitele i v učebních činnostechu žáků, - abyste se naučili cíle vymezovat a formulovat tak, aby byly funkční a pomáhaly vám při plánování učebního procesu, - abyste dokázali pracovat s výukovými cíli v hodině tak, aby vám usnadňovaly řízení výuky, podněcovaly smysluplnost, logiku, přirozenost a systém v školní práci vaší i vašich žáků. 2. Úvodní podněty k úvahám: 2.1. Zamyslete se nad tím, pro koho je výukový cíl důležitější: pro učitele, nebo pro žáky? V čem je důležitý pro učitele a v čem pro žáky? 2.2. V kterých pedagogických dokumentech je možno najít vodítka pro vymezování cílů výuky? Získali jste během dosavadního studia pedagogických disciplín nějaké informace o tom, jaké je obecná, vůdčí idea práce současné základní školy? Lze takovou obecnou myšlenku promítnout do cíle konkrétní vyučovací hodiny ? Jak ? 2.3. Pokuste se schematicky vyjádřit, přes které stupně se transformuje cíl školy (profil absolventa) do konkrétní vyučovací jednotky. 2.4. Zamyslete se nad tím, jak vymezit výukový cíl, když chceme zohlednit kvantitativní a kvalitativní posun ve vědomostech, dovednostech, příp. schopnostech a vlastnostech, kterých chceme u žáků dosáhnout. Zachyťte svůj pokus písemně. 3. Teoretická východiska Výukový cíl představuje to, co konkrétně si z hodiny odnesou žáci (co budou po jejím absolvování umět). J. Skalková (1978, s.17) proto doporučuje, aby východiskem pro formulaci cíle byla otázka: Jakých změn mají žáci dosáhnout, v čem se rozšíří a prohloubí jejich vědomosti, jaké dovednosti mají získat, jaké logické způsoby jejich myšlení budou především rozvíjeny, jak se budou utvářet hodnotící soudy žáků, jejich mravní vlastnosti a postoje ? Potřeba formulovat cíle především s přihlédnutím k žákovi je tím oprávněnější, že v dosavadní školní praxi se předkládalo učivo žákům jako hotové pravdy k zapamatování. My ale chceme, aby těžiště školní práce bylo v objevování a poznávání, v oboustranné aktivní komunikaci učitele a žáka, v činnostech, které by optimálně rozvíjely žákovské potencionality. Proto není ani tak důležité, co učitel probere, ale které vědomosti a dovednosti si žáci skutečně osvojí, které schopnosti si zdokonalí, jak je ovlivní mravní apely spojené s učivem nebo se stylem práce. Výukové cíle jsou více či méně obecně vyjádřeny ve školních dokumentech: ˙ v profilu absolventa školy ˙ ve vzdělávacích programech - v učebních osnovách jednotlivých předmětů a ročníků a jejich standardech (co je to?) Jejich obecnost poskytuje učitelům potřebnou míru svobody rozhodování a vytváří prostor pro jejich tvořivou práci. Obecně stanovené vyšší cíle, t.j. 1. cíle školy (profil absolventa), 2. cíle předmětu, 3. cíle ročníkové učitel konkretizuje a aktualizuje vzhledem k podmínkám, potřebám a zaměření konkrétní školní třídy. Hierarchie výukových cílů : Cíle obecné (vyšší)_________________ cíle specifické, konkrétní (nižší) cíle ---> cíle ---> cíle ---> cíle ---> cíle ---> cíle školy <--- předmětu <--- ročníku <--- témat. celku <--- tématu <--- vyuč. hodiny Výukový cíl má 3 základní složky: 1. vzdělávací (poznávací, kognitivní) -- vědomosti 2. výcvikovou (psychomotorickou) - dovednosti 3. výchovnou (postojovou, hodnotovou, afektivní) -- postoje, vlastnosti Aby výukové cíle nebyly stanoveny formálně a skutečně umožnovaly regulaci vzdělávacího procesu, měly by být : 1. konzistentní - tzn. nižší (bližší, konkrétnější) cíle musí směřovat k dosažení cílů vyšších - prostupné a kumulativní. Příklad : Jestliže je hlavním cílem předmětu matematika rozvoj logického myšlení a schopnosti řešit problémy, nemohou být cíle tématických celků, témat a hodin zaměřeny přednostně na pamětní osvojování definic a vzorců, ale na rozvíjení schopnosti analýzy, syntézy,aplikace, dovednosti vidět, formulovat a řešit problémy 2. jednoznačné - tzn. jejich formulace by neměla připouštět různý výklad 3. přiměřené - t.j.měly by odpovídat reálným možnostem jednotlivých žáků i celé třídy, ale i učiteli a vnějším podmínkám 4. kontrolovatelné - tj. měly by být formulovány tak, aby existovala možnost ověřit si, zda a na jaké úrovni jich bylo dosaženo. Takovou možnost poskytuje v podstatě pouze formulace cíle založená na pozorovatelné činnosti - s využitím tzv. aktivních sloves (též operacionalizace výukového cíle). Měla by obsahovat tyto složky: a) požadovaný výkon žáků (co musí žák umět vykonat) - výstižně lze požadovaný výkon žáků vyjádřit pomocí aktivních sloves, alespoň tam, kde je to možné, např. žáci dokáží reprodukovat..... (nikoli osvojí si) vysvětlí vztah......(nikoli pochopí) objasní.....(nikoli porozumí) budou interpretovat, rozliší, vyčíslí, vyvodí závěry, sepíšou argumenty, navrhnou řešení, napíší sdělení, zdůvodní, zhodnotí atd. Definování učebních cílů pomocí žákova výkonu má výhodu i v tom, že vlastně ujasňuje typ žákova učení a úroveň osvojení učiva žákem (pamětní osvojení - porozumění - aplikace ap.) Jako pomůcka ke cvičení nám může být velmi užitečná Bloomova taxonomie výukových cílů v kognitivní oblasti. Je to klasifikační model výukových cílů, hierarchicky uspořádaný podle úrovně náročnosti od nejjednodušších (pamětní osvojení) po nejnáročnější (hodnotící posouzení) - viz. tabulka, obr. č.1, příp. na stejné bázi vytvořená taxonomie Niemierkova - obr. č.2. Jiné taxonomie jsou zpracovány také pro oblast hodnotovou (např. opět B. Niemierko) a pro oblast psychomotorickou (např. R.H. Dave) (F. Horák a kol., 1992, s.26-28). Upozorňujeme, že tyto taxonomie reprezentují psychodidaktický přístup k vyučování a předpokládají, že určitý podnět (otázka, učební úloha) ze strany učitele spustí, vyvolá u žáka adekvátní reakci - tj. očekávanou psychickou aktivitu, konkrétní myšlenkovou operaci, určitou odpověď. K tomuto přístupu jsou však někteří autoři skeptičtí a tvrdí, že nelze ode všech očekávat tutéž reakci, protože každé dítě je jiné...... K úvaze ! b) podmínky výkonu - zda žáci požadovaného výkonu dosáhnou samostatně, za pomoci učitele, ve skupině, s pomocí učebnice, tabulek, odborné literatury, slovníku, ve stanoveném čase, nebo zda mohou postupovat vlastním tempem ap., c) normu výkonu - pokud to bude možné, tj. kvalitu, rychlost, přesnost, počet nebo procento správných řešení ap. (u některých obsahů nelze, nebo to není důležité). Příklad: A) nevhodně stanovený cíl : "Cílem vyučovací hodiny je probrat základní matematické operace na logaritmickém pravítku (násobení, dělení, umocňování, odmocňování)" Chyby: - formulace v jazyce učitelova výkonu, nikoli žákova, - cíl není kontrolovatelný, neznáme požadovaný výkon žáků, není jasné, jak a za jakých podmínek má být cíle dosaženo. B) správně stanovený cíl: "Žáci se naučí provádět základní matematické operace na logaritmickém pravítku tak, aby byli schopni s jeho pomocí samostatně vyřešit 10 z předložených 12 standardních úloh na násobení, dělení, umocňování a odmocňování, a to s přesností na 2 desetinná místa". - všechna kritéria splněna: je jasné, jaké činnosti budou žáci vykonávat, jaké pomůcky je nutno zajistit, jaké příklady připravit, lze zvolit vhodné metody a formy učení žáků. 4. Práce učitele s výukovým cílem v průběhu vyučovací hodiny, řízení učebních činností žáků 1. Při projektování (plánování) vyučovacího procesu učitel vždy sleduje jednak cíle blízké, konkrétní (cíle hodiny nebo jejích jednotlivých etap), jednak cíle perspektivní, vzdálenější, obecné (cíle tématického celku, ročníku, předmětu...). Cíle vzdálenější mohou mít obecnější podobu, obsahují výraznější formativní a výchovnéaspekty. Je jich dosahováno prostřednictvím cílů dílčích, blízkých. V přípravné fázi vyučování provádí učitel vzhledem k výukovému cíli didaktickou analýzu učiva. 2. Na počátku vyučovací hodiny, a tím spíše na počátku nového tématického celku, učitel žákům výukový cíl sděluje (pokud jeho utajení právě není součástí učitelovy výukové strategie) - nejlépe se zřetelem k budoucím výkonům žáků : co všechno se v hodině dovědí, naučí, jaké možnosti se jim otevřou, za jakých podmínek budou pracovat, podle čeho budou hodnoceni, k čemu budou nové učivo potřebovat, kde je uplatní. Učitel by měl dosáhnout toho, aby jím naznačený cíl měl pro žáky osobní motivační hodnotu, aby jej vnitřně přijali, proto jim zdůrazňuje ty aspekty, které pozitivně ovlivní vyučovací proces. Motivační působení cíle závisí na jeho přiměřenosti (příliš snadné cíle vedou k podcenění, motivace klesá, příliš náročné vzbuzují obavy ze selhání, pocity nedostatečnosti a sebepodceňování), jasné a jednoznačné formulaci (žák potom přesně ví, co se od něj očekává, v opačném případě nastupuje nejistota, tendence vyhnout se úkolovým situacím, neriskovat) a na obsahu učební činnosti - na její zajímavosti a přitažlivosti pro žáky. Podstatné je, jak se učiteli podaří aktivizovat žákovu potřebu poznání (chuť po poznání). 4. V průběhu vyučování učitel společně se žáky sleduje, jak se přibližují k stanovenému cíli, případně přizpůsobuje cíl změněným podmínkám ve vyučování, které se nečekaně objevily. Zdůrazňuje s ohledem na cíl základní učivo, vybírá odpovídající metodický postup. 5. Na konci hodiny (tématického celku) hodnotí učitel společně se žáky výsledky výuky ve srovnání se zamýšlenými cíli, informuje žáky o jejich úspěších i selháních (vcelku i jednotlivě), hledá společně s nimi příčiny neúspěchu. Dobrá znalost výsledků učení má pro žáky zásadní motivační význam. Stejně významné je hodnocení výsledků i pro učitele a jeho další práci, dokonce i v případě, že cíl nebyl splněn. J. Skalková (1978, s.42) uvádí metodické poznámky pro práci učitele s cílem při řízení vyučovacího procesu: 1. Každá činnost žáka by měla vést k cíli, který má žák před očima a kterého si přeje dosáhnout. 2. Každý takový cíl by měl být pro žáka dosažitelný a měla by se posilovat jeho důvěra, že cíle skutečně může dosáhnout. 3. Každý žák by měl mít možnost sám posoudit, zda se blíží k cíli, nebo se mu vzdaluje. Žák, který se učí, musí mít pocit, že se k cíli přibližuje ! 4. Cíle by měly přesahovat stěny třídy a měly by být pro žáka významné i mimo školu. 5. Cíle s větší perspektivou jsou významnější, neboť pomáhají překlenout nepřitažlivé dílčí cíle. Menší děti potřebují bližší cíle, dosažitelné hned, pro starší žáky jspi přitažlivější cíle vzdálenější. 6. Čím více se přibližujeme k cíli, tím je přitažlivější. Úlohy jsou přitažlivější, jestliže působí více motivů Je jasné, že cílové zaměřenost učitele by neměla vyznívat jako jednosměrný tlak na žáky, ale měla by mít spíše podobu ˙ podněcování žáků k plánování vlastní učební činnosti, k vytyčování vlastních cílů, ˙ jejich vedení k sebekontrole a sebehodnocení. Protože školní vyučování plní kromě funkce vzdělávací také funkci výchovnou, měl by stanovený výukový cíl vždy obsahovat i cílové struktury z oblasti mravního a charakterového rozvoje. Na závěr bychom chtěli upozornit, že výše uvedená doporučení, týkající se výukových cílů, nestavíme dogmaticky: nesporné však je, že zvláště pro začínající učitele reprezentují smysluplnost a cílevědomost v pedagogické práci a naznačují cesty k ní. Slovník aktivních sloves, používaných k vymezování výukových cílů podle Bloomovy taxonomie (kritériem je jejich poznávací náročnost) _____________________________________________________________________________________________ Cílová kategorie Typická slovesa a jejich vazby, (úroveň osvojení) používané k vymezování cílů _____________________________________________________________________________________________ 1. ZAPAMATOVÁNÍ (ZNALOST) specifických informací definovat přiřadit doplnit reprodukovat terminologie a specifická napsat seřadit fakta, klasifikace a ka- opakovat vybrat tegorizace, kritéria, pojmenovat vysvětlit obecné poznatky a generali- popsat určit zace v oboru teorie a struktur _____________________________________________________________________________________________ 2. POCHOPENÍ (POROZUMĚNÍ) dokázat převést změřit jinak formulovat vyjádřit (vlastními překlad z jednoho jazyka ilustrovat slovy, jinou formou) do druhého, převod jedné interpretovat přeložit formy komunikace do druhé, objasnit vysvětlit jednoduchá interpretace, odhadnout vypočítat extrapolace (vysvětlení) opravit zkontrolovat _____________________________________________________________________________________________ 3. APLIKACE aplikovat použít demonstrovat prokázat použití abstrakcí diskutovat registrovat a zobecnění (teorie, interpretovat řešit zákony, principy, pravi- údaje uvést vztah mezi dla, metody, techniky, načrtnout uspořádat postupy, obecné myšlenky) navrhnout vyčíslit v konkrétních situacích plánovat vyzkoušet _____________________________________________________________________________________________ 4. ANALÝZA analyzovat provést rozbor rozbor komplexní rozhodnout informace (systému, pro- rozlišit cesu) na prvky a části, rozčlenit stanovení hierarchie prvků, specifikovat principů jejich organizace, vztahů a interakce mezi prvky _____________________________________________________________________________________________ 5. SYNTÉZA kategorizovat klasifikovat složení prvků a částí do kombinovat předtím neexistujícího modifikovat celku (ucelené sdělení, napsat sdělení (zprávu) plán nebo řada operací, navrhnout nutných k vytvoření díla organizovat nebo jeho projektu, odvo- reorganizovat zení souboru abstraktních shrnout vztahů k účelu klasifikace vyvodit obecné závěry nebo objasnění jevů) _____________________________________________________________________________________________ 6. HODNOTÍCÍ POSOUZENÍ argumentovat prověřit obhájit srovnat s normou posouzení materiálů, ocenit zhodnotit vybrat podkladů, metod a technik oponovat z hlediska účelu podle podpořit (názory) uvést klady a zápory kritérií, která jsou dána, porovnat nebo která si žák navrhne provést kritiku zdůvodnit sám posoudit Niemierkova taxonomie výukových cílů (v poznávací oblasti) se slovníkem aktivních sloves - sloves označených ^x je možno využít i při vymezování vyšších cílových kategorií _____________________________________________________________________________________________ VÝUKOVÝ CÍL AKTIVNÍ SLOVESA _____________________________________________________________________________________________ A. Zapamatování poznatků definovat doplnit^x napsat popsat^x opakovat přiřadit^x pojmenovat seřadit^x reprodukovat vybrat^x vysvětlit _____________________________________________________________________________________________ B. Porozumění poznatkům jinak formulovat dokázat^x ilustrovat interpretovat^x objasnit opravit^x odhadnout vypočítat^x přeložit zkontrolovat^x převést změřit^x vyjádřit - vlastními slovy - jinou formou _____________________________________________________________________________________________ C. Používání vědomostí aplikovat uvést vztah mezi v typových situacích demonstrovat vyčíslit diskutovat vyzkoušet načrtnout interpretovat použít údaje^x prokázat navrhnout^x registrovat plánovat^x řešit uspořádat^x ____________________________________________________________________________________________ D. Používání vědomostí analyzovat navrhnout v problémových provést rozbor shrnout situacích rozhodnout vyvodit závěry rozlišit zdůvodnit rozčlenit posoudit klasifikovat Pozn.: Zapamatujte si pojmy Taxonomie = hierarchický model, příp. "žebříček" (poznávací) náročnosti cílů Taxace = přiřazení taxační hodnoty (Bloom 1-6, Niemierko 1-4) Shrnutí Výukový cíl lze definovat jako ujasněný zamýšlený výsledek učební činnosti, k němuž učitel společně se žáky směřuje. Východiskem pro formulaci cíle by měla být otázka, co si z hodiny odnesou žáci, nikoli co hodlá učitel "odučit", tedy: jakých změn žáci dosáhnou, které konkrétní vědomosti a dovednosti si osvojí, které schopnosti a poznávací funkce si budou rozvíjet, které postoje, potřeby a zájmy a hodnoty bude možno v dané hodině (v daném tématu) formovat. Jestliže má být cíl funkční, musí být jasný - tedy konkrétní a jednoznačný, reálný (přiměřený), konzistentní (musí existovat vnitřní provázanost mezi cíli vyššími a nižšími) a měl by být kontrolovatelný (formulován tak, aby bylo možné posoudit, zda byl splněn). Kontrolovatelnost cíle je možno zajistit již při jeho vymezování v rámci přípravy tím, že jej budeme formulovat v jazyce žákova výkonu, což je umožněno použitím tzv. aktivních sloves - viz slovníček aktivních sloves v Bloomově taxonomii výukových cílů z hlediska jejich poznávací náročnosti. Taková formulace učiteli současně umožní opeacionalizovat výukové cíle prostřednictvím konkrétních činností a výkonů, které vybírá a plánuje ve směru zamýšleného intelektuálního rozvoje osobnosti žáků na potřebné úrovni náročnosti (psychodidaktický přístup). Práce učitele s výukovým cílem se odehrává ve všech fázích výuky: - v přípravné fázi provádí učitel vzhledem k cíli didaktickou analýzu učiva, - na počátku vyučování sděluje cíl motivačním způsobem žákům (tak, aby pro ně představoval nějakou osobní hodnotu), - v průběhu vyučování společně se žáky komentuje, jak se přibližují k cíli, případně nakolik jsou mu vzdáleni, - na konci vyučování společně se žáky kontroluje, zda bylo cíle dosaženo a hodnotí výkony jednotlivců i celé třídy ve vztahu k cíli výuky. Výukový cíl podstatně ovlivňuje smysluplnost vyučování a jeho znalost (a přijetí) má pro žáky, ale i pro samotného učitele, velký motivační význam, dokonce i v případě, že cíl není splněn. Při správném vedení učitelem podněcuje žáky k aktivnímu plánovámí vlastní vzdělávací činnosti a rozvíjí jejich schopnost sebekontroly a sebehodnocení. Úkoly k procvičení : 1. Jaké chyby se učitel dopustil při stanovení cíle vyučovací hodiny, když jej formuloval takto : a) Žáci si mají osvojit technické myšlení. b) Obecná charakteristika životního prostředí c) Umět rozlišit představu od fantazie. d) Kresba lidské postavy. e) Porozumět chemické analýze. f) Savci. g) Seznámit studenty s diferenciálním počtem. h) Naučit žáky pracovat s Pravidly českého pravopisu. i) Porozumět hybným silám společenského vývoje. j) Naučit se řešit kvadratické rovnice. k) Pololetní písemná práce. 2. Vyberte si v učebních osnovách svého předmětu tématický celek a stanovte pro něj výukový cíl tak, aby splňoval všechny požadavky, jak jsme si je uvedli v předchozím textu, včetně oblasti výchovné (hodnotové, afektivní). Odvoďte od něj cíle témat pro vyučovací hodiny (raději menší tématický celek s dotací max. 4-5 hodin). Dbejte při tom na prostupnost a kumulativnost cílů. Využijte přehledu aktivních sloves z Bloomovy nebo Niemierkovy taxonomie výukových cílů a zdůvodněte volbu. 3. Pokuste se vysvětlit, jak náročné výukové cíle si učitel stanovil, když v zeměpise v 9. třídě v opakovacím tématickém celku "Krajinná sféra v místní oblasti" zadal polovině třídy referáty o místních geografických zvláštnostech a druhou polovinu přiřadil k referujícím jako diskutéry či oponenty. Využijte Bloomovy taxonomie výukových cílů v kognitivní oblasti. Za jakých podmínek lze očekávat úspěšné splnění úkolu? 4. Vžijte se do role učitele dějepisu v 6. třídě a sdělte žákům na počátku nového tématického celku "Gotická kultura" výukový cíl tak, aby byla maximálně probuzena jejich chuť poznávat a aktivní účast. V přípravě máte cíl stanoven takto : Žáci si vytvoří na základě prohlídky souboru diapozitivů a obrazů (příp. návštěvy tématické výstavy či zhlédnutí filmu) k dějinám středověku představu života té doby a gotické kultury do té míry, že rozpoznají její charakteristické znaky v architektuře, malířství a sochařství. Dokáží vyjmenovat alespoň 3 naše nejznámnější gotické památky. Za pomoci učitele se pokusí vysvětlit význam církve a náboženství v té době (feudalismus) a jejich vliv na život lidí (náměty uměleckých děl, stavby). S využitím ukázek dobové hudby, oděvů šlechty i prostých lidí, obrázků středověkých měst a hradů, příp. historické literatury, uplatní se estetickovýchovné vlivy a zároveň apelujeme na národní cítění, rozvíjí se vztah dětí k domovu (aktualizace na rodný kraj, město a jejich historii), k vlasti, její historii a kultuře. 5. Zjistěte si v odborné literatuře bližší informace o Bloomově teorii výukových cílů a rozvíjení učebních činností žáků (např. Průcha, J.: Psychodidaktická teorie B.S.Blooma. Pedagogika, 1982, č.2). Pokuste se charakterizovat, jaké tendence v didaktice tento autor představuje. Doporučená literatura : BYČKOVSKÝ, P. a kol.: Klasifikace a vymezování výukových cílů. VÚTS při ČVUT, č. 294, Praha, 1981. HORÁK,F. a kol.: Kapitoly z obecné didaktiky (Projektování a realizace výuky). UP Olomouc, 1992. MAREŠ, J.: Učební cíl, učivo a školní úspěch žáka. In: Helus, Z. a kol.: Psychologie školní úspěšnosti žáků. SPN, Praha, 1979. NIEMIERKO,B.:Taxonomia celów ychowania. Kwartalnik pedagogiczny, 24, 1979, č.2. PRUCHA, J.: Psychodidaktická teorie B.S.Blooma. Pedagogika, 1982, č.2 SKALKOVÁ, J.: Od teorie k praxi vyučování. SPN, Praha, 1978. ŠVEC, V. a kol. Praktikum didaktických dovedností. Brno: PdF MU 1994.