Epistemologická východiska primárního vzdělávání (Filová)                         
                                                                                                  
                                                                                                  

   ^

   

   

   

   

   Stručná anotace předmětu (cíle, obsahové zaměření  v podobě klíčových slov či témat)

   

   Epistemologie má v přípravě učitelů primární školy a vychovatelů propedeutický význam pro
   další disciplíny diagnostického a didaktického charakteru. Její zařazení v úvodu do studia (v
   1. roč.) je motivováno především těmito argumenty:

   1.      v průběhu empirických sond do světa individuálního i kooperativního dětského poznávání
   budou studenti navazovat první profesionální kontakty s dětmi a ověří si svou profesní
   motivaci,

   2.      nastudované teoretické poznatky budou bezprostředně využívat v praktických aktivitách
   s dětmi,

   3.      na základě pochopení  dětských kognitivních mechanismů  se bude jejich pedagogické
   myšlení a individuální pojetí výuky od počátku formovat ve prospěch konstruktivistických
   přístupů a autentického učení.

   

   Klíčová slova:

   ˙         kognitivní předpoklady, kognitivní procesy

   ˙         myšlení, pojmové myšlení, myšlenkové operace, operační myšlení, operacionalizace

   ˙         fakta, pojmy, generalizace, kauzalita

   ˙         inteligence

   ˙         tvořivost

   ˙         kognitivní styl  -  styl učení (žáka)  --  (učitelův) styl výuky

   ˙         kognitivní prekoncepce  (miskoncepce) -- jejich zdroje a práce s nimi

   ˙         zkušenost, zkušenostní učení

   ˙         konstruktivismus (     psychodidaktika)

   ˙         diagnostika zvláštností dětského poznávání a učení  - metody

   ˙         prostor: geneze pojetí prostoru

   ˙         čas: geneze pojetí času

   ˙         hodnota: geneze pojetí hodnot

   ˙         kauzalita: příčina, následek

   ˙         číslo: geneze pojetí čísla

   ˙         autentické učení

   ˙         učební zadání (úlohy), kladení otázek

   ˙         kritické myšlení: evokace -- uvědomění si významu -- reflexe

   ˙         myšlenkové mapy

        

        

        Obsah

   

   1.       Jak děti myslí. Jak poznávají svět (psychol. základy pojmotvorného procesu -- myšlení
   a řeč v procesu poznávání světa dítětem)

   2.       Jak dojde k tomu, že se člověk něco naučí (kognitivní předpoklady, zkušenosti,
   kognitivní styl a styl učení, ....).

   3.       Psychodidaktika.

   4.       Výzkumné metody zjišťující prekoncepce (naivní teorie dítěte) dětí mladšího školního
   věku (vývoj pojmů, generalizací, kauzality). Miskoncepce učiva.

   5.       Geneze pojetí prostoru (výzkum: kresba s komentářem, fenomenografický rozhovor,
   operační cvičení).

   6.       Geneze pojetí času  - čas centrovaný (prožitkový) a decentrovaný (časová osa), čas
   historický (jednosměrný tok času, schopnost umístit se do libovolného místa na časové ose).

   7.       Geneze pojetí hodnot.

   8.       Geneze pojetí kauzality.

   9.       Geneze pojetí čísla.

   10.   Autentické učení a jeho význam  pro formování poznávání. Význam vycházky (exkurze) 
   nejlépe v projektovém vyučování. Učení na vycházce -- činnosti učitele, činnosti žáka.

   11.   Mentální mapování. Pojmové mapy.

   12.   Didaktická analýza vzdělávacích obsahů a konstrukce učebních úloh.

   13.   Některé výukové strategie jako aplikace psychodidaktického (konstruktivistického)
   přístupu v české škole: ITV (Integrovaná tematická výuka), RWCT (Čtením a psaním ke kritickému
   myšlení)

      

      

      Seznam  literatury

   

   BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál, 1998.

   COATES, E. The Languageof Appreciation through Talking and Making. Educational Review, vol.
   45, No 3, 1993, s. 251 -- 262.

   GFEN Všichni na jedničku! Alternativní didaktické postupy. Praha: Karolinum, 1991.

   HEJNÝ, M.; KUŘINA, F.  Dítě, škola, matematika. Konstruktivistické přístupy k vyučování.
   Praha: Portál, 2001.

   KOLLÁRIKOVÁ, Z., PUPALA,B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. 

   KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka. Model. Kroměříž: Spirála, 1995.

   KOZLÍK, J.. a kol. Směřování k základní škole zítřka. Praha: Fortuna, 1998.

   PROKOPOVÁ, A.;  MACHALOVÁ, M.  Psychologický prostor pro tvořivost ve vlastivědě. In:
   Tvořivostí učitele k tvořivosti žáků. Sborník z konference PedF MU v Brně. Brno: Paido, 1997.

   MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998.

   PAŘÍZEK, V. Jak naučit žáky myslet. Praha: Karolinum, 2000.

   PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998.

   PIAGET, J. Psychologie inteligence. Praha: SPN, 1970.

   ŠTECH, S. Škola stále nová. Praha: Karolinum, 1992.

   TONUCCI, F. Vyučovat nebo naučit? Praha: SVI PedF UK, 1991.

   THAGARD, P. Úvod do kognitivní vědy. Mysl a myšlení. Praha: Portál, 2001.

   ŠEBKOVÁ, A., VYSKOČILOVÁ, E.  Chápání prostorových vztahů u dětí mladšího školního věku.
   Pedagogika, roč.XLVII, 1997, s. 10-17.

   VYGOTSKIJ, L. S. Myšlení a řeč. Praha: SPN, 1970.

   VYSKOČILOVÁ, E. Pokus vyučovat žáky 2. ročníku chápání historického času na základě
   genealogie. Komenský, č. 9, 1974, s. 545-553.

   VYSKOČILOVÁ, E. Vytváření základů historického myšlení žáků 2. ročníku. Komenský, č. 4, 1976,
   s. 341-348.