Poleptání Mgr. Šárka Urbánková Poleptání n Postižení kůže a sliznic poleptáním některými chemikáliemi může mít charakter n suché, tzv. koagulační nekrózy, je-li způsobeno kyselinou, nebo n rozbředlé, tzv. kolikvační nekrózy, je-li důsledkem působení louhu. n Závažnost poleptání je vždy přímo úměrná kyselosti (resp. zásaditosti) kyseliny (louhu), její (jeho) koncentraci a době působení na tkáň. n Poleptání sliznic je vždy závažnější než poleptání kůže. První pomoc n Základním postupem je co nejmasivnější oplachování (nejlépe tekoucím proudem) vodou, zejména při poleptání očí, obličeje a sliznic. n Na kůži dáme přednost neutralizačnímu roztoku opačně působící chemikálie v nízké koncentraci: účinky kyseliny neutralizujeme roztokem mýdla nebo jedlé sody, při působení zásady používáme octovou vodu, roztok kyseliny citronové ap. n Oplachování musí být v každém případě dlouhodobé, minimálně 15 -- 20 minut. n Při rozsáhlém poleptání je třeba poraněné ošetřovat podobně jako při popálení. Poleptané plochy kryjeme po oplachu vlhkými obvazy. n Při inhalaci chemicky dráždivých plynů a par je třeba včasná tracheální intubace s podporou dýchání a příkonem kyslíku. n Při požití lze vyvolávat zvracení jen bezprostředně po příhodě. Po delší době působení již hrozí perforace stěny zažívacího traktu. Poleptání jícnu a žaludku vyžaduje zpravidla chirurgické léčení. Tonutí Mgr. Šárka Urbánková Tonutí - základní pojmy n K primárnímu tonutí dochází ucpáním dýchacích cest různými tekutinami (sladká, slaná, odpadová voda, močůvka atd.) po ponoření pod hladinu. n Vlastní tonutí probíhá v několika fázích. n V první fázi tonoucí v panické hrůze vodu obvykle polyká. Když voda pronikne místo vzduchu do vstupní části hrtanu, dojde ke vzniku laryngospazmu, který může trvat asi 30 sekund nebo až do klinické smrti. n Této fázi říkáme <>, protože do plic neproniká žádná voda. n Pokud již v této fázi nedojde k zástavě oběhu z nedostatku kyslíku (10 -- 40 % utonulých), dochází k povolení ochranného laryngospazmu a zatečení vody až do plicních sklípků (<>). Tonutí - základní pojmy n Po proniknutí do plicních sklípků se chová jinak voda sladká a jinak voda slaná (mořská). n Sladká voda je hypotonická, velmi rychle se proto vstřebává do oběhu a naředí krev, což má za následek jednak přetížení srdce s jeho selháním, jednak pronikání vody do červených krvinek a jejich popraskání (hemolýzu)a pokles koncentrace důležitých elektrolytů (iontů). n Slaná voda je hypertonická, nasává tekutinu z krve do plicních sklípků, dochází k plicnímu edému a zahuštění krve. n Pacienti, kteří přežijí tzv. primární tonutí, nejsou ještě definitivně mimo nebezpečí. n U části <> může vzniknout po několika minutách až hodinách těžký plicní edém, kterému říkáme sekundární tonutí a který může vést k smrti i po předchozí záchraně. Příznaky 0M Tonutí: n bezvědomí, n studená, šedě bledá kůže, n chrčivé dýchání, n tachykardie. 0M Utonutí: známky smrti. 0M Sekundární tonutí: n po předchozím zlepšením náhlé zhoršení celkového stavu, n bolesti na hrudníku v závislosti na dýchacích pohybech, n známky dušení, n cyanóza, n neklid, n ztráta vědomí. První pomoc ü Uložení na bok, ü odsátí horních dýchacích cest, ü při dostatečném spontánním dýchání inhalace kyslíku, ü při nedostatečném dýchání či zástavě dechu intubace a řízené dýchání, ü při zástavě oběhu neodkladná resuscitace, ü žilní přístup, udržovací infuze Ringer-laktátu, ü pro nebezpečí sekundárního tonutí je nutné každého <> i při rychlém odeznění příznaků tonutí a dobrém celkovém stavu transportovat do nemocnice. Oběšení, škrcení, rdoušení Mgr. Šárka Urbánková Oběšení n je násilné sevření krku smyčkou provazu či jiného pevného a pružného pruhu. Vlastní vahou těla postiženého při věšení dojde nejen ke stlačení krčních cév a dýchacích cest, ale i k vykloubení či zlomení obratlů krční páteře. Následné poranění horního úseku krční míchy vede navíc k ochrnutí dýchacích svalů. Příčinou smrti u oběšení je tak kombinace tří mechanismů: n neprůchodnost dýchacích cest, n nemožnost dýchacích pohybů a n přerušení krevního oběhu mozku. Škrcení n je násilné stlačení krku rukama, šňůrou, strunou či jiným pružným předmětem. n Škrcení působí především stlačení krčních cév zásobujících mozek a při velmi silném tlaku i stlačení hrtanu a krčního úseku průdušnice proti pevné přední ploše páteře. n Důsledkem je přerušení krevního zásobení mozku i dušení vedoucí velmi rychle k smrti. Rdoušení n je násilné uzavření vstupu do horních cest dýchacích rukama nebo měkkým cizím předmětem (např. polštář, část oděvu atd.). n Důsledkem je dušení z neprůchodnosti dýchacích cest, vedoucí postupně ke ztrátě vědomí a zástavě krevního oběhu. Příznaky |> Zevní známky násilí (pohmoždění a oděrky kůže, strangulační rýha atp.), |> cyanóza a zduření obličeje, drobné krevní výronky na očních spojivkách, |> poruchy dýchání a oběhu až klinické známky smrti. První pomoc n Uvolnění strangulačního pruhu a uložení na záda na zem, n neodkladná resuscitace tam, kde nejsou jisté známky smrti nebo je dosud zachována některá z vitálních funkcí (především krevní oběh), n v případě obnovení spontánního oběhu a dýchání zajištěný transport na ARO, n u pokusu o oběšení vždy zajistit během transportu imobilizaci krční páteře.