Link: OLE-Object-Data

                                            Úvodní pojmy

   

   

      Obsah:

   1.     
   Fyzika.................................................................................................................................................................................
   1

   1.1.         Rozdělení
   fyziky.......................................................................................................................................................
   1

   1.1.1.      Podle způsobu
   zkoumání........................................................................................................................................
   1

   1.1.2.      Podle oborů
   zájmu...................................................................................................................................................
   1

   1.2.         Základní
   pojmy.........................................................................................................................................................
   1

   

   

   

  1.      Fyzika

   Fyzika je vědní obor, který zkoumá hmotu, její vlastnosti a chování během dějů. Vlastnosti a
   vztahy mezi nimi popisuje zpravidla matematickými vzorci. Název tohoto vědního oboru je
   odvozen ze dvou slov pocházejících z řečtiny: fusiko'*s (physikos): přírodní a fu%si*s
   (physis): příroda. Zkráceně můžeme říct, že fyzika je vědní obor zkoumající přírodu a přírodní
   jevy. Ke zkoumání přírody může používat např. pozorování nebo pokus (experiment).

   

      1.1.   Rozdělení fyziky

      1.1.1.   Podle způsobu zkoumání

   Fyzikální výzkum lze velmi obecně rozdělit na teoretickou fyziku, experimentální fyziku a
   počítačové modelování. Ani jedno odvětví dnes nemůže existovat bez zbylých
   dvou:               

   a)    Teoretická fyzika - se snaží vyvodit z experimentálních výsledků obecně platné zákony

   b)    Eexperimentální fyzika - se snaží potvrdit nebo vyvrátit existující teorie a přitom
   často objevuje zcela nové jevy

   c)    Počítačové modelování - jejím úkolem jsou předpovědi a ověřování teorií na komplexních
   jevech, kdy je chování jejích jednotlivých částí dáno relativně jednoduchým vztahem,
   ze kterého ale ihned neplyne chování celého souboru

   

      1.1.2.   Podle oboru zájmu

   Podle způsobu zkoumání se dělí na následující obory: akustika, astrofyzika, biofyzika,
   elektřina a magnetismus, fyzika částic, fyzika kondenzovaného stavu, fyzika plazmatu,
   kosmologie a gravitace, mechanika, optika, počítačová fyzika a termika a další např. obory na
   hranici mezi fyzikou a geografií, chemií apod.

   Obsah

      1.2.   Základní pojmy

   Hmota - základní fyzikální pojem. Rozlišují se dva projevy hmoty:

   a)    látka - skládající se z "hmotných" částic (částic s nenulovou klidovou hmotností-
   molekula, atom, elektron, proton, neutron)

   b)    pole - neskládající se z částic, ale projevující se svými vlastnostmi (prostor, kde se
   projevuje silové působení)

   

   Fyzikální jev  -- jev, který je předmětem zkoumání fyziky:

   a)    fyzikální stavy - jevy neměnné v určitém časovém úseku

   b)    fyzikální děje - jevy s časem proměnné

   

   Pokus -- záměrné navození děje s předem stanovenými podmínkami tak, aby bylo možné ho opakovat
   za přesně stejných podmínek. Pokus je prostředkem poznání a současně specifickou formou praxe.
   Podle účelu rozlišujeme dva druhy:

   a)    heuristické - účelem je nalézt dosud neznámou zákonitost jevu

   b)    ověřovací - mají za cíl ověřit platnost zákona, který již byl (třeba deduktivně) objeven
   nebo mají zjišťovat meze platnosti zákona.

   

   Fyzikální veličina - vlastnost, která se dá vyjádřit hodnotou.

   a)    množstevní - veličiny extenzivní, kvantitativní - hmotnost, teplo

   b)    stavové - veličiny intenzivní, kvalitativní - tlak, teplota

   c)    trvalé plynoucí - veličiny protenzivní (nelze zpětně reprodukovat) - čas apod.

   

                   Dají se také dělit podle počtu údajů nutných k plnému určení hodnoty veličiny:

   a)    skalární -- jediná funkce času a prostoru, nezávislá na volbě souřadnicové soustavy,
   například hustota, teplota (stačí jeden údaj; mají jen velikost)

   b)    vektorová veličina -- n-tice funkcí času a prostoru, jejichž hodnota závisí na volbě
   souřadnicové soustavy přesně definovaným způsobem, například rychlost, síla nebo poloha
   objektu (mají velikost a směr)

   c)    tenzorová veličina -- tabulka (matice) funkcí času a prostoru, jejichž hodnota závisí na
   volbě souřadnicové soustavy přesně definovaným způsobem, například tenzor permitivity nebo
   setrvačnosti - v každém směru rotace může mít jinou velikost (kromě velikostí mají více
   význačných směrů)

                    

                      Hodnota veličiny     - určuje se měřením nebo výpočtem

   - skládá se z číselné hodnoty {X}  a obvykle z jednotky příslušné veličiny [X],

                                                            tj.  (např. ; ; tedy
   )                                               

                                                         

                      Definiční vztah veličiny - závislost nové veličiny k veličinám již známým
   (definiční veličinová rovnice)

                                                            Př:  ;  nebo

   

   Měření - praktický postup zjišťování číselné hodnoty veličiny

                                      - určení velikosti (hodnoty) ve zvolených jednotkách, tj.
   ve zjištění počtu těchto jednotek obsažených v měřené veličině

                                   Je několik způsobů měření:

   a)       absolutní - měřidlo ukáže hodnotu veličiny (digitální váhy)

   b)       relativní - porovnávání příslušné veličiny s jednotkovými tělesy (rovnoramenné váhy)

   c)       přímá - porovnávání veličiny s měřidlem (měření délky metrem)

   d)       nepřímá - měření důsledků měřené veličiny (teploměr - teplota pomocí délkové
   roztažnosti)

   

   Obsah