MASARYKOVA UNIVERZITA VBRNĚ
   EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA

   Nauka o podniku II                                                                             
                                                                                                  
                                                                                                  
                                                                                                  
                                                                                                  

   Brno 2006

      1 Výroba jako hlavní podniková funkce a plánování výrobního programu a výrobního procesu

1.1 Výroba jako hlavní funkce podniku

  1.1.1 Pojem výroba a jeho obsah

   

   ·        Veškeré podnikové funkce

   o       každá kombinace výrobních faktorů

   ·        Podnikové výkony

   o       zahrnuje základní podnikové funkce

   ·        Zhotovení

   o       tovární výroba, vyrábění

   

  1.1.2 Vztah výroby k odbytu, investování a financování

    Tři oblasti podnikového procesu

   ·        výroba,

   ·        odbyt,

   ·        financování a investování.

      

1.2 Plánování výroby

   =cílené plánování a formování podnikového výrobního procesu.

   

   Je třeba plánovat tyto oblasti:

   ·        výrobní program,

   ·        výrobní proces,

   ·        připravenost výrobních faktorů pro výrobu.

  1.2.1 Plánování výrobního programu

   =určit optimální výrobní program, tj.

   ·        které druhy (co),

   ·        v jakém množství (kolik) a

   ·        v určitém období (kdy) vyrobit.

   Rozlišujeme:

   ·        dlouhodobé plánování a

   ·        krátkodobé plánování.

   ·        Plánování výrobního programu

   

    Čtyři modelové situace:

   ·        Velikost měsíčního odbytu je konstantní (pekárny)

   ·        Odbytové množství pravidelně sezónně kolísá (zmrzlina, nápoje, jízdní kola) `a
   řešení:

   o       výrobní množství se přizpůsobí výkyvům odbytu

   o        udržuje se konstantní výroba

   o       do výrobního programu se zařadí výrobky, jejichž sezónní odbytové výkyvy jsou vůči
   původním výrobkům fázově posunuty,

   o       možnost v době útlumu odbytu vyrábět pro jiné podniky nebo naopak v sezónní špičce
   zadávat práci jiným podnikům.

   ·        Při nákupu se vyskytují sezónní výkyvy (cukrovary)

   ·        Konjunkturální výkyvy

  1.2.2 Plánování výrobního procesu

   =stanovení

   ·        jakými výrobními postupy,

   ·        během kterého období a

   ·        ve kterých nákladových střediscích se má plánované množství výrobků vyrábět.

   Rozlišujeme:

   ·        dlouhodobé plánování a

   ·        krátkodobé plánování.

   

    1)      Výrobní postupy (dlouhodobé plánování)

   Výrobní postupy členíme ze dvou hledisek:

   ·        organizačního hlediska

   a)      organizační typy výroby

   ·        opakovanosti výroby

   b)      výrobní typy.

   

      a)      organizační typy výroby

   O/      Proudová výroba

   O/      Dílenská výroba

   O/      Skupinová výroba

   O/      Výroba na stanovišti

   O/      Výrobní hnízdo

   

   

   

   

   

      b)     Výrobní typy

   O/      Kusová výroba

   O/      Opakovaná výroba

   o       Hromadná výroba

   o       Sériová výroba

   o       Druhová výroba

   o       Výroba všaržích

   

   

    1.      Krátkodobé plánování výrobního procesu

   Rozlišujeme zde oblasti:

   ·        určení velikosti dávky,

   ·        lhůtové plánování,

   ·        plánování kapacit.

      a.      Určení velikosti dávky

   ·        Optimální velikost dávky:

   m … výrobní dávka

   M … roční spotřeba

   N[f] … fixní náklady výrobní dávky

   N[l] … variabilní náklady na skladování na ks a období  (náklady skladovací + náklady z
   vázanosti)

   

      b.      Lhůtové plánování

   Cílem lhůtového plánování je stanovení termínů zahájení a dokončení pracovních postupů, které
   jsou spojeny s různými výrobními zakázkami a to

   ·        se zřetelem na technologicky podmíněné pracovní postupy a

   ·        bez ohledu na kapacitní omezení.

   

      c.      Plánování kapacit

   V jeho rámci se časově stanovují pracovní postupy

   ·        na základě lhůtového plánování

   ·        s ohledem na kapacitní omezení.

                              2 Plánování nákupu, dopravy a skladování

2.1 Oblasti a úkoly nákupu a skladování

   

   Podnik je spojen se svým hospodářským okolím

   ·        opatřovacím trhem,

   ·        odbytovým trhem.

   

                               Základní funkce podniku a jejich vazba                             
                                                                                                  
                                                                                                  

   

   

  2.1.1 Na opatřovacím trhu podnik poptává

   ·        výrobní faktory

   o       práci

   o       HIM

   o       materiál

   ·        peněžní kapitál

   

                         Všeobecné znázornění objektů opatřování v podniku                        
                                                                                                  
                                                                                                  

  2.1.2 Na odbytovém trhu podnik nabízí

   ·        zboží (výrobky),

   ·        služby.

  2.1.3 V každém podniku jsou 3 místa nákupu:

   ·        personální oddělení,

   ·        finanční oddělení,

   ·        nákupní oddělení.

  2.1.4 Pojem nákup (užší než pojem pořízení) se vztahuje jen na pořízení:

   ·        materiálu,

   ·        zboží,

   ·        HIM.

   Pořizování HIM se člení na:

   o       plánování obnovovacích investic,

   o       plánování racionalizačních investic,

   o       plánování rozšiřovacích investic.

   

  2.1.5 Skladování plní funkce:

   ·        vyrovnávací,

   ·        zabezpečovací.

   

   

   Skladování může být:

   ·        spekulativního charakteru,

   ·        součást výrobního procesu.

   

   S ohledem na materiálový tok členíme sklady na:

   ·        vstupní sklady,

   ·        pohotovostní sklady,

   ·        mezisklady,

   ·        expediční sklady,

   ·        výrobní sklady.

   U obchodních podniků bývá většinou jen jeden sklad.

   

2.2 Plánování spotřeby, nákupu a dopravy

  2.2.1 Plánování spotřeby je zjišťování:

   ·        druhu,

   ·        množství a

   ·        okamžiku spotřeby požadovaných vstupů.

   Plánování nákupu je plánovité stanovení jednotlivých dodávek materiálu nebo zboží ke krytí
   zjištěné spotřeby; a také k výběru dodavatelů.

  2.2.2 Úkolem plánování nákupu je stanovit v souladu s plánem spotřeby:

   ·        objednací druh,

   ·        objednací množství a

   ·        objednací doby.

  2.2.3 Rozpiska

   = ústřední zdroj dat v materiálovém hospodářství podniku.

   = seznam veškerých

   ·        surovin,

   ·        součástí a

   ·        sestav

   potřebných pro výrobu určitého výrobku.

   

    Rozlišujeme 3 formy rozpisek:

   ·        kvantitativní,

   ·        strukturní,

   ·        montážní.

                            Kvantitativní rozpiska pro finální výrobek P                          
                                                                                                  
                                                                                                  

   

   

  2.2.4 Plánování spotřeby

   v průmyslovém podniku vychází z

   ·        očekávaného odbytu a

   ·        disponibilní kapacity

   v obchodním podniku vychází z

   ·        očekávaného odbytu

   Při plánování spotřeby dochází ke konfliktu cílů:

   ·        potřeba co nejobsáhlejšího a nejdetailnějšího plánování

   ·        se vzrůstem přesnosti rostou náklady a roste zatížení pracovníků

  2.2.5 ABC analýza

   ·        ulehčuje rozhodování o potřebě přesnosti plánování

   ·        zkoumá vztahy mezi množstvím a hodnotou materiálu

   

   

   Textové pole: Hodnotový podíl v procentech

   

   

  2.2.6 Plánování nákupu

   = přesné stanovení (u daného druhu materiálu):

   o       dodacích lhůt,

   o       dodacího množství,

   o       příslušných dodavatelů.

   Druhy nákupu:

   ·        příležitostný nákup,

   ·        výrobně synchronizovaný nákup,

   ·        nákup do zásoby.

  2.2.7 Plánování nákupu a dopravy

   Výběr dodavatelů:

   ·        spolehlivost,

   ·        počet dodavatelů.

   Plánování dopravy:

   ·        dodavatelsky,

   ·        vlastní dopravou.

2.3 Plánování skladového hospodářství

   Rozhodnutí o skladování:

   ·        dlouhodobé,

   ·        krátkodobé.

   Uspořádání skladu:

   ·        centrální sklad,

   ·        několik menších skladů na různých místech.

   

   Centralizace

   Decentralizace

   

   Organizační formy skladování:

   ·        volná skládka,

   ·        blokové skladování,

   ·        příhradové regály,

   ·        vjezdný regál,

   ·        průběžný regál,

   ·        přesuvný regál.

  2.3.1 – vytížení skladu

   Nejdůležitější systémy realizace nákupu:

   

   systém signální hladiny zásob

   ·        stanoví se:

   o       optimální objednací množství (pevné)

   o       signální stav zásob na plánovací období

   ·        objednávkové intervaly jsou variabilní

   

   systém dodávkového cyklu

   ·        stanoví se konstantní dodávkové intervaly

   ·        objednací množství je proměnlivé

  2.3.2 – zjištění optimálního objednacího množství

   Celkové náklady nákupu se skládají z:

   ·        pořizovacích nákladů v užším smyslu,

   ·        skladovacích nákladů a

   ·        nákladů předčasného vyčerpání zásob.

   



    2.3.2.1       Základní model:

   2 * roční spotřeba * fixní náklady objednávky                
   pořizovací cena ks * (úrok. sazba + sazba sklad.nákladů)     

   

   

   

                                         3 Produkční teorie

3.1 Cíle a dílčí oblasti produkční teorie

  3.1.1 Výrobky jsou vytvářeny určitou kombinací výrobních faktorů

   ·        materiálu,

   ·        hmotného investičního majetku a

   ·        práce.

   

   

  3.1.2 Cíl produkční teorie

   = zjišťování funkčního vztahu mezi množstvím použitých výrobních faktorů a množstvím jimi
   vyrobených výrobků (objemu výroby)

   

3.2 Výrobní modely a funkce

  3.2.1 Příklad jednoduché výroby:

   ·        výrobek M

   ·        vyráběn kombinací výrobních faktorů R1 a R2

   

   

   

   Kombinace výrobních faktorů R[1] a R[2] k výrobě 5 jednotek výrobku M

                            Bod           R1            R2            M      
                             A             1             5            5      
                                                                             
                             B             2             3            5      
                                                                             
                             C             2             6            5      
                                                                             
                             D             3             2            5      
                                                                             
                             E             3             3            5      
                                                                             
                             F             3             5            5      
                                                                             
                             G             4             2            5      
                                                                             
                             H             5             1            5      
                                                                             
                             I             6             1            5      

   

   

   

                                  Graf kombinací výrobních faktorů

   

   

  3.2.2 Technicky efektivní kombinace výrobních faktorů:

   ·        nenastává žádné plýtvání

   ·        je dodržen princip hospodárnosti

   

  3.2.3 Předpoklady dodržení principu hospodárnosti

   ·        Daný objem výroby nelze vyrábět při snížení množství jednoho výrobního faktoru, aniž
   by bylo nutno zvýšit množství alespoň jednoho dalšího výrobního faktoru.

   ·        S daným množstvím výrobních faktorů není možné vyrábět vyšší objem výroby.

   

   

   Předpokládáme-li u všech VF a výrobků libovolnou dělitelnost a homogenitu, lze pro příklad
   jednoduché dvoufaktorové výroby sestavit produkční funkci:

   m = f(r[1], r[2])

   

   Produkční funkce  = funkční vztah mezi množstvím faktorů N[1] a N[2] (input) a objemem výroby
   m (output) u technicky efektivní výroby.

   

   

   

   V obecné formě lze objem výroby m zobrazit pomocí produkční funkce jako funkci výrobních
   faktorů R[1] až R[n] s množstvím r[1] až r[n]:

   m = f(r[1], r[2], … r[n])

   

3.3 Substituovatelnost a limitovanost

   Křivka výrobních možností, neboli produkční izokvanta, představuje geometrické vyjádření všech
   technicky efektivních kombinací výrobních faktorů, které vedou ke stejnému objemu výroby.

   Pro různé objemy výroby existují různé izokvanty.

   

   

   

   

                          Křivka výrobních možností – produkční izokvanta

   

   Produkční kopec (prostorový graf produkční funkce)

  3.3.1 Substituční produkční funkce – výrobní faktory mohou být ve výrobním procesu vzájemně
  nahrazovány (substituovány).

   ·        Alternativní substituce – při výrobních faktorech vzájemně substituovatelných se lze
   zcela zříci výrobního faktoru R[1] nebo R[2].

   ·        Omezená (periferní) substituce – kombinační proces vyžaduje použití alespoň
   minimálního množství každého výrobního faktoru.

   ·        Limitovaná produkční funkce – vychází z pevných poměrů použitých VF, pro každý objem
   výroby existuje pouze jedna technicky efektivní kombinace VF; produkční izokvanty mají podobu
   bodů.

   

                              Izokvanty u limitované produkční funkce



  3.3.2 Limitované výrobní procesy

   ·        nelze rozlišovat mezi několika kombinacemi výrobních faktorů

   ·        lze rozlišovat pouze mezi výrobními procesy s vždy předem daným poměrem zastoupení
   výrobních faktorů

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   Vztah mezi limitovanými a substitučními produkčními funkcemi

3.4 Parciální a komplexní analýza

   Produkční kopec substituční produkční funkce dává do vzájemného vztahu tři veličiny:

   ·        množství výrobního faktoru R[1] (r[1]),

   ·        množství výrobního faktoru R[2] (r[2]) a

   ·        objem výroby m.

   Pomocí produkčního kopce mohou být zobrazeny funkce typu

   m = f(r[1], r[2]).

   Při analýze produkčních funkcí lze provádět tři druhy pozorování:

   [·         ] objem m je stanoven konstantně, variabilní jsou množství r[1] a r[2] výrobních
   faktorů R[1] a R[2,

   ]·        množství jednoho výrobního faktoru je stanoveno konstantně, variabilní jsou množství
   druhého výrobního faktoru R[2] a objem výroby m,

   ·        všechny tři sledované veličiny (r[1], r[2] a m) jsou variabilní.

   

   Přehled řešených otázek

   Otázka Konstantní                Řez produkčním kopcem                Analýza …             
   (1)    objem výroby (m)          horizontální                         izokvant              
   (2)    množství faktorů (r1 nebo vertikální, paralelní k ose r2 nebo  parciální změny       
          r2)                       k ose r1                             faktorů               
   (3)    poměr faktorů (r1 : r2)   vertikální, podél procesní přímky    celkové změny faktorů 

                                      4 Základy teorie nákladů

4.1 Vztah mezi produkčními a nákladovými funkcemi

   Produkční funkce umožňuje určit z počtu možných

   ·        kombinací výrobních faktorů (substituční funkce) a

   ·        výrobních procesů (limitované funkce) ty, které jsou vzhledem k dodržení

   ·        technické efektivnosti, neboli

   ·        principu kvantitativní hospodárnosti, optimální.

  4.1.1 Nákladová funkce umožňuje vybrat z technicky efektivních

   ·        kombinací výrobních faktorů (substituční funkce) a

   ·        výrobních procesů (limitované funkce) ty, které vedou k minimálním nákladům a
   představují

   ·        ekonomicky nejefektivnější kombinaci výrobních faktorů, resp.

   ·        ekonomicky nejefektivnější výrobní proces.

  4.1.2 Produkční funkce zachycuje kvantitativní vztahy mezi

   ·        množstvím výrobních faktorů a

   ·        objemem výroby

    m = f(r[1], r[2], … r[n])

   Ohodnotíme-li množství jednotlivých výrobních faktorů r[1], r[2], … r[n] cenami c[1], c[2], …
   c[n], dostaneme funkci celkových nákladů

   N = c[1]r[1] + c[2]r[2] + … + c[n]r[n

]4.2 Funkce celkových nákladů

  4.2.1 Nákladové izokvanty

   ·        Produkční izokvanta – vyjádření technicky efektivních kombinací výrobních faktorů
   vedoucích k danému výrobnímu množství

   ·        Nákladová izokvanta – vyjádření kombinace oceněných výrobních faktorů vedoucí k
   dosažení daného nákladového rozpočtu

    4.2.1.1       Modelové přiblížení nákladové izokvanty pomocí produkční funkce:

   m = f(r[1], r[2])

   Za podmínky konstantních cen výrobních faktorů`c[1] a`c[2] lze znázornit funkci celkových
   nákladů pro tuto produkční funkci následně:

   

   N = `c[1]r[1] +`c[2]r[2]

   Daný nákladový rozpočet N^0 lze rozdělit různým způsobem na oba výrobní faktory R[1] a R[2]:

   ·        celý rozpočet výhradně na nákup R[1] `a r[1] =

   ·        celý rozpočet výhradně na výrobní faktor R[2] `a r[2] =

   ·        celý nákladový rozpočet rozdělíme mezi různé kombinace výrobních faktorů R[1] a R[2]
   `a vznikne nákladová izokvanta jako spojnice úseků na osách r[1] a r[2].

   

   Nákladové izokvanty

   

   

  4.2.2 Nákladové minimum u limitovaných produkčních funkcí

   ·        Nákladové izokvanty – zahrnují všechny kombinace oceněných výrobních faktorů r[1] a
   r[2], které vedou k realizaci téhož nákladového rozpočtu

   ·        Produkční izokvanty – zobrazují všechny technicky efektivní kombinace výrobních
   faktorů r[1] a r[2], vedoucí k témuž objemu výroby`m

   

   

   Nákladové a výrobní izokvanty u limitovaných produkčních funkcí

   

   

   

   ·        Nákladové minimum limitované produkční funkce leží v bodě, ve kterém se nákladová
   izokvanta dotýká příslušné produkční izokvanty (bod A)

   ·        Existuje-li pouze jedna možná kombinace výrobních faktorů (jedna procesní přímka), je
   každá technicky efektivní kombinace výrobních faktorů kombinací s minimálními náklady

   ·        Nákladového minima dosáhneme, jestliže volíme výrobní proces, který při libovolném
   nákladovém rozpočtu umožňuje dosáhnout vyššího objemu produkce

                        Nákladové minimum u substitučních produkčních funkcí
                             – graf nákladových a produkčních izokvant

4.3 Typologie nákladů

  4.3.1 Členění nákladů podle vztahu k velikosti produkce

   ·        variabilní (proměnné) náklady

   ·        fixní (stálé) náklady

   ·        celkové náklady: N = N[f]+N[v](m) = N[f]+n[v]*m

  4.3.2 Členění nákladů podle tempa růstu

   ·        proporcionální náklady

   ·        nadproporcionální náklady (progresivní)

   ·        podproporcionální náklady (degresivní)

  4.3.3 Členění nákladů podle ovlivnitelnosti rozhodováním

   ·        náklady relevantní pro rozhodování

   ·        náklady irelevantní pro rozhodování

  4.3.4 Členění nákladů podle užitečnosti

   ·        užitečné náklady

   ·        neužitečné náklady

  4.3.5 Ostatní členění nákladů

   ·        mezní (marginální) náklady

   ·        celkové přírůstkové náklady:

               DN = N[1] – N[0

   ]·        průměrné přírůstkové náklady:

   ·        oportunitní náklady (náklady příležitosti)

   ·        explicitní náklady

   ·        implicitní náklady

   ·        utopené náklady

                               Vztah mezi jednotlivými kategoriemi nákladů                        
                                                                                                  
                                                                                                  

   

   

   

   q1      CN        FN      PFN      VN        PVN       PCN       Dq      DN      MN       
   0       200       200     -        -         0         -         -       -       -        
                                                                                             
   1       208       200     200      8         8         208       1       8       8        
                                                                                             
   2       216       200     100      16        8         104       1       8       8        
                                                                                             
   3       224       200     167      24        8         74,7      1       8       8        
                                                                                             
   10      275       200     20       75        7,5       27,5      7       51      7,3      
                                                                                             
   15      314       200     13       114       7,6       20,9      5       39      7,8      
                                                                                             
   18      340       200     11       140       7,8       18,9      3       26      8,7      

   

   q1 –     objem výroby v kusech             PVN –             průměrné variabilní náklady

   CN –    celkové náklady                        PCN –  průměrné celkové náklady

   FN –    fixní náklady                            Dq –     přírůstek objemu výroby v kusech

   PFN –  průměrné fixní náklady              DN –    celkové přírůstkové náklady

   VN –   variabilní náklady                      MN –   marginální náklady

   

   

   

  4.3.6 Nákladové determinanty

   činitelé spolurozhodující o výši nákladů podnikatelského subjektu

    4.3.6.1                Členění do skupin:

   ·        činitelé výrobní oblasti podniku

   ·        činitelé ostatních výrobních oblastí podniku

   ·        činitelé generované vnějším okolím (data)

   

   

   

   

   

   

4.4 Analýza bodu zvratu

   Odpovídá na otázky:

   ·        jaké je optimální množství produkce, které uhradí vynaložené náklady

   ·        od jakého objemu výroby již bude tvořen zisk

   Bod zvratu je množství produkce, při němž:

   ·        tržby z prodeje produkce se rovnají nákladům

   ·        příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku se rovná nákladům

   ·        příspěvek na úhradu z každé jednotky produkce nad bod zvratu vytváří zisk

  4.4.1 Výpočet bodu zvratu:

   vychází z veličin:

   ·        m …… počet výrobků (velikost produkce)

   ·        c ……  cena výrobku

   ·        n[v] …… variabilní (proměnné) náklady na jednotku produkce

   ·        N[f] …… fixní náklady celkem

   vychází z podmínek:

   ·        neměnná cena výrobku

   ·        lineární vývoj nákladů

   ·        zisk je rozdíl mezi tržbami a náklady

  4.4.2 Postup výpočtu

   ·        Tržby:        T = c*m

   ·        Náklady:    N = Nf+m*nv

   ·        Zisk:          Z = T-N

   ·        Dosadíme do vzorce T = N:  c * m = Nf + m * nv

   ·        Bod zvratu mp =    =

   ·        Příspěvek na úhradu: c – n[v] = pú

   -         vyjadřuje rozdíl mezi cenou a jednotkovými variabilními náklady

   

   

                                             Bod zvratu

   

   

                      5 Vědecko-technický rozvoj, výrobkové a procesní inovace

5.1 Schumpeterova triáda, výrobkové a procesní inovace

   Podnik usiluje o udržení a upevnění svého postavení na trhu; musí mít jako součást své
   podnikatelské koncepce vědecko-technický rozvoj = snahu na základě vlastních nebo externích
   vědeckých a technických poznatků

   ·        zdokonalovat vyráběné výrobky a poskytované služby (výrobková inovace),

   ·        zlevňovat a zproduktivňovat používané výrobní (technologické), řídící a správní
   postupy (procesní inovace).

  5.1.1 Joseph A. Schumpeter

   ·        inovace = hnací motor podnik. činnosti

   o       nové kombinace výrobních činitelů

   o       hlavní prostředek, který

   §         uvádí do chodu kapitalistický stroj a

   §         je zdrojem získání

   ·        nových výrobků,

   ·        nových trhů a

   ·        forem organizace průmyslu.

   ·        inovace = pouze první uvedení na trh nového výrobku, nové suroviny, nového technolog.
   postupu apod., tj. první materializace určité myšlenky = invence; všechnu ostatní výrobu
   nazýval imitátory

   ·        Schumpeterova triáda:

   invence – inovace- imitace

   Členění inovací z věcného hlediska:

   ·        výrobkové

   ·        procesní

   ·        kombinované

   

   Členění z hlediska životního cyklu:

   ·        výrobkové inovace

   ·        výrobkové varianty

   ·        vyřazování výrobku

  5.1.2 Výrobkové inovace

   ·        Jsou zaměřeny na vytváření výrobků zcela nových,

   ·        založených na nových konstrukčních koncepcích a principech (diferenciace),

   ·        uspokojujících zcela nové potřeby (diverzifikace).

   Cílem je:

   ·        náhrada zastaralých výrobků

   ·        snaha o zachování tržního podílu

   ·        získání nových trhů

  5.1.3 Procesní inovace

   ·        technologické inovace

   ·        inovace v řízení a správě

   Cílem je:

   ·        snížení

   o       materiálové spotřeby

   o       mzdových nákladů

   o       snížení spotřeby energie

   o       zmetkovitosti

   ·        zlepšení pracovních podmínek

   ·        zmenšení zatížení životního prostředí

   

   Inovacím musí předcházet vynaložení tvůrčí aktivity, tj. schopnost

   ·        odpoutat se od dosavadního stavu vnitřní struktury výr. organismu a

   ·        využít fantazie a tvořivé schopnosti.

   Invence je tvůrčí aktivita vedoucí ke změně ve struktuře vědění.

   Ne všechny nové poznatky (invence) přerostou do fáze realizace, tj. nestanou se inovacemi.

5.2 Kroky inovačního procesu

   ·        Podnik se bez inovací neobejde.

   ·        Inovace musí být pečlivě připraveny.

   ·        Východiskem je umístění výrobků na trhu.

   

   Umístění výrobku na masových trzích a ve výklencích trhu

   Výrobek by měl být umístěn na tržním segmentu, kde je

   ·        velká poptávka a

   ·        konkurenční nabídka velmi malá   

   (= ideální stav x neexistuje).

   

   Pro umístění výrobků přicházejí v úvahu

   ·        masové trhy,

   ·        výklenky trhu,

   ·        smršťující se trhy.

                          Příklad modelu: Prostor pro automobilové značky

   

   

   

   

                   Příklad modelu:Prostorové vyjádření společných charakteristik

  5.2.1 Výrobkové inovace

   ·        jsou potřebné z hlediska budoucího růstu podniku, ale současně

   o       realizačně obtížné,

   o       nákladné,

   o       časově náročné.

  5.2.2 Fáze inovačního procesu u výrobku podle Kotlera a Kusse

   1.      Tvorba námětů

   2.      Třídění a hodnocení námětů

   3.      Obchodní analýza námětů

   4.      Vývoj výrobků v užším slova smyslu

   5.      Tržní test

   6.      Zavedení a komercionalizace

   

   Schematické vyjádření procesu výrobkové inovace

   

   

5.3 Kvantitativní a kvalitativní stránka inovačního procesu

   Výrobek představuje komplex hmotných i nehmotných znaků, kterými je schopen uspokojovat
   určitou potřebu.

   Znak výrobku = příznačná užitečná vlastnost

   Nejdůležitější atributy výrobku:

   ·        funkčnost

   ·        trvanlivost

   ·        ovladatelnost

   ·        hygieničnost

   ·        bezpečnost užití

   ·        estetická působivost

   ·        ekologická nezávadnost

   

   

                          Těžiště rozhodování v oblasti výrobkové politiky

   

  5.3.1 Inovace:

   ·        diferenciace výrobků = doplnění výrobkové linie o nový výrobek

   ·        diverzifikace výrobků = zavedení nové výrobkové linie

   o       horizontální – zavedení výrobku na stejném výrobním stupni

   o       vertikální – výrobek odpovídající následné nebo předcházející etapě výroby

   o       laterální – výrobky zcela rozdílného typu

  5.3.2 Strategie zavádění nových výrobků:

   ·        napodobovací strategie

   ·        inovační varianta

   ·        nákupní varianta

   

                                       Životní cyklus výrobku

   

   

   

   



                       6 Odbyt jako hlavní funkce podniku a odbytová politika

6.1 Odbytová funkce podniku

   Hlavní podnikové funkce:

  6.1.1 výrobní

   ·        nákup

   ·        výroba

  6.1.2 odbytová

   Podnik je obklopen soustavou trhů:

   ·        průmyslový

   ·        peněžní a kapitálový

   ·        odbytový

   

   Fungování trhu = neustále se opakující proces tvorby a zhodnocování výkonů.

   Tvorba výkonů = pořízení výrobních faktorů a jejich zpracování do podoby výrobků a služeb.

   Zhodnocování výkonů = vyhledávání odběratelů a fyzická distribuce výrobků.

   Hodnotový koloběh: peníze `a výrobní faktory `a  výrobky `a peníze

  6.1.3 Centrálně plánované hospodářství - plán určuje:

   ·        co,

   ·        jaké množství,

   ·        v jaké kvalitě,

   ·        za jakou cenu,

   ·        a kterému odběrateli bude určeno.

  6.1.4 Tržní hospodářství – podnik se svobodně rozhoduje a plánuje:

   ·        co,

   ·        v jakém množství,

   ·        za jakou cenu

   ·        a komu prodá.

  6.1.5  závěry

   ·        Plánování odbytu se orientuje na podnikatelské cíle.

   ·        Plánovité jednání předpokládá podrobnou znalost o odbytovém trhu, tj. o zákaznících,
   jejich přáních a o konkurentech s jejich nabídkou.

   ·        Postavení podniku na trhu není trvalé, podnik musí trhy získávat a obhajovat. K tomu
   využívá nástroje odbytové politiky:

   o       výrobková politika,

   o       cenová politika,

   o       komunikační politika,

   o       distribuční politika.

6.2 Vztah odbytu a marketingu

   Podnikatelské jednání se orientuje vždy na tržní realitu.

   ·        Nenasycené trhy (trhy prodávajícího) – dominuje zájem podnikatele na výrobě

   ·        Nasycené trhy (trhy kupujícího) – orientace zájmu na prodej

   

   Různé interpretace pojmu marketing:

   ·        učení o optimálním uspořádání odbytu

   ·        tržně orientovaná nauka o podniku

   ·        samostatná vědní disciplína

   V našem pojetí (nejužší) je marketing optimální uspořádání odbytu.

   

6.3 Cíle odbytové politiky a její oblasti

   Podnikatelské chování je ovlivněno orientací na podnikatelské cíle.

   Při formulaci systému cílů vychází podnik z:

   ·        vlastních představ a přání,

   ·        vlastních možností a

   ·        podmínek okolí.

   

   Hlavního cíle podniku je možné dosáhnout jen:

   ·        ve spolupráci s nižší úrovní podnikového řízení a

   ·        když jsou pro ně stanoveny dílčí cíle.

   

   

   

   

6.4 Informace v oblasti odbytu

   Plánování odbytu zahrnuje:

   ·        přípravnou fázi

   a)      Situační analýza

   b)      Vypracování vývojových prognóz

   c)      Stanovení cílů dobytu

   ·        prováděcí fáze

   d)      Určení alternativ jednání

   e)      Ohodnocení alternativ jednání

   f)        Rozhodnutí o použití nástrojů

   g)      Realizace opatření

   ·        kontrolní fáze

   h)      Kontrola opatření

   Výzkum trhu = získávání informací

  6.4.1 Úkoly výzkumu trhu:

   ·        vnitropodnikové informace

   ·        informace o rámcových podmínkách

   ·        informace o trhu

  6.4.2 Pracovní postupy při výzkumu trhu:

   ·        definice cíle

   ·        volba výzkumného konceptu

   ·        získávání informací

   ·        vyhodnocování informací

  6.4.3 Oblasti využití výzkumu trhu:

    6.4.3.1       Kupní chování `a kupní rozhodování:

   ·        impulzivní

   ·        zvykové

   ·        extenzivní

   ·        limitované

    6.4.3.2       Segmentace trhu = rozdělení trhu na skupiny kupujících

   ·        geografická segmentace

   ·        demografická segmentace

   ·        psychografická segmentace

   ·        segmentace na základě chování

  6.4.4 Tržní a odbytové prognózy

   ·        odbytová prognóza = předpověď budoucího odbytu podniku v přesném vymezení výrobkovém,
   časovém, prostorovém a při určité míře nasazení nástrojů odbytové politiky

   ·        předmětem prognóz je zejména:

   o       budoucí stav nebo

   o       vývoj

   §         potenciálu trhu

   §         potenciálu odbytu

   §         objemu trhu

   §         objemu odbytu

   §         podílu podniku na trhu

   

   ·        kvalitativní a kvantitativní prognózy

   

              Prognostické metody    Vývojové prognózy          Prognózy účinku         
                  Kvalitativní       dotazování expertů        dotazování expertů       
                 Kvantitativní       extrapolace trendů  funkce vyjadřující reakce trhu 



                7 Členění nástrojů odbytové politiky a  výrobková a cenová politika

7.1 Konkurence a prostředky pro posílení konkurenčního postavení

   Model dokonalého trhu

   ·        Všichni účastníci jednají dle principu maxima

   ·        Existuje úplná transparentnost trhu

   ·        Platí podmínka homogenity

   ·        Účastníci reagují nekonečně rychle

   o       na změny cen

   o       na změny v ostatních tržních podmínkách

   Pro zmírnění cenového tlaku podnik usiluje:

   ·        diferencovat nabídku,

   ·        představit homogenní výrobek,

   ·        připoutat kupující k sobě na základě osobních kontaktů.

   

                                         Schéma forem trhu

   

                                     Nástroje odbytové politiky

7.2 Cíle a oblasti výrobkové politiky

   ·        Výrobková politika slouží k plnění podnikatelských cílů.

   ·        Cílem je vytvořit výrobky a služby, po kterých je poptávka.

                            Jádro a okrajové oblasti výrobkové politiky

  7.2.1 Programová a sortimentní politika

   ·        základní orientace výrobkové politiky

   ·        šířka a hloubka výrobního programu

   ·        rozsáhlý výrobní program

   Výrobek bude zařazen do výrobního programu, pokud prodejní cena > jednotkové variabilní
   náklady.

   Může být výhodné výrobek ponechat, i pokud c < n[v], pokud je ztrátový výrobek nezbytný pro
   prodej ziskového (komplement).

   

  7.2.2 Obalová a značková politika

   Úloha obalu

   ·        technická

   ·        právní

   ·        hospodářská

                                       Cíle obalové politiky

  7.2.3 Obalová politika má vazbu na ostatní nástroje odbytové politiky:

   ·        vytváření značky

   ·        reklama

   ·        cenová politika

   ·        výzkum trhu

  7.2.4 Značkové zboží vytváří i obal

   ·        barva

   ·        tvar

   ·        logo

   ·        firemní jméno

   ·        znak a název výrobku

                                   Politika služeb pro zákazníky



7.3 Cíle a oblasti cenové politiky

   ·        Klasická teorie ceny

   o       jaká odbytová cena umožňuje na dokonalých trzích maximální zisk

   ·        Praktická cenová politika

   o       orientace na optimální utváření odbytové ceny na nedokonalých trzích

   o       nástroje:

   §         ceny

   §         platební podmínky

   §         dodací podmínky

   §         rabaty

  7.3.1 Principy tvorby cen

   ·        Nákladově orientovaná tvorba cen

   o       cena na základě úplných nákladů: c = n(1+Zp/100)

   o       cena na základě kalkulovaných nákladů: c = n[v]+pú

   o       dlouhodobě minimální cena: V = N, resp. c = n

   o       krátkodobě minimální cena: c = n[v

   ]·        Poptávkově orientovaná tvorba cen

   o       rozhodování o cenách na základě získávání informací o vztazích mezi cenou a množstvím

   §         dotazováním spotřebitelů

   §         pozorováním spotřebitelského chování

   ·        Tvorba konkurenčně orientovaných cen

   o       prodávající se orientuje na cenové požadavky konkurentů nebo na průměrné ceny v oboru

  7.3.2 Strategie cenové politiky

   ·        nízká vs. vysoká zaváděcí cena

   ·        strategie rychlého sbírání smetany vs. penetrační cena

   Platební podmínky

   ·        lhůty splatnosti

   ·        skonto při předčasné platbě

   ·        úroky při opožděné platbě

   ·        zajištění dodavatelského úvěru

   ·        kompenzační obchod

   ·        platby za vyměňované zboží

   Dodací podmínky

   ·        minimální rozsah dodávky

   ·        termín dodávky

   ·        místo předání zboží

   ·        převzetí pojišťovacích a přepravních nákladů

                                               Rabaty

                                8 Komunikační a distribuční politika

8.1 Cíle a oblasti komunikační politiky

   Cílem komunikační politiky je překonávat odbytové bariéry informací a cíleným ovlivňováním.

   Pro společnost hojnosti je příznačné:

   ·        nadměrně bohatá nabídka zboží

   ·        nepřehledné trhy

   ·        téměř homogenní, technicky vyzrálé výrobky

   ·        pohodlný k pasivitě inklinující zákazník

   Oblasti komunikační politiky:

   ·        reklama

   ·        podpora prodeje

   ·        public relations

   ·        osobní prodej

  8.1.1 Reklama

   Plánování reklamy vyžaduje:

   ·        stanovit cíle

   o       ekonomické

   o       mimoekonomické

   ·        zjistit a zpracovat údaje

   o       pro jaký objekt (výrobková, podniková)

   o       pro jaký subjekt (cílová skupina)

   ·        určit nástroje reklamy

   o       stanovení rozpočtu na reklamu

   o       selekce médií – rozpis rozpočtu na média

   o       utváření reklamního sdělení

   

                                           Reklamní cíle

   Slabiny praktických přístupů

   K výběru média se využívá stupeň jeho rozšíření, tj. výše nákladu a počet přijímačů:

   cena v tisících =  * 1000

   cena v tisících =  * 1000

   

   Účinnost reklamního sdělení spočívá na 3 elementech:

   ·        žádoucnost  – u subjektu reklamy musí vzniknout přání opatřit si výrobek

   ·        exkluzivita  – subjekt reklamy musí být přesvědčen o exkluzivitě a výlučnosti značky
   X

   ·        důvěryhodnost  – subjekt reklamy musí být přesvědčen o serióznosti reklamní zprávy

   

   Ekonomická a mimoekonomická úspěšnost reklamy

   

                                       Cíle public relations

   

8.2 Cíle a oblasti distribuční politiky

   Úkolem distribuční politiky je transformovat produkci do podoby odpovídající potřebám
   zákazníka.

   Transformace:

   ·        prostorová

   ·        časová

   ·        kvantitativní

   ·        kvalitativní

   

8.3 Distribuční politika z hlediska maloobchodu a z hlediska výrobce

  8.3.1 Z hlediska maloobchodu

  musí se zaměřit na požadavky konečných odběratelů (na zákazníka)

   Široké spektrum hledisek:

   ·        požadavky na distribuci

   ·        volba způsobu prezentace

   ·        způsob prodeje

   ·        volba umístění z prostorového hlediska

   ·        volba umístění s ohledem na konkurenci

   

   

   

   

   

  8.3.2 Z hlediska výrobce

  optimalizace tržního kanálu (jaké, kolik a jaká forma distribučních orgánů)

   ·        přímý prodej pomocí svých zástupců

   ·        využití zprostředkovatelů

   Distribuční cíle podniku (výrobce):

   ·        minimální náklady na distribuci

   ·        maximální distribuční kvóta

   ·        maximální distribuční jistota

   

   Přednosti a důvody volby alternativních prodejních cest

  8.3.3 Možnosti uspořádání přímého prodeje

   ·        obchodní cestující

   ·        obchodní zástupce

   ·        franšíza

               obchodní zástupci                            obchodní cestující                 
   – pouze částečně ovlivnitelní             – přísně odkázáni na pokyny                       
                                                                                               
   – prodej výrobků od většího počtu výrobců – prodej výrobků jednoho výrobce („vlastního      
                                             pána“)                                            
   – odměna formou množstevní provize                                                          
                                             – pevný plat (eventuelně s prémiemi)              
   – spíše vyšší motivace                                                                      
                                             – spíše nižší motivace                            

   

   

   

   

   

   

   

8.4 Optimalizace nástrojů odbytové politiky

   `a vyžaduje chronologicky:

   ·        optimalizovat svoji výrobkovou politiku,

   ·        cenovou politiku,

   ·        komunikační politiku a

   ·        svoji distribuční politiku.

   Strategické a taktické nástroje:

   ·        výrobková a distribuční politika `a strategický charakter

   ·        cenová politika a propagace `a taktický charakter

   

                                     9 Investice a financování

9.1 Pojmy investice a financování

   ·        financování  = opatřování kapitálu, vyjádřeno v pasivech rozvahy

   ·        investice  = použití finančních prostředků k obstarání hmotného majetku, nehmotných
   aktiv a finančního majetku

  9.1.1 Financování:

   ·        v užším slova smyslu (obstarání kapitálu)

   ·        v širším slova smyslu (+ opatření v kapit. oblasti nezbytná pro realizaci podnik.
   činnosti)

   ·        v nejširším slova smyslu (+ zajištění mimořádných opatření)

   

9.2 Podnikový obrat

   Platební prostředky

   ·        nejsou všechny průběžně investovány

   ·        připlývají přeměnou podnikových výkonů v peníze

   majetková oblast podniku se skládá ze dvou složek:

   ·        oblast platební

   ·        oblast investiční

   Spolu s kapitálovou oblastí jsou oblasti platební a investiční bilančním odrazem podnikového
   obratového procesu.

                                Operace financující podnikový obrat

9.3 Likvidita

   Likvidnost = vlastnost majetkových složek podniku být více nebo méně lehce použity jako
   platební prostředky nebo na platební prostředky přeměněny

   Likvidita = schopnost podniku dostát všem platebním povinnostem a nevyhnutelným platbám v
   daném termínu

9.4 Druhy financování

  9.4.1 Kapitálové transformace:

   ·        přeměna cizího ve vlastní kapitál

   ·        přeměna vlastního v cizí kapitál

   ·        přeměna jednoho druhu cizího v jiný druh

   ·        přeměna jednoho druhu vlastního v jiný druh

  9.4.2 Pro systematizaci druhů financování lze použít kritérií:

   ·        původ kapitálu (vnější-vnitřní)

   ·        právní postavení původce kapitálu (vlastní-cizí)

   ·        vliv na majetkovou a kapitálovou strukturu

   ·        dispoziční lhůta (neomezený, dlouho-, krátko-dobý)

   ·        příčina financování (založení podniku, zvýšení kapitálu, fúze, změna právní formy,
   sanace)

   

   

                                   Členění podle původu kapitálu

   

   

                            Členění podle právního postavení vkladatele

   

                       Členění podle vlivu na majetkovou a kapitálovou oblast

   

9.5 Druhy investic

                                           Druhy investic

                     Členění investic z hlediska jejich hodnoty v jednom období

                           10 Investiční plánování a investiční propočty

10.1 Hodnocení efektivnosti investic

   Má-li být

   ·        založen nový podnik

   ·        zachován podnik obnovou tech. a hosp. opotřebovaných zařízení

   ·        rozšířen podnik

   ®        musí vlastnímu rozhodnutí o pořízení investic předcházet investiční plánování.

   Investiční rozhodnutí

   ·        určuje dlouhodobě druh a objem produkovaných výkonů

   ·        významně ovlivňuje další existenci podniku

  10.1.1 Investiční plánování

   ·        musí být sladěno s kapitálovým plánováním

   ·        klíčový nástroj investičního plánování = investiční propočty `a pomocí nich se
   posuzuje

   o       výhodnost investičního projektu

   o       výhodnost více investičních variant

   o       sestavení optimální kombinace investičních projektů vzhledem k možnostem jejich
   financování

   ®  připravují investiční rozhodování

   ·        investice se bude realizovat, pokud zajistí investorovi návratnost peněžních výdajů
   spojených s pořízením a dostatečné zúročení vloženého kapitálu `a investice je výhodná pokud

   o       součet peněžních příjmů převyšuje součet výdajů a

   o       přebytek peněžních příjmů nad výdaji umožňuje amortizaci a přiměřené zúročení
   vloženého kapitálu

10.2 Metody hodnocení investic

  10.2.1 pomocné praktické

   i)        výpočet porovnávající náklady

   j)        výpočet porovnávající zisk

   k)     výpočet rentability

   l)        výpočet návratnosti

  10.2.2 finančně matematické

   m)    hodnocení kapitálu

   n)      vnitřní výnosové procento

   o)      anuity

  10.2.3 simultánní modely kapitálového rozpočtu

  a)      Výpočet porovnávající náklady

   ·        srovnávají se náklady určitého období 2 nebo více projektů (za podmínky stejné
   kapacity)

   př. N[I](A) =      N[J](A) + N[P](A)

   N[I](B) = N[J](B) + N[P](B)

                 N[J] … jednorázové náklady

                 N[P] … provozní náklady za dobu životnosti

   ·        v případě různé kapacity se při srovnávání musí přepočíst náklady na jednotku
   kapacity

   ·        kritické množství = objem výroby od nějž je výhodnější použít jiné výrobní zařízení

   ·        nedostatek:

   o       krátký horizont

   o       nelze vyvodit závěry o budoucích nákladech a výnosech

  

   a)      Výpočet porovnávající zisk

   zahrnuje do výpočtu tržby – porovnává roční očekávaný zisk při různých investičních variantách

   chybí časové rozlišení budoucích nákladů a výnosů

   b)      Výpočet rentability

   ·        v nejjednodušší podobě – vztahuje očekávaný roční zisk variant investičních projektů
   k investovanému kapitálu


   

   ·        rentabilita =

   

   

   c)      Výpočet návratnosti

   

   

   

   ·        založen na výpočtu období, kdy je možné získat zpět peněžní výdaje spojené s daným
   zařízením (doba amortizace)

   

   

   ·        doba amortizace =

   

   ·        doba amortizace musí být nižší než amortizační doba, kterou považuje investor z
   hlediska zhodnocení rizika za reálnou

   ·        doba návratnosti dodatečných investičních nákladů:

   

               dn =

   

   d)      Hodnocení kapitálu

   

   ·        u dané investice hodnota kapitálu = součet současných hodnot všech čistých příjmů
   (rozdílů mezi příjmy a platbami v jednotlivých letech), které souvisí s investicí

   

   ·        K = 

                 

   K … hodnota kapitálu

   E[t] … peněžní příjmy na konci období t

   A[t] … peněžní výdaje na konci období t

   i … kalkulační úroková míra (požadované nejnižší zúročení kapitálu)

   t … období (t = 0, 1, 2, …, n)

   n … ekonomická životnost objektu

   ·        investice je výhodná, jeli hodnota kapitálu K ^3 0



   e)      Vnitřní výnosové procento

   


   = míra odúročení, která vede k nulové hodnotě kapitálu`a  

                          = 0 

   ·        zjištěné vnitřní výnosové procento „r“ se porovnává s danou kalkulační úrokovou mírou
   jako měřítkem

   f)       Anuity

   ·        jsou porovnávány průměrné roční peněžní výdaje investičního projektu s průměrnými
   ročními peněžními příjmy, přičemž se pomocí složeného úrokování přepočítávají toky plateb a
   příjmů na dvě srovnatelné a ekvivalentní řady

   ·        anuita investičního projektu: a = O/ roční přebytky peněžních příjmů

   ·        investice je výhodná, když je při dané kalkulační úrokové míře a ^3 0

   g)      Nedostatky finančně-matematických postupů

   ·        u budoucích hodnot toku plateb a příjmů musíme pracovat s hrubými odhady

   ·        kalkulační úrokovou míru lze pouze odhadnout – je vztažena k budoucnosti, o které
   nemáme jasné informace

   ·        předpokládá se, že příjmy a výdaje lze přiřadit jednotlivé investici

   

  Simultánní modely kapitálového rozpočtu

   ·        cílem = simultánní plánování celkového investičního programu ve stádiu formování

   ·        vychází se z optimálního plánu výroby a berou se v potaz vazby mezi všemi oblastmi
   podniku

   ·        komplexní celostní model optimalizace

   ·        pokusy `a nemá vysokou vysvětlovací hodnotu

    10.2.3.1   Ekonomická životnost investice

   Trvá tak dlouho, dokud peněžní příjmy z tohoto zařízení v daném období stačí k tomu, aby:

   ·        pokryly běžné provozní výdaje,

   ·        byla pokryta nižší tržba při prodeji zařízení v daném období za zůstatkovou cenu,

   ·        byly pokryty úroky tržeb za zůstatkovou cenu,

   ·        byly pokryty daně z příjmu.

    10.2.3.2   Optimální moment náhrady

   = okamžik, v němž má smysl nahradit staré zařízení novým

   7.      staré zařízení je sice ještě technicky využitelné, ale náklady na jeho opravy a údržbu
   rok od roku stoupají

10.3 Oceňování podniku

   !!! Hodnota podniku ^1 součet hodnot jednotlivých částí majetku!!!

   je třeba brát v úvahu také

   o       dobré jméno podniku

   o       postavení na trhu apod.

   ·        v případě, že je možné přesně určit budoucí vývoj, lze použít vzorce[1]:

               K =

   

               Praktické postupy oceňování podniku:

   ·        postupy, které vedou bezprostředně k ocenění podniku jako celku

   o       postup ohodnocení podle výnosů

   o       ocenění podstaty podniku

   o       ohodnocení podle středních hodnot

   ·        postupy nejprve zjišťující hodnotu firmy (goodwill) a poté vypočtou celkovou hodnotu
   podniku (přičítají firemní hodnotu k reprodukční ceně)

   o       postup podle kapitalizace vyšších zisků

   o       metoda zkrácené lhůty přínosu goodwillu

   o         v praxi užívané další metody (Stuttgartská metoda)

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

                             11 Majetková a kapitálová výstavba podniku

11.1 Majetková struktura podniku

   konkrétní složení prostředků = majetek

   původ, z něhož majetek vznikl, jeho finanční krytí = kapitál

  11.1.1 Majetek je souhrn všech

   a)      věcí,

   b)      peněz,

   c)      pohledávek

   d)      jiných majetkových hodnot, které vlastní podnik a slouží k jeho podnikání

   

  11.1.2 Stálý majetek (investiční, zřizovací, fixní)

   ·        slouží podniku déle než 1 rok,

   ·        nespotřebovává se najednou, ale

   ·        postupně se opotřebovává a úměrně tomu přenáší svou hodnotu ve formě odpisů do
   nákladů.

  11.1.3 Oběžný majetek (provozovací)

   ·        je v podniku v různých formách (suroviny, materiál, peníze, pohledávky),

   ·        které se neustále mění,

   ·        oběžný majetek je v neustálém pohybu.

   

                                    Majetková struktura podniku



   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

  

   

   

  11.1.4 Schopnost přeměnit majetek podniku v peníze

   ·        vlastnost jednotlivých složek materiálu být použit nebo být rychle převeden na
   platební prostředky `a absolutní likvidita `a likvidnost

   ·        schopnost podniku uhradit své závazky v daných termínech `a relativní likvidita `a
   likvidita

   ·        Majetková struktura podniku je dána

   o       odvětvím a typem podniku

   o       a finanční politikou podniku.

   

11.2 Pravidla financování a kapitálová struktura

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

  11.2.1 Pravidla financování

   ·        vychází z dané kapitálové potřeby

   ·        a stanoví základní zásady.

   a)      Pravidlo vertikální kapitálové struktury

   b)      Pravidlo horizontální majetkově-kapitálové struktury

   o       zlaté pravidlo financování

   o       zlaté bilanční pravidlo

    1.      Pravidlo vertikální kapitálové struktury

   o       vztah vlastního a cizího kapitálu by měl být nejvýše 1:1

   o       stupeň zadlužení

          

   SZ =    * 100

   

    2.      Pravidlo horizontální struktury kapitál-majetek

   ·        zlaté pravidlo financování

   o       mezi dobou, během níž jsou vázány prostředky v majetku, a dobou, během níž je kapitál
   získaný pro jejich krytí k dispozici, musí být shoda

   ·        zlaté bilanční pravidlo

   o       v užším pojetí – investiční majetek je nutno financovat vlastním kapitálem a oběžný
   majetek cizím kapitálem

   o       v širším pojetí – investiční majetek má být financován dlouhodobým kapitálem a oběžný
   majetek krátkodobým

11.3 Zjištění kapitálové potřeby a jejího krytí

  11.3.1 Investiční majetek

   ·        při založení (pořízení + ostatní náklady)

   ·        dovybavení (financování např. z odpisů)

  11.3.2 Oběžný majetek

   ·        náklady jednoho výrobního dne x průměrná doba vázanosti kapitálu

   ·        přímý vliv na likviditu (nutno platit průběžně)

11.4 Analýza cash-flow

   CF = ukazatel charakterizující příliv prostředků z podnikových operací

   ·        umožňuje získat přehled o

   o       likvidní situaci a

   o       finančním vývoji podniku

   ·        orientuje se na tokové veličiny zabývající se

   o       strukturními a

   o       peněžně měřenými změnami v pohotových finančních prostředcích

   ·        slouží jako kontrolní a plánovací veličina

   

   

   CF lze zjistit

   ·        nepřímo

   o        roční přebytek (zisk)

   + všechny náklady neznamenající peněžní výdaje

   – všechny výnosy neznamenající peněžní příjmy

   ·        přímo

   o        rozdíl účetních nákladů, které jsou zároveň peněžními výdaji a všech výnosů
   znamenajících zároveň peněžní příjem

   ·        při zohlednění výsledkově neutrálních operací

   o        dosavadní CF

   + změny stavu nepůsobící na výsledek, vyvolávající pen. příjmy

   –        změny stavu nepůsobící na výsledek, vyvolávající pen. Výdaje

   

   

   

   

   

   

                                         12 Účetní závěrka

   

   ·        Obsahuje číselné údaje o stavu a struktuře

   o        majetku, závazků a jmění,

   o        nákladů a výnosů a

   o        o dosaženém hospodářském výsledku v předepsaném členění.

   ·        Tvoří ji:

   o        rozvaha,

   o        výkaz zisku a ztráty a

   o        příloha – doplňuje a vysvětluje údaje rozvahy a výkazu zisku a ztráty.

12.1 Rozvaha

   ·        porovnání majetku a kapitálu jednoho podniku

   ·        majetek = aktiva = v podniku používané hospodářské a peněžní prostředky

   ·        kapitál = pasiva = součet všech dluhů podniku u vlastníků a věřitelů

   ·        strana pasiv rozvahy vyjadřuje původ finančních prostředků

   ·        strana aktiv rozvahy znázorňuje jejich použití

   ·        rozvaha

   o        porovnává stavy aktiv a pasiv v jediném momentu (bilančním dnu)

   o        ukazuje výsledek za dané období

   o        nepodává však informaci o vzniku výsledku – k tomu slouží výkaz zisku a ztráty

  12.1.1 Úkoly určené zákonnými předpisy rozvahám

   1.      ochrana věřitelů

   2.      ochrana společníků

   3.      ochrana zaměstnanců

   4.      ochrana finančních úřadů

   5.      korektura podkladů pro vyměření daní

   6.      ochrana v podniku zainteresované veřejnosti

   7.      ochrana podniku před náhlým zhroucením

12.2 Výkaz zisku a ztráty = výsledovka

   ·        srovnává

   o       veškeré výnosy a

   o       veškeré náklady určitého účetního období

   ·        zjišťuje tak nejen výsledek jako saldo, ale ukazuje také zdroje výsledku, tzn.
   vysvětluje jeho vznik

   ·        zjišťování výsledku je

   o       zúčtování nákladů a výnosů a

   o       ne zúčtování plateb (tj. ne peněžních toků)

   ·        výnosy podniku = peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za
   určité účetní období `a bez ohledu na to, zda došlo k jejich úhradě

   ·        náklady podniku = peněžní částky, které podnik účelně vynaložil na získání výnosů

   ·        hospodářský výsledek = rozdíl mezi výnosy a náklady

   TH přehled o výnosech, nákladech a hospodářském výsledku podniku podává výkaz zisku a ztráty =
   výsledovka

  ·        má stupňovitou podobu:

   ·        provozní výsledek = výsledek z činnosti, pro kterou byl podnik založen (výrobní
   podnik x obchodní podnik)

   ·        finanční výsledek

   ·        mimořádný výsledek

   ·        výsledovka + rozvaha = základní bilance podniku, jsou určeny legislativně a závisí
   mj. na právní formě podniku

12.3 Příloha a výroční zpráva

   Kapitálové společnosti musí účetní závěrku rozšířit o přílohu a výroční zprávu.

   Úkolem přílohy je zlepšit vypovídací schopnost závěrky doplňkovými údaji, specifikacemi,
   informacemi o finančních údajích, které se v rozvaze a výsledovce neobjevují:

   o        popis použitých bilančních a oceňovacích metod,

   o        popis, zdůvodnění a vysvětlení změn těchto metod,

   o        popis, zdůvodnění a vysvětlení porušení kontinuity členění položek a oceňování,

   o        podání zprávy o průběhu obchodní činnosti, situaci a o očekávaném vývoji společnosti.

   

   ·        Osobní společnosti a podniky jednotlivců nemusí sestavovat přílohu a výroční zprávu.

   ·        Představenstvo a jednatelé kapitálových společností jsou zavázáni

   o        sestavit přílohu a výroční zprávu spolu s ostatními součástmi účetní závěrky v
   prvních třech měsících obchodního roku (pro malé firmy až 6 měsíců) a

   o        předložit je neprodleně po sestavení k auditorskému ověření.

   ·        Příloha a výroční zpráva musí být úplné a srozumitelné tak, aby jim porozuměl i
   čtenář, který není odborníkem.

   

                               13 Podnikohospodářské techniky postupu

13.1 Úkoly podnikového početnictví

  13.1.1 Dokumentační úloha

   ·        zachycuje a kontroluje peněžní a výkonové toky v podniku

  13.1.2 Dispoziční úloha

   ·        zjištěním okamžikových stavů nebo porovnáním stavových a výsledkových veličin slouží
   ke kontrole hospodárnosti a rentability podnikových procesů a pro plánovací rozhodnutí
   zaměřená do budoucna

  13.1.3 Výkazní a informační úloha

   ·        vztah podniku ke státním orgánům, vztah k vlastníkům, případně k věřitelům podniku a
   celé veřejnosti

13.2 Členění podnikového početnictví

  13.2.1 Finanční účetnictví a rozvaha

   ·        účetnictví

   ·        inventarizace

   ·        roční závěrka (rozvaha, výsledovka, příloha)

   ·        účelové bilance, mezitímní bilance

  13.2.2 Evidence a kalkulace nákladů

   ·        kontrola nákladů podle druhu

   ·        kontrola nákladů podle místa vzniku a odpovědnosti

   ·        kontrola nákladů podle účelu

   ·        krátkodobé závěrky

   ·        kalkulace nákladů

  13.2.3 Podniková statistika

   ·        srovnávání uvnitř podniku

   ·        srovnávání v čase

   ·        srovnávání postupů

   ·        srovnávání skutečností s předpoklady

   ·        mezipodnikové srovnávání

  13.2.4 Podnikové plánování a rozpočty

   Finanční účetnictví a rozvaha

   ·        úkolem je zaznamenávat hospodářsky významné děje v podniku, které vedou ke změně
   objemu nebo skladby majetku a kapitálu podniku

   ·        všechny stavové a tokové veličiny jsou v účetnictví vyjádřeny v peněžních jednotkách

   ·        zjišťování fyzického stavu se uskutečňuje inventurou a následně pak vzniká tzv.
   inventurní soupis majetku

   ·        rozvaha neobsahuje údaje o množství, ale pouze údaje o druhu a hodnotě

   ·        účty stavové = rozvahové

   ·        účty tokové = výsledkové

  Evidence a kalkulace nákladů `a nákladové (vnitropodnikové) účetnictví

   ·        úkolem je

   o       srovnání vlastních nákladů s dosaženými výkony `a kontrola hospodárnosti

   o       zjištění vlastních nákladů k dosaženým výkonům `a kalkulace ceny

   ·        propočet vlastních nákladů (kalkulace) `a základ pro cenovou politiku podniku

  Podniková statistika a srovnávání

   ·        vyhodnocuje podklady z účetnictví, rozvahy a nákladového účetnictví

   ·        slouží pro kontrolu hospodárnosti a jako podklad pro rozhodování a plánování

   ·        členění:

   o       srovnávání v čase

   o       srovnávání metod

   o       srovnávání skutečných a předpokládaných veličin

  Podnikové plánování a rozpočty

   ·        je zaměřeno na stanovení budoucích nákladů, výnosů, hospodářského výsledku, příjmů a
   výdajů, vyplývajících z dlouhodobých i krátkodobých úkolů podniku

   ·        členění:

   o       dlouhodobý rozpočet finančních zdrojů

   o       roční prováděcí rozpočet

   o       operativní rozpočet

   o       rozpočet střediska

13.3 Základní pojmy podnikového početnictví

   ·        přijatá úhrada – poskytnutá úhrada

   ·        příjmy – výnosy

   ·        výdaje – náklady

   ·        výnosy – výkony

   ·        účetní náklady – náklady v kalkulaci

                                           14 Controlling

14.1 Controlling jako koncepce ekonomického řízení

   1.      stanovení cílů

   2.      prognózy

   3.      plánování

   4.      porovnávání plánu a skutečnosti

   5.      analýzy odchylek

   6.      opatření na odstranění odchylek

   7.      stanovení nových cílů

  1.      Stanovení cílů

   ·        bez písemného stanovení cílů neexistuje ekonomické řízení

   ·        věcný cíl – formální cíle (rentabilita, likvidita a hospodárnost)

   ·        taktické, operativní a strategické cíle

   ·        globální a oborové cíle

   ·        autonomní a odvozené cíle

  2.       Prognózy

   ·        prognóza obratu a výkonu podniku

   `a    obrat je výkon za dané období fakturovaný na třetí osobu

   o        prognóza obratu ve výrobních podnicích

   o        prognóza obratu v obchodním podniku

   o        prognóza u podniku dopravy

   o        prognóza snížení výnosů

   ·        prognóza nákladů

   o        rozpočty nákladových středisek

   o        rozbor slabých míst

  3.       Plánování

   ·        strategický controlling

   o       scénáře, plánování a vývoj zásobníku zakázek

   o       rozbor strategických mezer a jejich vývoj, rozbor závislostí

   o       rozbor silných a slabých stránek a jejich vývoj

   o       systémy včasného varování

   ·        taktický controlling

   o       bezprostřední řízení a koordinace v podniku

   ·        operativní controlling

   o       usměrňuje a koordinuje rentabilitu, likviditu a hospodárnost krátkodobě (1-3 roky)

14.2 Nástroje operativního ekonomického řízení

   

   











  14.2.1 Finanční plán

   ·        Jeho úkolem je řízení a kontrola likvidity jako úzkého profilu.

   ·        Skládá se z:

   o       plánu likvidity,

   o       bilance pohybu majetku a kapitálu,

   o       plánu financování.

   ·        Finanční plánování se člení na:

   o       taktické (1-2 měsíce)

   o       operativní (1-2 roky)

   o       strategické (nad 2 roky)

   ·        Kontrola hospodárnosti

   ·        Zpráva o ekonomickém řízení

   

   

   

   -------------------------------

   [1] v praxi nemáme dokonalé informace – využívá se osobní zkušenost