Vizuálně motorické komunikační systémy sluchově postižených

                                 (znakový jazyk, znakovaná čeština)

   

   Zákon o znakové řeči č. 155/1998 Sb.

   Znakovou řečí se pro účely tohoto zákona rozumí český znakový jazyk a znakovaná čeština:

   

     o český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými
       vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou,
       pozicemi hlavy a horní části trupu

   

     o znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a
       neslyšícími
     o znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo
       bezhlasně artikulována
     o spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající
       znaky českého znakového jazyka

   

   Znakový jazyk

     o Nejmenší jednotkou ZJ je znak (znak = slovo–jednotka mluveného jazyka)
     o ZJ umožňuje SP bezprostřední poznávání světa
     o počátky lingvistického výzkumu – Wiliam Stokoe - Sign Language Structure , 60. léta, USA

   

   Odlišnost ZJ od mluveného jazyka:

     o mluvené jazyky jsou lineární - v jazykové výpovědi není možný jiný způsob než řadit
       postupně jeden znak (slovo) za druhým
     o znakové jazyky jsou simultánní  - znaky lze provádět současně, protože lze využívat
       trojrozměrného artikulačního prostoru - inkorporace – včleňování

   př.)

   - inkorporace časových údajů  (minulý týden, příští týden, pozítří)

   - inkorporace počtu (dva roky, tři měsíce, čtyři hodiny)

   - inkorporace osobních zájmen (dát, ptát se)

   - simultánní artikulace záporu (nechci, nebavit, nemám hlad), apod.

   

   

     o Manuální nosiče – významy jsou neseny tvary, pozicemi a pohyby rukou
     o Nemanuální nosiče – mimika, pohyby a pozice hlavy, horní část těla

   

   

   

   Foneticko fonologická stavba ZJ

   

   Tvar rukou (při artikulaci)                                     DEZ

   Poloha rukou (místo, kde je znak artikulován)      TAB

   Pohyb rukou                                                           SIG

   Orientace dlaně a prstů (ve vztahu k tělu)            ORI 1/ORI 2

   Vztah ruky k ruce

   (u znaků artikul. oběma rukama)                             HA     

   Využívání prostoru při znakování:

   Při znakování volně v prostoru jsou tři základní oblasti:

   a) před obličejem- kůň, slunce, zelený

   b) u krku - hodina, nedoslýchavý, poslouchat

   c) před tělem - továrna, umělec, kultura, auto

   

     o Některé znaky při artikulaci mění svůj základní prostor - bydlet, syn,nádraží,pes,
       šikovný.
     o Na těle lze identifikovat asi 26 míst, kde lze znak ukazovat.

   

   

   Odchylky ve znakovém jazyce:

     o regionální odchylky ( potom, kaše, vejce)
     o sociální odchylky, vzdělaní uživatelé ZJ berou více výpůjček z mluveného jazyka země, kde
       žijí
     o odchylky podle pohlaví - ženy někdy ukazují jinak  než muži
     o odchylky generační - starší lidé používají staré znaky,  někdy dochází k záměrné změně
       znaků mladší generací, která nechce, aby jim starší vždy plně rozuměli

   

     o dětský jazyk (znakujeme-li na děti, automaticky používáme jednodušší, vizuálně výraznější
       jazyk), jazyk dospělých

   

   

   Možnosti osvojení vizuálně pohybových jazyků:

     o metoda lingvistická (indirektní) – na základě mateřského jazyka se učí   cizímu jazyku
     o metoda nativní (mateřská) – učí se napodobováním, vše probíhá přirozeně, vychází z
       reflexologických zákonitostí

   

   Etapy ontogenetického vývoje znakového jazyka ve znakovém prostředí:

     o pohyby, gesta, výraz obličeje
     o znakové žvatlání (4-6 měsíců)
     o protoznaky, nejsou to znaky, ale začínají se jim podobat (užívá je k označování sebe sama,
       lidí, místa a věcí) – příp. pointing
     o stupeň jednoho znaku (8-12 měsíců)
     o stupeň dvou znaků (16-24 měsíců)
     o stupeň tří znaků (24-30 měsíců)
     o osvojování morfologie znakového jazyka
     o používání delších komplexních výrazů
     o po 5. roce se upevňuje základní stavba jazyka
     o 10-12 let začínají se používat komplikované výrazy

   

   Doporučená literatura k problematice:

   MACUROVÁ, A. Proč a jak zapisovat českého znakového jazyka. Speciální pedagogika 6, 1996, č.
   1, s. 5-19

   MACUROVÁ, A. Poznáváme český znakový jazyk (Úvodní poznámky). Speciální pedagogika 11, 2001,
   č. 2, s. 69-75