Fonetika (fóné – hlas, zvuk lidské řeči)

l  nauka o zvukové stránce lidské řeči





l  zabývá se její funkcí při mluvení

                                         Fonetika popisuje:

l  základní jednotky řeči (hlásky)



l  vyšší zvukové jednotky (slabiky, slova)



l  jejich změny v souvislé řeči



l  zvukové úpravy řeči modulačními faktory (melodie, tempo, přízvuk, barva hlasu)

                                             Ortofonie

l  nauka o správném tvoření a správném znění hlásek spisovného jazyka





l  je nutným předpokladem ortoepie

                          Ortoepie (orthos – rovný, správný, epos – slovo)

l  nauka o spisovném užívání spisovně tvořených hlásek



l  ortoepická pravidla jsou součástí normy spisovného jazyka

                                             Fonologie

l  lingvistická disciplína



l  zkoumá funkce hlásek, jejich schopnost rozlišovat slova svojí přítomností či záměnou





                                Zvuky řeči se tvoří mluvními orgány:

l  ústrojí respirační (dýchací)



l  ústrojí fonační (hlasové)



l  ústrojí modifikační (artikulační)





                                          Hlasový začátek

l  způsob, jakým fonace začíná

l  měkký – plynulé zesílení hlasu,pozvolné rozkmitání hlasivek

l  dyšný – hlasivky se přibližují k sobě zpočátku neúplně, část vzduchu uniká, je provázen dyšným
šelestem

l  tvrdý – prudké rozražení hlasivek

                                Na tvorbě hlásek se účastní orgány:

l  pohyblivé (rty, tváře, jazyk, měkké patro, stěny hltanu, dolní čelist)



l  nepohyblivé (stěny dutiny nosní a nosohltanové, horní čelist, tvrdé patro, alveolární výběžky,
zuby)

                                           Dělení hlásek:

l  samohlásky (vokály)





l  souhlásky (konsonanty)





l  vokály i konsonanty se rozlišují artikulačně i akusticky

                                        Samohlásky - vokály

l  systém českých samohlásek je tvořen 5 samohláskami

l  jedna z nich má 2 grafémy (i-y)

l  samohlásky se po stránce zvukové charakterizují poměrem rezonančních tónů dutiny ústní a hrdelní

l  tyto rezonanční tóny formují zvuk hlásky - formanty

                                       Klasifikace samohlásek

l  dle postavení jazyka se dá znázornit na vokalickém trojúhelníku – Helwagův)





l  dle délky trvání – krátké, dlouhé



l  diftongy – dvojhlásky (ou, au, eu)

                                        Helwagův trojůhelník

                                       Souhlásky - konsonanty



l  českých souhlásek je 25





l  lze je třídit dle několika hledisek (zda při jejich realizací zní či nezní hlas, dle způsobu
artikulace, dle místa artikulace)



                                       Doporučená literatura:

l  Hála, Sovák: Hlas, řeč, sluch

l  Hála: Fonetika v teorii a praxi

l  Vyštejn: Vady výslovnosti

l  Ohnesorg: Artikulace českých hlásek