Nácvik odezírání



u  odezírání je vnímání orální mluvy zrakem a její chápání podle pohybů úst, mimiky tváře, výrazu
očí, gestikulace rukou i celého těla



Podpůrné složky odezírání:

u  mimoslovní komunikace  (gesta, doteky, pohledy)

u  mimika

u  gestikulace ( přirozené posunky, doprovodná gestikulace k obsahu)









u  při odezírání SP vnímá především kinémy = pohyby mluvidel, které přebírají funkci signálů zvukové
řeči



u  kiném je jednoduchý mluvně pohybový útvar, zrakem odlišitelný od jiných mluvně pohybových útvarů.
Jednomu kinému neodpovídá jediný foném, ale několik fonémů

  (Alich in Krahulcová)





u    kinémů je 11 - 4 pro samohlásky (A,E,I,O+U) a 7  pro souhlásky (Krahulcová, 1998)

u    (někteří odborníci uvádí 8 kinému pro souhlásky)



u    bilabiální kiném ( P,B,M)

u    labiodentální kiném (F,V)

u    lingvoalveolární kiném (T,D,N, Ť,Ď,Ň)

u    kiném ostrých sykavek (S,Z,C,Ř)

u    kiném tupých sykavek (Š,Ž,Č)

u    lingvoalveolární a vibrační kiném ( L,R,J)

   (někde právě bývá označována hláska J jako samostatný 8. kiném)

u    velární kiném (K,G)



u    bez viditelného kinému (např. H,CH,N)

                                          Stupně odezírání

-       ideovizuální (globální) – přirozená a účinná příprava na vyučování řeči, dítě vnímá celkový
faciální obraz, základy pojmotvorného procesu



-       vizuálně fonetické (lexikální) – v období vyvozování hlásek a slov, artikulační cvičení
zaměřené na izolované prvky, slabiky a skupiny hlásek, slov – důležité vizuálně technické
zapamatování



-       ideativní (rozumové)- nejvyšší stupeň odezírání – schopnost rozpoznat faciální formu
mluveného slova, uložit do zrakové paměti globální obraz slova (věty) a vyvodit obsah výpovědi



                                          Metody odezírání



-       čisté odezírání



-       s příležitostnou pomocí

  (Hand Mund systém, Cued Speech, chirografie, POMOCNÉ ARTIKULAČNÍ ZNAKY



Složky odezírání –

                       technická, psychická









Nácvik odezírání:

u  systematický a dlouhodobý výcvik

  (u dětí převážně dopoledne)

u  respektovat individuální schopnost udržení pozornosti  (max. 20 min)

u  odezírání z různých poloh

u  akceptovat aktuální psychický a zdravotní stav dítěte

u  výcvik odezírání probíhá zároveň s výcvikem sluchu – „mluvení zrakem“

  (převážně u nedoslýchavých splyne

   zvuk slova s zrakovým vjemem)





u  trénování zrakového vnímání jako příprava na odezírání mluvy



-       cvičení s identickými dvojicemi lišícími se v jednom parametru

-       rozlišování tvarů, rozlišování rozdílů

-       poznávání nesprávností ve vztahu obrázek - skutečnost

-       sestavování celků z částí







u  znalost konverzačního tématu a upozornění na jeho případnou  změnu

u  při komunikaci ve skupině upozornit na změnu mluvčího

u  nutnost zachycení především první slabiky (nedochází u ní k artikulační deformaci a tudíž je pro
pochopení celého slova důležitá)





u  hůře se identifikuje krátké slovo, při delším slově je možno využít kombinační schopnosti dítěte,
slovo si domyslí podle jeho identifikované části

u  vyvarovat se komplikovaných souvětí a modulačních faktorů řeči, které mění význam sdělení

u  dodržovat zásady komunikace se SP – vhodné osvětlení, adekvátní mimika, komunikace tváří v tvář,
překážky v obličeji, apod.



                                             Literatura

u   STRNADOVÁ, V. Potom ti to povíme. Praha: Česká unie neslyšících, 1994.

u   STRNADOVÁ, V. Jaké je to neslyšet.Praha: Česká unie neslyšících, 1995.

u   STRNADOVÁ, V. Hádej co říkám aneb Odezírání je nejisté umění. Praha: Helix, 2001.

u   JANOTOVÁ, N., ŘEHÁKOVÁ, K. Surdopedie. Komunikace sluchově postižených. Praha: SPN,1990.

u   KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002.