Komunikační přístupy ve školách pro SP 1 Orální metoda Cílem je: nformovat mluvenou řeč na základě hmatu a zraku naktivizovat zbytky sluchu Zásady orální metody: nžákovi je exponováno slovo v mluvené a písemné podobě nnové slovo zapadá do kontextu navozené situace npodpora pomocí daktylních znaků nstálé vystavování dítěte mluvené řeči nejen ve školním prostředí Důvody pro orální metodu: nsnadnější interkulturní komunikace nsnadnější proniknutí do kultury majoritní společnosti slyšících ntvrzení, že rozvoj myšlení je závislý na kvalitě mluvené řeči Důsledky striktní orální metody: nnehomogenní komunita SP nzhoršení úrovně jazyka u SP ve všech jeho rovinách nSP dosahují mnohem menších výsledků zejména v oblasti, kde mluvený jazyk slouží jako jediný prostředek získávání informací 2 Totální komunikace nTK je filozofie určitého způsobu myšlení – Roy Holcomb (1968, USA) nTK je způsob komunikace - neslyšící i slyšící se chtějí vzájemně co nejlépe pochopit nTK je praktická metoda pro navázání komunikace s neslyšícími (neslyšící i slyšící použijí všechny dostupné prostředky k porozumění) Prostředky dorozumívání v rámci TK: npomocné artikulační znaky – vizuální kontakt npantomima, mimika, dramatizace nprstová abeceda nmluvený jazyk – mluva, odezírání, čtení, psaní nposunkové systémy – všeobecně užívaná gesta, postoj těla nznakový jazyk, znakovaná čeština Kritika TK (Pulda 1999): nděti sledují jenom ruce – nenaučí se srozumitelně mluvit ani odezírat nmnozí učitelé SP nedokáží současně mluvit a znakovat nje zanedbána raná sluchově – řečová výchova nzisk ze slyšení se ztrácí, připojí-li se posunky 3 Bilingvální výchova •komunikace sluchově postižených, kdy je přenos informací ve dvou jazykových kódech (znakový jazyk neslyšících a mluvený, orální většinový jazyk) •komunikace mezi neslyšícími vzájemně a mezi neslyšícími a slyšícími nBilingvismus simultánní: Jedinec se oba jazyky učí současně (ve stejnou dobu). nBilingvismus sekvenční: Jedinec se učí druhý jazyk až ve chvíli, kdy první jazyk už ovládá. Systém bilingvální komunikace (Krahulcová - Žatková) nmluvenou řeč nelze zvládnout bez současného vyučování ZJ njenom ZJ zajišťuje přirozené podmínky jazykového vývoje nužívání ZJ neomezuje potřebu neslyšícího dítěte dorozumívat se ncíl bilingválního vyučování neslyšících dětí je normální jazykový vývoj v atmosféře porozumění a úspěchu Výhody bilingválního vzdělávání: nvětší vědomí arbitrárnosti jazyka (vztahy mezi slovy a jejich významy) nrychlejší oddělení významu od formy nvětší schopnost kreativního myšlení nvětší kognitivní a jazyková variabilita nvětší schopnost při tvoření představ (Jabůrek 1998, s. 8) Podmínky pro realizaci bilingválního přístupu (Domancová) nrealizace výzkumu teorie ZJ a tvorba metodik aplikace ZJ v procesu výchovy a vzdělávání neslyšících npřirozené akceptování společenství SP a jejich jazyka nakceptování bilingválního přístupu ze strany rodičů npříprava pedagogických pracovníků – SP učitel - kvalitním jazykovým vzorem, plní sociálně-kulturní a psycho-emociální identifikační funkci, je důvěrníkem dětí a usnadňuje jim vyrovnat se s postižením a přizpůsobit se životu menšiny ve většinové společnosti (Chlumecká) nnové kurikulum nzabezpečení přirozeného kontaktu mezi neslyšícími a slyšícími osobami nvíra v úspěch bilingválního vzdělávání Doporučená literatura: JABŮREK, J. Bilingvální vzdělávání neslyšících. Praha: Septima, 1998 KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002 PULDA, M. Surdopedie se zaměřením na raný a předškolní věk. Brno: MU, 1994 PULDA, M. Včasná sluchově řečová výchova malých sluchově postižených dětí. Brno: MU, 2002 EVANS, L. Totální komunikace, struktura a strategie. 1. vydání, Hradec Králové : Pedagogické centrum, 2001, s. 89. ISBN 80-238-7915-4.