3, 4 Sluch, diagnostika sluchového postižení Vymezení základních pojmů n význam sluchu n etiologie sluchového postižení n klasifikace sluchových vad Význam sluchu ndůležitý pro komunikaci a rozvoj sociálních vztahů, vytváří se citová vazba na okolí nmožnost získávání informací o věcech a dějích v okolí nzáklad pro vytvoření vnitřní řeči, rozvoj abstraktního myšlení norientace v prostoru – nositel varovných signálů, vnímání okolí Typy sluchových vad Periferní nedoslýchavost Převodní vada (conductiva) nzpůsobena různými překážkami znemožňující mechanický převod zvukových vln od zvukovodu do tekutin vnitřního ucha - „slyší méně, ale rozumí“ Příčiny: nucpaný zevní zvukovodu, např. ušním mazem nebo cizím tělesem nzvukovod může být zúžen nebo zcela uzavřen - vývojová vada - atrézie nperforace (otvor) v bubínku, způsobena zánětem nebo úrazem Percepční vada (perceptiva) - senzorineurální nzahrnuje všechny nedoslýchavosti, při kterých je porušena funkce vnitřního ucha, sluchového nervu nebo mozkové kůry - „slyší hodně, ale nerozumí“ Příčiny: nu dětí jde o vady vrozené nve vyšším věku způsobené arteriosklerózou - nedostatečným prokrvením, zánětem či úrazem nzánět mozkových blan - toxiny infekčního viru zničí vláskové buňky vnitřního ucha v kterémkoliv věku Smíšená vada (mixta) Centrální nedoslýchavost nzahrnuje komplikované defekty způsobené různými procesy, které postihují podkorový a korový systém sluchových drah npříznaky velmi rozmanité a mohou být způsobeny jednak organickou změnou či funkční změnou nEtiologie sluchového postižení u Endogenní příčiny - genetický podmíněné (50-75%), př. Connexin 26 u Exogenní příčiny (20-25%) 1. Prenatální období unemoc matky v průběhu těhotenství – virové onemocnění - chřipka, zarděnky, spalničky, CMV, herpes, příušnice, toxoplazmóza, RTG záření 2. Perinatální období uděti nedonošené, nezralé – nízká porodní hmotnost – méně než 1500g – 20x větší pravděpodobnost výskyt SP, špatná fce plic, nedokysličení krve – špatná výživa buněk, krvácení do mozku či vnitřního ucha /labyrintu/ - porod protrahovaný, klešťový porod 3. Postnatální období ubiologické podmínky – infekční onemocnění, klíšťová encefalitita, meningitida, opakované záněty středouší (dlouhodobé), otoskleróza, cholesteatom – zánět, většinou z neléčené chronické otitidy, nádorové onemocnění sluchového nervu ufyzikální podmínky – hlučné prostředí, stres umechanické podmínky – úrazy hlavy a ucha, perforace bubínku nSP je u obyvatelstva jedno z nejrozšířenějších somaticko – funkčních postižení (Neubert, In Leonhardt, 2001) nvrozená porucha sluchu novorozenců je nejčastější poruchou vůbec - je 20 × častější než fenylketonurie nasi 1–3 na 1 000 novorozenců má signifikantní poruchu sluchu (Lavička, Šlapák, 2002) npokud je vážná porucha sluchu zjištěna pozdě (více než 24 měsíců), není již možno sluchová centra patřičně stimulovat a sluch se již nerozvine - senzitivní vývojová perioda (velká plasticita mozku) Stupně sluchových vad Nedoslýchavost nlehká (ztráta 20 – 40 dB) nstřední (ztráta 40 – 70 dB) ntěžká (ztráta 70 – 90 dB) Hluchota npraktická núplná Ohluchlost Stařecká nedoslýchavost (presbyakusis) Ušní šelest Velikost ztráty sluchu podle WHO n0 - 25 dB normální sluch n26 - 40 dB lehká nedoslýchavost n41 – 55 dB střední nedoslýchavost n56 – 70 dB středně těžké poškození sluchu n71 – 90 dB těžké poškození sluchu nvíce než 90 dB – praktická hluchota Psychologické zvláštnosti a důsledky SP 1. Oblast poznávání, orientace v prostoru nztráta zvukového pozadí nchybí zvuková kontrola nnarušení pocitu osobní bezpečnosti, sebejistoty 2. Oblast sociální nnarušení sociálních kontaktů s intaktní společností nspolečenská izolace, psychická zátěž nodlišnější orientace v sociálních hodnotách, dítě může vnímat svět zjednodušeně a zdeformovaně ncitová nevyrovnanost, labilita, citová oploštělost, neadekvátní reakce, vztek, agresivita Potměšil (1999) vymezuje nejčastěji se opakující emoční poruchy a odchylky v chování, které se vyskytují u některých jedinců se sluchovým postižením: nimpulzivní chování nnedostatek sebeúcty nnedostatek empatie nneschopnost popsat momentální psychický stav, vysvětlit pocity nobtíže v morálním vývoji nzjednodušené až černobílé chápání povahových rysů a vlastností lidí nobtíže v koncepci interpersonálních vztahů 3. Oblast psychologická – osobnost SP npři rozvoji řeči – nedostatečná sluchová kontrola, nižší úroveň řeči, méně srozumitelná nmyšlení – statické, nepohotové, založené na konkrétních pojmech npojetí sebe sama – cítí se méněcenní, když nerozumí, nebo jim není porozuměno, stáhnou se, mohou se snadno vzdávat nvýkonnost – opožděné reakce – neotáčí se za zvuky nnesamostatnost – závislost na rodičích, tlumočníkovi, slabá vůle, nerozhodnost, mnohdy snadná ovlivnitelnost Vymlátilová (In Říčan, Krejčířová, 1997) popisuje základní rysy osobnosti sluchově postižených dětí: nprakticky trvale jsou vystaveny podnětové deprivaci nčastěji u nich dochází k citové deprivaci nvztah rodič-dítě je podroben větší zátěži nprožívají častěji a opakovaně zklamání, protože nejsou schopny plnit požadavky svých učitelů a vychovatelů njsou obvykle ve stresu, pokud musejí odezírat a komunikovat slovně Základní pojmy z audiologie: Sluchové buňky reagují na zvuky ve frekvenční oblasti 20 – 20 000 Hz. Pro běžný život člověka je nejdůležitější oblast 125 – 8 000 Hz. Pro komunikaci je důležitá oblast, kde se nachází hlavní část akustické energie řeči, tj. 500 – 2 000 Hz. Tyto frekvence nazýváme „frekvence řečové“. Postižení sluchu v této oblasti má nejhorší dopad na verbální komunikaci člověka. Lejska (2003) vymezuje tyto základní vyšetřovací metody: 1. Klasická zkouška sluchová - posouzení stavu sluchu i rozumění na základě opakování slov, která vyšetřující předříkává. Hodnotí se vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova opakoval (orientačně míra sluchové vady), rozdíl mezi opakováním hlubokofrekvenčních a vysokofrekvenčních slov a rozdíl mezi hlasitou řečí a šepotem. 2. Subjektivní audiometrie – audiometrické vyšetření, jehož písemný záznam stavu sluchu označujeme jako audiogram a.) prahová tónová audiometrie b.) slovní audiometrie nAudiogram npísemný záznam individuálního stavu sluchu nvodorovné čáry – intenzita hladin (v dB) nsvislé čáry - frekvence (v Hz) Značení na audiogramu: nplná čára – vzdušné vedení npřerušovaná – kostní vedení nčervená- pravé ucho, modrá – levé nkolečko – pravé ucho, křížek - levé n3. Objektivní audiometrie Tympanometrie üvyšetřuje středoušní funkce üměří množství akustické energie ve vnějším zvukovodu,které se odráží od blanky bubínku Otoakustické emise (Kempovo echo) üvychází z toho, že ucho (vláskové buňky vnitřního ucha) jsou zdrojem jistého zvuku üpokud je vysílán do vnějšího zvukovodu stimulující zvuk a vnější vláskové buňky jsou nepoškozeny – je možné zaznamenat citlivým mikrofonem slabounký zvuk BERA – vyšetření evokovaných odpovědí mozkového kmene CERA – vyšetření evokovaných odpovědí mozkové kůry SSEP – vyšetření ustálených evokovaných potenciálů, není potřeba spolupráce dítěte, provádí se především u kandidátů na kochleární implantát. Doporučená literatura: LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. NOVÁK, A. Foniatrie a pedaudiologie I. Poruchy komunikačního procesu způsobené sluchovými vadami. Praha: 1994. NOVÁK, A. Foniatrie a pedaudiologie II. Základy fyziologie a patofyziologie řeči, diagnostika a léčba poruch řeči. Praha: 1997.