6 Logopedická péče u SP

   (Fixace a automatizace jednotlivých hlásek)

   

   

   Mechanizmus tvoření samohlásek u sluchově postižených (Krahulcová, 2002):

   -samohlásky představují základ artikulace a odezírání

   

   nzrakové napodobování tvaru rtů a velikosti čelistního úhlu

   

   naktivní polohování mluvidel – napodobováním mluvního vzoru a polohováním logopedickými
   sondami a špachtlemi +  manuální polohování celkového postavení mluvidel

   

   nnapodobování zvuku na podkladě taktilně vibračního pociťování činnosti hlasivek:

   -odhmatávání pomocí rukou

   -fonátor  převádí zvukové vjemy všeho druhu na vibrace, slouží u dětí se sluchovými a řečovými
   vadami k uvědomění charakteru řeči, umožňují autokontrolu řečového projevu

   -počítačový logopedický softwar – Speechwiever

   -FO-indikátor - indikátor základního kmitočtu, slouží k nácviku správné výšky hlasu, ke
   cvičení intonace

   

   noptimalizace orální rezonance N-indikátorem:

   -užívá se při fixaci nazálů, chvění snímá kontaktní mikrofon z nosního chřípí -na měkkou část
   nosu, nikoliv na nosní kost. Cílem nácviku je dosáhnout správné funkce měkkého patra.)

   

   nautomatizace do slovních stereotypů

   

   

   

   Přímé metody – předchází jim přípravná předartikulační cvičení – poté následuje přidání
   znělosti

       Př. hláska „b“ – nafukování tváří, foukání do předmětu»

       usilujeme o dosažení znělosti (slabika „ba“), pak teprve

       další samohlásky

   

   Substituční metody – využívá se jiné pomocné hlásky k

       vyvození potřebné hlásky

      Př. - hláska „m“ – tvoříme ze samohlásky „a“ – dítě 

              vyslovuje dlouhé„ááááá“, sevřeme rty – ozve se zvuk

             „mmmm“

           - hláska „f“ – „úúúú“ – zatlačením dolního rtu zazní „f“

   

   Podpůrné metody – využití mechanického systému

   

   

   

   

   

   

   

   Vyvozování jednotlivých hlásek u SP:

   

   nP, B, M – počáteční skupina hlásek pro nácvik, pro SP nejlépe viditelné

   

   nF, V pomůcky kontrolující výdechový proud

   -artikulační postavení (spodní ret přitlačen k zubům)

   -znělost – neznělost

   

   nT - artikulační postavení bez znělosti (naučit se kvůli neznělému T na konci slov)

   -cvičení závěru (exploze), při nedokonalém upevnění uniká výdechový proud po stranách jazyka -
   spojení se vokálem A

   -pozor na nazalitu - měkké patro nevytváří dokonalý závěr

   -pozor na prodloužený výdech (th…)

   

   nD - přidat znělost k T - omezit nazalitu při artikulaci A

   

   nN - odhmatání artikulačního postavení (znělost + výdechový proud nosem)

   -vizuální kontrola (artikulační zrcadlo)

   -pozor na silnou explozi, která hlásku deformuje

   

   nS - důležitý stav dentice

   -artikulační postavení (hrot jazyka za dolní řezáky,

      výdechový proud pouze středovou úžinou, neznělost)

   -je možné vyvodit prodlouženou artikulací T

   

   

   nZ - vyvozujeme ze S přidáním znělosti

   

   nŠ - vyvozujeme ze S zaokrouhlením a vyšpulením rtů,  posunutím hrotu jazyka do dutiny ústní,
   neznělá hláska

   

   nŽ - přidáním znělosti k hlásce Š

   

   nL - postavení hrotu jazyka na horním patře, pohyb jazyka, boční výdechový proud, znělost
   (důležité pro artikulaci R)

   -pozor na nazalitu, vyplazování jazyka, opačný pohyb jazyka

   

   nJ - vyvozování z hlásek z I+A

   -pozor na nazalizaci, při silném přitlačení jazyka k tvrdému patru – K

   -obtížně spojitelné s ostatními vokály

   

   nK -  nejčastěji ve spojení s A, z T zatlačením jazyka mírně dolů a vzad

   -pozor na dávivý reflex, poloha vleže

   -při nedostatečném závěru zní jako „kch“

   

   nG - přidáním znělosti ke K

   

   Doporučená literatura:

   

   KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002

   

   SVOBODOVÁ, K. Logopedická péče o děti s kochleárním implantátem. Praha: Septima, 2005

   

   VANĚČKOVÁ, V. Výchova řeči sluchově postižených dětí. Praha: Septima, 1996