ALTERNATIVNÍ PEDAGOGIKY Podkladem pro přednášku jsou níže uvedené publikace v plné, nebo v částečné přenesené citaci. Literatura: PROČ A JAK SE ŠKOLSTVÍ A VZDĚLÁVÁNÍ MĚNÍ Škola současnosti není určitě taková, jakou si ji ještě pamatujeme z našeho mládí. Můžeme odpovědně konstatovat, že „..dosud asi nikdy v historii lidské civilizace nedocházelo k tak významným změnám ve školství a vzdělávání, jež se realizují nebo plánují nyní, v období elektronické komunikace a informační exploze, globální ekonomika apod.“ (1, s.9) Školy s alternetivními prvky pedagogik (užívaný termín alternativní školy), s nimiž se setkáváme. Školy s alternativními prvky pedagogik (užívaný termín alternativní školy), s nimiž se v nejrůznějších podobách dnes setkáváme, jsou součástí těchto dramatických přeměn. ZMĚNY V OBSAHU VZDĚLÁVÁNÍ Nepochybně zásadní změna nastala ( a průběžně stále probíhá) v obsahu vzdělávání., přičemž mnohé předměty byly zachované (matematika), některé byly vyřazeny (branná výchova, astronomie, výrobní praxe apod.), některé přibyly (rodinná výchova, informatika apod.). STRUKTURA SYSTÉMU VZDĚLÁVÁNÍ Z předchozího vyplývá, že ke změnám ve strukturování předmětů ve své podstatě výrazně nedošlo. Novými strukturálními prvky jsou tzv. integrované předměty, např. na gymnáziích předmět Základy společenských věd v kurikulu obsahuje témata : ekonomiky, politologie, přírodních věd, psychologie, sociologie aj. dle volby . KDO MÁ MÍT VLIV NA KONTROLU A ŘÍZENÍ AUTONOMNÍ ŠKOLY V OBCI : školská správa rodiče žáka celá veřejnost jak daleko může jít autonomie poskytovaná školám a jak přitom zachovávat určitou míru vnějšího řízení a kontrolami nad školami ? ZDOKONALOVÁNÍ ŠKOLSTVÍ(ZŠ) HUMANIZACE ŠKOLY (3, s.6) Skupina amerických pedagogů a psychologů zveřejnila podmínky a cíle humanizace školy pro orientační potřebu učitelů: 1. Humanistická pedagogika akceptuje potřeby žáků a vytváří možnosti poznávání a programů jako celku, přičemž bere ohled na potenciál žáků. 2. Ulehčuje žákům vyjádření svého vlastního současného stavu a možnost vyzkoušet si své síly a snaží se u všech o rozvinutí vědomí vlastní hodnoty. 3. Klade důraz na osvojování základních schopností žít ve společnosti vytvořené z několika kultur (multikulturní společnosti). Toto zahrnuje akademickou, osobní, interpersonální, komunikační a ekonomickou oblast. Z uvedeného můžeme vyvodit, že pomoc žákům spočívá ve formulování a aplikování principu dobrovolnosti, s ohledem na individuální životní dráhu a skupinovou orientaci (Hopf, 2001). Autor také zformuloval postupy německé humanistické pedagogiky do těchto orientačních bodů: 1. brát v ohled potřeby žáků 2. rozvíjet všechny oblasti osobnosti 3. ulehčit žákovi popsat svůj současný stav 4. učinit ze žáka vychovatele sebe sama 5. přiznat důležitou roli pocitům 6. vytvořit učební klima plné porozumění, podpory a klima zbavené strachu 7. rozvíjet opravdový respekt pro hodnoty bližních ALERNATIVNÍ ŠKOLA[1] [1] Lit.: Průcha,J: Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha, Portál, 2001; Svobodová, J., Jůva, J.: Alternativní školy. Brno, Paido 1996; Rýdl, K.: Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno, Vyd. F. Zeman 1994. ALTERNATIVNÍ MOŽNOSTI VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ (Svobodová, J., 2005) Nejznámější pedagogické koncepce z období reformní pedagogiky: školy církevní a soukromé Nejznámější alternativní produkty uvedu pouze informativně, neboť tyto vzdělávací koncepce mají již dostatečný výběr informačních zdrojů. Montessoriovská pedagogika Maria Montessofi (1870-1952) založila svůj první Dům dětí v Římě v r. 1907 pro malé děti z ulice. Měla podíl především na rozvíjení předškolní pedagogiky. Hlavními atributy jejího systému pro senzomotorickou (smyslově pohybovou) výchovu jsou didaktický materíál (bohatá soustava pomůcek) a pedagogicky upravené prostředí (nábytek a koberce, tabule, kliky, zařízení). Její práce byla založena na pedocentrismu, což vede k individuálnímu přístupu k dítěti. www.montessoricr.cz. Waldorfská pedagogika První školu založil Rudolf Steiner (1861-1925), pro dětí továrních dělníků tabákové firmy WaldorfAstoria. Základem koncepce je antroposofie, která sice není obsahem výuky, ale nezbytná je v přípravě učitelů. Z antroposofie vycházejí výchovné postupy, ale záleží na učiteli nebo učitelských sborech, jak antroposofii chápou a jak s ní pracují. Waldorfská pedagogika Daltonská pedagogika Autorkou daltonské koncepce (název podle města Da1ton, Massachusetts, USA), je Helen Parkhurstová (1887-1959). Do dnešního dne se vyvinula da1tonská koncepce jako způsob organizace práce ve třídě nebo škole, respektující vlastní tempo dětí v učení, jejich volbu (z předložené nabídky témat) a možnost spolupracovat s ostatními spolužáky (svoboda, samostatnost, spolupráce). Jenská pedagogika Autor Jenského plánu Peter Petersen (1884-1952) koncipoval jenskou školu jako učení ve společenství. Zrušením ročníků se vytvářejí smíšené kmenové skupiny (nižší 1.-3. třída, střední 4.-6. třída, vyšší 7. a 8. třída, mladistvých 9.-10. třída), posilující různost a spolupráci mladších a starších dětí. Freinetovská pedagogika Zakladatelem moderni, pracovní školy byl Celestin,Freinet (1896-1966). V centru jeho pedagogiky stojí dítě jako jedinec, který je tvořivým členem společnosti a má se na jejím rozvoji podílet OTEVŘENÁ ŠKOLA, OTEVŘENÉ VYUČOVÁNÍ Otevřená škola je obecné označení takové školy, která se otevírá navenek vůči okolní komunitě a dovnitř vůči svému osazenstvu - žákům, učitelům a rodičům. Otevřené vyučování je způsob školní práce, pocházející ze 60. a 70. let 20. století z USA a Anglie, kde se rozvíjelo pod názvem "open education". Komunitní školou se může stát každá škola, která kromě tradičního vzdělávání a výchovy ve třídách poskytuje vzdělávání, ale také relaxaci a může nabídnout aktivní trávení volného času (sportovní, kulturní aktivity) při zapojení místní komunity do tohoto procesu. Má k dispozici školní prostory a maximálně využívá materiálních i lidských zdrojů, je otevřená odpoledne, večer i o víkendech. Chod školy mohou ovlivňovat nejen učitelé, ale i děti (prostřednictvím školního parlamentu) a jejich rodiče. KOMUNITNÍ ŠKOLA (centrum) A KOMUNITNÍ VZDĚLÁVÁNÍ PROJEKT ŠKOLA PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ (ZDRAVÁ ŠKOLA) Program Škola podporující zdraví směřuje k výchově ke zdravému způsobu života v nejširším slova smyslu. Dvěma integrujícími principy činnosti škol podporujících zdraví jsou - respekt k přirozeným potřebám jednotlivce a - rozvíjení komunikace a spolupráce. VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZAČÍT SPOLU (Step by Step) Vzdělávací program Začít spolu je alternativní vzdělávací program s důrazem na individuální přístup k dítěti a partnerství školy s rodinou a okolní komunitou. V České republice se uplatňuje od roku 1994 v mateřských a od roku 1996 i v základních školách. (Ve 24 zemích světa je program znám pod mezinárodním označení Step by Step.), Je realizován za podpory Sorosovy nadace ITV - INTEGROVANÁ TÉMATlCKÁ VÝUKA Američanka Susan Kovaliková, autorka systému, vytvořila svůj vzdělávací model na základě zkušeností z práce s nadanými dětmi (které se ve škole nudily). Jejím cílem byla změna školy v takové prostředí, kde by talentované děti dostaly adekvátní příležitost, další podněty přímé zkušenosti. Při té příležitosti si uvědomila, že i ostatní děti, které nebyly vybrány jako nadané, touží po zajímavé škole, která by nabízela zajímavé učení a kam by chodily rády. Chtěla vytvořit školu, kde by dostaly svoji šanci všechny děti. ITV je založena na výzkumech mozku a jejich aplikace do školní praxe. Pedagogický projekt je určen jednotlivým pedagogům i celým školám. Nabídku programu tvoří systém kurzů, zaměřených - na zavedení osobnostní a sociální výchovy do škol, - na podporu vztahu rodiny a školy, - na vedení školy - a na spolupráci pedagogického sboru a okolní komunity. Projekt hledá nové cesty a nové nápady pro změnu školy a může pomoci k vytvoření vzdělávacího programu CELOSTÁTNÍ VZDĚLÁVACÍ PROJEKT "DOKÁŽU TO?" Domácí vzdělávání bylo v České republice dosud možné bez pevného právního ukotvení. Jeho oficiální status byl "pokusné ověřování odlišné organizační formy základního vzdělávání - tzv. domácí vzdělávání". Tento experiment vznikl na žádost rodičů, kteří nedůvěřovali současné škole a usilovali o uplatnění práva postarat se o své děti sami. Od počátku existence programu se potýkali s nemalými problémy. Domácí vzdělávání nebylo právem rodičů, ale výjimečnou vzdělávací příležitostí danou rodičům, pro výjimečné případy řešení specifických vzdělávacích potřeb některých žáků 1.-5. ročníku základní školy INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ (dříve DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ)