Environmentální výchova

Hana Horká

                                             Literatura



n      ČINČERA, J. A KOL. Hry a výchova k trvale udržitelném rozvoji. Praha : Brontosaurus,  1996.

n      DOBRORUKOVI, L. A J. Malá tajemství přírody. Praha : Albatros, 2001.

n      www.envigogika.cz

n      HORKÁ, H. Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. Brno : PdF MU, 2005

n      HORKÁ, H. Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno : Paido, 1996.



n  HORKÁ, H. Výchova pro 21. století. Globální výchova v podmínkách české školy. 2. rozšířené a
doplněné vydání. Brno : Paido, 2000.

n  KELLER, J. Přemýšlení s Josefem Vavrouškem. Praha : G plus G, 1995.

n  KELLER, J.; GÁL, F.;  FRIČ, J. Hodnoty pro budoucnost.  Praha : G plus G, 1996.

n  KELLER, J. Abeceda prosperity. Brno : Doplněk, 1997.







n  KELLER, J. Až na dno blahobytu. Brno : Hnutí Duha 1993.

n  KOHÁK, E. Zelená svatozář. Praha : SLON, 1998, 2000.

n  KORVASOVÁ, H.; MÁCHAL, A. Hrajeme si na přírodu (soubor her s ekol. tématikou). Praha : IDM,
1991.

n  LIBROVÁ, H. Pestří a zelení. Brno : Veronica a Hnutí Duha, 1994.

n  LIBROVÁ, H. Vlažní a váhaví. Brno : Doplněk, 2003.

                                    Práce ke kolokviu-Projekt EV

n  Titulní stránka:

n  Téma: 

n  1. Název:         

n  2. Zdůvodnění tématu - smysl projektu: 

n  3. Cíle:        

n  4. Předpokládané činnosti:          

n  5. Realizace:

n  6. Sebereflexe:

                           Ekologie (z řeckého "oikos„ - "dům", "obydlí")



n  vědní obor se zabývá vztahy mezi jednotlivými organismy a jejich prostředím a mezi organismy
navzájem (blatouch bahenní, vydra  říční, káně jako dravec se živí hraboši )

n  

                                        Environmentalistika

n  zkoumá mechanismy působení člověka na ekosystémy

n  prevencí znečišťování životního prostředí,

n  nápravou vzniklých škod a prevencí nežádoucích zásahů.

n  zahrnuje ochranu přírody, monitoring složek životního prostředí, využívání přírodních zdrojů,
nakládání s energií, péči o lidské zdraví apod.

                                  Ekologická výchova jako proces:



n  poznávání  životního  prostředí, 

n  utváření  a rozvíjení hodnotících vztahů (etické a estetické zřetele),

n  rozvíjení šetrného a odpovědného jednání.

                                        Posun v paradigmatu
                                          v pojetí výchovy



n  od důrazu na ochranu přírody



n  přes péči o životní prostředí až



n  k současnému konceptu (trvale) udržitelného rozvoje. 

                                        Posun v paradigmatu
                                          v pojetí výchovy



n  od důrazu na ochranu přírody



n  přes péči o životní prostředí až



n  k současnému konceptu (trvale) udržitelného rozvoje. 

                                          Od výchovy k OP
                                          k výchově pro UR

n  výchova k ochraně přírody



n  výchova a vzdělávání v oblasti životního prostředí



n  výchova k péči o životní prostředí





n  ekologická výchova



n  environmentální výchova



n  výchova pro( trvale) udržitelný rozvoj



                        Cílem ekologicko-výchovného působení = člověk, který

n  zná (ekologické souvislosti a vztahy, omezení lidského druhu, svou vazbu na životní prostředí,
propojenost v současném světě atd.)

n  ekologicky myslí (tzn. domýšlí důsledky svých činností na stav životního prostředí);



n  hodnotí  - chápe hodnotu přírody (komplexně) v rovinách:

n  Estetická a duchovní hodnota - je vyjádřena uměním, hudbou, divadlem, tancem, literaturou,
fotografiemi a jinou tvůrčí činností

n  Poznávací  hodnota - studium přírody je nezbytné k  porozumění ekologickým systémům. Studium 
fyziologie, chování a potřeb živočichů  poskytuje informace  pro sledování  fyziologie, chování a
potřeb lidí.









n  Sociální a  politický charakter  přírody - příroda  určuje   vývoj,  pohyb   a  množství 
lidských společenstev.

n  Obchodní a ekonomický význam - rozdělení a bohatost přírodních forem může ovlivnit ekonomiku
daných oblastí.

n  Rekreační hodnota (hodnota  pro zdraví) - způsob odpočinku, rekreace v přírodě apod.



                                          Hodnotící vztahy

n  váží si života svého i jiných (žít znamená být, nikoliv mít),

n  uspokojuje potřeby v zájmu přírody,

n  je skromný, umírněný, nesobecký,





n  projevuje úctu, šetrný vztah, je mravný (neubližuje, nekrade, nehromadí majetek..),

n  vyrovnaný, vnímavý, svobodný a odpovědný vůči generacím současným a příštím, se zájmem o životní
prostředí i péči o něj;





n  jedná, chová se - mění životní styl v souladu s principy péče o životní prostředí, je schopen
rozhodovat, měnit způsob myšlení a jednání i hodnocení ve prospěch přírody.



                                    Stěžejní v ekologické výchově

n  adekvátní vystižení a pochopení vztahů a souvislostí  mezi složkami životního prostředí

n  o komplexní vyjádření vzájemné podmíněnosti  živé a neživé přírody, organismů navzájem,



n  vztahů lidské činnosti a jejích produktů a přírody,

n  včetně poznávání nechtěných důsledků lidských přetvářecích činností, působících devastaci a
ohrožení přirozených kvalit vody, vzduchu, půdy, flóry, fauny s následným ohrožením nejen lidského
zdraví, ale i existence života na Zemi vůbec.



                                         Charakteristika EV

n  odhalování souvislostí, vzájemných vztahů, podmíněnosti; znalosti a porozumění ekosystémům,
včetně vlivů lidské činnosti na životní prostředí;

n  globální přístup k pochopení neustále rostoucího propojení světa;

n  systémové myšlení před lineárním;

n  interdisciplinarita, vyvážené využití racionálních a emocionálních, etických a estetických
argumentů

                                    Principy ekologické výchovy

   1.  EV překonává :

v  dílčí  znalosti o složkách životního prostředí;

v  paralelní zkoumání přírody a společnosti;

v  roztříštěnost a izolovanost poznatků o přírodě a společnosti.

   



2. Je uměním kritického úsudku vede k :

v  permanentní diskusi o našem vlastním obrazu světa

v  k soustavnému přehodnocování našich návyků a činností,

v  sebereflexi vlastního  jednání a chování (sebepoznání a sebehodnocení)





   3. Má komplexní  charakter - celistvost, globální  přístup k  pochopení vztahů,  časových a
prostorových souvislostí různých jevů a problémů životního prostředí.

   4. Vyžaduje poznání, pochopení, prožívání, orientaci na jednání, životní zkušenosti -  vyučovat a
učit "živě",  v přímém kontaktu  s přírodou.



                            Environmentální výchova (podle RVP ZV, 2004)

   “k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení
nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti
za jednání společnosti i každého jedince… Vede jedince k aktivní účasti na ochraně a utváření
prostředí a ovlivňuje v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské civilizace životní styl a hodnotovou
orientaci žáků.“

                              Tématické okruhy EV a cílové kompetence



1. Odpovědnost vůči přírodě a kultuře, odpovědnost vůči příštím generacím



2. Překonání primitivního, omezeného antropocentrismu





3. Znalosti a porozumění životnímu prostředí, včetně vlivů lidské činnosti, odhalování souvislostí,
vzájemných vztahů, podmíněnosti

4. Změna  hodnotové  orientace - kvalita života - nový životní styl -  přehodnocování lidských
potřeb

                                        I. Vědomostní aspekt

n  znalosti a porozumění životnímu prostředí v jeho dimenzích: přírodní,  kulturní, tj. člověkem
utvářené a užívané a sociální, včetně vlivů lidské činnosti na životní prostředí,



n  odhalování souvislostí, vzájemných vztahů, podmíněnosti, rozvoj  myšlení v komplexních
souvislostech,



n  osvojování strategií řešení komplexních problémových situací





pochopení :

n  a) kontinuity (tzn., že současný život je určován rozhodnutím předchozích generací a budoucnost
je ovlivňována dnešním rozhodnutí),

n  b) závažnosti vazeb mezi ekonomií, ekologií, technologií, politikou a kulturou,

n  c) hodnoty přírody, principů udržitelného rozvoje pro změnu vztahu k životnímu prostředí.

                            II.  Aspekt společenských potřeb (kulturní)

n  osvojování etických principů jednání a chování a překonávání primitivně egocentrických názorů a
hodnot



n  pochopení estetické hodnoty přírody na základě schopnosti vnímat, prožívat, hodnotit krásu
přírody jako celku (barev, tvarů, vůní, zvuků, její harmonii, pohodu),



n  zachovávání čistoty, pořádku, prosazování vkusnosti, účelnosti, tvořivosti při zlepšování
životního prostředí



n  prosazování šetrnosti, hospodárnosti, pokory, přátelství, preference ohleduplnosti,odpovědnosti a
porozumění.

                                  III. Aspekt kritického zkoumání

n  poskytuje dovednosti a pěstuje návyky nezbytné pro každodenní žádoucí jednání občana vůči
prostředí

n  ukazuje modelové příklady jednání, které je žádoucí i nežádoucí z hledisek životního prostředí a
udržitelného rozvoje

n  napomáhá rozvíjet spolupráci v péči o životní prostředí na místní, regionální, evropské
i mezinárodní úrovni



n  přispívá k utváření zdravého životního stylu

n  vede k angažovanosti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí

n  učí komunikovat o problémech životního prostředí, vyjadřovat, racionálně obhajovat a zdůvodňovat
své názory a stanoviska

n  učí hodnotit objektivnost a závažnost informací týkajících se ekologických problémů



                                        Děkuji za pozornost

n  přeji dobrý studijní rok



n  těším se na další setkání