PPůůvod ovocných druhvod ovocných druhůů
Genová centra
Botanické členění
Areály rozšíření
Ovocné dřeviny jako součást dřevinných formací
v kulturní zemědělské krajině
projekt OP RLZ: CZ.04.1.03/3.3.11.1/2622
TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM EU
A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY
Zemědělské plodiny
- Pěstovány pro výživu
- Nejrozšířenější pěstování obilovin a luskovin
- Ovoce a ořechy ­ sběr = doplněk potravy
- Nejstarší kulturní rostliny - z původních planých druhů
- Činnost člověka: sklizeň, postupná částečná péče
o plané rostliny - primitivní výběr,
dosévání, odstraňování konkurenčních rostlin
- Vznik kulturních rostlin je spjat s vývojem člověka
zemědělce, tj. člověka usídleného v blízkosti využívaných
kultur.
Vznik zemědělství
­ pravděpodobně v Asii
­ větší část Evropy (severně od Alp) pokryta sněhem a ledem.
Po přechodu doby ledové
­ mladší doba kamenná a zač. doby bronzové
 zalidňování Evropy
Znalost zemědělství a rozšiřování kulturních rostlin
­ 2 cesty :
1) od Kavkazu přes východoevropské stepi
2) přes Malou Asii do severní Afriky a na Pyrenejský poloostrov
Genová centra původu kulturních rostlin
* N.I. Vavilov (1887-1943)
* Botanik, genetik a šlechtitel
* Vědecké expedice do mnoha oblastí
- Středomoří, Írán, Afgánistán, Etiopie, Japonsko,
Korea, území Severní, Střed. a Jižní Ameriky
v letech 1920-1940 .
* Založil světovou sbírku sortimentu kulturních rostlin
(300 000 vzorků.
* Genové centrum = geografická oblast vzniku
určitého rostlinného druhu, kde je velká fenotypová
rozmanitost forem, podložená rozmanitostí alel
* původní druhy a variety nerostou rovnoměrně po
zeměkouli, ale v určitých oblastech
Vznik kulturních plodin
* území vnitrozemská, vysokohorská, náhorní roviny tropů,
subtropů a mírného pásma
* velké výkyvy teplot, silné ultrafialové záření
* vznik samovolných mutací a hybridů
* různorodé podmínky neumožňují jednostrannou selekci
na určité znaky
* vysoký podíl dominantních alel v genotypu ­ uvnitř gencentra
* primární gencentrum:
oblast, kde se kulturní druh oddělil od planých forem
* sekundární gencentrum:
oblast, kde u kulturního druhu proběhl nebo probíhá proces
utváření nových forem (poddruhy, kultivary) a nemusí se zde
vyskytovat jeho plané formy
Vavilovská teorie gencenter
* Kulturní formy vznikly většinou z většího počtu gencenter
- polyfyletický původ.
* V primárních gencentrech jsou přítomny i plané druhy,
spontánním zpětným křížením vznikají nové formy.
* Stěhování druhů z primárních gencenter do
sekundárních; stěhování z Nového světa do Starého
světa.
* Rozdíly ve formách v sek. gencentrech souvisí s různými
podmínkami výběru člověka.
* U některých kulturních druhů existují jen sekundární
gencentra.
* Mimo gencentra je populace kulturního druhu chudá na
formy, díky genetickému driftu.
* Určité % cizosprašnosti u samosprašných druhů umožní
vznik nových rekombinací nových forem.
Centra původu kulturních rostlin
(Vavilov 1926)
1. Východní Asie
2. Indie, Indomalajsie
3. Centrální Asie
4. Přední Asie
5. Středozemí
6. Etiopie
7. Jižní Mexiko a Střední Amerika
8. Jižní Amerika - Peru, Ekvádor, Bolívie, Chile, Brazílie, Paraguay
Genová centra vzniku kulturních rostlin
(Vavilov - Žukovskij)
I. Východoasijské genové centrum,
- oblast východní Asie (Nepál, Čína, Japonsko).
- největší centrum s druhovou rozmanitostí
- 130 druhů kulturních rostlin
- především ovocné druhy pěstované v mírném pásmu:
meruňka, broskvoň, morušovník bílý, aktinidie, citrusy
II. Indomalajské genové centrum
- Indočína, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Oceánie.
- banánovník, citrusy a morušovník černý?
III. Australské genové centrum (Austrálie)
- není z hlediska původu ovocných dřevin důležité
IV. Indické genové centrum (Indie, Bangladéš).
- druhově velmi bohaté, pochází odtud citrusy, mangovník
V. Středoasiiské genové centrum
- Afgánistán, Tádžikistán, Západní Tchien-šan.
- meruňka, mandloň, hrušeň, jabloň, ořešák královský,
rakytník, měsíční jahodník.
VI. Předoasijské genové centrum
- Malá Asie, Arábie, Zakavkazsko, Irán, Turkmenistán.
slivoň, jabloň, hrušeň, třešeň, višeň, ořešák, mandloň,
kdouloň, maliník, líska, kaštanovník, dřín, mišpule, růže.
VII. Středomořské genové centrum
- Středomoří - Řecko, balkánské státy, Itálie, jižní Francie,
Španělsko, Portugalsko, Severní Afrika, Sýrie a Izrael.
- citrusy, citroník, pomerančovník, třešeň, líska.
VIII. Afrika a původní etiopské genové centrum
(Afrika, Etiopie), kávovník
IX. Euroasijské genové centrum (Evropa, Asie).
- jeřáb, angrešt, třešeň, líska, dřín, bez
X. Středoamerické genové centrum
- Mexiko, Guatemala, Kostarika, Honduras, Panama,
Antilské ostrovy.
- řada tropických a subtropických dřevin, jahodník virginský.
XI. Jihoamerické genové centrum
- Peru, Ekvádor, Bolívie, Chile, Brazílie, Paraguai.
- nejrozsáhlejší centrum
řada tropických a subtropických druhů,
jahodník chilský, para ořechy, ananas, kakaovník
XII. Severoamerické genové centrum (USA, Kanada).
- velkoplodé borůvky, brusinky, pekan ořechy.
Botanické členění ovocných druhů
Areály rozšíření
Čeleď Rosaceae ­ růžovité
Rod Rubus L ­ ostružiník, maliník
- druhově velmi bohatý, taxonomicky komplikvaný rod
- studium ostružiníků = batologie
- na území ČR 120 druhů! (celkem 800 na sev. polokouli)
- maliník obecný (Rubus idaeus)
Evropa, z. Asie
v ČR do 1450 m n.m (Krkonoše),
- ostružiník křovitý (Rubus fruticosus)
střední Evropa, v ČR do 500 m n.m.
- ostružiník ježiník (Rubus caesius)
Evropa, z. Asie,
v ČR do 1330 m (nejrozšířenější)
Maliník - Rubus L.
Ostružiník - Rubus L.
Fragaria L. ­ jahodník
Skupiny
1. evropská j. obecný (Fragaria vesca)
2. východoamerická j. viržinský (F. virginiana)
3. západoamerická j. čilský (F. chiloensis)
4. asijská j. východní (F. orientalis)
5. hybridní j. zahradní (F. x ananassa)
(F. virginiana x F. chiloensis ­ 18. stol.)
růže šípková (Rosa canina) - domácí druh, do 1050 m n.m.
- Evropa, sz. Afrika, Malá Asie, Kavkaz
růže dužnoplodá
(Rosa pomifera, R. villosa)
- Evropa (u nás asi nepůvodní), Kavkaz
růže svraskalá (Rosa rugosa)
- dálný váchod, Korea, Čína, Japonsko
- v Evropě od roku 1854, u nás přelom 19. a 20 stol.
Rod Rosa L. - růže
čeleď Malaceae ­ jabloňovité
(č. Rosaceae, podč. Maloideae, syn. Pomoidae)
Rod Malus Mill. ­ jabloň
- ca 35 druhů v mírném pásmu ­ Evropa, Asie, Sev. Amerika
Malus sylvestris Mill. ­ jabloň lesní
- Evropa až po Ural
- původní v ČR, rozšíření do 500 m n.m.
- kriticky ohrožený druh
- hybridizace s Malus pumila  Malus dasyphylla
Malus x domestica Borkh. ­ jabloň domácí
- vícedruhový kříženec, zejména Malus pumila
- místy v přírodě zplaňuje
- do Evropy v době římského císařství
Malus pumila Mill. ­ jabloň zakrslá
- původ: Zakavkazsko
- vegetativně množené podnože:
- var. paradisica ­ janče
- var. mitis ­ duzén
Malus baccata ­ jabloň drobnoplodá
(jv. Sibiř, Mongolsko, Čína, Japonsko)
mrazuvdornost (-50 °C)
Malus sieversii ­ jabloň Sieversova (stř. Asie)
odr. ´Wealthy´
Malus orientalis ­ jabloň východní (Kavkaz)
Malus floribunda ­ jabloň mnohokvětá (Japonsko)
rezistence k strupovitosti
Malus prunifolia ­ jabloň slívoňolistá (sv. Asie, Čína)
rezistence k strupovitosti, spále
Malus micromalus ­ rezistence k strupovitosti
Malus sieboldii ­ rezistence k strupovitosti
Malus atrosanquinea ­ rezistence k strupovitosti
Malus sargentii ­ samosprašnost, apomixie
Malus robusta ­ odolnost k mšici krvavé, padlí, spále
Malus zumi ­ odolnost k padlí
Malus angustifolia ­ odolnost k mšici krvavé, jabloňové
Malus jonensis ­ odolnost k mšici krvavé, jabloňové
Malus coronaria ­ odolnost k mšici krvavé
Malus denticulata ­ odolnost k pilatce
Malus scheideckeri­ odolnost k padlí
Malus hupehensis ­ samosprašnost, apomixie
Malus platycarpa ­ samosprašnost, apomixie
Malus fusca ­ rezistence k spále
Rod Pyrus L. ­ hrušeň
ca 30 druhů v mírném pásmu ­ Evropa, Asie, s. Afrika
* hrušeň planá ­ polnička (Pyrus pyraster)
- Malá Asie, jz., stř. a jv. Evropa
- autochtonní v ČR, do 600 m n.m.
- křížení s Pyrus communis
* hrušeň sněhobílá (Pyrus nivalis)
- plstnaté pupeny a mladé listy
- pěstovaná na j. Moravě od dob tureckých vpádů
- dnes vymírající
* hrušeň obecná (Pyrus communis)
- Malá Asie, stř. Asie, Evropa
- pěstované odrůdy
ˇ hrušeň písečná (Pyrus serotina) ­ střední Čína
- vysoce odolná ke spále, strupovitosti
* hrušeň usurijská (Pyrus ussuriensis) ­ Sibiř, Čína, Korea
- velmi citlivá ke spále, vysoká mrazuodolnost
- krátká dormance (poškození jarními mrazíky)
Hrušeň - Pyrus L.
Druhy odolné k vysokému obsahu CaCOš
Pyrus betulaefolia
- vysoce odolná k mšici krvavé
Pyrus siriaca
- odolná k strupovitosti
Pyrus salicifolia
- odolnost k zasolení
Pyrus amygdaliformis
Pyrus caucasica
Pyrus cordata
Pyrus caleriana
kdouloň obecná
(Cydonia oblonga Mill)
mišpule obecná
(Mespilus germanica L.)
- Asie
- v ČR jen introdukovaná
pěstovaná od středověku
- oblast jv. Evropa - Irán
- v ČR jen introdukovaná
pěstovaná od 12. století
- Římané ­ 2. stol. př. Kr.
- středověk ­ Francie, jz. Německo
Kdouloň - Cydonia Mill.
Rod Sorbus L. ­ jeřáb
- ca 150 druhů v mírném pásmu sev. polokoule
- vzájemné křížení ­ taxonomicky komplikované
- mezirodové křížení
(x Sorbopyrus, x Amelosorbus, x Sorbaronia)
jeřáb obecný - ptačí (Sorbus aucuparia)
- původ a rozšíření: Euroasie,
- autochtonní v ČR, až do 1400 m n.m.
jeřáb sladkoplodý (Sorbus aucuparia ´Edulis´,
Sorbus aucuparia f. moravica
Sorbus aucupraia var. dulcis)
- 1810 , Ostružná v Hrubém Jeseníku
Jeřáb domácí ­ oskeruše (Sorbus domestica)
- původ: jz., j., v. Evopa (až po j. Slovensko),
sev. Afrika, Malá Asie, Irán
- zplanělý na j. Moravě
- zčásti původní?
Jeřáb - Sorbus L.
Jeřáb černoplodý ­ aronie (temnoplodec)
(Aronia melanocarpa, Sorbus melanocarpa)
- Sev. Amerika
- u nás v kultuře
- vysoká mrazuvzdornost
rod Amelanchier - muchovník
- 25 druhů, většina v Sev. Americe
muchovník vejčitý (Amelanchier ovalis)
- jv. Evropa, Malá Asie
- v ČR jen pěstovaný
- přirozený výskyt na Slovensku
(Suľovské skály
Amelanchier alnifolia
Amelanchier canadensis
ˇ hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
- původ Itálie ­ Malá Asie
* kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica)
- původ Japonsko
Rod Crataegus - hloh
- ca 150-200 druhů v sev. mírném pásmu
- vzájemná křížitelnost
- v ČR 4 domácí druhy
- význam jako podnož pro kdouloň, mišpuli
hloh obecný (Crataegus laevigata, syn. oxyacantha)
- bez kolců, Evropa, do 1500 m n.m. (Alpy)
hloh jednosemenný (Crataegus monogyna)
- trnitý, i v sz. Africe, po Himálaj
Hybridní druhy
hloh velkoplodý (Crataegus x macrocarpa)
- hojně rozšířený ve stř. Evropě
- u nás do 750 m (Bílé Karpaty)
Čeleď Amygdalaceae ­ mandloňovité
(č. Rosaceae, podč. Prunoideae)
Rod Prunus L. ­ trnka, slivoň (švestka, slíva, myrobalán)
* slivoň trnka (Prunus spinosa)
- Evropa (mimo sev. část), sz. Afrika, Malá Asie, sev. Írán
- v ČR autochtonní, výskyt max. do 930 m (Jeseníky)
ˇ slivoň švestka (Prunus domestica)
- kulturní kříženec (Prunus cerasifera x Prunus spinosa)
- vznik asi na Kavkazu, není znám planý předek
* slivoň myrobalán (Prunus cerasifera)
- Balkán, stř. Asie až Írán, Kavkaz, stř. Asie
- u nás introdukovaný,
- místy zplanělý až invazní
* slivoň obecná - slíva (Prunus insititia)
- původ: již. Asie
- starý kříženec Prunus spinosa x Prunus cerasifera
- velmi proměnlivý druh, časté křížení s Prunus domestica
- často zplaňuje
- vlastní slívy (blumy), renklódy, mirabelky, špendlíky
- pološvestky ­ křížení s Malus domestica
Rozdělení Prunus domestica (Linné) ­ slivoň švestka
(Hegi, 1925)
1. subspecies insititia ( Poiret) ­ slívy
* varietas juliana (Linné) - vlastní slívy
* varietas pomariorum (Boutigny) ­ špendlíky
* varietas cerea (Linné) ­ mirabelky
2. subspecies italica (Borkhausen) ­ renklódy
* varietas claudiana (Poiret) ­ kulaté renklódy
* varietas ovoidea (Martens) ­ vejčité renklódy
3. subspecies oeconomica (Borkhausen) ­ švestky
* varietas subrotunda (Bechstein) ­ kulovité švestky
* varietas oxycarpa (Bechstein) ­ oválné švestky
* varietas mammilaris (Schübler et Martens)
­ datlovky a pološvestky
* varietas pruneauliana (De Candolle) ­ pravé švestky
Další druhy rodu Prunus
Prunus triflora ­ slivoň trojkvětá (Čína)
Prunus salicina ­ ,,japonské slívy"
Prunus usuriensis (Mandžusko, Rusko
- odolnost proti suchu a mrazu (-50 °C)
Prunus nigra ­ slivoň černá
Prunus canadensis ­ slivoň kanadská (Kanada)
- odolné vůči mrazu, šarce švestky
Prunus tomentosa ­ slivoň plstnatá
- citlivá k šarce ­ indikátor
Rod Cerasus Mill ­ třešeň
Ca 140 druhů, zejména na sev. polokouli
třešeň ptačí (Cerasus avium, Prunus avium, Prunus cerasus)
- Evropa, sev. Afrika, Malá Asie, Kavkaz, Střední Asie
- hojně i mimo původní areál
- v ČR max do 810 m n.m (Krkonoše)
třešeň křovitá (Cerasus fruticosa)
- nízký beztrnný keř, tvoří polykormony z kořenových výmladků
- autochtonní, ohrožená (křížení s višní obecnou), do 600 m n.m.
višeň obecná, třešeň višeň (Cerasus vulgaris)
- starý kulturní druh
- původ snad z mezi jv. Evropou­Malou Asií­Kavkazem­sev. Indií
- u nás i zplaňuje, v Bílých Karpatech až 800 m n.m.
- možná kříženec Prunus avium x Prunus fruticosa
Třešeň - Cerasus Juss.
mahalebka obecná (Padellus mahaleb)
= višeň turecká ­ Prunus mahaleb, Cerasus mahaleb
- jv. Asie, Malá Asie, Irák, Írán
- u nás zejména na vápenitých odkladech (Pálava)
- max. do 650 m n.m (Telč)
rod Amygdalus ­ mandloň
ca 40 druhů od Středozemí po Čínu
v ČR původní 1 druh:
Amygdalus nana ­ mandloň nízká (syn. Prunus tenella)
- pouze na jižní Moravě (Dunajovické opce, 260 m n.m.)
- kriticky hrožený druh
- stepními oblastmi na Kavkaz, do Stř. Asie a Záp. Sibiře
Amygdalus communis ­ mandloň obecná
- Malá Asie, Irán, Afghanistán
- var. dulcis ­ sladké mandle
- var. amara ­ kosmetika, farmacie
Amygdalus davidiana ­ mandloň Davidova
(Prunus davidiana, Persica davidiana)
- Čína, velmi rané kvetení
- podnož pro broskvoně, mandloně, slivoně
Mandloň ­ Amygdalus L.
rod Persica ­ broskvoň
* ca 5 druhů v Asii
* v ČR nepůvodní
* pěstitelsky významný 1 druh:
Persica vulgaris ­ broskvoň obecná
(syn. Prunus persica)
- původní pravděpodobně v Číně
- archeologické nálezy na Moravě již kolem roku 800
skupiny
1. severočínská ­ dlouhá dormance, mrazuodolnost v
květu, bělomasé odrůdy
2. středočínská ­ mrazuodolné, podnož Siberian C
3. jihočínská ­ velkoplodé, náročnější na teplo
4. íránská ­ poměrně mrazuodolné
rod Armeniaca ­ meruňka
* ca 10 druhů ve stř. až vých. Asii
* v ČR nepůvodní
* pěstitelsky významný 1 druh:
Armeniaca vulgaris ­ meruňka obecná (Prunus armeniaca)
- v Číně pěstovaná již více než 2000 let př. Kr.
- písemné doklady z roku 2198 př. Kr, vláda císaře Yü
geotypy
1. occidentalis
2. orientalis - středoasijský ­ světlá dužnina
3. caucasica - irankavkazský ­ světlý plod, sladké jádro,
odolnost k houbovým chorobám
4. džunkarskozaalijský ­ vysoce mrazuodolné
5. chinensis - čínský ­ velké plody, nejdou od pecky
Další druhy rodu meruňka
Prunus sibirica ­ Zakavkazsko
Prunus mandshurica ­ Mandžusko, mrazuvzdornost
Prunus mume
Prunus holoserica ­ meruňka tibetská, mrazuvzdornost
Prunus ansu ­ m. čínská, odolnost k hub. chorobám, vlhku
Prunus brigantina ­ připomíná renklódy,
podnože na těžší půdy plstnatá
Prunus dasycarpa ­ meruňka ob. x myrobalán
Meruňka ­ Armeniaca Mill.
Čeleď Juglandaceae ­ ořešákovité
Rod Juglans ­ ořešák ­ asi 15-20 druhů
* ořešák královský (Juglans regia)
- původ sev. Malé Asie - Střední Asie
- v kultuře od pravěku
- u nás od doby bronzové
* ořešák černý (Juglans nigra)
- vých. Sev. Ameriky
- podnož
* ořešák popelavý (J. cinerea)
- sv. Sev. Ameriky
- od r. 1967 rakovinné odumírání
Ořešák - Juglans L.
Čeleď Corylaceae ­ lískovité
(čeleď Betulaceae ­ břízovité)
Rod Corylus ­ líska
15 druhů v mírném pásmu severní polokoule
* líska obecná (Corylus avellana)
- původ Evropa, sev. Afrika, Malá Asie, Kavkaz, Sýrie
- u nás hojně do 800 m (až 1310 - Hrubý Jeseník)
* líska největší (Corylus maxima)
- jv. Evropa, Malá Asie, Kavkaz
- podnož
* líska turecká (Corylus colurna)
- jv. Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Írán, Himálaje
- okrasný strom, podnož
Líska ­ Corylus L.
Čeleď Fagaceae ­ bukovité
Rod Castanea ­ kaštanovník
* kaštanovnk setý (Castanea sativa)
- původ j. Evropa, Malá Asie, Kavkaz
- v Německu zdomácnělý min 2000 let
- u nás introdukový ­ konec 16. stol. ­ kaštanky
- Phytophtora cambivora
- Endothia parasitica, 1990 v Německu
Čeleď Grossulariaceae ­ meruzalkovité
čel. Saxifragaceae ­ lomikamenovité
Rod Ribes ­ rybíz, meruzaka, srstka
180 ­ 190 druhů
* angrešt srstka - Ribes (Grossularia) uva-crispa
- Evropa, Kavkaz, sev. Afrika
- ve střední Evropě v kultuře v 16 stol.
- u nás hlavně na Moravě a ve Slezsku až do 1100 m n.m.
Angrešt ­ Grossularia L.
ˇ rybíz černý (Ribes nigrum)
- původ Eurasie
- v ČR asi není původní, ale zplanělý
(Pec pod Sněžkou 1050 m n.m.
- pěstován od 16. století
* rybíz červený (Ribes rubrum)
- pěstovaný od 15. století
- původ záp. a sz. Evropa, u nás zplanělý, do 800 m n.m.
rybíz obecný (Ribes vulgare)
rybíz skalní (Ribes petraeum)
- stř. aj. Evropa, sev. Afrika
- u nás ve vyšších polohách, sněžka 1600 m n.m.
rybíz klasnatý (Ribes spicatum)
rybíz mnohokvětý (Ribes multiflorum)
* meruzalka zlatá (Ribes aureum)
- podnož
Rybíz ­ Ribes L.
ˇ bez černý (Sambucus nigra)
- téměř celá Evropa, záp. Asie (Kavkaz)
- u nás do 1100 m n. m (Beskydy)
Čeleď Caprifoliaceae (Loniceraceae)
­ zimolezovité
Rod Sambucus L. ­ bez
ca 40 druhů v mírném a subtropickém pásmu
Rod Lonicera L. - zimolez
- ca 180 ­ 200 druhů v mírnémaž subtropickém pásmu
sev. polokoule, zejména Asie
Lonicera caerulea ­ zimolez modrý
L. edulis ­ zimolez jedlý
L. kamtschatica ­ zimolez kamčatský
- sev. polokoule, především v horách
- ovocná dřevina na Sibiři
- u nás nebyl výskyt spolehlivě zjištěn
Čeleď Cornaceae ­ dřínovité
Rod Cornus ­ dřín
- 4 druhy
- teplejší oblasti mírného pásma sev. polokoule
- již. Evropa předhůří Kavkazu
dřín obecný (Cornus mas)
- domácí, Slovensko, jižní Morava
Čeleď Eleagnaceae ­ hlošinovité
* hlošina úzkolistá (Eleagnus angustifolia)
- původ Středozemí, Malá Asie, Írán, Stř. Asie
- u nás jen pěstovaná, místy zplaňuje
* hlošina mnohokvětá (E. multiflora, E. edulis)
- Japonsko, pěstiteslky nenáročný druh
* rakytník řešetlákový (Hyppophae rhamnoides)
- záp. Evropa, Skandinávie ­ Asie (po Tibet, sev. Čínu)
- v ČR není původní
Čeleď Moraceae ­ morušovníkovité
* morušovník bílý (Morus alba)
- původ Čína, Korea (2700 let př. Kr.)
- v Evropě údajně od 11.­12. stol.
- Středozemí ­ chov bource morušového ­ 15. stol.
- v ČR 17. století (morušovna z roku 1627)
* morušovník červený (Morus rubra)
- sev. Amerika
* morušovník černý (Morus nigra)
- západní Asie, Irán?
* morušovník trnavský (Morus nigra var. trnaviensis)
- kompaktnější, menší, mně náročný, v SR déle než 200 let
Čeleď Ericaceae ­ vřesovcovité
čel. Vacciniaceae ­ borůvkovité, brusnicovité
* brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus)
- Eurasie, v ČR autochtonní
* borůvka bažinná, vlochyně (Vaccinium uliginosum)
- arktické až mírné pásmo sev. polokoule, v ČR vzácnější
* brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea)
- Evropa, Asie, sev. Amerika
* klikva bahenní ­ žoravina (Vaccinium oxycoccus)
* klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon)
KLIKVA VELKOPLODÁ
(Vaccinium macrocarpon)
BRUSNICE BRUSINKA
(Vaccinium vitis-idaea )
ˇ borůvka chocholičnatá ­ (Vaccinium corymbosum)
,,kanadské borůvky" ­ sev. Amerika
Čeleď Actinidiaceae ­ aktinidiovité
Rod Actinidia ­ aktinidie
36 druhů v Asii ­ Čína
* aktinidie čínská (Actinidia chinensis) - ,,kiwi"
* aktinidie význačná (Actinidia arguta)
* aktinidie kolomikta (Actinidia kolomikta)
Hospodářské rozdělení ovocných druhů
JÁDROVINY
- užitkovou částí je nepravý plod ­ malvice
jabloň
hrušeň
kdouloň
jeřáb
PECKOVINY
- užitkovou částí je jednosemenný plod ­ peckovice,
s různou velikostí, tvarem i zbarvením
slivoň
třešeň
višeň
meruňka
broskvoň
Slivoně ­ ,,modré peckoviny"
Třešně a višně ­ červené peckoviny
Meruňka, broskvoň ­ teplomilné peckoviny
SKOŘÁPKOVINY
peckovice - mandloň, ořešák vlašský
oříšky - líska
jednosemenná nažka ­ kaštanovník
ořešák vlašský
líska
mandloň
kaštanovník
BOBULOVINY ­ DROBNÉ OVOCE
rybíz a angrešt - bobule
maliník a ostružiník - souplodí peckoviček
jahodník - jahoda (zdužnatělé květní lůžko s nažkami)
rybíz
angrešt
maliník
ostružiník
jahodník
Poznámka
Jádroviny + peckoviny = ,,velké ovoce"
MÉNĚ ROZŠÍŘENÉ (PĚSTOVANÉ, ZNÁMÉ)
OVOCNÉ DRUHY
- využití zejména pro konzervárenské zpracování
mišpule
rakytník
dřín
morušovník
bez černý
plodové růže
kanadské borůvky
zimolez jedlý (,,kamčatské borůvky")
muchovník