Fyziologie živočichů (a člověka) Bi2BP_FYZP III. ročník 1/0/2 Zk III. část - řídící a regulační funkce Soustavy: humorální nervová (+ svalová, smysly) IV. část - reprodukční funkce B. Rychnovský Evoluce regulací Fylogeneze - střet dvou protichůdných tendencí: zvětšování složitosti se specializací proti upevňování jednoty a utužování vztahů mezi částmi. Sladění - regulační mechanismy. Systém: senzorická x výkonná x řídící jednotka. Senzorická jednotka - smyslové orgány (receptory)- signál - přenos do ústředí (CNS) - dekódování, vyhodnocení - instrukce - příkaz - signál do výkonné oblasti (orgánu) Biologický projev: reflexní oblouk - receptorová složka (smysl. orgán reaguje na specifický podnět) - dostředivá dráha - centrum - odstředivá dráha (motorické a vegetativní nervy, hormony) - efektorová složka (výkonný orgán) Zachycení informace a přenos od receptoru k centru - vzruchové signály. Reakce typu vše nebo nic. V centru - porovnání. Výsledný signál závisí na: a) změně prostředí b) vnitřním stavu organismu Odstředivý přenos - u mnohobuněčných: a) látkové mechanismy (regulace humorální - chemická) b) změny polarizace povrchové membrány (nervová - vzrušivá regulace) ad a) Fylogeneticky nejstarší, látka (signál) v mezibuněčném prostředí. Vývojově pokročilejší: účinné látky - specifické l. = hormony (signály). ad b) Buňky čivé, nervové a hybné, signál (změny elektrického potenciálu) vzniká na povrchu buněk . Rozdíly mezi typy regulací: Humorální regulace - proces pomalý, nelokalizovatelný. Specifická citlivost cílové tkáně (ne specifičnost povahy hormonu). Uplatnění při adaptačních dějích Vzrušivá regulace - pohotová, rychlé rozvinutí, rychlé vymizení. Účinek přísně zaměřený na cílový efektor Společné rysy: přes rozdílnost mechanismu dálkového přenosu -shodnost mechanismu přenosu informace na výkonný prvek - látkový (hormon x mediátor). - prostorová návaznost humorál. a nerv. regulace - smíšené regulační soustavy (hypotalamo-hypofyzární) HUMORÁLNÍ (látková) regulace Základ látkových (humorálních, hormonálních) regulací: schopnost buněk specificky reagovat na přítomnost látek z jiných buněk. Nejnižší stupeň fylogeneze: - regulační látky z buněk (induktory) působily na sousední buňky diferenciace buněk, vznik orgánů - látky působící v místě vzniku - tkáňové hormony - s rozvodnými soustavami - vznik žlaz s vnitřní sekrecí (endokrinní žlázy) - produkty - hormony Hormonální regulace bezobratlých Neurohumorální charakter. Kroužkovci - neurosekreční buňky v zadním prostomiu, odtud svazky nervů na spodinu mozku, u perikapsulární membrány naléhají na stěnu hřbetní cévy. Korýši -1. neurosekreční komplex očního stvolu - nejnápadnější X-orgán -hormony nervovými vlákny do sinusové (splavové), do hemolymfy. 2. komplex - soustava postkomisurální a subezofagální - gangliové buňky z příčné komisury nervové soustavy k blízkým svalům Hormony obou řídí barvoměnu, svlékání, pohlavní funkce, metabolismus cukrů, hospodaření vodou. I antagonisté. Řízení srdečního tepu - 3. soustava perikardiální - osrdečník + blízké tělní splavy (produk. látky působící na srdeční tep) Hmyz -1. několik skupin neurokrinních buněk na povrchu hemisfér spojených nervovými vlákny s kardiálními tělísky (corpora cardiaca), ty párem nervů spojeny s přilehlými tělísky (corpora allata) 2. protorakální žlázy - nepravidelné žláznaté orgány na ventrální straně středohrudi. Neurokrinní buňky -> aktivační hormon (mozkový) -> corpora cardiaca -hromadění, hemolymfa ->a) ->b) ad a) v protorakální žláze vznik svlékacího hormonu (ekdyson) ad b) přímé působení na c. allata - juvenilní hormon (neotenin) - prodlužuje larvální vývoj, oddaluje metamorfózu. I u adultů. Chemicky: aktivační hormon - polypeptid, svlékací h. steroid, juvenilní h. - terpeny. Hormonální regulace obratlovců Dostatek pramenů, podrobnější studium v Antropologii Žlázy s vnitřní sekrecí a jejich účinky Endokrin. žláza Hormony Cílová tkáň Základní účinek 1. hypotalamus CRF,TRF,FRF, LRF,PRF,PIF, GRF,GIF,MRF,MIF adenohypofýza regulace výdeje hormonů 2. komplex hypotalamus-neurohypofýza ADH (vazopr.) oxytocin ledvina uterus,mléč.žl. zvyš. zpět. resorpce v tubulech podněc. stahy hladkého svalstva 3. adenohypofýza ACTH TSH FSH LH(ICSH) kůra nadledvin štítná žláza vaječník,varle zvýš. sekrece gluko-, mineralokortik., pohl.horm., růst buněk kůry, lepší permeabilita membrán pro cholesterol a glukózu vyplavování tyreoid. hormonů do krve, aktivace jodid. pumpy, jodace tyrozinu, růst buněk štít. žl. tvorba pohl.b. u M, růst folikulů, stimulace tvorby estrogenů u F syntéza progesteronu a estrogenu, růst intersticiálních b.varlete, stimulace sekrece testosteronu, jeho přeměna na estrogen Žlázy s vnitřní sekrecí a jejich účinky - pokrač. Endokr. žláza Hormony Cílová tkáň Základní účinek 3. adenohypofýza - pokrač. LTH (LUT,PL) STH MSH mléč.žl., vaječ. játra (vznik somatomedin) melanofory tvorba b. mléčné žl., sekrece mléka, zvýš. prod. progester. ve žl.těl. zvyš. přenos aminokyselin přes membr., stimul. růst většiny tkání omezuje vstup glukózy do buněk, štěpí glykogen a tuky disperze melanoforů 4. štítná žláza T3, T4 kalcitonin většina tkání kost diferenciace tkání, růst, zvýšení metabolismu, ovlivnění metamorfózy, termoregulace ukládání Ca2+ 5. příštitná tělíska paratyreoidní hormon ledvina, kost, střevo snižování zpětné resorpce fosfátu v tubulech, uvolňuje Ca2+ z kostí, zvyšuje resorpci Ca2+ ve střevě 6. kůra nadledvin kortizol, kortikosteron aldosteron androgeny játra, svaly ledviny, slin.a pot.žlázy,žaludek většina orgánů inhibice spotřeby gluk., štěpení bílk. přeměna aminokyselin na glukózu zvýšení zpětné resorpce Na+ stimulace syntézy bílkovin 7. dřeň nadledvin noradrenalin adrenalin o ii stimulace rozpadu glykogenu, tuků, kalorigeneze, stah hladkých a srdečního svalů Žlázy s vnitřní sekrecí a jejich účinky - pokrač. Endokr. žláza Hormony Cílová tkáň Základní účinek 8. pankreas A) buňky Langerhans.o. glukagon játra, tuk.tkáň stimulace štěpení glykogenu v játrech a tuku v tukové tkáni, stimul. glykogeneze z AK B) b. Lang. ostrůvků inzulin játra, sval, stimul. přenosu glukózy do b., tuková tkáň zvýš. aktiv. enzymů glukogeneze, inhib.štěp. tuků, zvýš. přenosu ak do buněk, aktiv. syntézy bílk. 9. vaječník A) stěna folikulu estrogeny pohl. org. F, stimuluje syntézu bílkovin a růst (estradiol) mléč.žl., mozek orgánů,vyvolává říji F,zvyšuje stahy dělohy,stimuluje sekreci androgenů z nadledvin B) žluté těl. progesteron děloha, mléč.žl. nidace vajíčka v děloze,tlumí stahy dělohy 10. placenta estrogeny, vaječ.,mléč.žl. vývoj zárodku,růst tkání,udržení progester., funkce žlutého tělíska choriogonado-,somatomamotropin 11. varle A) interstic. b. testosteron varle stimuluje růst orgánů (i pomoc. b) Sertoliho b. estrogeny pohlavních struktur), zrání spermií, chování M 12. epifvza melatonin hypotalamus inhib. výdej uvolňovacích faktorů NERVOVÁ (vzrušivá) regulace Základní článek nervové soustavy - nervová buňka - neuron Vlastní činnost nervové soustavy - kombinace dvou mechanismů: a) elektrický b) sekreční Nervové systémy - necentralizované - difúzni (síť buněk po těle) x centralizované Neuron -1. dendrity - krátké výběžky neuronu 2. buněčné tělo (soma) - jádro s cytoplazmou. Na povrchové membráně (dendrosomatická m.) a dendritech četná synaptická spojení s jinými neurony 3. axon - nervové vlákno - neurit - vedení vzruchu - vodivá složka, většinou jeden. Cytoplazma, buněčná membrána, často obaly gliové (myelinové pochvy). a) iniciální segment - připojení axonu k buněčnému tělu nervová zakončení (telodendrie) - výstupní úsek, uvolňování mediátorů c) kolaterály - boční výběžky s axonovým charakterem Aferentní (vzestupné) neurony - informace z čidel (receptoru) Eferentní (sestupné) neurony - z CNS k efektorům Interneurony (asociační n.) - převážně v CNS. Tvarová rozmanitost neuronů 2^ř^5řSLSSí polohy v nervové soustavě. Na+(K+)_ 4' 4f 4 + + + + + i i ▼ K+ Membránový potenciál Vlastnost většiny buněk - uvnitř K+, málo Na+. Vlastnosti buněčných membrán - selektivní propustnost (semipermeabilní, polopropustná) -dobrá propustnost pro K+, Cl-, slabá pro Na+, žádná pro ATP, ADP, bílkoviny, ...). 4 Klidový membránový potenciál K+ uvnitř více, podle koncentračního gradientu ven, ale žádné anionty s ním => jejich převaha na vnitřní straně membrány => elektrický potenciál 70 mV. ? i+ ^ +. + +1 - í. i 4- 4 4- 4 4 + + ' Akční potenciál ( -krátkodobá výrazná změna membránového potenciálu (během x milisekund z -70 mV až na +30mV) 1 - 1 i j - - _ !_ _ _ + , J- 1 1 j 4+ + + ^ + ++,+ + + --- + + + + ++ * + + i i i 1 K--x-w 1 1 + 30 -hrotový potenciál, hrot (spike) mp - označení vzruch (impuls). ° mV M __________1 m í' \ / * \ / * ----- Obr. 136. ZmŘny v membránovém potenciálu sířící se pasivně od místa O, kde právě vrcholí akčni potenciál. Oblast X je již pasivně dep olariz ována -70 k prahovému potenciálu. - vzdálenost L —*> prahcvý porenciál - Vysvětlení: Iontová hypotéza: 1. fáze: propustnost membrán se zvyšuje pro Na+ - tzv. depolarizace. 1 ms. 2. fáze: změna propustnosti ve prospěch K+ - difúze K+ ven (repolarizace) -klidová hodnota. Obr. 134. Refrakterní perioda (absolutní). Když proběhne po membráně akční potencia], je membrána necitlivá vůči dalším podnětům po několik milisekund. Na-K pumpa zajišťuje návrat ke koncentračnímu gradientu Refrakterní perioda - v ní prahový podnět nevyvolá akční potenciál. Akční potenciál buď vznikne v plném rozsahu, nebo vůbec ne - zákon vše nebo nic. Vznik akčního potenciálu může být signálem, který se dál šíří po nervovém nebo svalovém vlákně. Dva aspekty: 1. pohyb iontů napříč membránou 2. pohyb iontů podél membrány Změny v potenciálu napříč membránou způsobují depolarizaci sousedních úseků membrány až k prahové hodnotě. Depolarizace sousedních úseků je zapříčiněna tokem iontů podél membrány. Při prahových podnětech mají sousední úseky membrány opačný náboj oproti místu s vrcholem akčního potenciálu a nastává největší tok iontů podél membrány (největší rozdíl potenciálů). Pohyb +kationtů způsobuje snížení polarity membrány v sousedních místech. Když je snížení polarity rovno prahovým hodnotám potenciálu, začne depolarizovaná membrána vytvářet svůj vlastní akční potenciál a děj se opakuje v dalších úsecích. -<- vzdálenost ->. t±±t±± - nernyeítnizova ný axon "1 ^\~~ -ř^ - Obr. 138. Tok iontového proudu v průběhu akčního potenciálu v nemyelinizovaném a myelinizova-nóm axonu. Nervové vlákno může vést akční potenciál na obě strany, ale axony jen v jednom směru (stimulace v recepčním poli). Zpět nelze kvůli refrakterní periodě. Svalové vlákno - šíření na obě strany (od spoje s nervovým vláknem). Různá rychlost vedení od několika m/s až po 120 m/s. Rychlost šíření závisí na primární vzdálenosti šíření (průniku) depolarizovaného proudu. Zvětšení toku proudu se dosahuje zmenšením odporu = zvětšení vnitřního objemu vlákna. Ranvsůrův zkrez Myelinizace - tvorba myelinových obalů kolem axonu malého 0 z lipoidního myelinu (fosfolipidy). Ranvierovy zářezy - místa přiblížení dvou myelinových obalů. Z izolačních vlastností myelinu => pohyb iontů přes membránu pouze v oblasti Ranvierova zářezu. Šíření saltatorní - skokem (obratlovci). Akční potenciály - nervové signály. Přenos různých druhů informací. Akční potenciál -jediný neměnný signál jediná forma kódování: časové -uspořádání ve sledu akčních potenciálů = časové vzorce. Obr. 138. Tok iontového proudu v průběhu akčního potenciálu v iiemyelinizovaném a myelinizava-ném axonu. Synapse (přenosové spojení dvou neuronů): presynaptická zakončení, synaptická štěrbina (20 nm) subsynaptická membrána Neuron vedoucí akční potenciál k synapsi -presynaptický (na konci se zduřeninou - knoflíkem), od synapse - postsynaptický. Membrána pod knoflíkem: subsynaptická, vedle: postsynaptická. Signál se přenáší pomocí přenašeče, mediátoru (chemické látky) z váčků v knoflíku - váže se na reaktivní místa na subsynaptické membráně - vzbudí nový elektrický signál. Subsynaptická aktivita je ukončena a) chemickou přeměnou mediátoru na neúčinnou látku b) uvolněním přenašeče z reaktivních míst c) zpětnou reabsorpcí synaptickým knoflíkem Podle účinku na postsynaptické neurony: - synapse budivé (excitační) - zvyšují pravděpodobnost dosažení prahové hodnoty membránového potenciálu - s. tlumivé (inhibiční) - snižují pravděpodobnost vzniku akčního potenciálu Depolarizace postsynaptické membrány nevyvolává vznik akčního potenciálu (malá elektrická dráždivost). Aktivace jedné synapse obvykle nevede ke vzniku akčního potenciálu. Proto nutné kombinované účinky mnoha synapsí (2 000 - 200 000). Axon vytváří s neuronem větší počet synaptických vstupů (2, u P.b. 250). Axonů k neuronu jde několik set. Aktivace více excitačních synapsí = sčítání postsynaptických potenciálů a zvyšování depolarizace: sumace. S. prostorová - současná aktivita více synaptických spojů téhož neuronu. S. časová - opakovaná stimulace téže synapse. Zvyšování účinnosti nervového přenosu - facilitace. Přenašeče (mediatory, neurotransmitery) - několik typů 1. Acetylcholin - blokace: eserin (fyzostigmin) a další nervové jedy -OrganoFosfáty. 2. Monoaminy - a) Katecholaminy - dopamin, noradrenalin a adrenalin. b) Indolalkylaminy - nejdůležitější serotonin 3. Aminokyseliny - budivý glutamát, tlumivá kyselina Y-aminomáselná (GABA) a glycin. Ovlivnění: strychnin - blok glycinových receptoru, pikrotoxin receptoru GABA. Tetanotoxin blokuje uvolňování inhibičního přenašeče. Kromě chemického přenosu ještě elektrická cesta. Místa dotyku axonů - septa (transversální) s přenosem elektrickou cestou. Rychlé (s mediátorem 0,3 ms, elektrická synapse - 0,05 ms). Jiná stavba - zvětšení povrchu synapse. Spoje "gap junction" - vzdálenost mezi buňkami 2 nm, kontakty: splývání cytoplazmy v kanálcích vedle sebe. Spojení mezi neurony. Spoje "tight junction" - v místě kontaktu splynou povrchové membrány, vnitřní vrstvy zůstávají samostatné. V CNS mnohonásobné propojení neuronů: připojení nervových zakončení stovek až tisíců dalších (konvergence -sbíhavost), naopak z axonu zakončení ke stovkám až tisícovkám jiných (divergence - rozbíhavost) (25 000 i více). Konvergence zajišťuje impulsy z mnoha dalších, divergence naopak vyvolává aktivitu v mnoha dalších. Spojení neuronů do nervových obvodů (otevřené x uzavřené). Otevřené: sled neuronů, kde žádný není prostřednictvím axonu spojen s předchozím. Uzavřené: je zpětné spojení s předcházejícími neurony. axooy i jiných neuronů /" \ Obr. 149. A — Konvergence nervového vstu pu. B — Divergence nervového výstupu X7 Zpětná vazba - část výstupních signálů zpět pro ovlivňování a regulování další činnosti systému. Negativní zpětná vazba - obrácený směr než počáteční aktivita. obvod 3 jedním aferentním a eferentním neuronem (monoaynaptický). A2 — Stejný obvod, avšak a mterneuronem (dvě synapse). Bi,: — Uzavřené obvody. C — Otevřený vi-eeneuronový řetězec. D — Uzavřený více-neuronový řetězec. Příjem informací (z vnitřního i vnějšího prostředí) - receptory (smyslové nebo aferentní nervové buňky přeměňující energii z prostředí na změny v membránovém potenciálu). Se zvětšující se intenzitou podnětu stoupá depolarizace => stupňovitá odpověď receptoru: receptorový /generátorový/ potenciál. Šíří se maximálně na vzdálenost 1 mm, pak se převádí na akční potenciály. Adaptace je pokles frekvence akčních potenciálů v aferentním neuronu při neměnné velikosti energie podnětu (až zastavení tvorby akčních potenciálů). Nízká adaptace -receptory tahové (sval. vřeténka, receptory v oblouku aorty aj.), teploty, bolesti. Rychlá adaptace u receptorů dotyku (ohnutí vlasu - vzruchy pouze při pohybu) i taktilních (kůže bez chloupků). Obr. 152. Diagram mechanoreoepto-ru. Jíahoře: Paciniho tělísko. Dole; Nemyelinizovaný úsek Paciniho tělíska (A) je místem vzniku recepto-rového potenciálu, akční potenciál vzniká v prvním zářezu myelinové pochvy (B). Totožnost akčních potenciálů - rozlišení podnětů pomocí specifické citlivosti receptorů a specifičnosti aferentních drah. Není úplná, odpověď i na jiný signál (ale dosti silný). Fyziologie svalu Vlastnosti: -tvořit akční potenciál - schopnost kontrakce (kontraktilní bílkoviny mění chemickou energii v mechanickou) Kosterní sval Sval - svalové vlákno - myofibrila ze sarkomer (Z-linie se světlými aktinovými filamenty se zasouvají mezi tmavá myozinová filamenta pomocí myozinových můstků) svalové vlákno liiiti: BEH . mtm i 11 i h i. i------- , A I sarkome i -> E i L iiiiiiiiiiimiimm> ~| sarkome ťprimiiiiiui! id TEP vznik hlavových (mozkových) ganglií 4. rozvoj v závislosti na celkovém počtu nerv. buněk Nervové sitě bezobratlých U hub nepropojené dráždivé buňky netvoří soustavu. Difúzni soustava (Cnidaria). U některých (nezmar) jediný typ, jinde (Ctenophora, Enteropneusta, v kombinaci s ganglii Echinodermata, Ascidia, někteří měkkýši) větší část, nebo jen periferní část (Anelida, měkkýši). Nezmar: síť jak při povrchu, tak trávicí dutině s mono- bi- a multipolárnímu buňkami. Žádná diferenciace. Další typ dráždivých buněk: epiteliálni svalové buňky s receptorovou a efektorovou částí samy reagují na podráždění. Sasanka: diferenciace: a) síť multipolárních nervů (pomalé a difúzní vedení) b) velké bipolární neurony s paralelním průběhem v mezenteriálních svalech /hlavní dráhy s rychlostí 120 cm/s, ostatní 10-20 cm/s) Medúza: u plovoucích prodloužení výběžků multipolárních neuronů ve zvonu do dvou paralelních svazků rychle vedoucích vláken = > vznik centrálního nerv. okruhu (centralizace). Radiální nervová soustava Paprskovité uspořádání nejrozvinutější u ostnokožců. Na povrchu ektoneurální nerv. systém (senzorický), hlouběji hyponeurální (motorický). facilitace (maximální kontraktilní odpověď až při opakované stimulaci). spontánní rytmická svalová aktivita I přes nejjednodušší typ nervové soustavy je chování koordinované a často složité. Bilaterální nervová soustava Bilaterální symetrie -> přední a zadní konec, nové možnosti centralizace. 1. rovnocenné shluky nervových buněk (ganglií) kdekoliv 2. přídové smysly -> zvláštní význam ganglií v přídi - hlavová - mozková -ganglia nad trávicí trubicí - nadjícnová. Složitost stavby. Fylogenetický růst jejich významu. Spojena s ganglii pod jícnem - podjícnová g. Kontrola nad ostatními excitací a inhibicí. Další progresivní znak: obří vlákna „Červi" Ploštěnci Acoela a primitivní měkkýši (chitoni) s náznaky koncentrace v přídi Anelida - nový typ - žebříčková nervová soustava. První pár ganglií nad jícnem, druhy pod jícnem, další pod trávicí trubicí (břišní nervová páska). Fylogenetický význam: zvyšování významu mozkových ganglií. Obr. 170. Nervová soustava u ploátěnky (Turbellaria, Měkkýši *.«.*»«««> Základ: několik párů ganglií a dva páry nervových pruhů.Rozdílná stavba v rámci kmene Mozek hlavonožců se 14 laloky splynul ze dvou ganglií Velmi složité projevy nervové činnosti, i složitého chování (učení). Členovci Nervová soustava odvozená od žebříčkové: 1. zvětšení nadjícnových ganglií -> mozkové g. (regulační mozkové centrum) i podjícnových ganglií 2. diferenciace ganglií břišní nervové pásky podle složitosti článků (končetiny, křídla, přívěsky). Ganglia někdy splývají (pavouci, mouchy). V motorické činnosti vymizely sítě. Další vrchol (hmyz). Vznik komplikobvaných smyslů, končetin, ústních přívěsků. Některé druhy aktivity (let, chůze, zpěv) jsou iniciovány zvláštními nemodulovanými povely speciálním interneuronům v torakálních gangliích, které potom samy vytvářejí vzorce signálů. n I 5l< B Obr. 171. Nervová soustava a členovců A — Fhyllopoda (Notostraca), B — Ei.iphausiac.ea (Malaeostrsca), C — PhysocepViala (Diptera). Nervová soustava obratlovců CNS - mícha + mozek, periferní nervy viz zoologie strunatců neuroporus inftindibulum ventmlni rýha ismus zrakový váček (párový) hypofýzam viček MEZEN- PROZENCEFALON CEFALON ROMBÉNCEFALON Obr. 174. Diagram znázorňující embryonální vývoj hlavních Částí savčího mozku a jeho některých významných struktur. A — Prozeneefalon ae vyvíjí jako samostatná část oddělená od ostatní nervové trubice. B — Vytvářejí se tři hlavní oddtíý mozku. G — Poměrně pokročilé stadium vývoje mozku V bočním pohledu, D — Totéž v průřezu. Mozkový kmen - prozen- + mezen- + rombencephalon jako pokračování míchy Retikulární formace - pruh nervové tkáně síťovitého charakteru uvnitř mozkového kmene Vývoj mozku strunatců a následně obratlovců ze dvou (tří) částí - diferenciace na 5 bulbus olfactorius kortex PROZENCEFALON MEZENCEFALON ROMSENCEFALON mozeček corpus bulbus striatum olfactorius D infundibulum Prodloužená mícha Mozeček Střední mozek Mezimozek Koncový mozek Kortex (paleo- střední část šedé hmoty —► dolů arch i- horní část šedé hmoty -> nahoru neo- zatlačuje předchozí i následné) Striatum (spodní část šedé hmoty -> dovnitř) Limbickv systém (struktury paleo- a archikortexu) Obr. ISO. Postupná- diferenciace mozkových hemisfér. Průřez levou hemisférou. A Primitivní stadium. Hemisféru tvoří v podstatě jen menový lalok, sedá hmota je uložen uvnitř a málo diferencována. B — Šedá hmota stále uložena hlouběji, avšak diferenoo vána v paleokortex (střsdně tečkováno), archikortex (šrafováno) a striatum (hustě teč kováno). Stadium obojživelníků. C - Striatum se dostalo hlouběji a kortex více k po vrchu. D — Objevuje se primordiální ngokortex (obecná kůra). C, D — Stadium plazů E - Kozvoj neokortexu (černě). Archikortex se dostal na střed jako hipokampus paleokortex stále dosti vyvinut (vývojově primitivní savec). F - Neokortex znaěn rozvinut, tvoři záhyby, paleokortex omezen na ventrální stranu jako lobus pyriformi (vývojově pokročilejší savec). Obr. 182. Limbický systém králíka, kočky a opice (vyznačen černě, neokortex bíle). Nápadné jsou u uvedených tří savců rozdíly ve vývoji neokortexu při poměrně malých změnáoh v limbíckém systému. Nahoře pohled zb strany, dole z mediální strany. kocka opice Výkonné funkce NS Řízení činnosti kosterního svalstva - reflexní teorie čidlo (receptor) dostředivá (aferentní) dráha ústředí (CNS) odstředivá (eferentní) dráha výkonný orgán (efektor - sval, žláza) Míšní reflexy propriorecepční (ovládání délky svalů podněty z nich samotných) exterorecepční (škodlivé podněty na kůži, obranný charakter) Složitější reflexy - centra v nižších oblastech mozku (reflexy postojové, vzpřimovací, vyrovnávací) - podněty z proprioreceptorů, vestibulárního aparátu, kožních receptorů, zrakového orgánu aj.) do ústředí (prodloužená mícha, mozeček, retikulární formace středního mozku) Motorické programy (centrálně vytvářené rytmy - např. chůze, let, plavání) - rytmická činnost neuronů v CNS (oscilátory) (bez periferní složky) - zajišťování polohy těla a změny. Motorické soustavy (motorická centra + motorická složka - kosterní svalstvo + opravné mechanismy). Hybná centra savců - kůra (procesy cefalizace až kortizace). U nižších obratlovců jiné části mozku. Úrovně řízení 1. soustava tektoretikulární u obratlovců vývojově nejstarší, centrum: retikulární formace a střední mozek, tektum - integrace zrakových, staticko-akustických, somaticko-senzorických a čichových signálů. Eferentní ústředí -tegmentum (retikulární jádro) 2. s. talamostriatová (plazi, ptáci) Integrační centrum - talamus, eferentní složka - paleostriatum (dráhy do středního mozku) 3. motorické soustavy neokortexu (savci) Přímé kortikospinální dráhy (kůra - mícha). Signál v kůře - výsledek interakcí různých oblastí kůry a jiných částí mozku. Výstupy A) extrapyramidové - B) kortikostriaretikulární systém - ke striatu, mezimozku a střednímu mozku B) pyramidové (vyšší obratlovci) - dráhy z čelního a temenního laloku do míchy (krční u kopytníků, hrudní u psa, bederní u primátů). Svazek kortikobulbární inervuje svalstvo obličejové části, vlastní svazek kortikospinální se kříží (SC %) na rozmezí prodloužené a páteřní míchy Motorické centrum řeči (Broccovo) - postavení mezi motorickými a asociačními centry 4. mozeček (postupný vývoj významu) &) zadní část mozečku p) přední lalok mozečku - (postojové reakce) Y) postranní mozečkové hemisféry - (regulace záměrných pohybů) Aferentni vstupy motorické soustavy - ze smyslových orgánů (receptor vestibulární, propriorecepční - receptor kloubní + svalové vřeténko + Golgiho svalové tělísko, kožní, zrakové) Řizeni činnosti vnitřnich orgánů - vegetativni nervový systém s periferní (senzorická vlákna ze smyslů vnitřních orgánů, eferentní vlákna k hladkému a srdečnímu svalu, žlázám) a centrálni složkou (součást CNS) Sympatikus - torakolumbálni oddil (eferentní vlákna z hrudní a bederní míchy) Parasympatikus - kraniosakrálni oddil (eferentní vlákna z jader mozkového kmene společně s nerv. vagus a křížové míchy - nervi pelvini) Eferentni vegetativni nervové dráhy (přední kořeny) dvouneuronové (synaptický spoj v paravertebrálním ganghu - oci, shnne zlazy, bronchi, srdce, i kanálek arterioly) **""" jednoneuronové (bez synapse - k trávicí trubici od **» žaludku, močovému měchýři a pohlavním orgánům) 00. Mícha a míšní somatické a, sympatická nervy. Odlišnost přenašeče v konečné eferentní složce: sympaticus - noradrenalin parasympaticus - acetylcholin stejně jako mezi pre- a postgangliovou drahou). Funkční antagonismus sympatiku a parasympatiku srdce, hladké svalstvo trávicí trubice, zornice - aktivita vagu (parasympaticus) vede ke zpomalení srdeční činnosti, zvýšení motoriky a sekrece trávicí trubice, zúžení zornice - sympatikus opačné působení. U jiných jedna ze složek méně významná (močový měchýř) Centrální vegetativní nervový systém Mícha - jednoduchá nervová koordinace - centrum řídící pohlavní funce (genitospinální) - c. vyprazdňování močového měchýře (vezikospinální) - c . vyprazdňování střev (anospinální) - zorniční centrum (ciliospinální) Retikulární formace prodloužené míchy - centrum kardiovasculární - c. dýchací - c. koordinace č. trávicí trubice (motilita x sekrece) - řízení příjmu potravy a vody - řízení pohlavních funkcí -řízení termoregulace Retikul. formace hypotalamu - komplexy reakcí Dráždění zadní části hypotalamu odpovídá zvýšené činnosti sympatiku (rozšíření zornice, vzestup srdeční činnosti a krev.tlaku, dýchání - ergotropní reakce - i při stresu, typ útok nebo útěk se změnami chování) Orálnější oblasti hypotalamu - jako parasympatikus zvyšují sekreci a motoriku tráv.trubice - trofotropní účinek Homeostáza - některé neurony zaznamenávají změny ve složení a vlastnostech krve (tlak, teplota, obsahy látek) - řízení příjmu tekutin (jádra předního hypotalamu) - pocit žízně při zvýšení osmotického tlaku v tělesných tekutinách, tvorba ADH pro vylučování vody - řízení příjmu potravy - centrum sytosti a hladu Rozmnožování Přes adenohypofýzu vývoj a činnost pohlavních orgánů, sexuální rytmy. Ocytocin. Integrační činnost soustavy limbický systém -hypotalamus. Retikul. formace neokortexu - vliv na pohlavní složky - integrace somatické a vegetativní aktivity vegetativní reakce při emocích (s hypotalamem) Čidla (smysly) - orgány transformující podnět vnějšího i vnitřního prostředí na vzruch Interoreceptory - čidla ve vnitřních orgánech Proprioreceptory- čidla v pohybové soustavě (kloubní r., svalové vřeténko, Golgiho šlachová tělíska, Exteroreceptory - informace o vnějším světě Mechanoreceptory (a-e somatické exteroreceptory, f - i proprioreceptory) Dotykové receptory (Meissner, Vater-Pacciniho) Bolest - volná nerv. zakončení, únikové reakce s průvodními jevy Proudový orgán - neuromasty zasahují vlásky do kupuly, ta ohybem nerovnoměrně natahuje vlásky a stimuluje receptorové buňky Sluchové receptory (tympanální orgán, sluchový orgán) -reakce na tlak molekul (vlny zhušťování) - přenos bubínkem přes sluch. kůstky na membránu oválného okénka, do hlemýždě. Přenos vln perilymfou přes scala vestibuli a s. tympani rozechvívá bazilární membránu. Její vychýlení registrují vláskové buňky Cortiho orgánu (vůči m. tectoria) Echolokace - vysílání ultrazvukových vln a zpětný příjem Statokinetické receptory - 3 polokružné chodby a 3 váčky. Skvrny vláskových buněk s kupulou v ústí chodeb jsou drážděny rozpory mezi pohybem vestibulárního systému a setrvačností endolymfy. V utriculu a sacculu v kupule otolity pro registraci vůči zemské tíži. Kloubní receptory - aktivace mechanickými podněty Svalové vřeténko - specializované svalové vlákno s krajovými kontrakcemi (intrafuzální, vřeténkové), uprostřed nervová zakončení - vzruch vzniká pasivním natahovánímvlákna. y-vlákna zajišťují citlivost při zkráceném svalu. Golgiho šlachové tělísko - zaznamenávají zkrácení svalu Chemoreptory Čich - primární smyslové buňky (člověk až 20 milionů na 5 cm2) v horní části nosní dutiny. Rozdílná citlivost: CO nedetekujeme, merkaptan 2,5.10-10 mg/l vzduchu Adaptace. Chuť - sekundární smyslové buňky (člověk 10 tisíc), ústí dutina. Citlivost NaCI 10"2 M, chitin 0,8.10"5 M. Radioreceptory Zrak - komorové oko - až stamilióny receptorových buněk (tyčinky, čípky). Opětovné soustředění světelných vln po průchodu optickým systémem - převrácený zmenšený obraz. Stavba oka. Fotopigment (různý opsin + retinal) je měněn světelnou energií, se změnami sodíkového proudu vzniká akční potenciál složené oko členovců - ommatidia Termoreceptory (Ruffini, Krause, spec. termoreceptor) Fyziologie rozmnožování Vegetativní rozmnožování Generativní (pohlavní) rozmnožování Haploidní gamety — diploidní zygota s genetickým materiálem obou rodičů Rýhováním vývoj zárodku. Probíhá v různých podmínkách Savci - děloha, uchycení (nidace) ve stáří 4-6 dní. Vajíčka s malým množstvím žloutku - malým množstvím zásobních látek a tím i výživy - placenta (ochrana mechanická, výměna látek) Plod od 3. měsíce těhotenství průběžné změny velikosti objemu dělohy Hormonální změny týden těhotenství - placentární produkce choriongonadotropinu k involuci žlutého tělíska se stimulací sekrece progesteronu a estrogenů. Ty později secernuje placenta sama. Průběžné hormonální změny (růstový h., tyroidální, kortikoidy) Porod - vlivy plodu (produkce ACTH, kortizolu a následně prostaglandinů s podporou motility plodu, více estrogenů) i matky (ocytocin pro zvýšení děložních kontrakcí) Období po porodu - nízká sekrece gonadotropinů klidový stav ovarií, involuce dělohy, tvorba mateřského mléka. Příprava již během těhotenství: vývoj mléčné žlázy podporován estrogeny, progesteronenem, glukokortikoidy, prolaktin z předního laloku hypofýzy podporuje tvorbu mléka. Prvotní sekret - kolostrum s více bílkovinami a méně tuky. Funkce ocytocinu pro sekreci prolaktinu, tvorbu mléka, kontrakci hladkých svalů vývodů mléčné žlázy.