NÁZEV???

                           SCÉNÁŘ DVOU ASIJSKÝCH A JEDNÉ LAOSKÉ POHÁDKY

Hostinská a kupec Čao Či Ho

1.      Scéna – v hospodě

Hospoda -  dva stoly se židlemi, polštářky, nějaké nádobí k servírování nápojů.

Hostinská s mírným tikem pobíhá po lokále, hraje si na to, jak se bude chovat k zákazníkům, chystá
se tak na návštěvu hostů.

Přichází první návštěvník. Pan Lenoch.

H: „Dobrý den.“

     Lítá kolem něj usazuje ho.

     „Co si dáte??“

L:   „No, mě je to tak nějak i jedno. „

H:   „Tak třeba... aspoň vodu. „ Odskočí si a posléze přináší sklenici vody.

H: „ Tak, tady to je.“

L: „ Ó díky. To nemuselo být.“ Napije se. Vypije sklenku do dna. Hostinská si ho u toho zvídavě
prohlíží.

H: „Přijíždíte z daleka? Máte na sobě velmi vzácné šaty (vestička). Cestujete?“

L: „No, tak trochu.“

H: „To já jsem v jednom kole. Samá práce.“

L:  „A proč pracujete? Nemusíte přeci. Já jsem se o tom sám přesvědčil. Natáhne se na židli a
usíná.

Změní se světlo (přítmí) a hudba (zpívající ptáci...).

Pan Lenoch

2.      Scéna   - Příběh Lenocha

Tři tančící, plovoucí postavy snášejí pana Lenocha na zem, sundávají mu vzácný šat (vestičku),
podkládají ho na polštářky a vytvářejí nad ním fíkovník. V rukou a kapsách mají z novin poskládané
papírové lodičky a na hlavách  čepičky. Postupně zasypávají pana Lenocha lodičkami – fíky.

Lenoch:  Leží pod fíkovníkem, skoro se nehýbá, přesto je spokojený, občas zívá, jí právě fík.

„Hmm, to je ale skvělý fík. Dnes je krásný den. Jak je na světě dobře, když člověk nemusí
pracovat.“

Lenoch leží pod stromem, náruživě jí fík. Tváří se velmi spokojeně. Kolem začnou pobíhat děti.
Hrají si zde na schovávanou. Jedno z nich přitom zakopne o Lenocha. Ten si jich moc nevšímá.


Dítě 1 : „Kdo to tu leží?


Dítě 2:  „ To je přece ten...?  Lenoch. Ten co nic nedělá a jen se valí.“

        Pokyvuje hlavou směrem ke svému kamarádovi.


Dítě 2: „Se divím, že se mu tu pořád tak chce sedět a nic nedělat. Trošku ho probereme, co myslíš?
Hele. “ Nakloní se k němu a šeptá mu něco do ucha. Rozutečou se hledají kameny – zmačkané noviny.


Dítě 1 :         „Tak ? Už?


Dítě 2:           „Já první“


Děti se pomalu přibližují k Lenochovi, ten je ještě nezaregistroval, je zaujatý sám sebou a svým
lenošením. Chlapci se začínají hlasitě smát a připravují si kámen.


Obě děti: Hlasitě křičí a hází kamínky)

„Lenoch, Lenoch, válí se a je líný.Tu máš.“


Děti hází kamínky po Lenochovi, ten se podívá, jen se zamračí, ale nic neudělá. Dál leží skoro
nehnutě pod stromem. Děti si sedají do publika.


Mění se hudba  a světlo (foukání větru, déšť).


Lenoch si přitiskne kolena k břichu. Choulí se. Chce se schovat pod strom, ale ten už zatím odplul.
Voda z deště zatím unáší fík na opačnou stranu směrem k zámku.


Princezna: Přichází spíš cupitá a prozpěvuje si, dívá se kolem sebe a něco jí zaujme ve vodě.

„Copak to tu pluje? “

Vyloví  fík, otře ho a ochutná, zatváří se překvapeně.

„Ten  je ale lahodný. Takový jsem ještě nejedla a to máme na královském stole to nejvybranější
ovoce. Toho, kdo pěstuje tak skvělé fíky si vezmu za muže. Můj královský otec mi v tom jistě
pomůže. Tatíčku“

 Nadšeně cupitá za tatíčkem. Na popředí scény vbíhají trubači. V zadu se zatím chystá královský
hrad (trůn atd.).


Trubač 1:  „Všichni pěstitelé fíků,...

Trubač 2: „ ... nechť se neprodleně dostaví na zámek...“

Trubač 1: Nadechuje se a  říká. „Jo.“

Trubač 1:  „...a přinesou sebou ochutnat své ovoce.“

Trubač 1: Nadechuje se a  říká. „Jo.“


Po vyhlášení se opět rozsvítí a na scéně je pan král s princeznou, před nimi fronta pěstitelů fíků.
V hledišti sedí děti co házely po Lenochovi kamení.



Pěstitelé postupně přicházejí ke králi vychvalují své výpěstky a dávají je ochutnat Princezně.

Mračí se, šklebí všechny odmítá.

Princezna: „Žádný není on, copak v celém království už není jiný pěstitel?“


Král:  Vyhlíží další do fronty, ale nikdo tu není. Podívá se lítostně na dceru, povzdychne si a pak
do publika.       ¨

„ Moji milí poddaní, je snad v této zemi ještě někdo, kdo by nesplnil můj rozkaz a nepřinesl své
fíky k ochutnání?“


Děti v publiku:

„Sím, sím my víme ještě o někom.“


Král:

„ No, kdo to je?“ Děti natahují ruce pro odměnu. Král vytahuje z kapes dvě lízátka.


Děti:

 „Ano ještě je tu pan Lenoch“

Smějí se.

„ Ale ten za vámi asi nepříde. Furt se jen válí pod fíkovníkem a nic nedělá.“

Znovu smích.


Princezna:  „A to zas ne. Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. I když jsem královská
dcera. Otče odjíždím.“

Král:

Se na ni udiveně až smutně dívá. Dává jí na cestu zbylé lízátko a nebo si ho nechává. Princezna se
vydala na cestu.


Změna světla a hudby. Chystá se scéna se stromem. Pan Lenoch leží polospící pod stromem a do toho
přichází princezna. Světla opět rozsvěcují.


Princezna:

Tváří se šťastně, když spatří Lenocha v polospánku pod stromem, opatrně přistoupí k fíkovníku,
utrhne jeden fík a ochutná ho.V tu chvíli se Lenoch probouzí. Princezna  k němu přistupuje k němu.
Pokouší se ho natvarovat do různých pozic (svalovec, pěstitel, tanečník...).

Lenoch: V pozici pěstitele.

„Fuj, práce.“

V poslední pozici tanečníka.

Princezna:

„Tebe si vezmu za muže. Nechci nikoho jiného, než pěstitele těch nejlepších fíků.“

Lenoch nic neříká, jen se tváří překvapeně, princezna se k němu přitulí a obejme ho. V tu chvíli se
ztlumí světlo, tak aby na dvojici šlo malinko vidět. Na scéně vbíhá král.


Král:

 „ Ty si chceš skutečně vzít toho budižkničemu, toho neschopného lenocha, který se ani nepodrbe,
když ho mouchy koušou?“


Princezna: Probere se ze štronza a vykřikne.

„ Ano, otče, jsem si jistá. Chci muže, který pěstuje fíky sladké jako med!“


Král:

„Dobře tedy, ale vydědím tě a ani ty, ani tvůj vykutálený manžel nesmíte překročit práh mého
paláce!“


Princezna: „Tady se budeme mít dobře. A hlavně, že se máme rádi.“

Usedají společně po fíkovník a pojídají fíky.


 Po chvíli  fíkovník i  princezna poněkud uvadají.


Lenoch:

„Co je, ženo moje milá?

Pokouší se jí zvednout ale princezna je zvadlá.

Princezna: Pronáší smutně a vzdychá.

„Jsem unavená a nemáme tu už ani jediný fík.“

Zavírá oči a usíná.


Lenoch:  Vyplašeně a vylekaně vyskočí a naříká.

„ Svou ženu velice miluji. Celý život mi všichni nadávali a posmívali se mi, jen ona ke mně byla
vlídná. To nemůžu takhle nechat.“

 Tvaruje se do pozic svalovce, tanečníka ale princezna nic.

Zamyslí se a ušklíbne se.

„Tak asi nezbývá než abych začal pracovat.“

Bere do ruky novinové čepičky a sází je divákům na hlavy.

Princezna když vidí, že fíky opět rostou, zvedá se ožívá.

Princezna:

 „Co to tu tak nádherně medově voní.“

 Pobíhají spolu po jevišti a čichají ke kvetoucím fíkovníkům.

Na scénu opět přichází král.

Král:

„Dozvěděl jsem se, že jste začali pracovat. Vím také o vaší lásce. Velice si toho vážím, můžete jít
se mnou na hrad.“

Lenoch s princeznou se chytnou  za ruce. Ostatní pro ně vytvoří uličku, které se ozývá:

„Ať žije korunní princ!“

„Sláva mu.“


Usedají na trůn. Král je nad nimi a tleskne.

Přibíhá lokaj se třemi skleničkami. Ťukají si.

Král tleskne podruhé.

Přibíhá sluha a obléká prince do vzácného šatu (vestičky).

Král tleskne potřetí.

Přicházejí ovívači s každé strany jeden.


Princezna:

„Tak co, ty můj pěstiteli fíků, jak se ti u nás líbí?“


Lenoch:  Předstoupí do popředí. Projde uličkou kde se mu všichni klaní, klekají a volají mu slávu.

„ Víš co je zajímavé, ženo moje, když jsem byl chudý a líný, lidé mi říkali pan Lenoch, všelijak
mne týrali a posmívali se mi. Ale nyní, když jsem bohatý a líný, tak mi říkají korunní princ a
klaní se mi.“


Princezna: (spolu s Lenochem se začali smát, u toho pojídají fíky)

„Ta lidská hloupost je neuvěřitelná.“

 Smějí se, přitulí se k sobě.



3.      Scéna  Zpátky v hospodě, pokračování příběhu o Čao či Ho

Hostinská je oněmělá úžasem, začne si s Lenochem povídat.

H: „ Vy jste korunní princ? (pokloní se)

    „ Omlouvám se, že jsem vás nepoznala. Donesu ihned to nejlepší víno!“

L: Bere do ruky skleničku, ve které původně byla voda. Udiveně si ji prohlíží.

„  Ženská, co jste mi to dala k pití?“


TO DODĚLÁME POZDĚJI :-)




(odchází pro víno, vstupuje druhý návštěvník, Čao či Ho)


Č: Dobrý večer (tiše)

L: Dobrý večer (hlasitě, ale ledabyle)

H: (nese Lenochovi láhev s vínem, odpovídá na pozdrav) Dobrý večer taktéž! Co si dáte?

Č: (Sedne si sám ke svému stolu, nesedá si k Lenochovi.)

H: (podává šálek a zvědavě se vyptává) Jdete z daleka cizinče?

Č: (dělá, že neslyší a nalévá si čaj)

H: (přestane se vyptávat)


(přichází další host – vypravěč druhého příběhu)


V: Dobrý večer ve spolek!

H: Dobrý večer !

V: Mám takový hlad. Dám si nějakou vaši specialitu a šálek čaje. (představí se Lenochovi, pokloní
se mu a přisedá k němu)

    Já jsem kupec z oblasti Himalájí . Prodávám jačí vlnu a kůži.

H: To jdete z takové dálky? (podává mu mísu s rýží a šálek čaje)

V: (trochu se chlubí) Samozřejmě, v dnešní době se kupec nesmí bát jít za obchodem kamkoli, ikdyž
se mu cestou přihodí spousta zajímavých věcí.

H: Zajímavých věcí? Jaké například?

V: Ále, takových je spousta... mnohdy k neuvěření... Sám jsem je zažil.


(v hospodě bouchnou okenice, je průvan)


H: Zatracený vítr! Venku je ale nečas!

V: Aby jste se nedivila... co, nebo spíše kdo, dělá takový vítr!!

H: (zvědavě přisedá a nastražuje uši)


V: - Povím vám příběh, který se odehrál již velmi dávno ve staré Číně, ale lidé si jej tam
vyprávějí doposud...

Na břehu jednoho moře žilo spolu v skromné chýši pět bratří Lu.

(cink, nějaká hudba - nacupitá Lu-první,  (cink, nějaká hudba - nacupitá Lu-druhý), (cink, nějaká
hudba - nacupitá Lu-třetí), (cink, nějaká hudba - nacupitá Lu-čtvrtý), (cink, nějaká hudba -
nacupitá Lu-pátý).

( bratři Lu stojí vedle sebe v řadě) Byli si tak podobní, že jednoho od druhého nemohl nikdo
rozeznat. ( teď společně všech pět bratrů předvede něc stejného, nějaký pohyb)

Ale i přesto byli jiní. (bratři se rozestaví po místnosti Lu-první se postaví na kraj scény a
předvádí, že zašívá síť, Lu-druhý přikládá do ohně, Lu-třetí a Lu-čtvrtý sedí na turka a hrají
spolu starou čínskou hru go, Lu-pátý sedí na židli a čte si v knize - vše se ztvárňuje pantomimou -
továrna, doprovodné zvuky)

Každý z těch bratrů měl nějakou zvláštnost. Nejstarší z bratrů, Lu-první, vládl moři a všem vodám.
Lu-druhý mohl projít ohněm a nespálil se. Lu-třetí mohl natáhnout nohy, jak chtěl daleko. Lu-čtvrtý
měl tělo pevnější než nejpevnější železo. A nejmladší, Lu-pátý, rozuměl řeči všech zvířat a ptáků.
(bratři Lu štronzo, pozornost na vypravěče, bratři odchází ze scény a připravují se na další)

Žili šťastně a co je bída, nevěděli. Až jednou se stalo …


(tma, hudba, příprava na další scénu, štronzo)







2. scéna


Scéna se odehrává na kraji lesa, Lu-pátý sedí u stromu a píská si na píšťalu, vedle něho spí nějaké
zvíře - laň (jedna ze živlů)


(pozornost na Lu-pátého, probuzení ze štronza, začíná pískat na píšťalu, po chvíli přichází vladař
se svým pomocníkem)


Vladař - Dnes je opravdu krásný den. Cítím, že dnes ulovím něco výjimečného.

Pomocník - V těchto končinách se prý prohání mnoho zvěře můj pane, určitě budeme mít štěstí. Hle
pane! (ukazuje na laň, která spí vedle Lu-pátého)

Vladař - Podívejme se jaké máme štěstí. (napíná luk a chystá se vystřelit po lani)

Lu-pátý - (všimne si vladaře, probudí laň a pantomimou jí naznačí, aby rychle utekla) Laň -
(probudí se, začne utíkat) Ó děkuji ti Lu-pátý, zachránil jsi mi život.

Vladař - Cos to provedl ty ničemo, vyplašil jsi mou kořist a tím jsi mě rozzlobil.

Lu-pátý - (pokorně poslouchá vladaře)

Vladař - Dovolil sis hodně. Trest tě nemine. Ještě dnes budeš vhozen k hladovému tygrovi do klece.
Svaž ho a odvez do mého paláce (ke svému pomocníkovi)


(štronzo, tma, hudba)


3.scéna


Na dvoře u vladaře, na velkém křesle sedí vladař, pomocník stojí vpředu na scéně, uprostřed stojí
dva živly ve vzdálenosti několika kroků od sebe, skřížené ruce, mezi nimi trochu vzadu stojí
Lu-pátý.


 (světlo na scénu, postavy se probouzí ze štronza)


Pomocník - (stojí uprostřed scény, rozmotá nějaký svitek) Zato, že se vysmíval našemu vladaři a
odehnal laň, kterou chtěl vladař ulovit, bude rozsápán hladovým tygrem. (jde a posadí se k vladaři)

Vladař - (k pomocníkovi) Docela se těším na tu podívanou. (rozkáže, pokyne) Vpusťte tygra do klece!

Tygr - (tygr - velká tyčová loutka vedená dvěma asistenty, vchází zpoza scény k Lu-pátému, houpavé
pohyby, doprovod hudba)

Lu-pátý - (postaví se čelem k tygru, napodobuje tygra)

(následuje chvíle, kdy spolu tygr a Lu-pátý rozmlouvají pomocí těl, tance, pohybů, doprovází hudba,
klidný začátek, napínavá prostřední část, vše končí tím, že se spřátelí a tygr se lísá k Lu-pátému,
Lu-pátý se usmívá)

Vladař - (je rozčílený) Cože? To se mi snad zdá?  Ten tygr měl být hladový. No uvidíme. Zítra hned
za brzkého svítání přijdeš o hlavu!


(štronzo, tma, hudba)


4.scéna


polotma - vyměňuje se Lu-pátý a Lu-čtvrtý, komická situace


Na náměstí, uprostřed špalek o něj opřený meč, vladař sedí na kraji na židli


(probuzení ze štronza,na scénu vchází vladařův pomocník a vede Lu-čtvrtého)


Pomocník - Tak pojď a nebraň se. (dovede ho před vladaře a shodí na zem)

Vladař - Teď budeš pykat za svou opovážlivost.

Pomocník - (vede Lu-pátého ke špalku a položí mu hlavu na špalek, bere meč a napřahuje se -
štronzo)

Živly - (přibíhají dva živly v šedém kostýmu, nějaký tanec, hudba, klekají k Lu-čtvrtému a
zakrývají mu šíji svými těly)

Pomocník - (konec štronza - chce stít hlavu, živly odrážejí meč, několikrát se opakuje, doprovod
hudby) Můj pane ten ničemník má tvrdou šíji jako železo, ještě jednou bych do něj udeřil a meč by
se rozletěl na kusy.

Lu-čtvrtý - (pokorně sleduje)

Vladař - (rozzuřený, nadává svému pomocníkovi) Ty budižkničemu, všechno abych si dělal sám! (jde
k Lu-čtvrtému, bere pomocníkovi meč, chce ho stít, živly brání, v naštvání odhazuje meč - štronzo,
živly odbíhají - hudba, tanec) Tak dobrá, když ty takhle. Tak… Zítra budeš shozen z vysoké skály do
propasti a to už ti nikdo nepomůže. Hahaha.


(štronzo, tma, hudba)


5. scéna


polotma - vyměňuje se Lu-čtvrtý a Lu-třetí, komická situace


U propasti, ztvárňuje okraj pódia, uprostřed na okraji propasti klečí  Lu-třetí (tou dobou má už na
sobě chůdy a dlouhé chůdařské kalhoty), vedle něj stojí pomocník, vladař stojí opodál.


Vladař - Tak už to neprodlužuj a shoď ho!

Pomocník - (připravuje se shodit Lu-třetího - štronzo, přibíhají živly v kostýmech, tanec, hudba,
jdou k Lu-třetímu a pomohou mu vstát na chůdy, přidržují ho - konec štronza) Ale pane, podívejte
se, to snad ne, vždyť je z něho obr, tak by mu propast sahala sotva po pás.

Vladař - (rozčílen, pobíhá sem a tam, gestikuluje) Tak ty takhle ty drzoune, ale to si mě nežádej,
stráže, stráže ihned ho svažte, zaveďte do vězení. Budeš upálen na hranici a to už ti nikdo
nepomůže!


(štronzo, tma, hudba)

6.scéna


polotma - vyměňuje se Lu-třetí a Lu-druhý, komická situace


Na náměstí, uprostřed náznak hranice uprostřed ní stojí Lu-druhý, vladař sedí někde na kraji na
židli, po jeho boku pomocník.


(světlo, probuzení ze štronza)


Vladař - Teď už ti nic nepomůže, ty prokletý Lu. Vykonejte trest a zapalte hranici!

Pomocník - (jde k hranici, v ruce drží pochodeň a zapalujev hranici, hovoří k Lu-druhému) Vybral
sis ten nejhorší trest. (štronzo - hudba, přibíhají živly v kostýmu znázorňující oheň, následuje
ohňivý tanec, víří bubny, posedají si kolem Lu-druhého - konec štronza, začnou jemně plápolat kolem
Lu-druhého až ho celého obklopí)

Vladař - Hahaha. Nadešla tvá chvíle, teď už neunikneš.

Živly - (chvíli obklopují Lu-druhého, po chvíli odstoupí, lehají si k jeho nohám, vše doprovází
hudba)

Lu-druhý - (pokorně stojí uprostřed ohně)

Vladař - (div vzteky nepukne) Co je to za člověka? V ohni neshoří, o skálu se nerozbije, meč mu
neublíží a ani dravý tygr ho neroztrhá! To přece nejde, to nemůže být, abych se já, mocný vladař,
nevypořádal s prostým rolníkem! Teď slyš! Ještě dnes večer budeš odvezen na moře, kde budeš hozen
přes palubu! (pomocník odvádí Lu-druhého pryč ze scény, vladař dovětek) A jestli se ani vody
nebojí? Ale co! Kámen mu zabrání, aby vyplaval. Ať si zůstane na dně moře!


(štronzo, tma, hudba))


7.scéna


polotma - vyměňuje se Lu-druhý a Lu-první, komická situace


Na moři v lodi, pomocník pádluje, Lu klečí se sklopenou hlavou, na noze přivázaný kámen  vladař
sedí v čele a popíjí saké:-)


(světlo, probuzení ze štronza, pomocník začne pádlovat, vladař popíjet saké)


Pomocník - Můj vladaři, jsme v místech, kde je moře nejhlubší.

Vladař - Tak Lu. Rozluč se svým životem. Zde jistě smrti neujdeš! Svrhni ho do hlubin!

Pomocník - (chytne Lu-prvního a chystá se ho shodit z lodi - štronzo - přibíhají živly v modrých,
mořských kostýmech, s velkými modrými látky ztvárňujícími mořskou hladinu, tanec, hudba, uloží se
na zem, imitují mořskou hladinu pomocí látek - konec štronza, pomocník shodí Lu-prvního do moře.)

Vladař - Hahaha a je s tebou konec, konečně jsem se dočkal.

Lu-první - (spadne do vody, živly (voda) ho zahalí, po chvíli se rozestoupí a Lu-vystoupí na břeh,
v tu chvíli obrovský vodní tanec, vladař s pomocníkem se kolíbají v lodi, voda je obstoupí a
pohltí, vše za doprovodu hudby)

Lu-první - (pokorně hledí, možná by mohli přijít jeho zbývající bratři a společně se radovat)



Zpátky v hostinci, Hostinská i Lenoch hledí s otevřenou pusou.

H: (najednou se zvedne)

    Pánové, už je pozdě! Prosím, připijme si, aby se vám dnes v noci u nás pěkně spalo! A obchody
aby se vám vydařily. (přichází s vínem a nalévá jej do pohárů

Č: (říká si pro sebe)

    Taková chudá hostinská a nalévá víno na dobrou noc? To není jen tak, zajímalo by mě, co má za
lubem.

   (Pohár nevypije a vylije víno nenápadně do květináče)

Všichni odchází spát. Čao Či Ho sleduje tajně hostinskou. Ta provádí tajné rituály s kotlem a říká
zaříkavadla.


4.      Scéna  Ráno v hostinci

Návštěvníci se schází, aby hostinské zaplatili za dobrý nocleh.

H: Nemůžete odejít přece bez dobré snídaně! Pojďte ke stolu, v noci jsem vám upekla koláče.

Č: (nejí, pozoruje)

H: (na ČaoČiHa) Vy si nedáte snídani?

Č: Ne, promiňte hrozně spěchám, už jsem měl dávno být v hlavním městě! Stavím se za měsíc..
(odchází)

(návštěvníci se začnou svíjet pod stůl bolestí a vylezou z pod něj s oslí hlavou a začnou přes sebe
hýkat.

H: (popadne bič a začne vyhánět osly z hospody. Č to vidí)

.....


Dál už nevím, jak by to mělo pokračovat!!! J Pája