3 Rozvoj řeči u sluchově postižených, komunikační formy u SP Ontogenetický vývoj řeči: nprenatálním období - dítě se připravuj na komunikaci např. olizování pupeční šňůry, dumlání palečku, nitroděložní kvílení npři narození - křik - reakce na změnu prostředí n3 týdny - 1 měsíc - vyjadřuje nelibé pocity – křik s citovým zabarvením n1. - 3. měsíc - signalizuji i libé pocity, následuje broukání, a pudové žvatlání (trénuje mluvidla, zvuková kontrola ještě není zapojena) n4.-6.měsíc – pudové žvatlání n6. - 9. měsíc - napodobivé žvatlání zrakové sluchové dráhy již vyzrály, dítě napodobuje zvuky svého okolí období broukání a žvatlání (až 9 měsíc) ndiagnostický moment - obd. 7. měsíce - SP dítě přestává žvatlat, ztichne, popř. vydává zvuky nobdobí počátečního rozumění řeči a napodobování (do 1 roku) Charakter vývoje řeči u SP se odvíjí: •stupně a typu sluchového postižení •přítomnosti dalšího postižení (kombinované vady) •věku a dosaženého stádia řeči, kdy SP vzniklo •exogenních sociálních faktorů (rodina, škola) •včasné diagnostiky, včasné intervence, rané péče, rehabilitační péče Vývoj řeči u dětí s vrozenou hluchotou: - předverbální řečové projevy – běžné, křik tlumený, žvatlání monotónní, stadium napodobujícího žvatlání - projevy zanikají, nedochází ke spontánnímu rozvoji řeči, nechápou souvislosti, zaostání ve vývoji myšlení a citovém vývoji, další charakteristické projevy (hlučná chůze…) Vývoj řeči u dětí se získanou hluchotou: - pokud dojde ke ztrátě sluchu po 7. roce, nedochází k zanikání řečových projevů, kolem 7. roku má dítě osvojený slovník a zafixovanou artikulaci, úloha čtení a psaní, důležitost poskytnutí okamžité logopedické pomoci, i po ukončení vývoje řeči hrozí změny v orálním projevu (zvuk, artikulace apod.) Vývoj řeči u dětí nedoslýchavých: - u těžké percepční nedoslýchavosti vývoj podobný jako u dětí s vrozenou hluchotou, převodní nedoslýchavost – podobnost slyšícím dítětem, záleží na věku, s nástupem chození dojde k opoždění až zastavení vývoje řeči (podle velikosti vady), střední nedoslýchavost ještě umožňuje normální vývoj řeči Charakteristika jednotlivých jazykových rovin u sluchově postiženého jedince: Lexikálně-sémantická rovina •kvalitativní hledisko nvýstavba pojmů jiná než u slyšících ndéle trvá nSP chápou pojmy buď příliš široce nebo úzce ntendence k názornému chápání pojmů nmálo nadřazených pojmů •kvantitativní hledisko nvýzkum prokázal, že úroveň slovní zásoby 14l. neslyšících dosahovala úrovně 5,5 l. dětí slyšících Morfologicko-syntaktická rovina •dysgramatismy, agramatismy - vývojová neschopnost až ztráta schopnosti správně používat gramatické slovní tvary a větnou vazbu na různém stupni ndůvody - absence sluchových podnětů, rozdílnost orálního systému a znakového jazyka nmorfologie - nadměrné užívání podstatných jmen, problém s rozlišením slovních druhů (jíst, jídlo) n syntax - hromadění slov, časté užívání nadbytečných slov, používá nesprávný slovosled, slova seřazuje bez gramatických souvislostí (př. Pták střecha sedět.) Foneticko-fonologická rovina •spontánní vývoj ustává v období napodobivého žvatlání •chybí okamžitá zvuková kontrola, pouze částečná - zraková (ne vždy) a kinestetická •charakteristiky řeči neslyšících a SP •nejvíce nápadná, přehnaná a namáhavá artikulace •prodloužená artikulační doba hlásek •vkládání nepatřičných zvuků •dyslalie, dysprozodie, dysfonie, narušené dýchání, další projevy (např. huhňavost) Pragmatická rovina •nápadnost v užívání ZJ, chyby v písemném projevu •problémy s navazováním komunikace - zábrany navázat rozhovor, být v rozhovoru aktivní, přihlásit se do diskuse, zanedbaná oblast - význam sociální taktiky, neschovávat své postižení na jedné straně a dostatečně vysoká vlastní identita na druhé straně Poruchy řeči •audiogenní dyslalie (při ztrátě 60-70 dB) •kopholalie (po ukončení vývoje řeči) •dysprozodie - zvuková stránka řeči, kolísání melodie, narušena dynamika a tempo řeči (některé hlásky zkrácené, jiné prodloužené) •audiogenní dysfonie (při ztrátě 60-70 dB) Prevence hlasových poruch •hygiena hlasu •nácvik správné hlasové techniky - měkký hlasový začátek, přiměřená hlasová výška a síla •hygiena prostředí - čistota vzduchu, vlhkost Hlas sluchově postižených n vyvození hlasu n samovolné vydávání hlasu – odměna n motivace k užívání hlasu n chování dítěte v náruči n různé pomůcky n mluvení do ucha nebo do dlaně n PC programy n fonátor Logopedická péče u SP nindividuální logopedická péče nčeský jazyk Komunikace •proudění informací z jednoho bodu (ze zdroje) k druhému bodu (k příjemci), jako přenos nebo vytváření znalostí. ncommunicatio - znamenalo původně „vespolné účastnění“ ncommunicare - „činit něco společným, společně něco sdílet“ •komunikační proces - sdělování, výměna informací (Mareš,Křivohlavý 1995) Verbální komunikace •uskutečňuje se prostřednictvím soustavy dohodnutých symbolů. •symboly mohou označovat pojmy i pro předměty či jevy momentálně nepřítomné nebo takové, které nelze vidět. např. bavíme se o oblíbeném jídle, které momentálně nevidíme, v duchu si vybavíme vůni, chuť, vzhled. •za verbální způsob sdělování lze považovat i znakový jazyk, patří zde: různé kombinacemi poloh prstů, orientací ruky a pohyby ruky Nonverbální komunikace •složka vývojově starší jak ve smyslu vývoje lidstva, tak i vývoje jednotlivce •nonverbální a verbální složka se uplatňuje během řeči, a spolu tvoří nedílný celek mluvené řeči. Prostředky neverbální komunikace •mimiku, tj. různé výrazy obličeje •tělesné přiblížení se či oddálení •natočení těla k partnerovi nebo odvrácení, fyzický postoj (zejména sklon hlavy, nakročení) •přímý dotek, tj. pohlazení, podání ruky, poklepání na rameno nněkteří lidé jsou např. velmi vnímaví na způsob podání ruky, intenzitu stisku •gestikulaci nebo „mluvu rukou“ •pohledy, tj. přímý pohled, uhýbání očima nslýcháme, že oko je oknem do duše, tedy že oko sděluje to, co se odehrává v nitru •úprava zevnějšku Dělení komunikačních forem u SP •znakový jazyk •znakovaný jazyk •Gestuno •mimika •gestikulace •dramatizace •pantomima •daktylotika (prstová abeceda) •daktylografie •pomocné artikulační znaky •psaná podoba mluveného jazyka •mluvená hlásková řeč Znakový jazyk •náročnost osvojení •pojmy nvlastní znakový jazyk neslyšících nvlastní gramatika, více mezinárodní, vznik cestou „zdola“, žádné záznamy nne u všech SP „mateřský“ (většina SP má slyšící rodiče), ale „přirozený“ Znakovaný jazyk nbohatší, složitější, vznik cestou „shora“ Gestuno •nadnárodní znakový systém •původně mělo obsahovat znaky s obecnou platností •určené pro tlumočení oficiálních textů •první slovník vydala Britská asociace neslyšících •další slovník vydán 1979 ve Varně (rozšíření slovní zásoby) •největší zkušenosti má Bulharsko Mimika - emoce, dítě (obličej matky, „obrazy obličeje“) Gestikulace nporozumění gestům (symbolům) > porozumění řeči ngesto umožňuje první porozumění řeči ngesto podporuje všeobecnou schopnost nápodoby ngesto připravuje půdu pro používání slov Daktylotika (prstová abeceda) •druhy - jednoruční, dvouruční, smíšené •výhody npřesná analýza a syntéza slova njednodušší získávání slovní zásoby npodpora odezírání • využití v rámci nZŠ pro SP, odezírání a v rámci tlumočnictví Daktylografie je vpisování velkých písmen do dlaně, užívá se u jedinců s hluchoslepotou Pomocné artikulační znaky •daktylotika se vztahuje ke grafémům, PAZ k fonémům •použití při tvoření a rozvíjení řeči u SP •upozorňují na: nsprávnou polohu mluvidel (l,u) nna rezonanci mluvidel (m) ncharakter výdechového proudu (p, b, t) Mluvená hlásková řeč nMorfologicko – syntaktická (gramatická) jazyk. rovina: koncovky… nFoneticko – fonologická (významová) jazyk. rovina: stavba věty,špatný slovosled.. nLexikálně sémantická (zvuková) jazyk. rovina: slovní zásoba nPragmatická (sociální) jazyk. rovina: praktické využití komunikace… - nutný nácvik odezírání Odezírání * vnímání mluvy zrakem a její chápání podle pohybů úst, mimiky, výrazu očí, gestikulace * odezírání nemůže však nikdy zcela nahradit sluch a je vnímáno jako jeho nedokonalá náhrada * jeho kvalita je přímo závislá na kombinaci vloh a na vrozených předpokladech pro jejich rozvoj * SP vnímá při odezírání kinémy, tzn. mluvně pohybové útvary, odlišitelné od jiných Stupně odezírání * Ideovizuální (globální, pasivní, primární) odezírání - dítě si na základě častého opakování spojuje pojem s faciálním obrazem osoby * Vizuálně-fonetické (technické, lexikální) odezírání - dítě, které začíná mluvit nebo už mluví, spojuje faciální obraz s konkrétním jevem a při vlastním vyslovování také s vnímáním své artikulace * Ideativní (rozumové, integrální) odezírání - dítě vnímá zrakem komplexně projev mluvící osoby a dokáže si (po pochopení obsahu) doplňovat to, co se mu nepodařilo odezřít Vnější podmínky pro odezírání * osvětlení - intenzita a směr * konverzační vzdálenost, poloha obličeje mluvčího * zrakový kontakt * mluvní technika - anatomické zvláštnosti mluvních orgánů - přiměřená artikulace - znalost konverzačního tématu Vnitřní podmínky pro odezírání · fyziologické – neporušené mentální funkce a zrak, schopnost využití zbytků sluchu a vibrační vnímání, celkový stav organismu · psychické – kvalita pozornosti, paměť, vrozené předpoklady, úroveň myšlenkových operací, schopnost převádět zrakové vjemy do pojmů, sociální zralost · verbální – slovní zásoba, znalost mluvnice užívaného jazyka, znalost větného kontextu, dosažený stupeň dorozumívacích schopností Psaná forma řeči •cílem rozumět psanému textu, vyjadřovat myšlenky písemnou formou •stupně výuky psané formy řeči - globální čtení, analyticko-syntetické čtení, čtení z hlediska celoživotního vzdělávání Literatura: KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002