Agrese a šikana jako pedagogické jevy

                                       Vztah agrese a šikany

•            Agrese = napadení (nejobvyklejší výklad tohoto pojmu)

•            Šikana = zvláštní případ agrese, znamená obtěžování, týrání, sužování, pronásledování
atd.

•            Někteří psychologové tvrdí, že agrese je „naučená“ – že si ji osvojíme na základě
zkušenosti (přímé nebo zprostředkované), v tomto pojetí se z dítěte se stává agresivní člověk
postupně, a to tak, že si „pamatuje“ způsoby jednání, které vedou k „úspěchu“

                                   Příčiny, znaky a druhy šikany

K původu (podstatě) agrese a šikany – příklady interpretací:

1) teorie identifikace původní oběti s agresorem

2) teorie přeměny (transferu) nenaplněného pozitivního vztahu ve vztah negativní



Znaky šikany:

•            opakované ubližování

•            bezbrannost oběti

•            asymetričnost (více proti jednomu)





Druhy šikany:

•            přímá (tvrdé projevy, mírnější projevy)

•            nepřímá (pomluvy, intriky, izolace…)



Motivace k šikaně:

•            touha po mužnosti

•            touha dominovat

•            motiv krutosti

•            zvědavost

•            nuda



                                       Aktéři a oběti šikany

Aktéři šikany – agresoři:

•            poškození nevhodnou výchovou (citový chlad, lhostejnost, tolerance k násilí,
ponižování…)

•            somatické zvláštnosti

•            specifické projevy chování

•            temperamentové dispozice

•            souvislost mezi chováním otce a účastí syna na šikaně

•            socioekonomický status

•            učitel jako spoluaktér šikany



Oběť agrese – šikany:

•            somatické zvláštnosti

•            psychické příčiny:

–       děti s nízkým sebevědomím (tiché, plaché, citlivé, ustupující…)

–       děti neschopné zaujmout (osamělé – bez kamarádů, neduživé…)

–       děti s útočným chováním (dráždící, popichující – protivné…)

–       noví žáci, vynikající žáci, jemní žáci…



                                    Vývojové stupně šikanování

1. stupeň -  zrod ostrakismu = mírné, převážně psychické formy násilí (oběť se necítí dobře, je
neoblíbena, neuznávána…)

2. stupeň - fyzická agrese a přitvrzování manipulace

3. stupeň - vytvoření jádra (šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky šikanovat
nejvhodnější oběť (oběti)

4. stupeň – většina přijímá normy agresorů

5. stupeň – dokonalá šikana – prorůstání šikany do oficiální (školní) struktury

                       Pedagogické prostředky řešení šikany a její prevence

Diagnostikování šikany učitelem



přímé znaky:

•             specifické verbální projevy a reakce na ně

•             specifické fyzické projevy a reakce na ně



nepřímé znaky:

•             osamělost – izolovanost

•             nejistota, ustrašenost, smutek

•             výrazné zhoršení prospěchu

•             vyhledávání blízkosti učitelů

•             odmítavý vztah ke sportu

•             poškozené, znečistěné věci nebo zranění, která nejsou uspokojivě vysvětlena



Postoje školy k šikaně:

•             „ať si to vyřídí mezi sebou“

•             „jakmile zasáhneme, šikana se utají“

•             „řešení ublíží pověsti školy“



Doporučované postupy:

•             vyšetření případu

•             jednoznačné odsouzení šikany

•             první fáze nápravy

•             prevence



Náprava a prevence (týmová práce):

•             jednání s obětí

•             jednání s agresorem

•             jednání s rodiči oběti a agresora

•             jednání se žáky (například diskuse o problému pasivní tolerance…)

•             otázka „publicity“ – zveřejnění celého případu

                                            Literatura:

•             ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995.

•             ELLIOTOVÁ, M. Jak ochránit své dítě. Praha: Portál, 1995.

•             KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál, 1995.