Mravní výchova



•             Je to výchovné působení na rozum, vůli a city žáka s cílem dosáhnout u něho jednání,
které by bylo v souladu s obecně uznávanými zásadami etiky.



•             Jejím cílem je morální osobnost = autonomní, vnitřně integrovaná, svobodná a
zodpovědná osobnost, která uvědoměle mravně jedná na základě  svého vnitřního přesvědčení a
v souladu se společensky přijatými mravními normami (za účasti svědomí jako vnitřního regulátora
jednání a chování)



•             Tedy nikoli člověk, který se dobře orientuje v morálních požadavcích a dokáže dobře
komunikovat ve svůj prospěch, ale člověk, který je morálně autentický – věrohodný, jeho skutky jsou
ve shodě s  tím, co říká, uplatňuje morálku jako praktickou filozofii





•             Prosociálnost = schopnost konat dobro pro druhého člověka bez očekávání odměny nebo
protislužby.

•             Prosociální chování = chování, které je zaměřeno na pomoc nebo prospěch jiných osob,
skupin nebo dosahování společenských cílů bez aktuálního očekávání odměny. Altruismus.



Smysl výchovy k prosociálnosti:

•             rozvoj občanských ctností

•             výchova ke komunikaci, kooperaci a proti násilí

•             rozvoj sociálních dovedností dětí

•             prevence agresivity a delikvence



respektování zvláštností morálního vývoje jako podmínka úspěšnosti mravní výchovy



J. Piaget: 2 stádia mravního vývoje osobnosti

•                           stádium heteronomní morálky – zhruba do konce mladšího školního věku
(podle zralosti dětí) do  10 let

jednání na základě vnějších tlaků, rozhodnutí druhého

•                           stádium autonomní morálky – zhruba starší školní věk a výše (11 let a
výše)

jednání na základě vlastního svobodného rozhodnutí









L. Kohlberg: 3 stádia mravního vývoje



1. stádium prekonvenční (předškolní věk)

amorální stádium (později egocentrismus: dobré je to, co je dobré pro mne), individualismus

2. stádium konvenční (mladší a střední školní věk, 7-11 let) – mravní jednání i hodnocení se
podřizuje skupině („správný chlapec, hodná dívka“);

3. stádium postkonvenční (12 let a výše) – jednání směřuje k nalezení „společné úmluvy“  -  (Kant)
tzv. „vyšší princip mravní“



                   Pedagogická charakteristika procesu MV podle vývojových etap:

Předškolní věk:

Dominantní výchovný úkol:

rozvoj elementárního mravního jednání na návykovém základě

(základy společenského chování – poprosit, poděkovat, chovat se slušně, mluvit pravdu, neskákat
dospělým do řeči,  přiměřeně respektovat autoritu,…)

pěstování schopnosti empatie



Hlavní výchovné prostředky:

odměna, pochvala (posilování správného chování), trest (eliminace nežádoucího chování),

správný vzor, pravidla a pozitivní vedení



                                Mladší školní věk (6 – 10,12 let):

Dominantní výchovný úkol:

rozvoj mravního vědomí (senzitivní období v oblasti rozumového rozvoje po 6. roce věku),

tj. osvojení základních mravních norem: co je dobré a zlé, správné a nesprávné  a proč (pochopení)



Hlavní výchovné prostředky:

srozumitelná a přirozená pravidla,

mravní poučování a vysvětlování,

komentovaná a sociálně sdílená zkušenost,

dobrý (ale i negativní) vzor (i literární hrdina),

vedení, pochvala, trest, pozitivní uplatňování autority,



Starší školní věk (10/12 –  16/18 let):

Dominantní výchovný úkol:

rozvoj mravního přesvědčení na základě interiorizace osvojených mravních norem za účasti citů a
vůle (rozvoj funkce svědomí)

mravní seberegulace a sebekontrola.



Hlavní výchovné prostředky:

pravidla - pevný řád a režim výchovné vedení (autorita, spravedlnost, důslednost)

sociálně sdílená zkušenost - diskuse o etických problémech,  sociální vzory

pochvala (odměna) a adekvátní trest (nejlépe přirozené následky)





Raná dospělost (adolescence):

Dominantní  výchovný úkol:

rozvoj uvědomělého mravního jednání na základě přesvědčení

autonomní morálka

sebevýchova



Hlavní výchovné prostředky:

indirektivní výchovné metody – režim, pochopená a přijatá pravidla (uvědomělá kázeň),

dobré vzory,

sebereflexe,

sebevýchova.

                                      Metody mravní výchovy:

•             V rukou jednoho vychovatele účinná, u jiného selhávající.

•             Záleží na konkrétní situaci, osobnosti žáka, na vztahu učitel – žák



1. přímé (direktivní)
(stádium heteronomní morálky)

•             kladení požadavků, vymezování pravidel (nejstarší; stručně jasně sděleno; aniž zná
význam; nepřipouští námitky)

•             vysvětlování a poučování (navazuje na metodu požadavků; založena na pochopení;
rozhovor, diskuse atd.)

•             cvičení (žádoucího chování)

•             přesvědčování (pochopení zaměřené na emoce)

•             příklad (představení reálního vzoru, příběhy, vciťování, sympatie a antipatie)

•             kontrola  (dozor; středověk, jezuité, Rousseau a Emil, „předcházení úrazům“)

•             hodnocení (odměna a trest jako hodnocení chování, které schvalujeme nebo odsuzujeme)

Metody nepřímé  (indirektivní)
(stádium autonomní morálky)

•             vzor

•             režim a řád (je třeba chápat smysl uspořádání)

•             tvorba a dodržování pravidel a norem

•             pozitivní vých. prostředí (klima, veřejné mínění)

•             řešení morálních dilemat (příběhy s dilematem)

•             vyvolávání a tlumení citů

•             sebekontrola, spolupráce

•             samospráva, pověřování úkoly

•             sebereflexe,  sebevýchova