Techniky psychologické diagnostiky v dětském věku / 323 19 TECHNIKY PSYCHOLOGICKÉ DIAGNOSTIKY V DĚTSKÉM VĚKU 19 ^JJMĚNÍ ROZHOVORU________________________________ P. Říčan Diagnostický rozhovor je základní technikou poznaní zdravého i nemocného ju . Bývá podceňován pro svou zdánlivou snadnost a domnělou nevědeckost, přes- 1 je dosud často jedinou metodikou..., umožňující vhled do vnitřního světa dítěte «rozumění jeho potížím" (Švancara). Jde o techniku, které je třeba se učit, i když jsou ovšem značné rozdíly v nadání pro toto obtížné umění. Praxe sama o sobě nestačí k jeho zvládnutí, bez supervizního vedení se snadno zafixují chyby. Komunikace o vlastní osobě je silnou lidskou potřebou. Tuto potřebuje třeba u dilute aktivovat a zároveň zmírňovat zábrany dané studem, obavami atd. Obtížný a důležitý je už úvod rozhovoru. V předchozí kapitole jsme doporučili za-hájit celé vyšetření společným rozhovorem s rodiči a dětmi, zde se soustředíme na situaci, kdy začínáme - z jakýchkoli důvodů - s dítětem mluvit bez přítomnosti rodičů. Začátek rozhovoru má významnou nonverbální složku: úsměv, pokynutí. Zdravíme a zveme do vyšetřovny. Větším dětem vyjádříme respekt podáním ruky a tím, že |e pustíme první do dveří, menší děti spíše pohladíme nebo se jich jinak lehce, laskavé dotkneme. Středoškolákům a učňům zpočátku vykáme, později odhadneme, je-li vhodnější přejít k tykání. Oslovujeme ovšem křestním jménem. Mladším tykáme '»slovujeme je tak, jak jsou zvyklí od rodičů. U chlapců asi od deseti let se vyhýbáme zdrobneline křestního jména. malými dětmi začínáme tím, že jim nabídneme vhodnou hračku, starším dětem y-wetliine přijatelnou formou účel rozhovoru. Zeptáme se, zda vědí, kdo je to psy- , log, a zda už byly psychologicky vyšetřeny. (Rodiče nám někdy předchozí vyšet- amlčí.) Nevědí-li, naznačíme účel vyšetření co nejsrozumitelněji, např. takto: byck°Vé boJesti břicha, jako máš ty, mají někdy děti, které trápí nějaké starosti. Tak Soámk' chtěl o tom s tebou popovídat." Nebo: „Tys dostal ve škole nějaké špatné Zbvt l/'talí Se cnceme s maminkou a s tatínkem poradit, jak by se ti mohlo pomoct." \ v'I kvsezení vyplníme tematikou, v níž neležíústiední problém dítěte. Dáme si něco ty atcl pfv' Ptáme se na zájmy a úspěchy, školu nebo domov, sourozence, spolupacien- po j ' re^Pokládáme-li, že dítě subjektivně trpí svými obtížemi, starostmi, steskem mu nr °Ve aP°d-, ptáme se co nejdříve, jak se mu daří, projevíme účast a ponecháme bsjčui ' 0r' ^by si postěžovalo. Pokud se při tom dítě spontánně nerozpovídá, nepo- /iejrně ^1 UŽ Sehern Prvního sezení v rozhovoru, není-li to nezbytné. Dítěti samo- V j ejíneme, že budeme v rozhovoru pokračovat, a oceníme jeho spolupráci. ,'ch získáváme postupně potřebné informace. Rozhovor zůstává po Přecná 1-Str'lnce volný, indirektivní, neklademe otázky v určitém pořadí, ale nenásilně lrue od tématu k tématu, respektujeme spontaneitu dítěte. 324 / Dětská klinická psychologie Učel rozhovoru se liší případ od případu podle toho, jaký problém řeš' vyšetřením, i podle toho, co už o dítěti víme. Obsah rozhovoru je ovšem tai^- C^H vislý na věku dítěte. Následující témata nemají být předpisem, nýbrž fak V''"0'/;|-soupisem témat, na něž častěji nebo méně často zaměřujeme rozhovor s ďt» ^^ Analýza obtíží a příznaků, pro něž je dítě předmětem péče: Dotazujeme se n h čím dítě trpělo v posledních dnech, případně v posledních dnech před hos "'^ ~£ nJl.J..____í____iľi- ____La_______ J_1___J___ j. ' J ■ -* ■ • cí, odkdy má potíže, ve kterou dobu dne a týdne se nejvíce objevují nebo i větší, v čem mu překážejí (a nepřímo také, jaký sekundární zisk mu přinásV'' "^ na jeho obtíže reagují rodiče a sourozenci, učitelé, spolužáci atd. Cítí dítě od n -^ nost za své potíže? Má pro ně pocit viny? Bojí se, že nezmizí, že se budou stupL * ■ Rodinné vztahy: Ptáme se na konkrétní údaje z rodinného soužití, čím dítě tráv' s! v různých rodinných dyádách, jaké činnosti provádí rodina jako celek večer o vfc kendech, o prázdninách, s prarodiči, tetami a strýci; uvažujeme přitom, koho / ;I|SI rodiny by snad bylo možno angažovat pro pomoc dítěti. ■ Škola a jiné širší kolektivy: Zjišťujeme pozici mezi spolužáky, úspěchy a spokojenost s nimi, kvalitní identifikační vztahy a konflikty s učiteli. ■ Nedávné významné životní události, zvláště stresující. Osobní perspektiva dítSA do budoucnosti: Zajímá se dítě o svou budoucnost, dělá mu starosti? Má konkrétní představu o tom, čím by chtělo být, co by chtělo studovat? Je-li ve složité rodinné situaci, orientuje se v ní přiměřeně svému věku? Během rozhovoru se vyhýbáme mlčení, s výjimkou okamžiků, kdy se domníváme, že dítě má něco „na jazyku" a hledá slova nebo sbírá odvahu promluvit. Jinak vyplňujeme čas povzbuzujícími otázkami nebo hovorem vedeným tak, aby se dítě rozmluvili Nesmíme však přejít do konverzace, ve které bychom měli hlavní slovo (domlouvali poučování i vyprávění z vlastního života). Nemá docházet k tomu, že psycholog. W jména při rozhovoru s adolescentem, saturuje svou potřebu sociálního kontaktu na úkor účelu vyšetření. Mluvíme hovorovým jazykem, nikoli spisovně (jak je to na místě spíše u ucítí j> Pubescentům a adolescentům se nesnažíme zavděčit tím, že bychom naP° «í jejich žargon, nebo dokonce vulgarismy. Je nutno mluvit tak, aby nám dítě roz vyhýbat se odborným termínům a cizím slovům. Na druhé straně však nesmi podceňovat a mluvit s ním jako s mladším. „ . js|iaj- Ve způsobu kladení otázek lze uplatnit řadu drobných technických prvku- ^ ňujeme tím dítěti sdělení nepříznivých informací tím, zeje označíme za bezne-" -^ se někdy popere, a co ty?" Negativně hodnocenou skutečnost přeznačíme (e ^j jeme), např.: „Co děláš, když si nerozumíš s bratrem?" Vyhýbáme se otazk ^^ dítě svádějí k odpovědi „Ano", „Ne" a „Nevím". Například místo: „Bývas o^ ^^ bit?" se ptáme: „Za co od tatínka dostáváš?" nebo: „Kdy jsi naposledy o dostal?" ^ opon101'"1' Menším dětem může klást otázky maňásek v naší ruce: kašpárek, an V g |11(i pes apod., za kterého mluvíme změněným hlasem. Maňásek může dítě s vokovat k malým psychodramatickým scénám. . . verbál^ Každé pozitivní sdělení dítěte oceníme, vyjádříme zájem i obdiv, a to ja s0& tak paraverbálně: „Neříkej! Vážně?" „To jsi tedy dobrej," apod. Negati Techniky psychologické diagnostiky v dětském věku / 325 hválíme, ale také neodsuzujeme. Reagujeme slovy: „To jsem rád, žes mi to apo« • dítě starší a vyspělejší, tím více se dozvíme přímými otázkami na jeho poci- fté/tV d Je-li to vhodné, vyjádříme svoji účast, např.: „To tě pak muselo mrzet, i-ckU* i