Základy pedagogické metodologie VÝZKUMNÝ SOUBOR ZÁKLADNÍ SOUBOR ● Všichni lidé, o kterých chce výzkum získat informace, tvoří základní soubor (populaci) ● Málokdy (většinou v malých základních souborech) zkoumáme celý základní soubor - vyčerpávající (exhaustivní) výběr ● Pokud chce výzkum vypovídat např. o vyučování matematiky v druhém ročníku ZŠ v daném okrese, pak základní soubor tvoří všechny druhé ročníky ZŠ v dané lokalitě ● Zjištění na jednom základním souboru nejde přenášet na jiný základní soubor výběr vzorku ● VZOREK: skupina jednotek, které skutečně pozorujeme ● “POPULACE: (neboli základní soubor) je soubor jednotek, o kterém předpokládáme, že jsou pro něj závěry platné“ (Disman 2002 s. 93) ● „Náš stěžejní úkol je najít postup, aby výsledky, které získáme na vzorku, byly co nejvíce podobné těm, které bychom získali na celé populaci.“ (Disman 2002 s. 93) ● „Abychom byli schopni z chování vzorku předpovídat chování populace, musí struktura vzorku imitovat složení populace tak přesně, jak je to jen možné.“ (Disman 2002 s. 94) VÝBĚROVÝ SOUBOR ● Výběrový soubor reprezentuje základní soubor ● vlastnosti základního souboru (ty neznáme, ale chtěli bychom je poznat) nazýváme parametry ● vlastnosti výběrového souboru (ty zkoumáme), nazýváme statistiky (nebo výběrové charakteristiky). Z nich usuzujeme na parametry. ● Hlavní statistické údaje o základním souboru občanů české republiky obsahuje Statistická ročenka ČR (Údaje o školství zahrnuje Statistická ročenka školství) NÁHODNÝ VÝBĚR ● Nejlepší výběrový soubor je takový, který dobře reprezentuje základní soubor - je jeho zmenšeninou, má všechny jeho podstatné charakteristiky ● Náhodný výběr velmi dobře reprezentuje základní soubor ● U náhodného výběru má každý člověk ze základního souboru stejnou šanci být vybrán jako jiný člověk NÁHODNÝ VÝBĚR ● Jak vybrat náhodně prvky ze základního souboru? - můžeme všem prvkům populace přiřadit číslo a napsat jej na papírek jako při losování, hodit všechna čísla do klobouku a vylosovat příslušný počet papírků (výběrový soubor). Každý z papírků bude mít stejnou šanci být vybrán - prostý náhodný výběr. - použijeme tabulku náhodných čísel (ukázka části tabulky náhodných čísel v příloze XII Gavora 2000 s. 197) U kázka z tabulky náhodných čísel (Gavora 2000 s. 197) STRATIFIKOVANÝ VÝBĚR ● Používá se tam, kde není vhodné použít náhodný výběr ● Významným znakem, který zohledňujeme je např. velikost sídla - nejdříve rozdělíme sídla podle velikosti (počtu obyvatel) a na nich pak aplikujeme náhodný výběr ● U stratifikovaného výběru je třeba si rozdělit soubor na podsoubory, na kterých potom aplikujeme náhodný výběr ● Stratifikovaný výběr může být proporční (zastoupení osob odpovídá proporci výskytu daného znaku v základním souboru), nebo rovnoměrný (zkoumané osoby jsou zastoupeny ve stejném počtu ve všech podsouborech OSTATNÍ TYPY VÝBĚRŮ ● ZÁMĚRNÝ (účelový) VÝBĚR - určení relevantních znaků (výzkumník se opírá o svou erudici, úsudek a zkušenosti) ● „Účelový výběr nám téměř nikdy neumožní nějakou opravdu širokou generalizaci našich závěrů, ale to neznamená, že tyto závěry nejsou užitečné. Jen nesmíme předstírat jiným, a především ne sobě, že tyto závěry platí pro každého jedince ve vesmíru.“(Disman 2002 s. 112) ● DOSTUPNÝ VÝBĚR - nejméně komplikovaná varianta výběru (výběr například školy podle blízkosti); výhoda - ušetří se čas a námaha; nevýhoda - velice silné zkreslení ● Další možnosti výběrů: Chráska 2007 str. 20 - 23 ROZSAH VÝBĚROVÉHO SOUBORU ● Je to vlastně počet subjektů výzkumu (např. n=400) ● Je pravdou, že čím je výběrový soubor větší, tím lépe reprezentuje soubor základní (pokud je správně vybrán) ● Dobré vlastnosti výběrového souboru ale nerostou přímo úměrně s počtem subjektů! („S rostoucí velikostí vzorku se rozdíl mezi strukturou populace a vzorku zmenšuje... nejdříve rychle, pak pomaleji a pomaleji.“ (Disman 2002 s. 97) POUŽITÁ LITERATURA ● DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha : Karolinum, 2002. 374 s. ISBN: 80-246-0139-7 ● GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6. ● CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha : Grada, 2007. 978-80-247-1369-4. ● PELIKÁN, J. Metody empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-569-8. DĚKUJI ZA POZORNOST Zdeněk Hromádka 13549@mail.muni.cz Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta MU v Brně