Živá a neživá příroda IV Obsah: § Úvod § Základní charakteristika zeleniny § Zdravotní význam zeleniny § Hlavní skupiny zeleniny § Rozmnožování kulturních rostlin – zeleniny. § Modelové rostliny pro Z Zelenina § Zelenina je jednou z hlavních součástí výživy člověka. § Má velkou biologickou hodnotu - dodává organismu látky nezbytné ke zdravému životu. § Pěstováním zeleniny se zabývá zelinářství. § Do uživatelské kategorie „zelenina“ patři několik desítek druhů rostlin, používaných výhradně jako zelenina, ale také další rostliny, řazené např. mezi: léčivé rostliny (libeček), plevele (smetánka lékařská) aj. § Užitkovou částí mohou být plody, semena, listy, kořen, řapíky, květenství atd. Zdravotní význam zeleniny § Zelenina má nižší energetickou hodnotu, ale má vysokou biologickou hodnotu (vyšší než ovoce). § Při trávení působí zásadotvorně - příznivě ovlivňuje střevní mikroflóru a zabraňuje okyselování organismu. § Hlavní součástí zeleniny je voda (75 - 95 %), v ní jsou rozpuštěny organické a anorganické látky: - vitamíny (především C, provitamín A, komplex vitamínu B, E a K) - minerální látky (Ca, P, Mg, S, Fe, Na, K,) - léčivé látky - regulační látky při trávení (enzymy, org. kys. atd.) - bílkoviny, cukry - chuťové, vonné a aromatické látky Hlavní skupiny zeleniny – příklady: I. Podle konzumních a pro skupinu charakteristických částí: košťálová, kořenová, cibulová, plodová, lusková, listová, kořeninová zelenina II. Podle délky vegetace: jednoleté – (hrách, salát, ředkvičky okurky…) dvouleté – (mrkev, petržel…) vytrvalé – (křen, reveň…) III. Podle nároků na vodu: zelenina, kterou je nutno zavlažovat – (okurky, košťáloviny…) zelenina, která se běžně nezalévá – (mrkev, cibule…) IV. Podle nároku na teplotu: chladnomilné – (cibule, ředkev, mrkev, hrách…) méně odolné proti chladu – (květák, salát, čekanka…) teplomilné – (rajče, paprika, tykve…) Podle nároků na hnojení: Podle toho jak moc rostliny potřebují vyhnojenou půdu je rozdělujeme do tkz. Tratí. I. Rostliny první tratě zelenina, která vyžaduje nebo snese organické hnojení (statkové, kompost) patří sem velká zelenina – plodová - rajče, paprika, lilky, košťálová – kapusta, zelí…, kořenová – celer, cibulová - pór II. Rostliny druhé tratě nesnáší přímo hnojení organickými hnojivy a proto je pěstována na záhonech jako druhou rostlinu po vyhnojení (nikoliv druhý rok po hnojení!) (kořenová zelenina – mrkev, petržel, ředkev, cibulová zelenina- cibule, česnek, pažitka, listová zelenina – salát, špenát… III. Rostliny třetí tratě nesnáší přímé hnojení statkovými hnojivy. Rostliny nenáročné:kořeninová zelenina – kopr, ad. Druhy obohacující půdu o dusík (symbiotické, nitrogenní, hlízkovité bakterie) lusková zelenina – hrách, fazol… Rozmnožování kulturních rostlin - zeleniny K rozmnožování se používá osivo a sadba. OSIVO § Semena a plody kulturních rostlin určené k rozmnožování a vyhovující svými vlastnostmi ČSN (Česká státní norma). § Vznikají pohlavním rozmnožováním. § Semena většiny plodin začínají klíčit při teplotě 1-5°C. § Semena a plody je většinou možné rozlišit makroskopicky podle tvaru, barvy, povrch atd. SADBA § Části rostlin používané k vegetativnímu rozmnožování nebo mladé rostliny vypěstované ze semen a používané k výsadbě. Pěstování zeleniny - terminologie § Biologické hospodaření § Osevní plán § Kombinované záhony § Předplodina § Hlavní plodina § Následná hlavní plodina § Meziřádková plodina § Značkovací rostlina § Mulč § Zelené hnojení § Biologická ochrana Košťálová zelenina § Košťálovou zeleninu představují druhy a variety rodu brukev s modifikovanými nadzemními částmi. § Rostliny, které mají zkrácený, zdužnatělý stonek = KOŠŤÁL § Je nejnáročnější skupinou zeleniny. § Vyžaduje půdy humózní a bohaté na živiny (vydatné hnojení statkovými hnojivy). § S výjimkou rané kedlubny se pěstují v I. trati. § Pěstování – z předpěstované sadby. Brokolice (Brassica oleracea) Čínské zelí (Brassica chinensis) Plodová zelenina § Užitkovou částí plodové zeleniny jsou plody. § Jsou velmi náročné na hnojení a živiny. § Pěstujeme je v I. trati. § Náročná na teplo – mráz ji ničí a teploty pod 15 °C zpomalují nebo zastavují růst. § Pěstování – z předpěstované sadby na záhony v květnu až pomine nebezpečí mrazů. Rajče jedlé (Solanum lycopersicum) Tykev obrovská (Cucurbita maxima) Kořenová zelenina § Název je odvozen od konzumovaných částí, jimiž jsou především zdužnatělé kořeny, hlízy a bulvy. § Vyžaduje hlouběji prokypřenou půdu. § Není náročná na teplo, nevyžaduje pravidelnou závlahu. § Rostliny II. tratě. § Pěstování: výsev přímo na stanoviště (výjimka celer – předpěstovává se, potřebuje teplo). Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus) Pastinák setý (Pastinaca sativa) Celer bulvový (Apium graveolens) Černý kořen (hadí mord španělský) (Scorzonera hispanica) Cibulová zelenina § Všechny druhy cibulové zeleniny patří do čeledi liliovité a k rodu česnek. § Obsahují specifické aromaticko chuťové látky. § Vyžadují humózní půdy. § Konzumní části je cibule, popřípadě nať. § Rostliny II. tratě s výjimkou póru § Pěstování – vysévá se přímo na stanoviště nebo se předpěstovává. Cibule kuchyňská (Allium cepa) Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum) Listová zelenina § U listovné zeleniny jsou užitkovou částí listy. § Růst listové hmoty vyžaduje v půdě dostatek živin, zvláště dusíku a dostatek vláhy. § Je středně náročná na teplo. § Krátká vegetační doba =V osevním postupu – předplodina, meziplodina, následná plodina. § Rostliny II. tratě. § Pěstování – z předpěstované sadby na záhon. Salát hlávkový (Lactuca sativa) Špenát (Spinacia) Chřest (Asparagus) Lusková zelenina § Užitkovou částí je nedozrálý lusk, nebo nedozrálé semeno. § Je nenáročná na hnojení – symbiózou s nitrogenními hlízkovitými bakteriemi obohacují půdu o dusík. § Jsou to rostliny III. tratě. § Většinou citlivé na nízké teploty (kromě hrachu). § Pěstování – přímý výsev na stanoviště. Hrách setý (Pisum sativum) Sója luštinatá (Glycine max) Vytrvalá a kořeninová zelenina Vytrvalá zelenina § Většinou zůstává několik let na stejném místě. § Musí se přihnojovat a odplevelovat. Kořeninová zelenina § Nenáročná na půdu a výživu § Potřebuje slunnou polohu pro aromatickou chuť. § Většinou se předpěstovává. § Rostliny III. tratě. Kopr vonný (Anethum graveolens) Libeček (Levisticum) Majoránka (Majorana) Použitá literatura: Ø Kincl, M., a kol.: Základy rostlinné výroby pro učitele 1, PdF. Ostrava. 1989, ISBN 80-7042-009-x Ø Vodáková, J., a kol.: Pěstitelské práce, SPN. Praha. 1990, ISBN 80-04-23976-5 Ø Šrot, R. a kol.: 1000 dobrých rad mladým ovocnářům, květinářům, zelinářům, pěstitelům, pokusníkům, SZN.Praha.1960, ISBN nezjištěno Ø www.biolib.cz J Děkuji za pozornost Přeji hezký slunečný den Helena Jedličková J