POKUS č. 1 ZKOUŠKA HMATEM KE ZJIŠTĚNÍ DRUHU PŮDY DOBA: asi 10 minut. POTŘEBY: vzorky různých druhů půd , hodinová skla (3 ks) POSTUP: Mírně navlhčenou půdu rozemneme mezi placem a ukazováčkem. Potom celou rukou zkoušíme půdu hníst, formovat a všímáme si, zda se ruka ušpiní. ZJIŠTĚNÍ: Vzorky půdy vzbuzují různé hmatové pocity, rovněž tvárnost a umazání ruky jsou u různých vzorků rozdílné. DRUH PŮDY HMATOVÉ POCITY TVÁRLIVOST UMAZÁNÍ RUKY písčitá drsná a zrnitá suchá a netvárlivá neumaže se hlinitopísčitá drsná a zrnitá poněkud tvárlivá umaže se velmi málo písčitohlinitá poněkud zrnitá dobře tvárlivá umaže se málo hlinitá poněkud zrnitá dobře tvárlivá umaže se značně jílovitohlinitá mazlavá dobře tvárlivá umaže se velmi značně jílovitá mýdlovitá a mastná velmi dobře tvárlivá umaže se velmi značně ZÁVĚR: Podle tabulky můžeme zkouškou hmatem určit rychle a přibližně správně různé druhy půdy. Výsledky jsou ale jen orientační. POKUS č.2 URČENÍ NEROSTŮ V PŮDĚ DOBA: Asi 10 minut. CÍL: Zjistit a určit nerosty v půdě. POTŘEBY: Skleněná tabulka (3 ks), lupa, lžička (3 ks), milimetrový papír, půdní vzorky vysušené na vzduchu /l lžíce/, voda. POSTUP: Skleněnou tabulku položíme na milimetrový papír. Na tabulce rozmícháme v malém množství vody špetku půdního vzorku. Lupou pozorujeme jednotlivé částice půdy a na milimetrovém papíru zjistíme jejich velikost. ZJIŠTĚNÍ: Rozmícháním ve vodě se jednotlivé částice původního vzorku od sebe odloučí a jsou dobře viditelné. Lupou rozeznáme kromě rostlinných a živočišných zbytků i nerostné součásti, jež mají rozličnou velikost, tvar a barvu. Nejdůležitější nerosty můžeme určit podle níže uvedených znaků. živec bílá a červenavá zrníčka křemen světle šedé, v procházejícím světle čiré, zaoblené či nepravidelné útvary slída lesklé lístky (šupinky) břidlice tmavomodré až černé nepravidelné úlomky amfibol tmavé až černé součásti vápenec bílé až šedé ostrohranné nebo zaoblené úlomky ZÁVĚR: Horninový průzkum nám říká o tom, z jaké matečné horniny vznikla půda. Půda vzniká zvětráním hornin během dlouhé doby. Drobné nerostné součástky jsou zdrojem živin pro rostliny. Z nerostů zjištěných v půdě lze usuzovat na to, jaké rostlinné živiny se v ní vyskytují. Jednotlivé nerosty větrají nestejně rychle. POKUS č. 3 PROPUSTNOST PŮDY PRO VODU DOBA: asi 30 minut CÍL: Zkoušet u různých druhů půdy jejich propustnost pro vodu. POTŘEBY: 3 skleněné trubice, lepící páska, gáza, odměrný válec 250 cm^3, 3 Petriho misky, 1 stojan, držáky na trubice, fix na sklo, voda, hodinky, vzorky půdy vysušené na vzduchu, 3 odměrné zkumavky 25 cm^3. POSTUP: Jeden okraj skleněných trubic převážeme gázou a tu upevníme lepící páskou. Trubice naplníme do jedné poloviny půdními vzorky, upevníme je do stojanů a pod ně umístíme Petřino misky k zachycování prokapávající vody. Každý půdní vzorek prolijeme rovnoměrně 25 cm^3 vody a pro každý zvlášť určíme pomocí hodinek a odměrného válce: 1. Dobu, kdy odkápne první kapka. 2. Množství nakapané vody v intervalech 5, 10, 15 a 20 minut. 3. Dobu, kdy prosakování skončí. Zjištěné hodnoty srovnáme a zapíšeme podle vzoru: druh půdy první kapka ve vteřinách množství vody nakapané v ml za 5´ 10´ 15´ 20´ celkové množství protečené vody ZJIŠTĚNÍ: Voda prosakuje různými druhy půd různou rychlostí. Čím je půda hrubozrnnější, tím rychleji propouští vodu. U hrubozrnné půdy je množství prosáklé vody největší. ZÁVĚR: Propustnost půd je tím větší, čím jsou hrubozrnnější. Naproti tomu vodní jímavost (kapacita půd) je tím menší. Např. písčitá půda má velkou propustnost a malou jímavost, kdežto hlinitá půda je málo propustná a má velkou jímavost. POKUS č.4 PŮDNÍ VZLÍNAVOST DOBA: asi 30 minut CÍL: Zjistit, jak rychle stoupá voda v různých druzích půd. POTŘEBY: Skleněné trubice, gáza, lepící páska, Petriho misky (3 ks), stojan, držáky na trubice, hodinky, měřítko, vzorky vysušené půdy na vzduchu, voda. POSTUP: Jeden z konců trubic překryjeme gázou a upevníme lepící páskou. Trubice naplníme až po okraj půdními vzorky a několika nárazy půdní částečky co nejvíce setřeseme. Potom postavíme všechny válce svisle síťkou dolů upevněné ve stojanech do misek s vodou. Vodu podle potřeby do misek doléváme. Zjišťujeme výšku stoupající vody za 5, 10, 20 a 30 minut a zapíšeme ji do tabulky. druh půdy výška vody v cm za 5´ 10´ 20´ 30´ ZJIŠTĚNÍ: Brzy po vnoření konců trubic do misek začne voda ve vzorcích půdy stoupat, a to různou rychlostí. Ve vzorcích hrubozrnných stoupá zpočátku rychleji než v jemnozrnných, ale už v krátké době ji předstihne voda ve vzorcích jemnozrnných. ZÁVĚR: Vzlínavostí stoupá voda z nižších vrstev do vyšších. Stoupání vody má velký význam zvláště v obdobích sucha. Kořeny rostlin mohou tak využít spodní vody. POKUS č. 5 REAKCE PŮDY - pH DOBA: Asi 10 minut. CÍL: Zjistit kyselou či zásaditou reakci půdy. POTŘEBY: Kádinka (150 cm^3, 3 ks), lžička, skleněná tyčinka, universální pH indikátorový papírek, barevná stupnice pH, indikátorové papírky PHAN Lachema (rozsah 3,9 – 5,4; 6,0 – 7,5; 6,6 – 8,1; 7,3 – 8,8; 9,2 – 11; 11 – 12; 11 – 13,1), destilovaná voda, vzorky půdy vysušené na vzduchu. POSTUP: V kádince připravíme suspenzi půdního roztoku z 20g půdy a 50 cm^3 destilované vody důkladným promícháním a protřepáním. Po usazení půdních částeček zkoušíme vodu z půdního výluhu napřed univerzálním papírkem a potom přesněji indikátorovým papírkem PHAN Lachema. Stanovení pH univerzálním indikátorovým papírkem : Utrhneme kousek univerzálního papírku a ponoříme jej do půdního výluhu. Podle stupnice a zbarvení papírku zjistíme orientační hodnotu pH. Zkouška indikátorovým papírkem PHAN Lachema : Proužek papírku, který odpovídá zjištěnému pH, ponoříme do půdního výluhu asi na jednu vteřinu a srovnáme změnu barvy středního příčného proužku napojeného indikátorem se sousedními barevnými proužky. Hodnotu pH stanovíme podle srovnávací barvy shodné s barvou indikátoru na středním proužku. ZJIŠTĚNÍ: Provlhčí-li se proužek papíru napojený roztokem indikátoru půdním výluhem, popřípadě přidá-li se k půdnímu výluhu roztok indikátoru, indikátory nabudou určité barvy. Podle barevné stupnice lze potom zjistit přibližné pH půdních vzorků. ZÁVĚR: Uvedenými zkouškami zjišťujeme hodnotu pH podle změny barvy indikátorů. Zjištěná hodnota se vyjadřuje číslem pH. Neutrální bod stupnice pH je určen číslem 7. Od 7 do 1 přibývá kyselosti. Čísla větší než 7 udávají přibývání zásaditosti. Podle hodnoty pH se rozeznává půda: pH charakteristika půdy pH charakteristika půdy do 4,5 extrémně kyselá 6,6 - 7,2 neutrální 4,6 - 5,5 silně kyselá 7,3 - 7,7 alkalická 5,6 - 6,5 slabě kyselá nad 7,7 silně alkalická Příklady vhodného rozmezí pH: jahodník 4,5 - 6,5; rajče 5,5 - 7,0; hrách 5,7 - 7,5; ředkvička 6,0 - 7,4; salát 6,0 - 7,5; kedlubny 6,2 - 7,8; karotka 6,5 - 7,5; žito 4,3 - 5,7; pšenice 6,0 - 7,5; cukrová řepa 6,8 - 7,5; azalky 3,5 - 4,5; vřes 3,5 -5,4; bilbergie 4,5 - 5,5; begónie královská 5,0 - 6,5; šáchor 5,5 -6,5; fíkus 6,0 -7,0; asparágus; zelenec 6,0 - 7,5. POKUS č. 6 OBSAH VÁPENCE V PŮDĚ DOBA: Asi 5 minut. Cíl: Dokázat v půdě uhličitan vápenatý (ionty CO[3]^2-). Potřeby: Hodinové sklíčko, lžička, 10% HCl, vysušené vzorky půdy. Postup: Na hodinové sklíčko nasypeme plnou lžíci půdního vzorku. Pipetou nakapeme na vzorek několik mililitrů zředěné HCl. ZJIŠTĚNÍ: Pozorujeme nepřetržité slabší nebo silnější šumění. ZÁVĚR: Silnější kyselina HCl vytlačuje slabší kyselinu uhličitou z jejích solí: CaCO[3] + 2 HCl ------ CaCl[2] + CO[2] + H[2]O Oxid uhličitý uniká z kyseliny uhličité v plynné podobě a šumí. Podle síly šumění můžeme zhruba určit množství vápence v půdě. Silné dlouhotrvající šumění ukazuje na velký obsah vápence v půdě. Při nedostatku vápence je šumění slabé, nebo vůbec žádné nenastane. V tomto případě je potřeba půdu vápnit. Množství vápence určuje tabulka : Intenzita šumění Obsah CO[3]^2- v půdě v % šumění sotva znatelné, krátké méně než 0,3 % šumění slabé, krátké 0,3% - 1,0% šumění dosti silné, krátké 1,0 % - 3,0% šumění silné, delší 3,0% - 5,0% šumění kypící, silné, dlouhé více než 5,0% DOPLNĚK: Podobně můžeme provést důkaz sulfidů v půdě. Ucítíme-li po nakapání HCl na půdní vzorek zápach sirovodíku (po shnilých vejcích), obsahuje půda sulfidy (S^2- ). POKUS č. 7 OBSAH VÁPNÍKU V PŮDĚ DOBA: asi 10 minut CÍL: Dokázat v půdním roztoku ionty Ca^2+ . POTŘEBY: Erlenmeyerova (kuželová) baňka 100 cm^3, zkumavka, stojánek na zkumavky, kahan, grafitová tuha, vzorky vysušené půdy, destilovaná voda. POSTUP: V baňce důkladně protřepáváme asi dvě minuty 20 g jemnozemě s 50 cm^3 destilované vody. Hrubé půdní částice necháme usadit. Grafitovou tuhu omočíme v půdním výluhu a podržíme v nesvítivém plameni kahanu. Pozorujeme barvu plamene. ZJIŠTĚNÍ: Po vložení grafitové tuhy do plamene se změní jeho barva na cihlově červenou. ZÁVĚR: Cihlově červeným zbarvením plamene lze dokázat vápník (vápenaté ionty) v půdě. POKUS č. 8 OBSAH SÍRY V PŮDĚ DOBA: Asi 10 min. CÍL: Dokázat v půdním roztoku sírany (SO[4]^2- ) POTŘEBY: Erlenmeyerova (kuželová) baňka 100 cm^3, zkumavka, stojánek na zkumavky, 10% HCl (50 cm^3), 10% roztok BaCl[2] , vzorky vysušené půdy, voda, 2ks odměrná zkumavka. POSTUP: V baňce důkladně protřepáváme asi jednu minutu 20 g jemnozemě s 50 cm^3 destilované vody. Hrubé půdní částečky necháme usadit a suspenzi slijeme. Asi 10 cm^3 suspenze odlijeme do zkumavky, okyselíme 1 cm^3 HCl a potom přidáme 5 cm^3 roztoku BaCl[2]. (Pozor na toxické účinky při požití.) ZJIŠTĚNÍ: Po přidání roztoku chloridu barnatého se v půdním výluhu vytvoří bílá sraženina. SO[4]^2- + Ba^2+ ------ BaSO[4] ZÁVĚR: Roztokem chloridu barnatého lze dokázat v půdním výluhu okyseleném kyselinou chlorovodíkovou sírany, které se vysrážejí jako bílá, jemně krystalická sraženina síranu barnatého BaSO[4]. Podle množství sraženiny můžeme usuzovat na množství síranu v půdě. Obsahuje-li půda mnoho síranu, je třeba ji neutralizovat přidáním vápna. POKUS č. 9 OBSAH CHLORIDŮ V PŮDĚ DOBA: Asi 10 minut. CÍL: Dokázat v půdním roztoku chloridy rozpustné ve vodě (Cl^-). POTŘEBY: Erlenmeyerova baňka 100 cm^3, zkumavka, stojánek na zkumavky, 10% HNO[3], 2% roztok AgNO[3], vysušené vzorky půdy, destilovaná voda, 2 ks kapátek. POSTUP: V baňce důkladně protřepáváme asi 1 minutu 20g jemnozemě s 50 cm^3 destilované vody. Hrubé půdní částice necháme usadit a suspenzi slijeme. Asi 10 cm^3 suspenze přelijeme do zkumavky, okyselíme 1 cm^3 HNO[3] a přidáme 1 cm^3 roztoku AgNO[3]. ZJIŠTĚNÍ: Po přidání roztoku dusičnanu stříbrného se v půdním výluhu vytvoří bílá sraženina. Cl^- + Ag^+ ---- AgCl ZÁVĚR: Roztokem dusičnanu stříbrného můžeme dokázat v půdním výluhu okyseleném kyselinou dusičnou chlorid, který se vysráží jako bílý chlorid stříbrný. Sýrovitá, silná vrstva sraženiny ukazuje na velké množství chloridu v půdě, slabý zákal na malé množství. POKUS č. 10 OBSAH ŽELEZA V PŮDĚ DOBA: asi 10 minut. CÍL: Dokázat v půdě sloučeniny železa (ionty Fe^2+ ). POTŘEBY: Erlenmeyerova baňka 100 cm^3, zkumavka, stojánek na zkumavky, 10% HCl, 2% roztok ferikyanidu draselného (červené krevní soli), vzorky vysušené půdy. POSTUP: V baňce důkladně protřepáváme asi 1 minutu 20 g jemnozemě s 50 cm^3 destilované vody. Hrubé půdní částice necháme usadit a suspenzi slijeme. Asi 10 cm^3 suspenze odlijeme do zkumavky, okyselíme 1 cm^3 zředěné HCl a přidáme 1 cm^3 roztoku červené krevní soli. ZJIŠTĚNÍ: Po přidání analytického činidla se půdní výluh zbarví tmavomodře. ZÁVĚR: Vybraným činidlem můžeme v půdním vzorku okyseleném kyselinou chlorovodíkovou dokázat sloučeniny železa Fe^2+, které se vyskytují v půdách těžkých, neprovzdušněných a zavlhčených, které působí škodlivě na růst rostlin a musí být převedeny na ionty Fe^3+, které vývoji rostlin neškodí. POZNÁMKA: Červená krevní sůl (ferikyanid draselný) = hexakyanoželezitan draselný = = K[3] /Fe (CN)[6]/ + Fe^2+ ----- Turnbullova modř POKUS č. 11 OBSAH SODÍKU V PŮDĚ DOBA: Asi 10 minut. CÍL: Dokázat v půdním roztoku sodíkové ionty (Na^+). POTŘEBY: Erlenmeyerova baňka, zkumavka, stojánek na zkumavky, kahan, grafitová tuha, vzorky vysušené půdy, destilovaná voda. POSTUP: V baňce důkladně protřepáváme asi dvě minuty 20 g jemnozemě s 50 cm^3 destilované vody. Hrubé půdní částice necháme usadit. Grafitovou tuhu omočíme v půdním výluhu a podržíme v nesvítivém plameni kahanu. Pozorujeme barvu plamene. ZJIŠTĚNÍ: Po vložení grafitové tuhy do plamene se změní jeho barva na žlutou. ZÁVĚR: Žlutým zbarvením plamene lze dokázat sodík. Je-li plamen zbarven převážně cihlově červeně (působením vápníku), neobsahuje půda žádné rozpustné soli sodíku. Přehnojením draselnými hnojivy s obsahem sodných solí nebo přehnojením odpadovými vodami se může množství sodíku v půdě příliš zvýšit. Silná koncentrace sodíku působí rušivě na drobtovitou (hrudkovitou) strukturu půdy.