Jazyková kultura a komunikativní dovednosti

(Tematické okruhy k dílčí zkoušce, literatura je uvedena v sylabech v IS.)


1.      Jazyková kultura – kultura jazyka a kultura řeči. Základní předpoklady jazykové kultury –
požadavky kladené na jazykové vyjadřování z hlediska kultury řeči (správnost mluvnická, pravopisná
a výslovnostní).

2.      Proč mluvit na veřejnosti spisovně, spisovnost a nespisovnost ve společenské komunikaci.

Úzus, norma a kodifikace, normy jazykové a slohové (stylové).

3.      Orientace v češtině – útvary a poloútvary národního jazyka a jejich využití v různých
komunikačních situacích a stylových sférách.

4.      Základní kodifikační příručky a literatura o češtině. (Základní literatura o stylistice a
rétorice.)

5.      Existence různých komunikačních systémů, verbální a neverbální komunikace.

6.      Stylotvorné faktory (/slohotvorní činitelé) subjektivní a objektivní a jejich odraz
v jazykových projevech.

7.      Základní stylová diferenciace jazyka, styly objektivní a subjektivní, styly funkční. Pojetí
stylů a jejich vymezení – stylová sféra, stylová vrstva a stylový typ.

8.      Stručná charakteristika jednotlivých funkčních stylů.

9.      Základní slohové útvary v komunikačním procesu a jejich charakteristika (v návaznosti na
funkční styly).

10.  Praktické osvojení vybraných slohových útvarů, zejména stylu běžně dorozumívacího, prakticky
odborného a uměleckého. Prosté a umělecké vypravování, diskuse, rozhovor, pohádky, říkadla, dětské
písně a básně apod.

11.  Rétorika jako teorie řečnictví a řečnické umění. Interdisciplinárnost rétoriky.
Charakteristika řečnického stylu. Stylová sféra řečnická – její vlastnosti: mluvenost, veřejnost,
spisovnost, adresnost, sugestivnost, přesvědčivost, obsahová a žánrová pestrost (při vědomí vnitřní
tematické a funkční diferenciace řečnického stylu).

12.  Stylová sféra řečnická, stylová vrstva výrazových prostředků, zvl. jazykových, a řečnické
normy.

13.  Teoretické i praktické zvládnutí přípravy k řečnickému vystoupení.

14.  Řečník a posluchači. Osobnost řečníka, jeho chování, taktnost, řečnická pohotovost, oblečení,
vystupování, přesvědčivost, schopnost zaujmout a argumentovat, vytváření postoje, kontakt řečníka
s posluchači.

15.  Psychická příprava k řečnickému projevu: mentální trénink a techniky programování podvědomí na
myšlenky o úspěšném veřejném vystupování, pomocné techniky ke zmírnění trémy, event. rady pro
neprofesionální řečníky.

16.  Zvuková stránka řečnického projevu, hlasová technika.

Široké pojetí modulačních prostředků (tzv. zvukových modulátorů): melodika hlasu – souvislost
s větnou intonací, frázování řeči, větný přízvuk a větný důraz, mluvní tempo neboli časová
modulace, silové odstínění neboli silová modulace, zabarvení hlasu.

17.  Artikulace a spisovná výslovnost. Nejčastější nedostatky vůči spisovné výslovnosti.

18.  Zvuková stránka mluvené komunikace s přihlédnutím k dětskému adresátovi (zvl. rozdíly
v intonaci a tempu řeči). Schopnost naslouchat.

19.  Příprava řečnického projevu. Kompoziční výstavba a její části, argumentace v řečnickém
projevu.

20.  Specifičnosti slohových útvarů veřejné komunikace – referát, přednáška, projev, proslov,
diskuse.