PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKA 1 Zora Syslová OBSAH 1.Předmět předškolní pedagogiky 2.Základní kategorie a pojmy 3.Předškolní pedagog, jeho kompetence 4.Komunikační dovednosti učitelky MŠ 5.Dítě jako subjekt vzdělávání 6.Vzdělávání dětí do 3 let 7.Proměny cílů předškolní výchovy a vzdělávání 8.Humanisticky orientované vzdělávání 9.Individualizace 10.Alternativní směry v předškolním vzdělávání 11.Program podpory zdraví v MŠ 12.Rámcový vzdělávací program pro PV • 3. Předškolní pedagog •Požadavky na: •KVALIFIKACI -Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících •KVALITU (profesionalitu) -Kompetence učitelky MŠ (Vašutová, 2001) -Standard učitele (www.standarducitele.cz) -Požadavky vyplývající z RVP PV 3. Předškolní pedagog •PRACOVNÍ DOBA a PRACOVNÍ NÁPLŇ: •31 hodin -přímá práce u dětí • •9 hodin – nepřímá práce: * Plánování * Příprava pomůcek * Vedení dokumentace (TK, záznamy o dětech, hodnocení…) * Další vzdělávání, samostudium * Účast na ped. a provoz. radách * Organizační záležitosti třídy – výzdoba, spolupráce s kolegyní… * Spolupráce s rodiči – schůzky, hovorové hodiny…. * Specifické úkoly – vyplývají z náplně práce (BOZP, Inventarizace, knihovna, výzdoba školy….) 3. Předškolní pedagog •Kompetence: 1.Kompetence didaktická a oborově předmětová 2.Kompetence diagnostická a evaluační 3.Kompetence psychosociální a komunikativní 4.Kompetence manažerská Povinnosti pedagoga * analyzovat věkové a individuální potřeby dětí a v rozsahu těchto potřeb zajišťovat profesionální péči o děti, jejich výchovu i vzdělávání * realizovat individuální i skupinové vzdělávací činnosti směřující cílevědomě k rozvoji dětí, rozšiřování jejich kompetencí (schopností, dovedností, poznatků, postojů) * samostatně projektovat výchovné a vzdělávací činnosti, provádět je, hledat vhodné strategie a metody pro individualizované a skupinové vzdělávání dětí * využívat oborových metodik a uplatňovat didaktické prvky odpovídající věku a individualitě dětí * projektovat (plánovat) a provádět individuální výchovně vzdělávací činnosti s dětmi se specifickými vzdělávacími potřebami * provádět evaluační činnosti - sledovat a posuzovat účinnost vzdělávacího programu, kontrolovat a hodnotit výsledky své práce, sledovat a hodnotit individuální pokroky dětí v jejich rozvoji a učení, monitorovat, kontrolovat a hodnotit podmínky, v nichž se vzdělávání uskutečňuje * výsledky evaluace samostatně uplatňovat v projektování (plánování) i v procesu vzdělávání * provádět poradenské činnosti pro rodiče ve věcech výchovy a vzdělávání jejich dětí v rozsahu odpovídajícím pedagogickým kompetencím předškolního pedagoga a mateřské školy * analyzovat vlastní vzdělávací potřeby a naplňovat je sebevzdělávacími činnostmi * evidovat názory, přání a potřeby partnerů ve vzdělávání (rodičů, spolupracovníků, základní školy, obce) a na získané podněty reagovat •Předškolní pedagog má vést vzdělávání tak, aby: * se děti cítily v pohodě (fyzické, psychické i duševní) * se děti rozvíjely v souladu se svými schopnostmi a možnostmi a současně byl podněcován jejich harmonický rozvoj * děti měly dostatek podnětů k učení a radost z něho * bylo posilováno sebevědomí dětí a jejich důvěra ve vlastní schopnosti * děti měly možnost vytvářet a rozvíjet vzájemné vztahy a cítit se ve skupině bezpečně * byl dostatečně podporován a stimulován rozvoj jejich řeči a jazyka * se děti seznamovaly se vším, co je pro jejich život a každodenní činnosti důležité * děti mohly pochopit, že mohou prostřednictvím vlastních aktivit ovlivňovat své okolí. * děti obdržely speciální podporu a pomoc, pokud ji dlouhodobě či aktuálně potřebují •Ve vztahu k rodičům má předškolní pedagog: * usilovat o vytváření partnerských vztahů mezi školou a rodiči * odpovídat za to, že rodiče mají přístup za svým dítětem do třídy a možnost účastnit se jeho činností * umožňovat rodičům účastnit se na tvorbě programu školy i na jeho hodnocení * vést s rodiči dítěte průběžný dialog o dítěti, jeho prospívání, rozvoji a učení 4. Přístupy k dětem * Autoritativní * Založen je na uplatňování moci * Jsou v něm role nadřazenosti a podřízenosti * Důsledkem je vzdor nebo poslušnost * Často bývá provázen i ze strany dětí vzdorem, vzpourou, bojem o moc * * Partnerský * Je založen na respektu * Vede k zodpovědnosti * Vytváří bezpečné sociální prostředí * Mocenský model sděluje :„Přinutím tě dělat, co je správné.„ • * Partnerský model sděluje:„Tato věc má tento a tento smysl, takové a takové důsledky. Očekávám, že uděláš, co je správné." Partnerský přístup •Je založen na: * respektu - ničím nepodmíněném, zohledňujícím lidskou důstojnost a přijímajícím odlišnost lidí * uznání – kterým dáváme najevo, že si někoho vážíme pro to, jaký je a jak se chová * Neefektivní a efektivní způsoby komunikace * Ty zase (vždy, nikdy, pořád)…! Kdybys aspoň…! (výčitky, obviňování) * Měl/a by sis uvědomit, že…(poučování, vysvětlování, moralizování) * Tohle jsi udělal/a špatně! (kritika, zaměření na chyby) * Já (někdo) kvůli tobě…(lamentace, citové vydírání) * Nedělej to, nebo se ti stane..! (zákazy, varování) * Z tebe jednou vyroste… (negativní scénáře, proroctví) * On je takový…(nálepkování) * Udělej…(pokyny) * Okamžitě udělej…! (příkazy) * Přestaň…nebo…! Běda, jestli…! (vyhrožování) * Křik * Podívej se na …, vezmi si příklad z.. (srovnávání, dávání za vzor) * Já pro tebe…, a ty…! (poukazování na vlastní zásluhy) * Ty snad chceš..? Copak ty nechceš? (řečnické otázky) * Ty jsi ale… (urážky, obviňování) * To je náš génius! To ses teda vyznamenal! (ironie, shazování) * Vidím (slyším) že..(popis, konstatování) * Je…; Je potřeba…; Tohle děláme (tak a tak)…; Pomůže, když …; Když…, tak… (informace, sdělení) * Očekávám, že…Pomohlo by mi, kdyby… (vyjádření vlastních očekávání a potřeb) * Uděláš to tak… nebo tak..? (možnost volby) * Aničko…! (dvě slova) * Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš ty? (prostor pro spoluúčast a aktivitu dětí) Jak komunikovat: ☺ Šetřit otázkami ☺„Já výroky“ ☺ Empatické reakce Složky empatické reakce * Aktivní naslouchání (soustředěné naslouchání provázené projevy účasti) * Pojmenování pocitů, záměrů, očekávání druhé osoby * Vyjádření podpory Empatická reakce * NASLOUCHEJTE S ÚČASTÍ - hovořte málo, dejte najevo, že vás zajímá, co dítě prožívá, ale nechte na něm, co vám o tom poví; svůj zájem a účast dejte najevo neverbálně nebo krátkými slůvky ( „Aha“, „hmm“, „chápu“…) * HOVOŘTE O TOM, CO DRUHÝ PROŽÍVÁ (oznamovací větou, nikoliv otázkou) –pojmenujte pocit: „Zdá se, že tě to zklamalo…“ „Tos musel být hodně rozzlobený, žes ho uhodil…“ –hovořte o běžných reakcích: „To člověka naštve, když někdo nedodrží slib…“„To nás mrzí, když nechtěně rozbijeme oblíbenou věc…“ –dejte najevo, že jste pochopili záměr nebo očekávání druhé osoby: „Myslela jsi asi něco jiného…“ „Ty jsi moc chtěl…“ * POPIŠTE CHOVÁNÍ „Vidím, že váháš…“ „Vidím, že pláčeš…“ * UMOŽNĚTE SPLNIT PŘÁNÍ DRUHÉHO VE FANTAZII * „Kdybych ty piškoty měla doma, jaké bys chtěl? Kakaové nebo obyčejné?“ „Kdyby tu maminka už byla, co byste spolu dělali?“ * REAGUJTE ČINEM – empatie skutkem musí jít v některých situacích ruku v ruce s tím, co říkáme (odstranění příčiny nepohody, fyzická pomoc…) * VYJÁDŘETE PODPORU – „Držím ti palce.“ „Když budeš chtít, potřebovat zavolej mě.“ Pomáhá také dotek, pohlazení, poplácání (kde je to vhodné). * Kritéria pro hodnocení kvality komunikace učitelky s dítětem * Snižování polohy * Pohled z očí do očí * Popis – zpětná vazba (já výroky) * Podávání informací – zpravidla při porušování pravidel (já výroky) * Povzbuzení, ocenění * Podpora řešení problémů LITERATURA •ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Univerzita Karlova, 1997. ISBN 80-7066-534-3 •ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-463- X •KOPŘIVA, P. a kol. Respektovat a být respektován. Kroměříž : Spirála, 2008. ISBN 978-80-9040-30-0-0 •KOŤÁTKOVÁ, S. Humanisticky orientovaná proměna učitelky. In Retrospektiva a perspektiva předškolního vzdělávání a příprava předškolních pedagogů. Praha: APV, 2002. •KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele. Praha : Portál, 1996. •MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Sociální a pedagogická komunikace ve škole. Brno : Masarykova Univerzita, 2007. ISBN 80-042-1854-7 •MERTIN, V., GILLERNOVÁ, I. Psychologie pro učitelky mateřské školy. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-799-X •SVOBODOVÁ, E. Prosociální činnosti v předškolním vzdělávání. Praha : Raabe, 2007. ISBN 978-80-86307-39-8 •VAŠUTOVÁ, J. Kvalifikační předpoklady pro nové role učitelů. In WALTEROVÁ, E. (Ed.) Učitelé jako profesní skupina, jejich vzdělávání a podpůrný systém. Praha : PedF UK, 2001. ISBN 80-7290-059-5 •