K literárněvědné metodologii

                                    PhDr. Ivana Ryčlová, Ph.D.



                                               6/ JS

Literárněvědná metoda obecně

n  Řecky: methodos – cesta k něčem

n  Literárněvědná metoda = souhrn obecných principů uplatňujících se při studiu literatury;
zahrnuje nejpodstatnější teze lit. teorie (soustavu pojmů lit. teorie a jejich interpretaci)

n  Literárněvědné metody jsou soustavně pěstovány až v 19.st.

n klasifikace l. metod je obtížná – badatelé

n V rámci české l.vědy se o ně pokusil Arne Novák (1916 „Kritika literární“)

n  Označuje plánovitě použitý prostředek k vyřešení stanoveného cíle (resp. systematický postup)

n  Pluralismus literárněvědných metod (existuje řada metod, které se v lit.vědě používají)

n Dílem jsou adaptovány z jiných disciplín

n Dílem se rozvinuly z problematiky literární vědy

n  Odráží se v nich mj. i dlouhá histrorie krásného písemnictví

n  Kritériem dělení literárněvědných metod bývá ten zorný úhel pohledu na literární dílo, který je
v nich akcentován, event. pokládán za rozhodující

Historie literárněvědných metodologií/metod     1

1. Absolutizace textu v literárněvědném výzkumu

        A) Metoda filologická

n   Nejstarší

n   Rozpracována už v antických gramatikách, rétorikách a poetikách

n   Orientuje se jen na jazykovou stránku díla, styl a historické reálie umožňující pochopení textu
a orientaci v něm

n   Udržela si svůj dominantní vliv až do romantických přelomů na poč. 19.st.

2. Absolutizace osobnosti tvůrce v literárněvědném výzkumu

         A) Metoda biografická

n   Sainte-Beuve

n   Období romantismu, 20.-30.léta 19.st.

n   Vnesl do lit. tvorby i hodnotících přístupů k ní emoce, cit

n   Silný důraz na životopisná fakta při hodnocení l.d.

n   Žánrem byl literární portrér/medailon

B) Metody psychologické

n   L.d. = projekce autorova nitra

n   Wilhelm Dilthey (1833-1911), německý filozof



Ad Metody psychologické

n  Wilhelm Dilthey (1833-1911)

n  německý filozof

n Úvod do vědy duchovědné – průlom do pozitivismu

n  Benedetto Croce (1866-1952)

n Italský intuitivistický filozof

n Estetica, Logica, Etica

n  Sigmund Freud (1856-1939)

n Vídeňský neurolog, psychiatr, zakladatel psychoanalýzy

n Jeho dílo značně ovlivnilo teorii umění a lit.teorii

n Vypracoval řadu psychoanalytických interpretací uměleckých děl a lit.textů

n Např. výklad Shakespearova Hamleta

n Básník a lidská fantazie – vysvětluje literárně kulturní tvořivost jako sociálně přijatelnou
sublimaci nevědomých energií



Ad Metody psychologické

n Emile Hennequin (1859-1888)

n Francouzský filozof, lit. vědec

n Pokus o spojení psychologických metod se zkoumáním lit. jako estetického objektu (směr:
estopsychologie)

n 4 fáze práce lit.vědce

n Analýza l.d. z hlediska estetického

n Od díla k osobnosti tvůrce

n Psychika tvůrce jako příznak společnosti

n Syntéza předchozího

Absolutizace vlivu prostředí v lit.věd. výzkumu

n Pozitivismus

n Hippolyte Taine (1828-1893)

n Aplikace metod přírodních věd v literárním bádání = první pokus lit.vědy stát se vědou exaktní
(založenou na přesných zákonitostech)

n Klady metody: faktografické zvládnutí materiálu a jeho kvalitní popis

n Ruští revoluční demokraté

n Estetici a kritici, kteří se dostali blízko k marxistickému  chápání lit.

n Bělinskij, Černyševskij, Dobroljubov (společenský význam díla je důležitější než autorův záměr)

n Literaturu chápou jako činnost determinovanou rasou, dobou, prostředím

Absolutizace textu v lit.vědném výzkumu

n  (Metoda filologická – nejstarší)

n  Ruská formální škola

n 10. léta 20. století

n Hl. metodou lit.tvůrce je podle této školy ozvláštnění (остранение)

n Šklovskij, Ejchenbaum, Tyňanov, Jakobson, Tomaševskij, Žirmunskij, Vinogradov

n  Pražský lingvistiský kroužek

n Teorie a aplikace strukturalistického pohledu na literaturu

n Navazuje na ruskou formální školu

n Vypracovali rozsáhlý terminologický aparát, který měl přispět k zexaktnění lit. vědy

n Jakobson, Mathesius, Wellek, Mukařovský (Studie z poetiky)

Historie literárněvědných metodologií/metod     2

n   Metoda historická

n  Georg Wilhelm Hegel (1770-1831)

n  Něm. filozof., profesor na univerzitě v Heidelbergu

n  Fenomenologie ducha , Vědecká logika, Encyklopedie filozofickcýh věd v nárysu

n  ! Přednášky o estetice

n  Hegelovou zásluhou byla do lit. vědy vnesena idea historismu, patřící dnes k badatelským
postupům mj. v lit. historii a komparatistice









Historie literárněvědných metodologií/metod    3

n   Materialismus ruských revolučních demokratů (Bělinskij, Černyševskij, Dobroljubov, Pisarev) a
francouzský pozitivismus (Comte)

n   = reakce na předchozí tendence v lit. metodologii, jež směřovali k abstrakci

n   Za pozitivistické jsou považovány kritické (resp. nepřátelské) postoje k teorii, omezování se
na sběr pouhých faktů či absence metodické reflexe

n  Pozitivistické vědě však nelze vyčítat nedostatek teorie

n  Pro koncept pozitivistické vědy se stalo určující dílo A. Comta (1798-1857)

n  Kritický obrat proti teologii a metafyzice

n  Za předmět vědeckého poznání mohou být považovány jen pozorovatelné jevy

n  Program orientovaný neomylně na přírodní vědy prohlásil Comte za závazný rovněž pro zkoumání
společenských jevů (zakl. sociologie)