Postihuje to předevSím určité kategorie pracovníků, které dříve nebyly na takový status S imT1 y T ?0CÍ» reži* «* Posunul, deformovánu^mľdovýc relac , mzdovou mvehzaci, celé profesní kategorie a celá odvětví ze sekundárního n pnmarní pracovní trh). Platí to zejména o nízkokvalifikovaných pracovních Z územního hlediska je nezaměstnanost rozprostřena nerovnoměrně V protikladu BmľčeIk-tH"r°PSkýUChľeSt JS0U ČCSká a m°raVská Velk™^ (vedrP aLy Brno, Ceske Budějovice, Hradec Králové, Plzeň, Zlín) charakterizována velmi nízko)' ZZTT ("rÍt0U je- Praha' kde Se míra —danosti toěí stále kolem ednoh5 p ocenta a to r mesta s převažujícím průmyslem 19. století (klasické strojírenství D vÍ*"m 0Vs anf ľ 0kreSŮ POdle VýV°je mfty n^městnanosti v období I99W996f (viz téz Mares - Rabušic, 1994) vydělila jako problematické zejména okre y Bruntá f fZTúľrlľt SíľT šumperk-(po svém vzniku sem 2a"ada i ÄM- severm Moravě, Třebíč a Znojmo na j.žní Moravě a Louny v Čechách. Analýza podle okresu je ovsem do j.sté míry zavádějící. Vysokou ne2aměstnaností (s vysokýmpoS dlouhodobé nezaměstnanosti) jsou postiženy spíše mikroregiony (ať jTž uvnitř okr ľ nebo přesahující okresní hranice).24 ' Otázky a cvičení: /. Co je předpokladem existence nezaměstnanosti? 2. Co je to masová nezaměstnanost? 3. Proč měla nezaměstnanost 30.,let takový účinek? 4. Které skutečnosti vedly k masové nezaměstnanosti 80. let? 5. Musí se i Česká republika obávat masové nezaměstnanosti? Proč ano či proč ne? t i i 24 52 Blíže se problémem trhu práce v ČR zabývají Večerník (1997) a Sirovátka (1997). IV. TRH PRÁCE, JEHO SEGMENTACE A ROVNOVÁHA NA TRHU PRÁCE IV. 1 Pracovní trh IV.2 Primární a sekundární trh práce IV.3 Formální a neformální trh práce IV.4 Externí a interní trh práce IV.5 Handicapy pracovní síly na trhu práce IV. 6 Marginalizace na trhu práce IV.7 Trh práce a proces globalizace 53 x^t K.MAS0VE NEZAMĚSTNANOSTI - ČiŇEI" NEZAMESTNANOSTI A PŘÍSTUPU SPOLEČNOSTI K NEZAMĚSTNANÝM aruUiCNOSTl III. 1 III.2 nu III.4 III.5 III.6 m.7 III. 8 III.9 III. 10 III. 11 III. 12 III. 13 Prameny Vynoření se masové nezaměstnanosti Zkušenost krize 30. let: výzva demokratickému kapitalismu Československá předválečná zkušenost Vývoj nezaměstnanosti v poválečné Evropě Změny ve struktuře zaměstnanosti Konec snu o plné zaměstnanosti Fenomén masové nezaměstnanosti Dlouhodobá nezaměstnanost Technologie a restrukturalizace ekonomiky Masová nezaměstnanost, nebo masové spotřebovávání Nezaměstnanost a ekonomický růst Vývoj nezaměstnanosti v České republice po roce 1990 jIII.1 Prameny ' Podoba nezaměstnanosti, stejně jako obsah její reflexe společností, se v průběhu histórie měnily. Kde tato historie začíná? Jak poznamenává Williams (1976:282), má výz-inam hovořit o nezaměstnanosti jen tam, kde jsou práce a pracovní vztahy široce založeny na konceptu zaměstnanosti a prací se rozumí placené zaměstnání jakožto produkt (Vývoje kapitalistických ekonomických vztahů. Tam, kde takový koncept zaměstnanosti 'neexistuje, tam nejsou nepracující osoby chápány jako nezaměstnané. Tak tomu bylo po celý středověk, v jehož průběhu se nehovořilo o nezaměstnaných, ale o chudých. Osoby, které bychom mohli z dnešního pohledu označit v tehdejší společnosti za nezaměstnané, i byly chápány jako souěást masy chudiny. Nezaměstnanost v dnešním významu slova 1 totiž předpokládá, jak konstatuje Garraty (1978), urěítou směsici svobody a závislosti. 1 Pouze ti, kdo pracují za mzdu (mají svůj příjem z práce), kdo mohou svobodně skončit svoje zaměstnání z vlastního rozhodnutí a kdo mohou být také zároveň zaměstnání zbaveni někým jiným, se mohou stát nezaměstnanými. V tradiční společnosti produkující pro naturální spotřebu, ani v otrokárske společnosti, kde otroci nemohli ztratit svou práci (k níž byli naopak fyzicky nuceni), ani ve feudální společnosti, kde nevolníci byli připoutáni ke svému feudálnímu pánovi řadou povinností, které na druhé straně zakládaly jejich nároky na ochranu z jeho strany (a v níž existovala alternativnost příjmů), ani v centrálně plánované ekonomice není masová nezaměstnanost myslitelná. Všechna dostupná pracovní síla je v principu do výrobních jednotek přidělována mimotržními mechanismy. Kumar (1984) poznamenává, že pojem nezaměstnanosti jako masového fenoménu je v myšlení západních společností relativně novým pojmem, spojeným s rozvojem tržního hospodářství. Klíčovým bodem byla v tomto ohledu průmyslová revoluce, která: - způsobila, že prakticky celý příjem je získáván pouze na trhu práce a většina služeb a zboží je distribuována prostřednictvím trhu (existenční, fyziologická závislost); -současně vedla k identifikaci významné a odměňované práce s formálním zaměstnáním (psychologická a sociální závislost). To mělo za následek, že úspěch Či neúspěch na trhu práce se stal kardinálním exis-tenciálním problémem a ve vztahu k všudypřítomnosti trhu i problémem masovým. m.2 Vynoření se masové nezaměstnanosti Jones (1982:27) uvádí, že od první promyslové revoluce někdy od roku 1780 míra nezaměstnanosti v Británii stále kolísala. Do roku 1860 nebyla ovšem ve Velké Británii čísla týkající se nezaměstnanosti shromažďována a relativně přesná čísla existují teprve od roku 1920, od kterého jsou sledována a zaznamenávána odbory. Na počátku minulého století se odhaduje míra nezaměstnanosti kolem 30 %, pro konec století vypovídají odhady pro Británii, podle Kumara, spíše o nižší hladině nezaměstnanosti (3-6 % v dobách konjunktury a 7-10 % v obdobích cyklických krizí). Je to méně i v poměru k velkým krizím našeho století (30 % v letech 1930-1933). Nízkou míru nezaměstnanosti koncem 19. století lze ovšem zčásti přičíst na vrub postupné eliminaci dětské a ženské práce prostřednictvím tehdy přijímaných zákonů o vzdělávání a o ochraně dětí.1 V USA ' Dčtská práce byla například ve Velké Británii v období 1780-1840 zcela legální, 7 de facto až v roce 1933 (Children and Young Persons' Act). is byla na přelomu století nezaměstnanost relativně nízká, neboť osídlování západu umož-l ňovalo hru ;- s nenulovým součtem - hru, v níž mnozí získávali, aniž to muselo být na úkor jiných. Navíc byly Spojené státy tehdy více zemí farmářů a samostatně výděleč-' ných osob než námezdních pracovníků. Podle odhadů zde byla nezaměstnanost v období 1870-1880 přibližně kolem 10 % a v následujícím období do roku 1900 asi na úrovni 4 %, Tak jako tak, od počátku průmyslové revoluce se problém nezaměstnanosti stává permanentním. Odmyslíme-lí si od posledních dvou set let třicet let plné zaměstnanostii vletech 1945-1974 a čtyřicet let válek, zůstává stotřicet let střídání vysoké a nízké, úrovně zaměstnanosti. Zkušenost s masovou nezaměstnaností jako významným sociálním jevem se v tomto období koncentruje zejména do období 1890 až 1930 a znovu se objevuje v průmyslově vyspělých zemích Evropy a v USA počátkem 70. let. Poprvé se staly nezaměstnanost a sociální konsekvence nezaměstnanosti hlavními sociálními problémy na přelomu 19. a 20. století. V tomto období není nezaměstnanost ovšem ještě chápána jako jev vnitřně a bytostně patřící k tržní ekonomice. Je považová-,1 na spíše za lokalizovanou krizi. Přesto dochází ke konci 19. století k prvním vážným politickým a veřejným debatám na téma nezaměstnanosti. Byl to také čas počátků státních, institucí zprostředkujících práci i celonárodních a státem garantovaných systémů po-> jištění pro případ nezaměstnanosti. Zlomem byla především první světová válka. Ta sice' nezaměstnanost prakticky odstranila, ale po jejím skončení následoval růst nezaměstnanosti vletech 1920-1921, jenž znamenal počátek deprese, která se dramaticky opakovala a vyvrcholila v třicátých letech. III.3 Zkušenost krize 30. let: výzva demokratickému kapitalismu Krize a nezaměstnanost 30. let představovaly kulturní Šok, s kterým se ještě dlouhá léta vyrovnávaly ekonomické i politické systémy ve všech průmyslových zemích. Ostatně i požadavek plné zaměstnanosti, chápaný jako jeden z klíčových bodů ideologického f ospravedlňování nejen komunistického systému, ale i robustního sociálního státu, se hoj- t ně odvolával na masovou traumatizující zkušenost nezaměstnanosti 30. let, která vedla < k hlubokému poklesu Životní úrovně nejširších společenských vrstev. Vynoření se ma- < sové nezaměstnanosti bylo chápáno jako výzva životaschopnosti demokratického kapitalismu a stín této krize padl daleko do budoucnosti. Šok byl tak hluboký, že ještě ! v roce 1943 píše britský The Economist: „Jestliže liberální demokracie a plná zaměstnanost nejsou slučitelné, pak to bude liberální demokracie, co zmizí" (Taylor, in: Urwín - Paterson 1990). Zajištění plné zaměstnanosti se na dlouhá léta stalo cílem i kritériem , úspěšnosti většiny evropských vlád.2 j. Kumar (1984) k tomu poznamenává, že do třicátých let ještě panovalo přesvědčení, |; že nezaměstnanost je cosi jako nemoc, dílčí neduh ve zdravém těle národa. V třicátých I letech se v povědomí veřejnosti i v dílech mnoha autorů nezaměstnaný stává symbolem \ celé společnosti. I ve středních vrstvách, méně dotčených nezaměstnaností, se pomalu prosazuje představa, že nezaměstnanost je plodem sociální situace způsobené silami, . nad nimiž člověk nemá kontrolu. Nikoliv tedy důsledkem takových osobních charakteristik nezaměstnaných, jako jsou nechuť k práci, lenivost, neschopnost či neprozí-ravost. I když i taková představa ve vrstvách málo dotčených masovou nezaměstnaností ^ Není bez souvislosti, že tento požadavek je opřen o teorií, kterou predložil J. M. Keynes ve své knize Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz v roce 1936, tedy po zkušenosti „velké krize". 38 (ale i tam, kde je nezaměstnanost reálnou hrozbou) dosud přetrvává. Od 30. let tohoto století je nezaměstnanost chápána již ne jako pouhý dílčí neduh, ale jako rakovina prorůstající celou společnost a ohrožující její současnou i budoucí stabilitu. Současně se těžiště přístupu společnosti a jejích institucí přenáší z oblasti sociální politiky a sociální prace do oblasti ekonomické politiky.3 III.4 Československá předválečná zkušenost Československo bylo postiženo odbytovou krizí spojenou s nezaměstnaností hned počátkem 20. let, ale situace se v dalších letech vyvíjela, až do 30. let, relativně příznivě. Nezaměstnanost v průběhu krize 30. let však zasáhla Československo plnou silou. Dlouhotrvající trauma, které s tím bylo spojeno, se stalo v České společnosti pevným základem popularity ideologie plné zaměstnanosti za každou cenu. A to takovým výrazným způsobem, že odvolávání se na ni zůstalo jedním z mála faktorů, které ještě ke konci 80. let legitimovaly komunistickou moc v očích paternalisticky naladěné české populace. Krize 30. let dopadla na československou ekonomiku tvrdě a postihla celý její průmysl, závislý z velké části na úrovni osobní spotřeby a na exportu. Podle dobových údajů (Kříž 1934) byly těžba a zpracování dřeva spolu s chemickým a keramickým průmyslem v roce 1932 omezeny oproti předchozímu roku o 30 %, sklářský průmysl pracoval dokonce jen na 25 % své výrobní kapacity. Kříž uvádí, že v letech 1928-1929 bylo v Československu asi 50 tisíc nezaměstnaných, ale jejich počet se v roce 1930 zčtyřnásobil a v roce 1933 překročil 700 tisíc osob. Odhaduje-li se tehdejší počet dělníků asi na 3,25 milionu osob, pak z nich byla bez zaměstnání prakticky pětina. Prostřednictvím jejich rodin se nezaměstnanost dotýkala asi 3 milionů osob (přibližně 20 % populace). Geograficky byl výskyt nezaměstnanosti v tehdejším Československu nerovnoměrně rozdělen. Nejlépe vycházely zemědělské okresy, což bylo dáno buď tím, že krize postihla zemědělství méně intenzivně, nebo tím, že zde existovala vysoká skrytá nezaměstnanost.4 Nejhůře dopadly pohraniční české i moravské okresy s převahou průmyslu odkázaného na vývoz. Ten byl totiž krizí zasažen více než průmysl produkujíc! zboží pro domácí potřebu. Postižené okresy se vyznačovaly převahou německého obyvatelstva, které tak bylo zasaženo krizí a nezaměstnaností více než česká většina. Tato skutečnost nepochybně přispěla k pocitům diskriminace a následně k formování čí posílení negativního postoje německé menšiny k Československé republice. Specifickým rysem nezaměstnanosti v 30. letech bylo i to, že nejen klesal počet zaměstnaných osob, ale klesaly i jejich mzdy. To bylo v intencích Hberalistického konceptu trhu, neboť s pracovní silou se takto zacházelo striktně jako s jakýmkoliv jiným zbožím (s rostoucí nabídkou klesala její cena). V tomto období je také doložen přesun množství dělníků z lépe placených skupin do hůře placených. Výsledek ovšem mluvil spíše ve prospěch Keynesova schématu, protože ani tento pokles mezd nevedl k růstu ■* Chronologicky je totiž primární reakcí společnosti na nezaměstnanost snaha vyrovnat se s ní pomocí podpor. Ať již založených na různých systémech vzájemnosti, či na systémech privátně či státem garantovaného pojištěnt, nebo na (lávkách poskytovaných charitativními organizacemi a sociálním státem. * Možná i to je jeden z důvodů silné pozice agrární strany v celém průbčhu existence první republiky. 39 i nabídky pracovních míst a k zaměstnanosti. Jen pro ilustraci, v roce 1931 klesly mzdi ve sklárnách o 15 %, v cihelnách o 20 %, v kovoprůmyslu o 25 %, v kaolínkách, kera mických podnicích, obuvnickém průmyslu a brusírnách o 30 %, v chemickém průmyslu o 40 % (Kříž 1934). Nezaměstnanost tak znamenala výrazný pokles životní úrovně, často na hranici strádání. Nešlo jen o pokles příjmů obyvatelstva v důsledku ztráty v>( dělku po propuštění ze zaměstnání či v důsledku poklesu mezd, ale i o disproporci mezi vývojem výše příjmů a výše životních nákladů. Zpočátku klesaly spolu s příjmy i Životní« náklady, ale v roce 1932 se otevřely cenové nůžky mezi indexem životních nákladů a indexem mzdových sazeb (pokles indexu životních nákladů se zpomalil). Dávky sociál ního státu byly přitom malé a za daného stavu rozvoje sociálního státu mohla být pod pórována pouhá čtvrtina nezaměstnaných. ' III.5 Vývoj nezaměstnaností v poválečné Evropě V poválečné Evropě se dosti dlouhou dobu dařilo udržovat plnou zaměstnanost. Prakticky až do 60. let nepřekračovala míra nezaměstnanosti v průmyslově rozvinutých ze1 mích 3-4 %, což bylo v té době chápáno jako normální frikční či přirozená nezaměst nanost. V této situaci nebyla velkým problémem ani dlouhodobá nezaměstnanost, neboť jak uvádí Deacon (198 3:67), počet dlouhodobě nezaměstnaných byl tehdy zanedbatelný Bylo to dáno řadou faktorů, zejména poválečnou rekonstrukcí ekonomik těchto zemí, technologickým rozvojem a odvětvovými přesuny pracovní síly spojenými s novými vý^ robky stimulujícími masovou spotřebu a tedy i souhrnnou poptávku. Dále prudce sej rozvíjejícím sektorem služeb, včetně těch služeb, které byly spojeny se sociálním státem a veřejnou ekonomikou vůbec. Růst služeb měl velkou absorpční schopnost a zvlástĚj v 60. letech úspěšně eliminoval problémy exodu pracovní síly z průmyslu. Vedle, trvalého ekonomického růstu v těchto letech přispívaly k udržování tohoto stavu i některé příznivé sociodemografické tendence. Především se mimo trh práce držela velká část žen a lidé odcházeli do důchodu jako do finančně dobře zajištěného zaslouženého odpočinku.-' K obecným rysům dnešní nezaměstnanosti a k obecnému charakteru jejího vývojej patří zejména následující skutečnosti: ; - Nezaměstnanost (míra nezaměstnanosti) má tendenci v Čase se měnit, přičemž některé^ změny jsou krátkodobé (rychle se obnovuje původní stav), jiné jsou dlouhodobého charakteru (např. velmi nízká úroveň nezaměstnanosti v 60. létech). ; - Nezaměstnanost variuje více v porovnání mezi jednotlivými fázemi ekonomického, cyklu než uvnitř těchto fází (roční variace jsou podmíněny více dlouhodobějším kolísáním ekonomického vývoje než krátkodobým). Ovlivňují ji silně i šoky, kterým jet ekonomický cyklus v dnešní době vystavován (např. ropné krize), ale i změny sociály nich institucí působících na trhu práce (zejména systému podpor v nezaměstnanosti,' kolektivního vyjednávání, týkajícího se mzdových podmínek): nezaměstnanost neníi určena jen poměrem poptávky a nabídky na trhu práce. \ - V Evropě se stala nezaměstnanost v 70. létech masovou s velkým podílem nezaměstnanosti dlouhodobé (téměř polovina nezaměstnaných) a tento stav od té doby přetrvává. - V mnoha zemích vzrostla nezaměstnanost ve vztahu k nabídce volných míst a je otázkou, zda jde o nepoměr mezi požadavky na strukturu a kvalitu pracovní síly a jejími reálnými charakteristikami (věkem, kvalifikací, speciálními znalostmi...), nebo o po- |-* kles schopnosti efektivního vyhledávání práce či jejího zprostředkování. - Obecně jsou značné rozdíly v míře nezaměstnanosti mezi jednotlivými zeměmi a uvnitř jednotlivých zemí mezi jejich regiony. Co se týče regionů, riziko vyšší nezaměstnanosti je charakteristické zejména pro ty, kde není rozvinut průmysl, nebo kde dominuje „starý průmysl" (textil, ocelářství, strojírenství, dolování). - Jen malou část nezaměstnanosti bychom dnes mohli označit za skutečně dobrovolnou. - Různé sociální kategorie jsou nezaměstnaností ohroženy v různé míře. Platí to o rozlišení podle sociodemografických charakteristik jako jsou věk (vyšší riziko velmi mladých a starších osob), pohlaví (vyšší riziko žen), ale i z hlediska míry vzdělání a kvalifikace (vyšší riziko málo vzdělaných a málo kvalifikovaných), či z hlediska profesních skupin (vyšší riziko dělníků, ale i některých konkrétních profesí). III.6 Změny ve struktuře zaměstnanosti Je zde asi na místě připomenout vymezení ekonomických sektorů australského ekonoma Clarka, navržené v 30. letech novozélandským ekonomem Fisherem. Na tomto základě se rozšířilo rozlišení mezi primárním (zemědělství a činnosti související přímo s využíváním přírodních zdrojů), sekundárním (průmysl a činnosti nevyužívající přímo přírodních zdrojů a produkující zboží schopné transportu) a terciárním sektorem (průmyslové a neprůmyslové služby, doprava, veřejná správa). Když se pojetí služeb postupně ukázalo jako příliš široké (setkávaly se zde opravy aut s opravami počítačů, turistikou, lékařskou péči a vzděláváním), začalo se hovořit i o kvartérním sektoru (z terciárního sektoru se vydělily nehmotné služby spojené s produkcí symbolických objektů, jako jsou vzdělávání, komunikace, bankovnictví, sociální práce, umění ap.). Z hlediska zaměstnanosti a nezaměstnanosti má velký význam historická změna váhy jednotlivých sektorů, jejich podílu na zaměstnávání ekonomicky činných osob a na rozsahu a struktuře nabízených pracovních míst. Historický trend směřuje od primárního" ke kvartérnímu sektoru. Francouzský sociolog Mandras ve své knize Konec rolnictva (1970) konstatuje, že odchod milionů rolníků z venkova po druhé světové válce představoval jeden z nejvýznamnějších procesů v sociální struktuře poválečné Francie (rolnictvo zmizelo nejen jako masa obyvatelstva, ale i jako autonomní civilizace). Toffler (1980) hovoří o třech vlnách. Atributem první byla země jako základ decentralizované ekonomiky (každá komunita produkovala pro svou potřebu). V druhé vlně vytvořila průmyslová revoluce novou civilizaci dotýkající se všech aspektů lidského života. Jejími skrytými kódy byla standardizace (výrobků i práce), specializace (odstranění rozdílnosti životních stylů, ale prohloubení rozdílností ve sféře práce), synchronizace (drahé stroje J Není bez zajímavostí, že celkově nižší míra nezaměstnanosti v Japonsku - ve srovnání se Zá-, padni Evropou a USA - se spojuje i s časnějším odchodem japonských pracujících do důchodu. í V době rapidně stárnoucích populací průmyslově vyspělých zemí se ovšem toto řešení jeví prob- í lemau'cké (dramaticky se mění poměr mezi produktivní a neproduktívni částí populace). 40 ' ° Jones (1982:18) uvádí, že nová technologie, používaná britskými farmáři v 17. a 18. století, umožnila pokles podílu pracovníků britského zemědělství na celkové pracovní síle ze 75% koncem 16. století na 50% v polovině 17. století, na 25% v polovině 19. století a na 3% v polovině 20. století. 41 I životních stylů, ale prohloubení rozdílností ve sféře práce), synchronizace (drahé strojHI.7 Konec snu o plné zaměstnanosti nemohou zahálet, a proto vnucují pracovníkům svůj rytmus), koncentrace, centralizace í Ve většině průmyslově vyspělých zemích se dařilo v letech 1948-1966 udržovat maximahzace. Třetí vlna je spojena se zpracováním a distribucí informací (informácii1 plnou zaměstnanost, ale již od 60. let začala nezaměstnanost pozvolna růst a při každé společnost). Pracovníci se v ní mění ze specialistů v univerza! isty, kteří se dokáží pružní nové recesi byl vrchol nezaměstnanosti vyšší než v předchozí. V recesi 1970-1972 adaptovat na proměnlivost informační společnosti. Od farmářů k průmyslovým děl stoupla nezaměstnanost nad hranici považovanou za stav plné zaměstnanosti a nadále mkum, od průmyslových dělníků k úředníkům a profesionálům7 pracujícím většinoi rostla Poválečný sen o plné zaměstnanosti tak skončil krizí 70. let. V zemích Evrop-s informacemi, to je Tofflerova krátká historie Spojených států. * ského společenství se registrovaná nezaměstnanost zvýšila v 70. letech oproti 60. létům Informační či postindustriální společnost, o které hovoří Toffler, se vyznačuje novoi dvojnásobně a k analogickému zdvojnásobení míry nezaměstnanosti došlo i ve Spoje-strukturou pracovních míst a novými požadavky na pracovníky. Skutečnost, že se v teti ných státech a v Japonsku. I když se některým menším zemím v Evropě podařilo udržet společnosti stávají rozhodujícími faktory výroby znalosti, vědomosti a informace mí nízkou míru nezaměstnanosti, bylo to dáno jejich specifickými podmínkami (Švýcarsko, dva základní důsledky pro zaměstnanost. Na jedné straně klesá podíl prací, při nichi ale * Rakousko). Celkově se ve vyspělých průmyslových zemích masová nezaměstnanost byla živá práce nahrazena stroji (práce kapitálově náročné). Současně však', na druhí stala od 70- let běžným jevem. Od vrcholu dosaženého v polovině a koncem 80. let sice straně, dochází k poklesu zájmu o polokvalifikovanou a nekvalifikovanou sílu a tol> mira nezaměstnanosti ve vyspělých průmyslových zemích klesá, avšak například v 19 v sektoru klasických služeb, který v poválečném období s úspěchem absorboval značnoi regionech Evropského společenství stále přesahuje 15 %. V roce 1989 bylo z celkové část těchto pracovníků, uvolňovaných z průmyslových odvětví. Zaměstnanost ví populace zemí Evropského společenství asi 12,7 milionů nezaměstnaných. Průměrná službách dominuje,8 avšak absorpční schopnost služeb postupně slábne Nová infoi míia nezaměstnanosti zde byla 9,0 %, u osob mladších než 24 let však dosahovala 17,4 mační technologie vytváří dilema: buď povede k expanzi nových typů práce nez* %- Mezi muži Cimla 7'° %' mezi ženami 'J >9 % ímezi mlad>'mi muži 14>9 % a mezi vislých na technologii, nebo k vytváření masové rezervní armády nezaměstnaných Pro mladými ženami 20,1 %). V roce 1997 se stále míra nezaměstnanosti v těchto zemích tože se ekonomika stává rostoucí měrou závislá na informacích a stále více osob ss pohybuje kolem 10 %. Je to dáno tím, že vyspělé průmyslové země jsou dnes zaměstnává jejich sběrem, zpracováním, archivováním a oživováním, roste význanť konftontovány s novými problémy, které ovlivnily celou strukturu jejich ekonomik a vzdělání pro získání bezpečného a uspokojivého zaměstnání. Spolu s rostoucími poža' sPolu s tím l strukturu pracovního trhu a situaci na něm (viz též pasáž o globalizaci dávky na flexibilitu pracovníků v průběhu jejich pracovní kariéry to má dopady jak na' ekonomiky). stav nezaměstnanosti, tak i na strategie, které je nutno k překonání tohoto stavu volit, Engbersen se Schuytem a Timmerem (1990) to ilustrují na příkladu Nizozemí, kde od Jedna se především o rozsáhlou reformu vzdělávacích systémů a o rozvoj rekvalifikace; roku 1970 postupně klesal počet pracovních míst. Zatímco v období před rokem 1970 jakož i o rozvoj aktivit služeb zaměstnanosti, zaměřených na poznání situace na trhu' stoupl tento počet z počátečních 3,5 milionů v roce 1947 na 4,2 miliony v roce 1960 a prace a distribuci osob na tomto trhu (včetně rozmachu pracovního poradenství). Tyto, ještě na 4,7 milionů v roce 1970, o deset let později klesá na 4,6 milionů. Ještě výrazněji služby navíc mají jedincům napomoci zvládat nepřetržitost požadovaných změn jejicli se to projeví, vezme-li se v úvahu nejen počet pracovních míst, ale i počet pracovních profesního zaměření, plynoucích z logiky informační společnosti, která mění „kariéru, dnů a hodin. V období 1960 až 1980 byla ztráta pracovních míst v průmyslu způsobená človeka v profesi" v „trajektorii po sobě následujících profesí". Pro informační společ-l nástupem nové technologie Částečně vyrovnávána růstem zaměstnanosti ve veřejném nost je totiž nezbytností neustálé přelévání pracovních sil (problém permanentního sektoru Od roku 1980 ovšem i zde dochází k úbytku pracovních míst. Schuyt (1991) nalézaní uplatnění), které může vést k rozsáhlé nezaměstnanosti, jestliže společnost ne- ktomu poznamenává, že jen málokdo si přitom uvědomil, že v krizových letech 1982 a bude disponovat účinným vzdělávacím systémem, který lidem poskytne možnost celo-f 1983 dosáhlo Nizozemí stejné míry nezaměstnanosti jako za velké krize 30. let. Na za-zívotmho vzdělávání, a zvýší tak jejich přizpůsobivost podmínkám ve stále se měnícím^, cátku 90. let se přitom podíl nezaměstnanosti nadále udržuje na vysoké úrovni, zatímco .„_____j-j__r.„.ruJuu..wj. puuniiiin.diii vc üLtiie se menicin světě zaměstnání. Stejně tak jim pomůže zvládnout to, co Toffler (1980) nazývá stres z bu doucnosti (obava ze stálých změn). koncem 30. let v důsledku oživení a částečně i militarizace ekonomiky klesl. Zároveň srůstem míry nezaměstnanosti vzrostl v Nizozemí koncem 80. let i počet a podíl dlouhodobě (více než 2 roky) nezaměstnaných ze 68 tisíc (10 % z celku nezaměstnaných) vroce 1982 na 230 tisíc (35 %) v roce 1989. Nezaměstnanost se od té doby stává trvalým jevem nizozemské společnosti.9 7prnr • ., , , ,. . . ! lymjevemmzozemsKespoiecnosu.' *£z-t^^^^z:ää^Xtäí! vysoká—s— ^«^*™-a8o-«■ ^td""7,dopadr upraven kodexem, stráženým profesní asociaci (lékaři právníci ap ) oovykie^ ana|ogická situace v 30 ]etech A to nejen díky rozvinutému sociálnímu statu S podpo- v Japonsku v roce 1974 (Jones 1982). V zemích ES dnes služby absorbovaly kolem 60 % celko- nW# životní standard u nezaměstnaných klesal az na čtvrtinu výchozího stavu. Situace vérm počtu zamestnaných, nejvíce v Dánsku a Nizozemí (70 %). Přitom rozvinutější země sou- streduji nejvíce pracovníků služeb v bankovnictví, pojišťovnictví, veřejné správě, vzdělávání i'. -------------------------------------------' zdravotnictví, zatímco pro méně rozvinuté země je charakteristický spíše vysoký podíl maloi 9 Každý sedmý Holanďan má také osobní zkušenost s vlastní nezaměstnaností deisi jak 1 rok chodu a hotelových služeb. (Možnj'.1991). 42 43 je lepší i díky zvýšení životního standardu v poválečných letech (úspory a majetel umožňují lepší přežití období nezaměstnanosti), participaci žen na pracovním trhu (rodina není závislá na jediném příjmu), většímu dopadu nezaměstnanosti na mladé lidi (nezaložili si dosud rodiny a mohou být podporováni rodiči nebo držení na studiích, jež' jsou odkladem vstupu na trh práce) než na živitele rodin.10 Ale také díky mnoha programům pro vytváření nových pracovních míst a programům rekvalifikace, stejně jako díky obecně relativně většímu územnímu rozptylu nezaměstnanosti. III.8 Fenomén masové nezaměstnanosti V 90. letech ovlivňují zaměstnanost v Evropě i v mimoevropských průmyslově vyspělých zemích zejména šíření nových technologií, expanze světového trhu a s tím spo-f jený růst významu mezinárodní konkurence. Navzdory růstu produkce a životního standardu většiny populace přibylo nezaměstnaných. Růst masové nezaměstnaností je dáli. ekonomickou depresí, která vedla k poklesu produkce, zaměstnanosti a kupní síly, tedy zpětně i odbytu. Po dlouhém poválečném období rychlého růstu dochází k menší ekonomické aktivitě, což vytváří v určitých odvětvích a regionech přebytek pracovní síly. Stále více však v nové situaci dominují strukturální příčiny nezaměstnanosti, které jsou dnes silnější než vliv. cyklické povahy ekonomického růstu. S cyklickým poklesem poptávky po práci a přebytkem její nabídky jsou spojeny jen volně. Strukturální nezaměst-, nanost je dána zejména technologickým pokrokem. Ten si vyžaduje flexibilnější pracovní sílu, přizpůsobující se rychle změnám po poptávce určitého typu práce. Někteří^ autoři přitom poukazují na to, že se pracovní síla stává naopak v témže období méně flexibilní.'' Tak vzniká a je posilována disproporce mezi strukturou poptávky a nabídky í práce na pracovním trhu, ústící v masovou nezaměstnanost. ; Dobou zlomu byla v Evropě i v USA 70. léta. Hlavním impulsem byla ropná krize, i ale do hry tehdy plně vstoupily i další faktory, které ve svém souhrnu zvrátily dosavadní f stav a znamenaly nutnost rozloučit se s plnou zaměstnaností. V posledních 15 létech! rostla nezaměstnanost zejména v evropských zemích. Průměrná míra nezaměstnanosti v zemích ES byla v roce 1994 asi 12 %, v postkomunistických zemích střední a východní Evropy pak ještě vyšší (z průmyslově vyspělých zemí si nížší míru nezaměstnanosti udržují zejména USA a Japonsko).'2 5 Vysoká míra nezaměstnanosti v Evropě je vysvětlována jako problém: 1. agregované j poptávky, která klesá jak díky nutnosti krátit veřejné investice a výdaje v boji proti ros- i toucím deficitům státních rozpočtů a ve snaze kontrolovat inflaci, tak i díky důsledkům | globalizace ekonomiky (výroby i obchodu), která konfrontuje stále silněji Evropu na || světovém trhu s konkurencí levnějšího zboží odjinud; 2. vysokých pracovních nákladů a f to nejen vysokých mezd, ale i vysokých nemzdových pracovních nákladů, plynoucích f zejména na udržování hypertrofovaného sociálního státu; 3. demotivujícího vlivu sociá, ního státu (zejména štědrých podpor v nezaměstnanosti13) na hledaní práce; 4. mzdové nepružnosti jako následku toho, že mzda není výsledkem hry tržních sil, ale vyjednávání14 mezi zaměstnavateli a odbory; 5. diskriminace některých kategorií obyvatelstva (etnických skupin, ale i žen, starých lidí a dalších). Celkově nezaměstnanost prohlubují takové trendy jako: -úpadek průmyslové výroby, související s tím, co někteří autoři nazývají přechod k postindustriální společnosti (nezaměstnanost postihuje zejména země a regiony orientované na tradiční průmyslovou výrobu1-*); -zavádění nové technologie, která dělá člověka přebytečným nejen v přímé výrobě, ale i v jejím řízení, v administrativě a v Části služeb (computerizace, robotizace a další high-lechnology); významným faktorem se přitom stává skutečnost, že pracovníci vytlačení technikou často nenacházejí zaměstnání ani při expandující produkci; -v případě určitých konkrétních zemí (postihlo to například Velkou Británii) pokles podílu na světovém obchodu; -růst nadnárodních společností, rozdělujících zdroje z globálních, nikoliv národních hledisek (umožňuje například kombinovat nízké mzdy v některých zemích s nejvyšší technologickou produktivitou); -růst nových silných národních ekonomik a jejich vstup na světový trh; vzrůstající mezinárodní konkurence v průmyslových odvětvích, na nichž byla tradičně založena prosperita západoevropského a amerického průmyslu; -nasycení domácího trhu zbožím dlouhodobé spotřeby, jehož výroba je důležitá pro udržení ekonomické konjunktury (auta, televizory ap.) do té míry, že jen vzbuzení nových potřeb může dát ekonomice nový impuls. Offe (1985:60) v této souvislosti upo-zoiňuje, že poválečný ekonomický rozmach byl spojen s uspokojováním těch potřeb, které se zdají být nyní nasyceny, což mimo jiné vede í k vynoření se a růstu méně spotřebitelsky orientovaných potřeb a preferencí. m.9 Dlouhodobá nezaměstnanost V procesu masové nezaměstnanosti se zvýraznily některé tendence. Je to extrémně nerovnoměrná distribuce nezaměstnanosti, koncentrovaná do určitých skupin populace, 10 Ze studie Jahodové, Lazarsfelda a Zeisla (1933) vyplývá, že v rakouském městě Marienthal (kde jejich výzkum v letech 1931-1932 probíhal) nebyl ve třech čtvrtinách rodin zaměstnán žádný z jejích členů. Dnes postihuje nezaměstnanost více mladistvé a ženy (to je také jistý metodologický háček porovnávání míry zaměstnanosti ve 30. a 80. letech), a tak počet rodin odříznutých zcela od možnosti získat alespoň část příjmů prostřednictvím trhu práce nedosahuje zdaleka té výSe jako v 30. letech. Připisují to mimo jiné i sociálnímu státu a ochraně, kterou sociální stát pracovní sile poskytuje. Dlouhodobá řada měr nezaměstnanosti ve vybraných zemích je přílohou této knihy. ^ 1 1 T>,.- 12 44 13 Co se týče vlivu podpory v nezaměstnanosti najednáni nezaměstnaných a tím i na míru nezaměstnanosti, pakBurtless (1987) uvádí čtyři jeho významné aspekty: 1. přísnost Či volnost podmínek pro nárok na ni (oprávnění); 2. jejich výše (štědrost); 3. délka trvání podpůrného období (například v zemích ES je délka vyplácení podpory 3-4 krát delší než v USA); 4. způsob jejich zajištění proti zneužíváni. '^ Insider-outsider hypotéza (Rubery, Wikínson, 1994 či Lindbeck - Snower 1987) předpokládá, Že snaha odboru udržet či zvýšit mzdy (které ovlivňují poptávku po pracovní síle a tedy i nezaměstnanost) nebere ohled na nezaměstnané, jakožto z valné částí odborově neorganizované pracovníky. Tato snaha může být ovšem mnohdy kontraproduktivní, neboť důsledkem může být přesun výroby do zemí s levnější a méně organizovanou pracovní silou čí impuls k náhradě živé práce technikou. " V méně rozvinutých zemích je vyšší podíl pracovníků v tzv. starém průmyslu (textil, obuv, konfekce) a celkově nižší zaměstnanost ve službách je navíc soustředěna do klasických služeb spojených s obchodem a turistikou. 45 jejichž materiální i nemateriálni zdroje byly vždy limitovány, a to i v těch nejlepších časech. Především to však je růst podílu (ale i absolutně růst počtu) osob nezaměstnaných dlouhodobě (long-term unemployed). „Dlouhodobá nezaměstnanost rostla v posledních letech spolu s růstem nezaměstnanosti, ale zatímco celková míra nezaměst-j nanosti nyní klesá, podíl dlouhodobě nezaměstnaných v celku nezaměstnanosti se dále zvyšuje. Růst dlouhodobé nezaměstnanosti a zejména její růst i při poklesu celkové nezaměstnanosti jsou novými trendy. V poválečném období byla totiž dlouhodobá nezaměstnanost zanedbatelná a charakteristická spíše jen pro marginální skupiny populace ' Dnes postihuje asi 5 % pracovní síly ES (v roce 1988 celkem 7 milionů osob). Zatímco 1 v USA a Kanadě dosahuje dlouhodobá nezaměstnanost podílu kolem 7 % a v Austrálii} 23% z celkové nezaměstnanosti, v zemích ES průměr podílu dlouhodobě ne-' zaměstnaných převyšuje 40 % z celku nezaměstnaných.'<> V roce 1985 se například' tento podíl pohyboval od nejnižších hodnot v Dánsku (32 %) či Lucembursku (37 %)>, pres střední hodnoty ve Francii (44 %), Velké Británii a Německu (49 %) po vyšší* hodnoty v Itálii (64 %), Irsku (62 %) a Belgii (68 %) a situace se od té doby příliš ne-r změnila.'7 V některých regionech je podíl dlouhodobě nezaměstnaných v poměru k celkové pracovní síle nad průměrem. Například v severním Španělsku dosahuje 15 % celkové pracovní síly, na Sardinii 14 %, v některých belgických provinciích 11 %. Lidé, kteří jsou bez zaměstnání déle než 1 rok, představují dnes v zemích Evropského spo-J lečenství asi 45 % z počtu nezaměstnaných.18 j V současnosti se dlouhodobá nezaměstnanost nejen značně rozšířila, ale stává se i ob- / tížným sociálně politickým problémem s multiplikačním efektem délky nezaměstnanosti. \ Obecně řečeno: Čím déle jsou lidé bez zaměstnání, tím menší mají naději práci opět \ najít. Roste i průměrná délka jednotlivých případů dlouhodobé nezaměstnanosti. Lze to j vyčíst již z růstu podílu osob nezaměstnaných déle než 2 roky v celku nezaměstnaných. Dlouhodobá nezaměstnanost se v zemích ES stala problémem zejména v řadě f deprivovaných oblastí a v některých sociálních skupinách (mládež, ale i málo kvalifiko- i vaní dělníci či příslušníci etnických minorit, lidé s handicapy, nekvalifikované ženy ap.). [ Oproti této situaci představovala v České republice dlouhodobá nezaměstnanost, podle \ šetření ministerstva práce a sociálních věcí, v roce 1992 asi 17 % z celku nezaměstnaných. Jen polovinu z nich představovali lidé, jejichž šance na trhu práce jsou nízké (osoby se sníženou pracovní schopností, matky s dětmi, zcela nekvalifikovaní pracovníci ap.). Situace v roce 1996 zůstala v podstatě nezměněna (22 % dlouhodobě nezaměstnaných z celku nezaměstananých). V případě dlouhodobé nezaměstnanosti je třeba vzít v úvahu, že nejspíše postihuje: - nepružnou, dlouhodobě zaměstnanou pracovní sílu (paradoxně mnohdy platí, že čím měli před ztrátou práce lidé stabilnější pracovní místo, tím hůře se na pracovním trhu uplatňují a tím častej i zůstávají mezi dlouhodobě nezaměstnanými); '° Podílí se na tom značnou mářou neschopnost pracovního trhu vstřebat nové vstupy. Např. Daniel (1990) uvádí, že ve Velké Británii zůstala bez práce déle než 10 měsiců třetina kohorty nastupuj ící na trh práce v roce 1980. '' Zdrojem těchto údajů je Labour Force Sample Survey (Ball, 1988). *° Dhooge a Popay (1987:157) uvádějí, že ve Velké Britanii představoval v roce 1985 podíl osob, které byly bez zaměstnání déle než rok, kolem 40 % z celku oficiálně nezaměstnaných. 46 -nekvalifikovanou pracovní sílu, osoby s nízkým vzděláním (zejména nekvalifikované ženy); - osoby s kumulovanými osobními a sociálními handicapy; -příslušníky etnických minorit a imigranty (zejména ve spojení s ostatními handicapy -primárně vzdělanostním a kvalifikačním); - obyvatele ze zaostávajících a venkovských oblastí; - zdravotně postižené; -mladistvé, zejména mladé problémové jedince. Délku trvání nezaměstnanosti prodlužují krátkodobá nepružnost trhu práce (na straně nezaměstnaných nedostatek informací o možnostech uplatnění na trhu práce), rozdíl mezi strukturou poptávky a nabídky práce (na straně nezaměstnaných absence dovednosti a vědomostí, které jsou pro nabízená místa požadovány) a dlouhodobá nepružnost trhu práce (na straně nezaměstnaných neochota k profesní či prostorové mobilitě a překážky, které se této mobilitě staví do cesty). Dlouhodobá nezaměstnanost má nepříznivé důsledky pro společnost i pro nezaměstnané jedince. K sociálním následkům dlouhodobé nezaměstnanosti pro jedince, jimiž jsou zejména snížení životní úrovně, růst napětí v jeho rodině a v ostatních interperso-nálních vztazích, deprese, ztráta motivace a pocit bezmocnosti, přistupují i zvýšené následky, jež pociťuje společnost. Nároky na státní rozpočet (dávky v nezaměstnanosti a další podpory a sociální služby, ztráty na neodvedených daních a daňových úlevách), nárůst sociálně patologických jevů, nestabilita společnosti. Proto se dlouhodobá nezaměstnanost ocitá v centru pozornosti. III.10 Technologie a restrukturalizace ekonomiky Masová nezaměstnanost je obvykle spojována s technologickými změnami ve výrobě a v posledních letech i ve službách. Leadbeater s Lloydem (1987:83) dělají paralelu tnezi třicátými a sedmdesátými lety. Podle nich byla třicátá léta významným obdobím, v němž se průmysl definitivně uvolnil z technologie založené na využití páry a založil svou sílu na naftě a elektrické energii. Sedmdesátá léta se jim jeví analogickým obratem, obdobím přizpůsobení se průmyslu novým technologiím, které navíc ovládly nejen průmysl, ale i sektor služeb. Podle jejich názoru existuje jasná souvislost mezi novou technologií a úbytkem pracovních míst. Hovoří se i o technologické nezaměstnanosti, která je důsledkem nové vlny investic spojených s vyšší kapitálovou intenzitou. To ji odlišuje od poválečného období, v kterém vznikala nová odvětví a průmysl jako celek rostl na základě rozšiřování počtu nových pracovníků. *" Pokles pracovních příležitostí v důsledku technického pokroku je- narozdíl od jejich poklesu v důsledku vlivu jiných * faktorů - prakticky nevratný. Někdy se hovoří o job reduction, neboli nezaměstnanosti spojené s mizením pracovních míst či dokonce profesí (strukturální pokles počtu osob ;, ' potřebných k určité produkci, často až na nulu). Na rozdíl od work reduction, neboli nezaměstnanosti spojené s poklesem využití výrobních kapacit, jde o nevratný proces. Zrušená místa mizí nenávratně, zatímco v případě work reduction jsou po překonání '" Jones (1982) tvrdí, že nová technika neznamenala v historické perspektivě nikdy absolutní nárůst zaměstnanosti jako spíše jen přesun části pracovní sily ze starých odvětví do nových. 47 odbytové krize znovu obnovována a výrobní kapacity mohou být opět využívánj váním automobilu, nezanedbatelná část z nich ovšem nějakým způsobem souvisí s jeho v plném rozsahu. j demonštratívni spotřebou. Kvalitativně novým a klíčovým faktorem ekonomického růstu je dnes zejména rozvo1 V situaci, kdy současná distribuce příjmů zaručuje určitou stejnou úroveň spotreby mikroelektroniky a pokročilé technologie. Ten umožnil pokrýt zvýšenou poptávku p[ nemohou být otevřeny nové trhy ani nabídkou existujících produ^J^ *™flTJ výrobcích všeho druhu, aniž by muselo být využito všech pracovních sil. Podle Jones! vrstvám, ani stimulací konzumu mezi existujícími skupinám. 1™™™- ™' J (1982) mají computery stejný účinek jako antikoncepce. Antikoncepční pilulky snižuj mohou být založeny jen na nových výrobcích S tím je sP°Je^™ ^"™ dívaii porodnost, silikonové čipy snižují počet pracovních sil. Nahrazují přitom navíc, i (i když na mechanismus jejich zajištění se jednotlivá ^oaf^^f^^l rozdíl od strojů předchozích generací, nejen rutinní a opakovanou stereotypní práci, ať odlišně). V tomto ohledu zejména ekonomové vycházejíc« ^^T^T^ často i práci tvořivou, vyžadující značné intelektuální kapacity. Objevuje se technika že ekonomika potřebuje vlnu investic do nove technologie která by ™ která dokáže produkovat levně služby vysoké kvality a toho druhu, které dříve vyža1, průmyslová odvětví a nové výrobky srovnatelné * «mi, na ^e7^°^^ dovály velké investice do lidského času, kvalifikace a vzdělání. Zvláštnost působení tétt léčná konjunktura (auto, televize, lednička ap.), a Kladou sv j investicím eili techniky (zvláště informační) na nezaměstnanost je v tom, že neredukuje jen veliW ména do informační techniky. Je ovsem tĚzké představit si wvoiať bu- poptávky po pracovních silách, ale má i nové požadavky na kvalifikační strukturu pra, nové výrobky, které jsou určeny pro masovou spotřebu a.které b>' m°nv ^ covníkůLeadbeater s Lloydem (1987) sice hovoří o kompenzačním efektu (nová tich' douci vlnu zaměstnanosti, tak jak tomu bylo v prípade J^^P™^ ^ nologie nejen ruší stará místa, ale vytváří i místa nová), ale nepovažují ho za auton< ^vize, na nichž byla založena vysoká míra z^ tický. Klíčovou otázkou je nejen to, zda nově vytvářených míst bude více či alespoL se u řady klasických výrobků objevuje to, co. íbzvadiOffe (1985 85) v-souvis losti s in stejné množství jako mist rušených, ale také to, zda dělnici, kteří ztratí díky nové teclJ schovým pojmem „sociální limity růstu". Uzuna hodnoty™^™^ se^" J^ä nologii své zaměstnání, budou mít kvalifikaci (co do struktury i požadavků), již budoi rostoucím rozšířením snižuje. V určitém okamžiku se ^"^ »P™ P^,^^ vyžadovat nově vytvářená místa. Mnoho zaměstnání sice také zůstalo, ale nová techno faktorem snižujícím jejich užitnou hodno u P P^"™*^ vtľuľňí noWch iL„ „J;,,„„x J„; ^a______,„„,;«,„„: ™„ :„::„!. .^™ ,„:„!.„ „.:,„„„,„,. ' limrfv rflstii. snoiené s neúměrnou zátěží, kterou by pravdepodobne vzbuzeni novycn logie radikálne mění požadovanou kvalifikaci pro jejich výkon. Zejména mikroelektro limity růstu, spojené s neúmernou zátěži, Kterou uy H ^ v nředoo- nika a nová informační technologie mají často na pracovní sílu zcela nové požadavky' potřeb znamenalo pro životní prostredí. Nekten ^™J2Ä1 Navíc smazávají hranice mezi výrobními a řídícími ěinnosti. Tím jsou poprvé od po? Mají, že se zde objeví ^ff^f^^^^^1^^ čátku industrializace ohroženy masovou a dlouhotrvající nezaměstnanosti i profese spoEl neúnosně zatíží prírodu, ťopnpa e, nrAce *; službv sociálního jené s řízením a duševní prací („bílé límečky"). Nová technika totiž dramaticky změnil ného času, turismus, oživeni tradic kvahtikovane remesme P™* y J ........... , ;" , . .. ' ' _***,. -j«i™i«a Ar. vrHřt.lávAnf akožto sektoru absorbujícího pracovní sily, se vKiaaaji značné naděje. III. 11 Masová nezaměstnanost, nebo masové spotřebovávání 7 - ♦ * u a -. ■ u - ■ ■ ■ u ■ ♦* • i ♦ i a i' ni.12 Nezaměstnanost a ekonomický rust Zaměstnanost v mnoha odvětvích závisí ne en na souhrnné poptávce jako takové, ale „ . , , .. , , ,,•- „„_,:.„.,,, npolclasická i na tom, co Veblen (1899) nazval demons Jimi spotřeba (conspicuous consumption)'" I tak vzájemně rozdílným paradigmatům jaká ^^lJ^^^^^ člověk se pro koupi výrobků nerozhoduje jen podle jejich užitné hodnoty, ale též podle 'ekonomie a keynesiánská ekonom«, je společny y^^^J^^ ^^ toho, co si ostatní lidé budou o něm, na základě vlastnictví zakoupeného výrobku, mys-, .podmfoky tvorby pracovních příležitosti. Upozorňuji na to napřiklad ^ ^^flf let. Nekupuje si například jen užitné vlasmosti automobilu, ale i prestiž plynoucí z vlast-f' (1986). Z hlediska neoklasické ekonomie jde o automaticky píoces^ lízni W™ nictví určite značky či modelu. Vede to sice k mrhání surovinami, ale i k vysoké za-!. de vytvářet pracovní místa prostřednictvím ekonomickéh° ™^J™ ^^"„"i městnanosti dané růstem potřeb. Průmyslový a technologický rozvoj ve skutečnosti pol mechanismu zajištěna možnost svobodného působeni, z, y JLftni inter- celá dvě století nahrazoval lidskou pracovní sílu a eliminoval tak pracovní příležitost -růst automatický, ale je třeba napomáhat mu ^ovlivňováním pop?^ s™™"™ Jeho ničivý vliv na zaměstnanost se však neprojevoval díky tomu, že současně vedl kej * .vencemi. Pro marxisty musí být růst regulován v ekonomice zalozen ^ £an vzbuzování nových potřeb nabídkou nových produktů a služeb (demonštratívni spotřeba! , !™stic. Všechna tři paradigmata se nicméně shoduji na tom, ze rust je pro přitom hrála roli katalyzátoru). V důsledku toho se vytvářela nová pracovní místa rycí nanosti nevyhnutelný. lejším tempem, než mizela stará. Burnham (1968) to ilustruje na příkladu automobil] '; zde ovšem námitka, že mezi rychlým ekonomickým růstem a nízkou ^zarne?" Podle něho koupě automobilu není jen koupí věci ve starém smyslu slova, ale také kouj )Stí neexistuje přímá korelace. Podle Jordána (1982) mohou sloužit jako nl^r^ účasti na státem uznaném soukromém systému dopravy, systému dálnic a systému zaji lad průmyslové země, které měly vysokou míru nezaměstnanosti i pn vyso m re tění bezpečnosti silničního provozu, účasti na opravárenském systému, na systému pojí a (USA, Itálie, Kanada, Irsko a Dánsko). Skutečně, přeměna z prev zn agrární ťovnictví, rekreačním systému, systému poskytování stravování v silničním provozu evážně průmyslovou a urbanizovanou společnost je často provázena vysokou urovn obecně na ekonomickém systému vůbec, což vše vede k expanzi pracovních míst v rů ných sférách ekonomické činnosti. Značná část těchto míst je spojena s prostým ui " ~ ... - ,„„ „.„hinctí y To se může stát v okamžiku, kdy jsme nuceni pohybovat se v automobilu městem rychlost, í, než jakou se před sto lety pohybovali naší předci koňskou drožkou. 48 49 nezaměstnanosti. Růst je často rychlejší v podmínkách nižší než plné zaměstnáno^ jsou-li přítomny některé strukturální předpoklady. To, že přestal platit vztah mezi eĽ nomickým růstem a zaměstnaností, je evidentní í z toho, že vysoká míra nezaměstnáno1. se neomezila jen na stagflaci 70. let, ale udržovala se nadále i v období růstu v 80. lele^ (tehdejší ekonomický růst tedy, na rozdíl od tradičních představ, nezajistil plne zaměstnanost). V 80. letech se oba fenomény vyvíjejí do jisté míry autonomně. Zatínu hrubý domácí produkt roste, potřebné množství práce na jeho získání klesá. Dahrendc (in: Leadbeater - Lloyd 1987:8) konstatuje, že moderní ekonomika dnes vyžaduje mer pracovního Času než v minulém století a dokonce i před 25 lety. Za použití technickcl rozvoje může být produkce udržována a dokonce i zvyšována navzdory poklesu por távky po pracovní síle. Ze dvou způsobů, jak zvyšovat produkci a produktivitu, vyral\ více s týmž počtem pracovníků nebo vyrábět stejné množství s menším počtem pracoi níků, nabyl v 80. letech převahy ten druhý. Jones (1982) hovoří o téže věci, když l