Veronika Sobotková učo 104549 Téma – Komplexní péče o jedince s afázií Problém – Logopedická péče o jedince s afázií Otázka – Jak ovlivňuje přímá účast rodinných příslušníků afatika průběh logopedické terapie? Úvod Afázie je získané organické narušení komunikační schopnosti, velmi časté především u dospělých osob. Následkem cévních mozkových příhod, různých úrazů, poranění a onemocnění mozku dochází ke ztrátě dříve již naučené schopnosti verbálně komunikovat. Problematika afázie je velmi složitou a v mnohém delikátní záležitostí. Její diagnostika, stejně jako následná terapie, vyžaduje komplexní přístup odborníků z oblasti medicíny, psychologie a v neposlední řadě také logopedie. Ve svém výzkumu se budu zabývat právě komplexní péčí o tyto osoby, především se pak zaměřím na oblast logopedické péče, která je mnohdy podceňována, a dále se zaměřím na vliv rodiny (komunikačního partnera) na průběh terapie afázie. Cíl Cílem výzkumu je zjistit, jak ovlivňuje přítomnost rodinných příslušníků (příp. nějakého komunikačního partnera), jejich působení a dále prostředí průběh terapie. Součástí budou také kazuistiky vybraných pacientů. Hlavní výzkumná otázka: - Jak ovlivňuje přímá účast rodinných příslušníků afatika průběh logopedické terapie? Vedlejší výzkumné otázky: - Je terapie úspěšnější v rodinném prostředí nebo v nemocnici? - Mají pacienti na lůžkových odděleních denně příležitost ke komunikaci (se „spolupacienty“, s komunikačním partnerem, logopedem, s rodinou apod.)? - Jakým způsobem je řešena logopedická péče o afatiky na lůžkových odděleních (např. LDN)? - Mají pacienti bez rodin možnost požádat o tzv. komunikačního partnera? Kvantitativní výzkum Zvolila jsem kvantitativní výzkum vzhledem k tématu a postupu, který vychází z teorie a zabývá se ověřováním jednotlivých hypotéz. Za určitých podmínek lze pravděpodobně použít i výzkum kvalitativní, já jsem však vycházela z hypotéz, proto jsem volila kvantitativní výzkum. Hypotézy: Teoretická hypotéza: Logopedická péče je intenzivnější a mnohdy úspěšnější u afatiků v rodinném prostředí než u afatiků na lůžkových odděleních (např. LDN). Pracovní hypotézy: 1. Čím častější kontakt s rodinou a rodinným prostředím, tím snadnější návrat do běžného života, příp. snadnější terapie řečové poruchy. 2. Čím lepší spolupráce mezi logopedem a rodinou afatika a jejich aktivní účast na terapii, tím větší šance na úspěch při terapii afázie. 3. Frekvence jednotlivých sezení s komunikačním partnerem přímo ovlivňuje průběh terapie[LU1] . Koncepty – seznam: - Kontakt s rodinou - Návrat do běžného života (terapie řečové poruchy) - Spolupráce mezi logopedem a rodinou afatika - Úspěch při terapii afázie - Frekvence sezení s komunikačním partnerem - Průběh terapie Koncept 1. – Kontakt s rodinou Konceptualizace: Kontaktem s rodinou jsou myšleny např. návštěvy rodiny pacienta v lékařském zařízení, v případě terapie v domácím prostředí jde zpravidla o každodenní kontakt (samozřejmě různý počet rodinných příslušníků a různá intenzita kontaktu). Operacionalizace: - Frekvence setkání s rodinou – afatik hospitalizovaný vs. afatik v domácí péči. - Vliv pobytu afatika doma nebo v prostředí nemocnice na jeho psychiku a tím i na průběh terapie (v cizím prostředí a mezi cizími lidmi může být větší strach a stud komunikovat). - Ochota rodiny spolupracovat s afatikem i logopedem. [LU2] Koncept 2. – Snadnější návrat do běžného života (terapie řečové poruchy) Konceptualizace: Návrat do běžného života vyžaduje jistou míru samostatnosti, schopnosti opět zvládnout komunikovat s okolím apod. Operacionalizace: - Schopnost komunikovat se svými blízkými. - Schopnost komunikovat s cizími lidmi. - Motivace a chuť komunikovat a dále cvičit. Koncept 3. – Spolupráce mezi logopedem a rodinou afatika Konceptualizace: Spolupráce mezi logopedem a rodinou afatika do značné míry ovlivní terapii afázie. Spolupráce může probíhat na úrovni pouhého předání informací o stavu pacienta rodině, až po úplné zapojení rodiny při terapii afatika. Operacionalizace: - Frekvence setkání rodiny afatika s logopedem. - Úroveň zapojení rodiny při cvičeních apod. - Přesvědčení všech zúčastněných, že terapie je důležitá. Koncept 4. – Úspěch při terapii afázie Konceptualizace: Úspěšností terapie je myšlena rychlost a schopnost znovu se zapojit do běžné každodenní komunikace. Operacionalizace: - Doba trvání opětovného zapojení afatika do společnosti (pokud se tak již stalo). - Schopnost afatika komunikovat s okolím. - „Chuť“ aktivně cvičit a přesvědčení, že má terapie smysl. Koncept 5. – Frekvence sezení s komunikačním partnerem Konceptualizace: Frekvence sezení afatika s komunikačním partnerem označuje četnost jejich setkání (zda denně, dvakrát týdně, jednou týdně apod.). Operacionalizace: - Jak často se konají sezení? - Jak dlouho jednotlivé sezení trvá? - Udrží pacient pozornost po celou dobu sezení? Koncept 6. – Průběh terapie Konceptualizace: Průběh terapie značí způsob a směr, jakým se terapie ubírá (pozitivní výsledky, stagnace, nezájem apod.). Operacionalizace: - Vliv na terapii, zda pacient svého komunikačního partnera zná, nebo jde pro něj o cizí osobu. - Jeví pacient zájem o komunikaci s komunikačním partnerem? - Má pacient zájem na znovuzačlenění do společnosti? Výzkumná metoda: Jako výzkumné metody jsem si vybrala rozhovor, pozorování a analýzu dokumentů (anamnézy pacientů apod.). Nakonec bych ráda provedla malý „experiment“ – několik úkolů pro pacienty, abych si ověřila, jak si daný pacient vede, případně v čem má stále problém (výsledky porovnám). Myslím, že vzhledem k tématu je nejvhodnější kombinace všech zmíněných metod. Výzkumným vzorkem pro můj výzkum budou pacienti po CMP s diagnostikovanou afázií. Jde především o starší pacienty. Dále budu spolupracovat s rodinami pacientů a ošetřujícími lékaři a logopedy. Ukázka otázek rozhovoru s pacientem: 1. Jak často se vídáte s rodinnými příslušníky? a) denně b) jednou týdně c) jednou měsíčně d) méně často – uveďte e) vůbec 2. Udržujete stálý kontakt s přáteli? a) denně b) jednou týdně c) jednou měsíčně d) méně často – uveďte e) neudržuji žádný kontakt s přáteli 3. Máte komunikačního partnera? a) ano b) ne (pokud ne, přejděte k otázce č. 7) 4. Komunikační partner je: a) někdo z rodiny b) přítel c) dobrovolník 5. Jak často s komunikačním partnerem procvičujete? a) denně b) dvakrát týdně c) jednou týdně d) dvakrát měsíčně e) méně často – uveďte 6. Cítíte se nyní při komunikaci jistější[LU3] ? a) ano b) spíše ano c) nevím d) spíše ne e) ne 7. Cítíte při komunikaci ostych? a) ano b) ne c) pouze při komunikaci s cizími lidmi d) nevím 8. Míváte problémy v běžné každodenní komunikaci[LU4] ? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne 9. Jste spokojený/á s přístupem Vaší/Vašeho logopedkou/logopeda? a) ano b) ne c) nevím 10. Jak často máte sezení s logopedkou/logopedem? a) denně b) dvakrát týdně c) jednou týdně d) dvakrát měsíčně e) méně často – uveďte Za problém bych mohla považovat možný ostych pacientů, případně nechuť dotazovaných spolupracovat. Mnoho pacientů po cévní mozkové příhodě není přístupno a otevřeno cizím lidem, proto si myslím, že by tohle mohl být možný problém v mém výzkumu. Literatura: DVOŘÁK, J. Logopedický slovník. Žďár nad Sázavou: Logopaedia clinica, 1998. ISBN 978-80-902-5366-7. HÁLA, B., SOVÁK, M. Hlas, řeč, sluch. Praha: SPN, 1962. KLENKOVÁ, J. Kapitoly z logopedie II a III. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-62-1. KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1110-9. LECHTA, V. a kol. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-801-5 LECHTA, V. Logopedické repetitorium. Bratislava: SPN, 1990. ISBN 80-08-00447-9. LECHTA, V. a kol. Terapie narušené komunikační schopnosti. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-961-5. PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-120-0. SOVÁK, M. Defektologický slovník. Praha: SPN, 1978. ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. A kol. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-546-6. [INS: Zdařilý návrh! :INS] ________________________________ [LU1]Buďte konkrétní [LU2]Pozor. Tím už neměříte „kontakt“ s rodinou. [LU3]Než kdy? [LU4]Co tím myslíte?