Metody čtení a psaní v edukačním procesu základní školy n Metody vycházejí z ústního jazyka n Metody vycházejí z písemného jazyka n U některých čtení a psaní probíhá souběžně n Některé prvky přijímáme i v současnosti n Od roku 1990 možnost volby různých metod n Didaktogenní chyby ve čtení n Každá metoda má nadšence i odpůrce n Metody syntetické –vycházejí z prvků, které jsou spojovány v celky n Metody analytické – vycházejí z celků a vedou k poznání jednotlivých prvků n M písmenková – žáci se učí nejdříve názvy písmen, písmena pak spojují ve slabiky, ve slova. Nejdříve mechanické učení, pak logické čtení. Metoda se udržovala až do 19. století n M hláskovací – m-a=ma, l-ý=malý, čte se hláska, kterou se písmeno vyslovuje, nečte se jméno písmene n M fonomimická – vychází z hlásek, které se mohou chovat jako citoslovce – husa syčí sssssssss n M normálních slabik – česká metoda, odstraňuje problém spojení hlásky ve slabiku. Při vyvozování se užívá návodných obrázků. Poznávání slabik se známých slov, n La-vi-ce lampa, vidlička, cestička n M genetická – Kožíškova-Poupata – 1913 (zapisovací)- vycházel z básní a říkadel Je přechodem k metodě globální, důraz na průpravné čtení, vychází ze zápisu myšlenek dětí – zkratkami slov, obrázky n děti se hned učí čtení s porozuměním. n Dbal na rozvoj mravní a estetický Metody analytické n M Jacototova – Francie, vycházel z věty, přečetl ji, žáci opakovali, napodobovali, ukazovali postupně jednotlivá slova a četli je. Pak rozbor slovna slabiky, hlásky n M normálních slov- vycházela ze slova pak slabika, hláska, vycházel z významu slova, kreslení, povídka. U nás G. A Linder- kniha maličkým- 21 normálních slov- kreslení zpěv, motorika. n M globální - O. Decroly, pro duševně postižené a děti předškolní, teoretickým základem je tvarová psychologie, čtenář vnímá celky-slova, věty. Zjišťují se oční pohyby při čtení- čtení je soustava zvyků, která se projevuje souborem fixací a rytmickými pohyby oka. U nás V. Příhoda. Etapy metody globální n Období přípravy, paměti, analýzy, syntézy, výuky čtení Metoda analyticko-syntetická Od roku 1951 jediná uznávaná metoda K. Ušinskij J. Svoboda O Chalupa – Živá abeceda, Slabikář n Metoda nejrozšířenější 1976 – Hřebejková Nevýhody: n Při slabikování potřebuje čtenář pro každý znak fixaci – nevýhoda u začínajících čtenářů. Nácvik je zdlouhavý – nespokojenost u dětí Metody ve výuce psaní n Znalost se rozšířila zavedením povinné školní docházky n 3 typy předloh: - napodobovací princip, mechanická metoda - nácvik tvarů písmene – analyticko – syntetická - předloha založená na metodě psychologické – důraz na psací pohyb n M kopírovací –v chrámech, tabulky s vyrytými tvary písmen, pak sami napodobovali tvary n M pauzovací – vzor jako podložka, opisování n M syntetické – Pestalozzi, po kresebné přípravě se přistupuje k písmu, tvary ozdobné a složité. n M taktovací – tahy písma podle diktátu, formy taktování, krasopis n M. globální – vychází z psaní slov a vět, , necvičí se izolovaná písmena. Propojení s kreslením, nácvik tvarů i v jiných předmětech. n M analyticko – syntetická – dodržování kulturně hygienických zásad, rozvoj jemné motoriky a vše pomocí hry, 3 etapy nácviku Grafomotorika n senzomotorika - schopnost dítěte pochopit prostor, spojení ruka – oko n Grafomotorika -soubor psychomotorických cvičení, které jedinec vykonává při psaní. n Psaní je řízeno i psychikou n Vývoj motoriky závisí na úrovni CNS, na věku jedince n Cíl : uvolněná ruka, ovládání paže, zápěstí, jemné pohyby ruky. n různé činnosti – navlékání, zapínání ( pohybové, manipulační hry, hry s papírem ) n uvolňovací cvičení – zdokonalení j. motoriky, zdokonalení smyslového vnímání, vytvoření technických dovedností n odstranění bojácnosti Psychologické základy psaní n osvojení psaní je psychická činnost n funkční systém se vytváří etapovitě závisí na zrání CNS, mozkové kůry, metodách, rozvoji myšlení n proces vyžaduje analýzu, syntézu zvukového toku řeči n vytvoření optických znaků, prostorovou, pohybovou organizaci impulzů n První etapa Zvuková analýza slova - vydělí se počáteční hláska, najdou se optické symboly- promítnou se do grafické podoby ( kos-los) n Druhá etapa Vydělené fonémy se transformují do zrakové a grafomotorické organizace F- G n Třetí etapa Zautomatizování viděné řeči na psanou - grafomotorika Motorická funkce n Uvolňovací cviky n Hrubá motorika – ramenní kloub n Střední motorika – loketní kloub n Jemná motorika- pohyby zápěstí, pohyby prstů, špetka n Uvolněná ruka- základ pro zvládnutí psaní Zásady nácviku psaní n Vycházíme ze současných grafomotorických možností a zkušeností dítěte n Dbáme individuálních zvláštností dítěte n Základní podmínkou je získání dítěte pro spolupráci n Při nácviku tvarů písmen postupujeme dále, až po zvládnutí předcházejícího kroku ALGORITMUS PSANÍ : n učitel napíše tiskací písmeno na tabuli, děti je přečtou n vedle napíše psací písmeno a vysvětlí psací pohyb n žáci napodobují zvětšený psací pohyb prstem ve vzduchu n předepsaný tvar žáci obtahují prstem n zkoušejí napsat písmeno n učitel upozorní na chyby n zvětšený tvar obtahují, zmenšují až do velikosti liniatury ZÁKLADNÍ POŽADAVKY NA PÍSMO n čitelnost – kvalitativní znak, splňuje kritéria : n napsaná písma odpovídají normě n tvary jsou napsané zřetelně n šířka a výška odpovídají normě ( 5 mm – 1, tř. 4 – 3 mm – 2. tř. 3 mm – 4 mm 3. tř. ) n sklon písma úhlednost – kvalitativní znak n estetická hodnota projevu n rytmus – řazení písmen do řádků n tvar – tvorba písmen n kompozice – cit pro symetrii, celkovou úpravu graf. projevu n kritéria úhlednosti : n písmo na ploše souměrně, n řádky jsou oddělené, písmena n odpovídají normě, nejsou škrtaná, vázání je jednoduché Plynulost - kvantitu n charakterizuje psaní jedním tahem, je výsledkem ve psaní, přispívá ke zvyšování rychlosti Rychlost = počet písmen za časovou jednotku n je individuální (různé tempo ) n pomalé tempo ( vyšší kvalita písma ) Nácvik prvků hůlkového písma. n Nácviku by mělo předcházet cvičení pravolevé orientace a prostorové orientace. n je vhodné prvky hůlkového písma cvičit do čtverečků, kde má dítě vymezený přesný prostor a možnost orientace podle polohy čtverců. Prvky hůlkového písma je vhodné předkreslovat před dítětem, který nás napodobuje. Metodika Loosové Pokyny pro provádění n orientace na úspěch n orientace na dítě, na zájmy dítěte n aktivní práce n ohled na čas n zavedení opakování n rozmanitost materiálu n vhodné podmínky pro cvičení n pozorování dítěte při práci n sociální aspekty n práce v prostoru n zapojení fantazie n aktivní spolupráce i dospělého n kladné hodnocení n důslednost Psychologické základy čtení n Fixace – zastavení očí a soustředění na místo n Sakadické pohyby - pohyb očí zleva doprava n Regrese- vracení se na řádku n Myšlení – rekonstruuje obsah textu n Zrakové vnímání –diferenciace, identifikace – optické tvary n Sluchová diferenciace – rozlišení zvuků řeči n Čtecí pole –pozornost záběru očí n Dvojí čtení n Začínající čtenář – obtížně chápe smysl slov n Vyspělý čtenář – chápe text hned, výrazné čtení s intonací ANALYTICKO – SYNTETICKÁ METODA VE VÝUCE ČTENÍ n grafému odpovídá foném n vychází z mluveného slova n s hláskou je spojeno písmeno n užití analýzy a syntézy Proces osvojení čtení n Dvě oblasti : dekódování porozumění Při nácviku osvojování čtení – převažuje dekódování - po automatizaci – převažuje porozumění Obě oblasti se navzájem doplňují, čím lepší dekódování, tím více energie na porozumění Chyby v osvojení metodiky čtení n Žák čte nahlas jednotlivá písmena, pak teprve vysloví slabiku n Žák čte šeptem písmena, pak teprve vysloví slabiku nahlas Vady při čtení slov dvouslabičných n Žák čte nahlas nebo šeptem písmena, slova, pak je vysloví n Žák čte slabiky s velkou pauzou mezi nimi n Přehazování, vynechávání slabik Globální metoda čtení n Vychází z tvarové psychologie n Dítě čte bez znalosti písmen pouze na základě pamatování si TVARŮ n Postupně si dítě uvědomuje rozlišnost tvarů slov n Začíná si uvědomovat hláskovou stavbu slova n Čtení probíhá na základě zrakového vnímání tvarů slov a na zrakové paměti n výuka čtení je postavena na rozpoznávání slova „jako obrazu“ n dítě poznává slovo jako celek n naučí se číst základní slova n naučí se číst základní slovní spojení, jednoduché věty n po zvládnutí – možnost přejít na metodu analyticko – syntetickou n výuka začíná až při dosažení aktivní slovní zásoby dítěte min. 50 slov n nové pojmy se exponují až při dostatečném zafixovaní předchozích n paralelně rozvíjíme fomenatický sluch dítěte, zrakové vnímání, prostorovou orientaci n Výuku rozvrhujeme až na 3 roky Etapy globální metody čtení n 1. etapa přípravy na čtení – konkrétní věci a jevy, poloabstrakce, rozvoj fonematického sluchu, myšlení, zraková stimulace, paměť, a) důraz na zrakové vnímání – osvojení pojmů stejný x jiný, rozlišuje a přiřazuje stejné skutečné předměty b) rozlišuje a přiřazuje skutečné předměty + obrázky c) tvoření dvojic stejných obrázků A) Diferenciační cvičení Postup: 1. přiřazování stejných skutečných předmětů – předmět – předmět 2. Rozlišování a přiřazování obrázků ke skutečným předmětům – předmět-obrázek Tvoření dvojic stejných obrázků - Obrázek - obrázek B) porozumění a zapamatování pojmů n Představuje již jistou úroveň zobecnění n Respektujeme trojfázovost učení: 1. rozlišování a přiřazování identických obrázků - k předloženému obrázku dítě vyhledává stejný a začíná spojovat správné výrazy s předměty vybírání a vyhledávání na slovní pokyn - dítě asociuje slyšené slovo s obrázkem 3. pojmenování - dítě vyhledává obrázek na slovní pokyn a pak samo pojmenovává Doporučení. n Slovo s obrázky předkládáme v malém počtu n Rychlost zapamatování zvyšujeme pomocí „bezchybného učení“ (vedení ruky..) 2. Etapa paměti Zapamatovat si spojení slovo a obrázek 3. ETAPA VLASTNÍHO ČTENÍ etapa analýzy syntézy – odstřižení slova, rozklad, sklad Postup: 1. Slovo k obrázku přiřazuje učitel a čte jej 2. Učitel slovo přiřazuje a dítě jej čte Dítě přiřazuje slovo k obrázkům a čte samo 4. Uplatňujeme různé způsoby práce se slovy a obrázky Doporučení n Dbáme na to, aby se dítě přesvědčilo, že přiřadilo správně n Stále napodobujeme písmena, skládáme je do slov, a upozorňujeme, že slovo se skládá z písmen 4. Etapa automatizace ve čtení n 1. Situační obrázky na pokyn učitele dítě ukazuje jednotlivosti, učitel ukazuje – dítě čte 2. Písmena A-I Použijeme jako spojku. Tvoříme věty – TÁTA a MÁMA 3. Přikládáme obrázek a 2-3 slova- dítě vybírá správné slovo GENETICKÁ METODA n Kožíškova, zapisovací, přechod k m. globální n Od roku 1995 se moderní metodikou zabývá PhDr. Jarmila Vágnerová, Csc., která také vydala soubor učebnic a pracovních sešitů. n obsah učebnice – vychází z pohádek n Od samého začátku žáci čtou i zapisují celé věty pomocí kresby, používají spojku A, n přidávají velká tiskací písmena jmen spolužáků (M jako Michal...), místo vodorovné čárky doplňují sloveso. n Další čtení je založeno na sluchové syntéze hlásek. n Žáci se učí jen velká tiskací písmena n Čtené slovo nahlas hláskují (p-e-s) a poté spojí ve slovo (pes). n čtení krátkých slov n Po 2-3 týdnech práce s čítankou n 1. část čítanky - genetické m. přechod k m. globální n psací abeceda – listopad n Začíná se procvičováním sluchové analýzy a syntézy krátkých slov a postupně se počet hlásek zvyšuje. n Žáci naučená velká tiskací písmena zároveň i píší. n Ve chvíli, kdy čtou všechna velká tiskací písmena, přechází se na čtení malých tiskacích písmen. n Mnohá malá písmena jsou velmi podobná velkým, a tak dovednost čtení rychle pokračuje. Znaky čtení n Správnost n Plynulost n Intonace n Rychlost Fonologické uvědomění Hodnocení a klasifikace Základní teze – právní vymezení • zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném vzdělávání (školský zákon) ze dne 24. září • § 16 hodnocení a klasifikace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami • Školská rada schvaluje pravidla pro hodnocení na ZŠ • § 51 hodnocení výsledků vzdělávání žáků na ZŠ • Vyhláška č. 48/2005 Sb. • Vyhláška č. 73/2005 Sb. Základní teze • Hodnocení – úroveň vzdělávání žáka ve vztahu k stanoveným cílům vzdělávání • Klasifikace – číselné vyjádření hodnocení • Slovní hodnocení – výrokové hodnocení • Kriteriální hodnocení – vychází z dosažení stupně kvality vzdělávací činnosti • Individualizované hodnocení – vychází z dosažení pokroku žáka Funkce hodnocení • motivační - vede žáka ke snaze se zlepšit • formativní – podporuje další učení (sděluji ti, jak jsi na tom) • finální – měří celkový výkon, výstup • diagnostická • kontrolní, informační • sociální Zásady hodnocení • Mělo by být jednoznačné • Být srozumitelné • Být všestranné • Být srovnatelné kritérii, která jsou předem dána Zásady hodnocení • Hodnocením nevyvoláváme stres – není sankce • Omezujeme zkoušení u tabule – vhodnější – pracovní místo • Upřednostňujeme kriteriální a individualizované hodnocení • Učitel bere v úvahu motivační funkci hodnocení Typy hodnocení • - formativní hodnocení /zpětná vazba, zdroj informací / • - finální hodnocení / časový úsek, vysvědčení / • - normativní hodnocení / výkon ž. ve vztahu k • - diagnostické hodnocení /odhalení obtíží žáků / • - interní, externí hodnocení • - neformální hodnocení /pozorování / • - formální hodnocení /po přípravě / • - závěrečné hodnocení • - hodnocení průběhu /přímé pozorování výkonu / • - hodnocení výkonu /kresba, projekt / Zásady slovního hodnocení • Popisuje výsledky vzdělávání žáka • Učitel přihlíží ke vzdělávacím a osobnostním předpokladům žáka • Zahrnuje do něho posouzení výsledků, jeho píli, přístup ke vzdělávání • Učitel při jeho tvorbě postupuje obdobně podle zásad klasifikace, zachována vazba mezi číselným a slovním vyjádřením Hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami • Vyhláška č. 73/2005 Sb. O vzdělávání dětí žáků a studentů se speciálními vzdělávacími … • Při jejich hodnocení se přihlíží k povaze postižení • Doporučuje se slovní hodnocení • Doporučuje se ostatním žákům sdělit podstatu individuálního a zohledněného přístupu. Slovní hodnocení • Známky jsou pro rodiče jednodušší informací • Učitel musí být sám přesvědčen o výhodách slovního hodnocení • SH je posouzení žáka v jeho vlastním vývoji, s možností dalšího vývoje, včetně způsobu překonání nedostatků • Je obrovskou zátěží pro učitele Slovní hodnocení u žáků s SPU • Hodnotit pouze to, co žák zvládl • V testu opravovat jen chyby v jevech, na které byl test zaměřen, • Nevycházíme pak z počtu chyb, ale z počtu jevů, které žák zvládl, • Učitel by měl žáka pochválit za sebemenší výkon,je možné zavést kartičky poskytující feedback, monitorovat úspěchy • Bodový systém pomáhá motivovat žáka, • Při zkoušení a odpovědích nechat dětem dostatek času, • Nesrovnávat žáky s SPU s ostatními spolužáky ve třídě Funkce SH • Poznávací – předávání informací o žákovi • Korektivní – je ponaučením pro žáka pro zlepšení své práce • Motivační – sklon k zlepšení • Osobnostně –vývojová Proč hodnotit slovně? • Je součástí vyučovacího procesu • Žák pracuje s plným nasazením • Neposuzujeme pouze výkon ale celý proces • Cílem je budování sebehodnocení • Známka bývá svázána s e strachem • Učitel musí více přemýšlet jak dítě zaujmout Pravidla přístupu: • Informace žákům říct, napsat, ukázat, • Informace a materiály presentovat více smysly, tak podpořit u žáků s SPU zapamatování • Pravidelně provádět kontrolu deníčku a pomáhat při práci • Při opisu z tabule poskytovat více času Literární výchova uVýchova k literatuře, výchova literaturou uObsah předmětu vychází z vzdělávacích programů uRozvržení hodin je ponecháno na učiteli uJiž od 1. ročníku spojení s Hv, Vv literární výchova v RVP ZV upoznávání základních literárních druhů – próza, poezie … užáci si získávají základní čtenářské návyky a dovednosti uPomocí literatury se učí rozlišovat představy od skutečnosti Literární výchova uUčivo: üPřednes – říkanky, písničky üPoslech – přečteného üPorozumění textu üReprodukce a dramatizace üZákladní literární pojmy – pohádka, bajka, říkanka, báseň Prvky literární výchovy uPoslech textu, uvyprávění učitelem, ureprodukce textu, uvyprávění spolužákem uPráce s poezií- vyhledávání rýmů, cvičení dechu, hlasu výslovnosti Ucelená literární výchova uSlabikářové období: - práce s učebnicí, - pohádky, vyprávění, - reprodukce, ilustrace uPoslabikářové období: - práce dětí s čítankami, - s encyklopediemi, mediální technika Složky literární výchovy ¡hlasově technická příprava uCvičení zaměřená na rozvoj smyslů, dechová cvičení, fonační cvičení, artikulace 2) Práce s literárním textem- uPoslech textu, DVD, předčítání, ilustrace, televizní pořady, videonahrávky uHlavní část – vyprávění, přednes, recitace, dramatizace, didaktická hra 3) Besedy o mimoškolních pořadech uNávštěvy knihoven, filmových a divadelních představení Hra uCharakteristická činnost předškolního věku uMá podobu sociální interakce uAspekt poznávací, procvičovací, sociální, rekreační, diagnostický, terapeutický, pohybový, motivační, tvořivostní fantazijní Didaktická hra uSleduje didaktické cíle uMá svá pevná pravidla uMá stimulační náboj uPodněcuje k tvořivosti uPodněcuje spontaneitu dětí Didaktické hry v čj uHry na rozvoj smyslového vnímání uHry intelektuální uHry rozvíjející jazykové schopnosti uHry spojené s počátečním čtením uHry k rozlišování hlásek a písmen uHry se slabikou uHry se slovy uHry na kontrolu porozumění uDramatické hry Druhy her uNámětové hry uHry s pravidly uSituační hry uHry na sociální role Dramatická výchova uRozvíjí: - aktivitu - sociabilitu - vnímavost - tvořivost Dramatická výchova uDle RVP ZV spadá mezi Doplňující vzdělávací obory uJe povinnou součástí základního vzdělávání uJe určena pro všechny nebo jen pro některé žáky jako povinný nebo povinně volitelný vzdělávací obsah Obsah vzdělávacího oboru uRealizuje se na 1. a 2. stupni Očekávané výstupy 1. období: Základy správné tvorby dechu a hlasu uHraní rolí, přijímá pravidla hry uSpolupracuje ve skupině na jevištní tvorbě uReflektuje svůj zážitek z dramatického díla 2. období uUmění vyjádřit své emoce- zvládat dramatické dovednosti uSchopnost užití výrazových prostředků uReflektuje svůj zážitek z dramatického díla uPozná témata a konflikty v situacích a příbězích Učivo: u Základní předpoklady dramatického jednání – psychosomatické dovednosti, herní dovednosti, komunikační dovednosti u Proces dramatické i inscenační tvorby – náměty a témata v dramatických situacích, typová postava, komunikace s divákem, inscenační postupy u Recepce a reflexe dramatického umění – současná dramatická umění a média, základní divadelní hry 1. Osobnostní rozvoj uPři hře – soustředěnost, vnímavost, rytmická cvičení 2. Sociální rozvoj uSchopnost kontaktu, vcítění se, mimoslovní komunikace Cíle DV u Vnímání skutečnosti u Orientace v sobě u Respektovat druhé lidi u Samostatně se rozhodovat u Spolupracovat s druhými u Rozvoj komunikace u Výchova citlivého čtenáře u Rozvinout talent Úkoly DV u1. aktivizace tvůrčích schopností u2. naučit děti citlivosti u3. Rozvoj sociálních postojů a vztahů u4. Rozvoj komunikačních schopností Principy DV uImprovizace – rozvíjí tvořivost, volné objevování světa, jednání v rámci dohodnutých pravidel uInterpretace – výklad díla, jeho tvořivé zpracování, - dramatická předloha, hudební skladba - Sólové, skupinové, hromadné Vyučovací formy Vyučovací forma l - je chápána jako vnější stránka vyučovací metody l = komplexní systémové pojetí řízení a uspořádání výuky v určité vzdělávací situaci (Průcha, Walterová, Mareš) l Základní vyučovací forma – vyučovací hodina Organizační formy l Vycházka l Výlet l Výrobní praxe l Vyučovací blok l Časový učební blok – v alternativách l Vyučovací hodina mimo třídu-školní hřiště, dílna, historické místo Vyučovací hodina l Hodina kombinovaného typu l Hodina výkladová – na začátek tematického celku, logická struktura l Hodina procvičovací a fixační – nesmí být stereotyp Kombinovaná hodina l Prvky expoziční, fixační, hodnotící l Úvod hodiny (pozdrav, organizační záležitosti spojené s výukou, sdělení cíle a úkoly) l Opakovací část spojená s kontrolou domácího úkolu, hodnocení připravenosti žáka a klasifikace. Opakování trvá 15 minut a mělo by směřovat k novému učivu l Jádro hodiny – expozice nového učiva včetně úvodní a průběžné motivace i závěrečného zobecnění poznatků, trvá asi 2o min. l Nezbytnou substrukturou vyučovací je prvotní opakování a fixování učiva expozice učiva – forma orientačních otázek efektivní metoda – opakování, samostatná práce –prac. Listy l Na konci hodiny – zhodnocení- aktivita, chování žáka, naplnění cíle Skupinové vyučování l Heterogenní skupiny – rozlišná úroveň Skupinové vyučování l 1. Velikost skupiny, způsob utvoření l 2. Povaha úkolu – jasné pokyny práce, mluvčí, pokyny na lístky l 3. Kontrolní úloha učitele při práci skupiny l 4. Pokyny, ohledně času trvání skupiny l 5. Rozvinutí potřebných dovedností Organizační formy l Frontální práce – žáci pracují bezprostředně pod vedením pedagoga na stejném úkolu. nedostatky- snížená aktivita žáka, eliminování zásady individuálního přístupu l Individuální práce –žáci pracují samostatně na úkolu výhoda – maximální aktivizace žáka, možnost na základě znalosti žáka přidělit adekvátní úkol nevýhoda – nároky na přípravu učitele z hlediska evaluace, kontroly l Skupinová práce – kolektiv třídy je rozdělen na skupiny, jež pracují na společném či zvlášť přiřazeném úkolu. výhoda – vyšší motivace nevýhoda – ve skupině aktivně pracují nejlepší jedinci a ostatní se „vezou“. vyučování v malotřídních školách. l Individualizovaná výuka – spojuje výhody individuální práce se skupinovou př. Daltonský plán l Projektová metoda – je organizační formou projektové metody – uplatnění ve speciálním vzdělávání např. ve výchovách Sestavení plánu hodiny l Hodina by měla být naplánována tak, aby dosáhla daných cílů. l Žákům by měl být jasný smysl hodiny. l Hodina by měla být logicky uspořádána. l Hodina by měla obsahovat různé činnosti a vyučovací metody. l Žáci by neměli být pasivní, ale aktivní l Výklad by měl být co nejvíce doplňován obrázkovými materiály l Vzbuzení žáků – zájem, problémové úlohy, hádanky. l Časové rozvržení hodiny – činnosti zaberou obvykle více času. l Mějte připravenou náročnou činnost pro žáky, kteří skončí dříve, anebo užívejte činnosti s otevřeným koncem, při nichž bude mít každý stále co dělat l Nezapomínejte, že činnosti mohou probíhat postupně nebo paralelně v různých skupinách Plánování přípravy na hodinu l Výběr výukových cílů l Výběr náplně hodiny a její rozvržení l Příprava pomůcek l Stanovení způsobu sledování a hodnocení Faktory: l jaký typ výuky učitel zvolí ( př. sk. práce ) l kdy se hodina uskuteční ( čas ) l dostupnost pomůcek, materiálů Funkce přípravy : l určuje typ hodiny, výukové cíle l umožňuje promyslet si obsah a strukturu hodiny l umožňuje promyslet si podrobnosti, udržet efektivnost výuky l vede k přípravě materiálů, práce navíc l poznámky do budoucna Příprava na vyučovací proces 1. Přípravu chápeme šířeji a učitel se zamýšlí: 2. Musí si prostudovat obsah předmětu a jeho výchovně vzdělávací cíl Promýšlí, které metody a formy jsou nejvhodnější pro osnování učiva 3. Použití metod a forem práce je ovlivněno kolektivem třídy. 4. Učitel musí provést diagnostiku, aby volil správnou metodu, postup 5. Dále zváží, jaké možnosti mu poskytuje škola svým vybavením 6. Teprve následně přistoupí k samotnému zpracování přípravy Příprava na hodinu českého jazyka 1. Téma vyučování 2. Stanovení výchovně vzdělávacího cíle 3.Organizace, pomůcky 4. Metodický postup a) motivace b)expozice c) fixace 5. Závěr Kroky k zpracování přípravy Cíl výuky: co si mají žáci osvojit? Prostředky: jakou cestou dosáhnou cíle? - metodický postup, volba metod,did. Techniky Organizace vyučovací hodiny: nutné pracovní podmínky, prostor, pomůcky, typ vyučovací hodiny Zvláštní didaktická hlediska: Jak budu žáky aktivizovat? (motivace) Co bude z učiva nejobtížnější? Jak zajistím diferenciální a individuální přístup k žákům? Jak zajistím pracovní součinnosti žáků? Jak budu zjišťovat jejich učební výsledky? Jiná hlediska (hygiena) Dovednosti kladení otázek (Kerry 1998) l Dovednost odhadnout úroveň složitosti formulace otázky vzhledem k žákovi l Dov. zapojit otázkami celou třídu l Dov. napovídat a pomáhat žákům při hledání odpovčdí l Dov. načasovat správně otázky a pauzy mezi nimi l Dov. zvyšovat nároky na žáky posloupností otázek l Dov. efektivně využívat písemné otázky Reedukace žáků s SPU Reedukace dyslexie Reedukace dysgrafie Reedukace dysortografiie