Didaktika českého jazyka Skladba konzultace. •Literatura, okruhy Okruhy - metodika českého jazyka 1. ročník magisterského studia •Didaktika českého jazyka – úkoly, faktory ve vyučování •Metody, zásady v hodinách jazyka českého, matematiky •Pjetí a osnování učiva ČJ v programu Základní škola, •Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání •Možnosti využití alternativní pedagogiky v edukačním procesu – Dalton. plán, Otevřené vyučování, projekt Začít spolu •Připravenost dítěte na školu, školní zralost •Vývoj metod ve výuce čtení a psaní •Psychologické základy čtení a psaní •Analyticko – syntetická metoda •Genetická metoda •Globální metoda •Dramatická výchova •Literární výchova •Grafomotorika – jemná a hrubá motorika •Hodnocení a klasifikace ve vyučovacím procesu •Příprava učitele na vyučování, •Vyučovací hodina, plánování ČJ, - organizační formy •Osobnost učitele ve vyučovacím procesu •Prostředky ve vyučovacím procesu – učebnice, prac. ,sešity, … •Klima ve vyučování •Reedukační postupy u žáků se specifickými poruchami učení Literatura METODIKA – ČJ •FABIÁNKOVÁ, B.,HAVEL, J., NOVOTNÁ, M. Výuka čtení a psaní na 1. stupni základní školy. Paido. Brno. 1999 •SVOBODOVÁ, J. Metodika rozvoje grafomotoriky a počátečního psaní. IPPP, Praha. 1998 •GEFEREY. P. Moderní vyučování. Praha. Portál. 1996 •KYRIAKOU. CH: Klíčové dovednosti učitele. Praha. Portál. 1996 •SANTLEROVÁ, K. Metody ve výuce čtení a psaní. Paido. Brno. 1995 •Vzdělávací program ZŠ •Vzdělávací program OŠ •Vzdělávací program NŠ •Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání •KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení a kooperativní škola. Praha: Portál, 1999 •LOKŠOVÁ. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999 •LOOSEOVÁ, A., C. a kol. Grafomotorika pro děti předškolního věku. Praha: Portál, 2001 •LOOSEOVÁ, A., C. a kol. Grafomotorika pro děti předškolního věku. Pracovní listy. Praha: Portál, 2001 •SLAVÍK, J. Hodnocení v současné škole. Praha. Portál. 1999 •PRŮCHA , J. Moderní pedagogika. Praha. Portál. 1999 •BARTOŇOVÁ, M. Kapitoly ze specifických poruch učení I. Vymezení současné problematiky. Brno: MU, 2004. ISBN 80-210-3613-3. •BARTOŇOVÁ, M. Kapitoly ze specifických poruch učení II. Brno: MU, 2005. •PRŮCHA, J. Alternativní školy. Praha: Portál, 1996 •SVOBODOVÁ, J. Metodika rozvoje grafomotoriky a počátečního psaní. Praha: IPPP, 1998 •Faktory ovlivňují edukaci - učitel - žák - obsah vzdělávání Faktory ve vyučování českému jazyku Vyučování je získání vědomostí, dovedností poznatků a výchova stránek osobnosti •Hlavními prvky výuky jsou: Učitel •V jádru jeho povolání stojí –proces interakce •Výzkumy: Průcha 2002 •1. neexistuje definice efektivního učitele •2. jsou odlišní v profesních i osobnostních charakteristikách – některé mají vliv na efektivitu výuky •3. jejich charakteristiky – nemají přímý vliv na prospěch žáků •4. učitel se vyvíjí – začátečník- až expert Kompetence učitele •Kompetence k vyučování a výchově ( diagnostická, psychopedagogická, komunikativní) •Kompetence osobnostní (akceptování druhých, odpovědnost učitele) •Kompetence rozvíjející (adaptivita, výzkumné, sebereflektivní) předmět – český jazyk a literatura • Subjekt • Kdo? • prostředek • Obsah • Čemu? • Metody • Jak? • Pomůcky • Čím? •Objekt •Koho? •Podmínky •přírodní •sociální •organizační •Formy •Kde? •Čas učení •Kdy? Didaktika českého jazyka •Je teorií vyučování a vzdělávání •jde o vědeckou pedagogickou disciplínu, která zkoumá zákonitosti vyučování českému jazyku a mateřskému jazyku •samostatně vyčleňujeme didaktiku Čj - 1. Stupně a didaktiku Čj - 2. stupně Teorie vyučování •Jedná se o vědecké označení oboru •říká nám jak učit •postihuje každé učení se českému jazyku •v minulosti - pojem - metodika - omezeno pouze na metody •zahrnuje obsah metody, formy, prostředky Teorie vzdělávání •říká nám čemu učit •zahrnuje obsah vzdělání s ohledem na výukové cíle •je součástí vzdělávacích programů •součástí celého kurikula Cíl vyučování předmětu ČJ •Naučit žáky srozumitelně se vyjadřovat ústní i písemnou formou spisovného jazyka •vytvořit dovednost správného hlasitého a tichého čtení •pomocí vhodných literárních textů probouzet v žácích úctu a lásku k rodnému jazyku, získání sebedůvěry •kognitivní - poznávací Úkol předmětu •Hovořit spisovným jazykem •rozvíjet všechny smysly •pěstovat dovednost umět se vyjadřovat -komunikace •vytvářet základní dovednost - čtení - psaní Systém vzdělávacích cílů •Zapamatování poznatků •porozumění poznatků - jak je žák uspořádá •aplikace poznatků - v různých situacích, v problémových situacích - řešení problémů •automatizace Vztah didaktiky Čj k vědám: •Těsný vztah k pedagogice a jazykovědě •vztah k psychologii, •vztah k vývojové psychologii •mezipředmětové vztahy vzhledem ke kurikulu Pojetí vyučování se opírá: •Didaktické zásady •Metody •Vzdělávací programy – obsah vzdělání •Učivo – obsahuje složky: vědomosti, dovednosti, návyky Školní učení: vede k trvalým výsledkům žáka - je dlouhodobý proces - proces založený na propracování každodenních zkušeností VĚDOMOSTI •Poznatky, které žák je získává učením, jsou osvojené pamětí •V ČJ – jednotlivé pojmy – osvojují si je na základě dalších příkladů poučky – zjednodušená definice pravidla- trvalá vědomost žáků •Vědomost = základní učivo DOVEDNOSTI •Získaná činnost upevňována cvičením •Intelektuální – myšlenkové pochody, úsudky, naučit se číst, psát •Psychomotorické •Motorické •Sociální a komunikativní •V Čj - grafomotorika, dovednost pravopisu NÁVYK •Zautomatizovaná dovednost •Dynamický stereotyp •Na 1. stupni – pracovní a hygienické návyky •Návyk používat spisovnou češtinu •Myšlenkové operace- analýza, syntéza, transformace klasifikace –třídění-podle daných znaků Kurikulum •záměr, cíl, úkol, metoda, prostředek aktivita, způsob a nástroj hodnocení •Formální k. cíle, obsahy prostředky organizace vzdělávání •Neformální k. aktivity vztahující se ke škole •Skryté k. další život školy, vztahy, klima, školní prostředí (Obst 2000) Efektivní výklad učiva •Porozumění vzdělávacím potřebám •Vhodný vzdělávací plán •Efektivní přístupy k učení a vyučování •Dosažení vzdělávacích cílů •Zapojení rodičů •Spolupráce s odborníky Výchovně vzdělávací metody oMetody z hlediska pramene poznání oMetody z hlediska aktivity žáků oMetody z hlediska myšlenkových operací oMetody z hlediska fází vyučovacího procesu oMetody z hlediska výukových forem a prostředků oAktivizující metody Metody z hlediska pramene poznání oMETODY SLOVNÍ oMonologické m. –vysvětlení, výklad oDialogické m. – rozhovor, diskuse oM.písemných prací – cvičení oMetody práce s učebnicí, knihou II. METODY NÁZORNĚ DEMONSTRAČNÍ oPozorování předmětů a jevů oDemonstrace – obrazy, modely, pokusy oProjekce – statická a dynamická III. METODY PRAKTICKÉ •1. Nácvik pohybových a pracovních dovedností •2. Žákovské laborování •3. Pracovní činnosti – v dílnách, na pozemku •4. Grafické a výtvarné činnosti B.Metody z hlediska aktivity žáků oMetody sdělovací oMetody samostatné práce žáků oMetody badatelské, problémové C. Metody z hlediska myšlenkových operací oPostup srovnávací oPostup induktivní oPostup deduktivní oPostup analyticko-syntetický D. Metody dle fází vyučovacího procesu oMetody motivační oMetody expoziční oMetody fixační – slouží k upevnění učiva, cvičení, písemné práce, orientace, procvičování oMetody diagnostické – ústní zkoušení, písemné zkoušení, samostatná práce oMetody aplikační Zásady edukačního procesu •Zásada názornosti •Zásada soustavnosti a posloupnosti •Zásada přiměřenosti •Zásada individuálního přístupu •Zásada aktivnosti •Zásada uvědomělosti Princip spojení teorie a praxe Jazykové vyučování 1.Obecná poučení o jazyce 2.Zvuková stránka jazyka 3.Pravopis 4.Tvoření slov 5.Význam slova 6.Tvarosloví 7.Skladba 2. Zvuková stránka jazyka ØMluvená forma jazyka – vzor učitele, užití v literatuře , slohovém vyučování ØSpisovný jazyk – ve všech předmětech v ZŠ ØV řeči žáků – žargon, slang ØNavození správné výslovnosti hlásek ØDodržovat přiměřené tempo a frázování Ø zvuková stránka jazyka – převládá dovednost nad vědomostí 3.Pravopis ØCíl – zvládání pravopisu: ØLexikálního ØTvaroslovného ØSkladebního ØPravopis- způsob písemného zaznamenání mluveného projevu ØZpůsob zaznamenání pravopisu určují pravidla pravopisu ØDo 6. ročníku – zvládnutí pravopisu ØSoučasně i zvládnutí psaní ØProblematika psaní na 2. stupni: - přílišná rychlost na úkor kvality - žádná kontrola, fixace chyb Psaní = náročný výkon, vyžaduje soustředění psychických i fyzických sil Lexikální pravopis ØPravopis spjatý s podobou slova ØOznačován jako statický, je spjat s grafickým obrazem slova ØŘadíme k němu: Řadíme k němu: Økvalitu samohlásek – dal – dál, může-muže ( chyby jsou z nepozornosti,únava) Øú-ů – učivo 1. stupně, psaní – úkol, únava, psaní uprostřed slova – růže, psaní u cizích slov, Øi-y po obojetných souhláskách – vyjmenovaná slova, ØBě, pě, vě, mě – učivo 2. roč. zvládnutí do 5. roč. – nutno automatizovat Øpředložky s,z – pravopis se neřídí výslovností, ale pádovými vazbami – 2., 7. pád Øpředpony s, z, vz – S- pravidla dle směru (dohromady, shora dolů, z povrchu pryč, V, VZ – vzhůru, začátek děje Př. vzplanout - velká písmena – nižší stupeň – pravidla, mezipředmětové vztahy, správnost souvisí s věcnou znalostí – jména zeměpisná Mluvnický pravopis 1. Tvaroslovný pravopis – koncovky podstatných jmen, přídavných jmen, sloves 2. Pravopis skladebný – shoda podmětu s přísudkem Pravopisná cvičení nOpisovací – není časté nDoplňovací – rychlé vypracování a soustředění nPravopisný rozbor – dochází k vysvětlení a odůvodnění pravopisu, žáci zdůvodňují pravopis uvědoměle, procvičování mluvnického učiva (nutnost u SPU) Prověřování a hodnocení pravopisu ØPomocí mluvnických cvičení, slohu ØZvláštní forma – diktát: - slouží ke kontrole pravopisu - autodiktát – psaní textu naučeného – báseň - diktát kontrolní – dle mluveného projevu učitele, věty navzájem nesouvisí - diktát souvislého textu – je jednodušší forma Zásady diktování textu: ØUčitel přečte celý text, vysvětlí některé jevy ØDiktuje po větách, větu po částech, přizpůsobuje tempo ØDiktuje přesně a zřetelně, dodržuje pravidla výslovnosti ØNe závěr přečte celý diktát ØÚměrný počet slov – 65-80, vyšší ročník – 120 ØDiktát nemá obsahovat nadměrní množství jevů ØOdstranit strach před diktátem 4.Tvoření slov ØCílem učiva je naučit žáky jak se slova tvoří. Ø1. stupeň – seznámení Ø2. stupeň – hlavní část tvoření slov ØV češtině se tvoří slova : - odvozováním – slovo + předpona, slovo + přípona - skládáním – př. – vodoměr, přírodopis - zkracováním – u podstatných jmen - OSN 5.Význam slova ØÚkolem je rozvoj slovní zásoby, zlepšovat u žáků vyjadřovací schopnosti ØUžití pasivní i aktivní slovní zásoby ØUčivo je zařazeno v průběhu celé školní docházky ØZákladním pojmem je slovo ØSlovo = skupina hlásek, která má v jazyce ustálený význam ØSynonyma – slovo stejného nebo podobného významu(slova souznačná) ØAntonyma – malý-velký ØHomonyma – 2. stupeň, učivo o významu slova bil –byl ØSousloví - výtvarná výchova (výtvarka) 6.Tvarosloví Cíl: ØPoznání slovních druhu ČJ ØPochopit tvarový systém jazyka ØUčivo o tvarosloví dělíme: - učivo o slovních druzích - tvarosloví jmen a sloves - významové tvarosloví Slovní druhy ØOd 2. ročníku ZŠ ØPoznávání podstatných jmen, sloves předložek v textu ØUčivo 3. roč. dělení na slovní druhy ohebné a neohebné ØOd 3. ročníku – formální tvarosloví – skloňování jmen a časování sloves Ø3. roč. –významové tvarosloví – rod a životnost –podst.j, osoba, čas, způsob – slovesa, ØUvádíme 10 slovních druhů, žáci se je učí pamětně a vyjmenovat ØUčitel dbá na pořadí jmenování – nejdříve ohebné, následně neohebné ØUrčování slovních druhů provádíme především ústně ØNejvětší problém – určování zájmen Ø - příslovce, předložky a spojky Skloňování ØUčivo 3. ročníku ØŽáci rozlišují číslo jednotné a množné rodu mužského, ženského, středního ØNa učivo navazuje poznávání vzorů podstatných jmen ØMužský rod – rozlišování životnosti ØVzory by žáci neměli užívat mechanicky, ale řídit se koncovkami Slovní druhy ØPřídavná jména :učivo 1. stupně - poznávají př. jména jako slovní druh Ø5. ročník přistupuje skloňování příd. jmen tvrdých a měkkých a pravopis jejich koncovek ØZájmena – s jednotlivými druhy se žáci seznamují postupně- nejdříve zájmena osobní Zájmena nahrazují podstatná jména ØČíslovky – učí se rozlišovat v textu- rozeznávají druhy číslovek a skloňují je, číslovky –základní, řadové, druhové, násobné Časování ØNa 1. stupni – časování sloves ØŽáci určují mluvnické kategorie sloves: osoba, číslo, čas, způsob ØProcvičování – určování sloves v textu 7.Skladba ØCíl – naučit žáky poznávat stavbu věty a souvětí, - užívat těchto poznatků ve vlastním projevu - rozumět smyslu vět a souvětí - Rozvíjí myšlenkové vztahy a schopnosti žáků - učí se zacházet s přesnými pojmy podle daných pravidel skladba ØPři osvojení převažuje stránka logická nad pamětnou ØNa 1. stupni – seznámení jen se základy skladby - pojmy – věta, souvětí, podmět, přísudek ØŽáci poznávají větu jako základní skladební jednotku ØSeznamují se s druhy vět (dle obsahu, dle členitosti ØPoznávají jednotlivé větné členy (podmět, přísudek, předmět, přívlastek, doplněk ØPoznávají souvětí UČEBNICE ØJe kurikulárním projektem - obsahy vymezují vzdělávací politiku státu - odráží se v ní edukační proces Funkce : f. prezentace učiva – soubor informací f. řízení a vyučování – didaktický prostředek, řídí žákovo učení, učitelovo vyučování f. organizační – práce s učebnicí, pokyny Ødidaktická vybavenost učebnice Øilustrace, Øvhodnost textu Didaktické texty ØUčebnice (pro žáky i učitele) ØMetodické příručky ØJazykové příručky (pro žáky a učitele) ØSlovníky ØMluvnice cizího jazyka ØCizojazyčné čítanky ØKonverzační příručky ØCvičebnice Øsbírky, jazykové hry ØČasopisy ØPravidla pravopisu PROSTŘEDKY VE VYUČOVÁNÍ Prostředky literární: ØPro žáky : učebnice pracovní sešity sbírky úloh ØPro učitele: učebnice pracovní sešity metodické příručky sbírky úloh časopisy, odborná literatura Prostředky technické demonstrační Øtrojrozměrné p. -reálné předměty - modely těles - geometrické modely Ødvojrozměrné p. –obrázky předmětů - nástěnné tabule Ø- statický obraz - zpětný projektor - diaprojektor - televize, magnetofon -pořady a programy – didaktická technika Prostředky technické výukové prostory a reprografická technika -kopírovací stroje,počítače, databázové systémy výukové prostory a jejich vybavení - odborné učebny, terapeutické místnosti, bílý pokoj, učebny pro logo péči VP Základní škola – ČJ ČJ 1. – 5. ročník : psaní, čtení a literární výchova, český jazyk, sloh od 4. ročníku 1. roč. Øpsaní – spjato s výukou čtení, hyg. návyky tvary písmen Øčtení –nácvik čtení, čtení krátkých textů s porozuměním Øčeský jazyk – vyjadřování, věta, slovo, slabika, hláska 2. roč. Øpsaní – celá abeceda, obtížné prvky, požadavky na p. Øčtení –plynulé s porozuměním, intonace, recitace Øčeský jazyk – význam slov, dě, tě, ně, vlastní jména 3. roč. Øpsaní- upevňování tvarů, rychlost, plynulost, zápisky Øčtení –plynulé čtení souvětí, orientace, pověst, poezie Øčeský jazyk – vyjm. slova, skloňování Pj, slovní druhy 4. roč. Øpsaní- uplatňuje se osobitý rukopis, psaní písemných forem spol. styku Øčtení –práce s texty, lyrika, epika, film, ilustrace Øčeský jazyk – vyjmenovaná slova docvičení, slovní druhy, stavba věty, souvětí 5. roč. Østavba slova, Př j, skladba- shoda podmětu s přísudkem Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a jeho specifika Systém kurikulárních dokumentů ØNárodní program rozvoje vzdělávání v ČR – Bílá kniha (2001) ØZákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání ØSystém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 – 19 let – dvě úrovně ØStátní úroveň – národní program vzdělávání NPV a rámcový vzdělávací program RVP ØŠkolní úroveň – školní vzdělávací programy ŠVP a manuály Rámcový vzdělávací program – RVP ØPředškolní vzdělávání ØZákladní vzdělávání ØStřední všeobecné (gymnaziální) vzdělávání ØStřední odborné vzdělávání Principy RVP pro základní vzdělávání ZV ØNavazuje na RVP pro předškolní vzdělávání PV a je východiskem pro koncepci RVP pro střední vzdělávání ØVymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání ØSpecifikuje úroveň klíčových kompetencí ØVymezuje vzdělávací obsah – očekávané výstupy a učivo (pro MR – modifikované) ØZařazuje průřezová témata – závazná součást ØUmožňuje modifikaci pro žáky se speciálními potřebami ØJe závazný pro střední školy pro stanovení požadavků na přijímací řízení Tendence ve vzdělávání podle ZVP ZV ØZohledňovat při dosahování potřeby a možnosti žáků ØVyužívat vnitřní diferenciaci výuky ØNabízet povinně volitelné předměty pro rozvoj zájmů a individuálních předpokladů žáků ØVytvářet příznivé sociální klima založené na motivaci, spolupráci a aktivizujících metodách výuky ØZměny v hodnocení směrem k průběžné diagnostice, individuálnímu hodnocení, širšímu slovnímu hodnocení ØZachovat heterogenní skupiny co nejdéle, oslabit důvody k vyčleňování žáků se speciálních tříd a škol ØZvýraznit spolupráci s rodiči Vzdělávací oblasti RVP ZV ØJazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura a cizí jazyk) ØMatematika a její aplikace ØInformační a komunikační technologie ØČlověk a jeho svět ØČlověk a společnost (Dějepis, výchova k občanství) ØČlověk a příroda (Fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis) ØUmění a kultura (Hudební výchova, výtvarná výchova) ØČlověk a zdraví (Výchova ke zdraví, tě+lesná výchova) ØČlověk a svět práce Klíčové kompetence ØKlíčové kompetence – soubor znalostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění ve společnosti Øjsou výstupem základní vzdělání mají průřezový charakter propojují záměry vzdělávacích oblastí a oborů vzdělávacích oblastí očekávané: výstup vzdělávacích oblastí lze je chápat jako kompetence „předmětové“ Klíčové kompetence ØKompetence k učení ØKompetence k řešení problémů ØKompetence komunikativní ØKompetence sociální a personální ØKompetence občanské ØKompetence pracovní Pojetí základního vzdělání ØVzdělávací obsah je tvořen Øočekávanými výstupy a Øučivem ( u MR modifikovaný program) qNa 1. stupni je členěn na 1. období (1.-3. ročník) a 2. období (4.-5. ročník) qRVP ZV stanovuje očekávané výstupy na konci 3. ročníku jako nezávazné a na konci 5. a 9. ročníku jako závazné. qUčivo je strukturováno do tématických okruhů a je chápáno jako prostředek k dosažení očekávaných výstupů Cíle základního vzdělání ØOsvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení ØPodněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů a komunikaci ØRozvíjet u žáků schopnost spolupracovat ØUčit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný ØVést žáky k toleranci k jiným lidem, jejich kulturám ØPomáhat žákům poznávat vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi, uplatňovat je při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci Průřezová témata ØReprezentují v RVP ZV okruhy aktuálních problémů současného světa ØStávají se nedílnou součástí základního vzdělávání – jsou povinné ØJsou důležitým formativním prvkem základního vzdělávání ØVytvářejí příležitosti pro individuální uplatnění žáků i pro jejich spolupráci ØPomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot Vymezení průřezových témat ØOsobnostní a sociální výchova ØVýchova demokratického občana ØVýchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech ØMultikulturní výchova ØEnvironmentální výchova ØMediální výchova Vzdělávací oblast – Jazyk a jazyková komunikace Ømá mimořádné stěžejní postavení ve vzdělávacím procesu ØRealizuje se v oborech: český jazyk a literatura, cizí jazyk další cizí jazyk Charakteristika oboru Ødovednosti z tohoto oboru umožní úspěšné vzdělávání Øjazykové vyučování vede k logickému myšlení Øosvojení jazyka v písemné i mluvené podobě Øpodmínkou dorozumívání mezi lidmi Øpomáhá porozumět i sobě samému Ønalézt místo mezi vrstevníky Øvede k formování hodnotové orientace Øk rozvoji estetického vnímání Český jazyk a literatura má tři složky Økomunikační a slohová výchova: žáci se učí naslouchat, vnímat a chápat jazyková sdělení, čtení s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat na základě přečteného Ø jazyková výchova žáci si osvojují spisovnou podobu jazyka, získávají vědomosti, intelektové dovednosti. JV je předmětem poznání vede žáky k logickému myšlení, je zdrojem poznání Øliterární výchova poznávání základních literárních druhů – próza, poezie … Øučí se interpretovat literární text, vede k zájmu o četbu, o kulturní dění, rozvíjí empatii, Øžáci si získávají základní čtenářské návyky ØCizí jazyk ØOsvojení pomáhá snižovat jazykové bariéry ØPředpoklad pro komunikace v Evropě ØDalší cizí jazyk a Dramatická výchova patří mezi Doplňující vzdělávací obory Projektové vyučování ØSlovo projekt znamená plán či návrh. ØProjekt „překonávat nedostatky běžného vyučování, jeho izolovanost, roztříštěnost vědění, jeho odtrženost od životní praxe, odcizení od zájmů dětí, pamětní a jednostranně kognitivní učení, nízkou motivaci“ (Skalková, 1998, s. 217). Projekt ØTomková jej vysvětluje jako „způsob vyučování a učení, ve kterém východiskem je smysluplný a zajímavý úkol, problém, který chtějí a potřebují žáci vyřešit“ (Tomková, 1993, s.49). Kroky k řešení Ø 1. Záměr: - vytyčení cíle Ø 2. Plán: - vytyčení základních otázek nebo témat Ø 3. Provedení: - činnosti jednotlivých žáků nebo skupin, které vedou k vyřešení problému. Ø 4. Hodnocení: - závěrečná a zároveň velmi důležitá část projektu může probíhat jako hodnocení samotných žáků. Otevřené vyučování K základním znakům otevřeného vyučování patří: Øzměna úpravy třídy Ødoplnění tradičních předmětů novými činnostmi Ønahrazení tradičního rozvrhu hodin rozvrhem činností Øzařazení nové organizační formy tzv. volná práce Øzavedení týdenních plánů práce pro žáky Øpoužívání nových forem hodnocení Ødůraz na třídní společenství Øvyužívání široké spolupráce s rodiči (Váňová, Poláčková). míra otevřenosti učení následující kritéria : Øotevřenost vůči světu, přírodě, společenské a kulturní mnohotvárnosti lidského života Øotevřenost vůči novým poznatkům a faktům Øotevřenost vůči metodám v procesu Øotevřenost vyučujících vůči žákům a naopak Øotevřenost v komunikaci mezi rodiči a školou Principy, znaky otevřeného vyučování Úprava třídy- skříně, regály, pořadače, knihovna, ØVymezené „učební zóny“ –Čj, M, Hv Øuspořádání stolků Nové činnosti a rozvrh činností ØVolná práce- úkoly týdenních plánů ØTýdenní plány- písemná forma, každý žák Činnosti ØKruh ØPředměty – Čj, M , ØNáš svět- integrovaná výuka, Dv ØVolná práce- 40 min, týdenní plány ØVýtvarná výchova ØHudební výchova ØTělesná výchova ØPracovní společenství ØPřesnídávka ØPřestávka- relaxace, odpočinek, Volná práce Ø organizační forma Ø děti se sami rozhodují, čemu se budou věnovat Ø žáci pracují podle týdenního plánu Týdenní plán: seznam úkolů pro volnou práci: - povinné, nabídkové, dodatkové úkoly ØO délce vyučovací hodiny rozhoduje učitel podle druhu práce a momentální situace ve třídě. ØDěti nejsou nuceny pamatovat si informace mechanicky, učí se fakta zařazovat do širšího kontextu. ØTřídy mají atypický tvar, jsou členěny na část s lavicemi a volnou plochu s kobercem Škola hrou chce: ØRozvíjet komunikační schopnosti – naučit děti formulovat svoji myšlenku, nápad, názor, nesouhlas. Děti spolu smí mluvit i při vyučování. ØPodpořit tvořivost – ve škole vychází dětský časopis, ve kterém jsou básně, povídky, kresby a hádanky dětí. Děti se podílejí výtvarně i na přípravách mimoškolních akcí (pozvánky, plakáty). Ø Přizpůsobit režim školy přirozeným dětským potřebám - děti se mohou kdykoliv bez ptaní napít, najíst nebo jít na záchod. Učí se v lavicích, ale také na koberci a na zahradě. Ø Uchránit děti stresu a pocitu odcizení. Ø Působit na děti ve spolupráci a v souladu s rodinou. Projekt Začít spolu – Step by Step ØVe školním roce 1995/1996 využilo 6 prvních tříd v České republice. Øpedagogický přístup, Øspojuje moderní poznatky pedagogické a psychologické vědy s osvědčenými vzdělávacími postupy, Øindividuální přístup k dítěti Øpartnerství školy, rodiny i širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání.