1 Úvod do surdopedie Obor surdopedie: nlat.surdus – hluchý, řec.paideia – týkající se výchovy nvýchova a vzdělávání SP ntvorba a rozvoj komunikace SP npříprava na povolání Cíl surdopedie: nkomplexní a raná péče o SP nzdravotnická, speciálně pedagogická, sociálně právní a rodinná péče nsociální a pracovní zapojení Komplexní péče o sluchově postižené: zdravotnická péče ndepistáž ndiagnostika speciálně pedagogická péče nSPC nSRP sociálně právní péče nsociální dávky a příspěvky rodinná péče núzká spolupráce s odborníky Speciálně pedagogické terapeutické metody v surdopedii: reedukace („zaměření na postiženou funkci a zlepšování její činnosti, aktivování“) ntzv. sluchová výchova kompenzace („nahrazení postižené funkce jinou, vyrovnání“) nzrak (např. odezírání) nhmat rehabilitace - navracení do společnosti Metody v surdopedii: orální metoda naurálně orální (řeč+odezírání) nakupedická (sluchový trénink) znakové metody (vizuálně motorické) nvlastní znakový jazyk neslyšících (vlastní struktura a syntax) nmanuálně kódovaný systém (např.znakový český jazyk, daktylotika, pomocné artikulační znaky apod.) Mezioborové vztahy: •ostatní obory speciální pedagogiky (logopedie, oftalmopedie,…) •psychologie a pedagogika •sociologie a sociolingvistika •lingvistika •medicínské obory (ORL, foniatrie atd.) •audiologie a audiometrie •technické obory (protetika - sluchadla) Vymezení základních pojmů: •prelingválně sluchově postižený: ztráta sluchu před vývojem řeči (do 6 let) •postlingválně sluchově postižený: ztráta sluchu po ukončení vývoje řeči •nedoslýchavost - lehká (ztráta 20-40 dB), střední (40-70 dB), těžká (70-90 dB) •hluchota - úplná (totální), praktická (zbytky sluchu) •ohluchlost •ušní šelest (tinnitus) -SP slyší nepříjemné pískání, hučení a šumění •Neslyšící s velkým N - cítí se být příslušníky jazykové a kulturní menšiny, která užívá svůj vlastní jazyk (znakový jazyk) – kulturní definice hluchoty •neslyšící – audiologická definice hluchoty, osoby s praktickou nebo úplnou hluchotou Zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb., (v úplném znění vyhlášen pod č. 423/2008 Sb.) Ø znakový jazyk - není odvozen od mluveného jazyka, je to komunikační systém s vlastním lexikonem a gramatikou,..„přirozený jazyk a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu.“ Ø znakovaná čeština - je odvozena od mluveného jazyka, je to vizuálně motorická forma dorozumívání, která je závislá na mluveném jazyce, …„uměle vytvořený jazykový systém využívající gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka.“ Doporučená literatura: HORÁKOVÁ, R. Úvod do surdopedie. In Pipeková, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: MU, 2006, s. 127-143.